119 C 22/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hradilovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 69 669 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 38 910 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 28. 5. 2025 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, které jsou splatné vždy k 20. dni toho kterého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci až do úplného zaplacení, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 23 939 Kč s úrokem z prodlení z částky 26 939 Kč od 28. 5. 2025 do 16. 6. 2025, z částky 25 939 Kč od 17. 6. 2025 do 15. 7. 2025, s úrokem z prodlení z částky 24 939 Kč od 16. 7. 2025 do 15. 8. 2025, s úrokem z prodlení z částky 23 939 Kč od 16. 8. 2025 do zaplacení, částku 6 820,06 Kč, úrok ve výši 72,86 % ročně z částky 54 568,13 Kč od 28. 5. 2025 do 20. 6. 2025, úrok ve výši 12 % ročně z částky 54 568,13 Kč od 21. 6. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 5. 2025 dosáhne částky 202 422 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 2 945 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 9. 2025 se žalobce vůči žalované domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru dne 6. 12. 2024, na základě které žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 55 000 Kč za dohodnutých podmínek. Sjednané podmínky byly žalovanou stranou porušeny, když úvěr nebyl uhrazen řádně a včas. Žalovaná uhradila před podáním žaloby celkově částku 12 590 Kč. Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 54 568,13 Kč a přirostlý úrok 8 395,81 Kč, smluvní pokuty 998 Kč a 6 820,06 Kč, náhradu nákladů upomínání 400 Kč, úrok z úvěru, pojistné 992 Kč a úrok z prodlení.

2. Žalobce na podané žalobě v celém rozsahu trval.

3. Žalovaná namítla v řízení, že žalobce porušil povinnost zkoumání její úvěruschopnosti, když v době uzavření smlouvy měla jiné rozsáhlé finanční závazky vzniklé i v důsledku trestné činnosti jejího nezletilého syna přesahující 700 000 Kč, přičemž s ohledem na její příjem a majetkové poměry bylo zřejmé, že nebude schopna úvěr ve výši sjednaných splátek hradit. Přesto se snažila na závazek splátky hradit, v období od září 2025 do ledna 2026 uhradila dalších 3 500 Kč ve splátkách. Žádá o možnost dlužnou jistinu případně uhradit ve splátkách po 500 Kč měsíčně.

4. Ze smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 6. 12. 2024 s žalovanou jako dlužníkem – spotřebitelem. Žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr v částce 55 000 Kč, který žalovaná v plném rozsahu vyčerpala. Žalovaná se zavázala uhradit dluh v 48 měsíčních splátkách spolu s poplatkem a úrokem ve výši 4 045 Kč. Na dluh uhradila žalovaná celkem částku 16 090 Kč.

5. K zjišťování úvěruschopnosti žalované žalobce tvrdí, že vycházel z informací žalované při poskytnutí úvěru. Z předložených důkazů však poměry žalované dostatečně nevyplývají. Je doložen její příjem ze zaměstnání ve výši okolo 23 000 Kč měsíčně, nejsou nijak doloženy základní výdaje žalované ani její osobní poměry. V hodnocení klienta je uveden toliko její příjem ze zaměstnání a nijak nedoložené výdaje bydlení 4 700 Kč ve vlastním bydlení. V době uzavření smlouvy přitom prokazatelně žalovaná splácela , právnická osoba, závazek ve výši 6 166 Kč měsíčně, na další úvěr u , právnická osoba, splátku 3 310 Kč měsíčně, z dalšího úvěru u žalobce pak 1 104 Kč měsíčně, což by bylo zcela zřejmé např. při provedení a přezkoumání výpisu z jejího účtu u , právnická osoba, .

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ustanovení § 588 odst. 1 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že žalobce byl podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen zjišťovat úvěruschopnost žalovaného.

16. Ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru tato právní norma zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Je tedy transpozicí směrnice 2008/48/ES. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinnosti s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě před tím, než bude smlouva uzavřena a zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Účelem je tedy ochrana spotřebitele před jeho nadměrným a neúnosným zadlužováním. Právní úprava ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ani článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES, nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat, ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen splácet úvěr či nikoli. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti se vyjadřoval i Soudní dvůr Evropské unie se závěrem, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli. Poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou informace dostatečné. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, je nutné zohlednit i případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikovaná jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. I Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

17. S ohledem na shora provedené dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce povinnost uloženou v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil, když řádně nezjistil skutečné příjmy žalované, nezjistil pravidelné výdaje žalované. Žalobce porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované porušil její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které nadměrně zadlužují. Zvláště za situace, kdy Žalovaná v době uzavření předmětné smlouvy na jiných závazcích dlužila bezmála 700 000 Kč. Porušením této povinnosti uložené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru porušil zároveň veřejný pořádek, tedy ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Přesto žalobce smlouvu o úvěru uzavřel. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu ustanovením § 580 a § 588 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatná.

18. V předmětné věci tedy bylo prokázáno, že uvedená smlouva o úvěru ze dne 6. 12. 2024 je absolutně neplatná. Soud proto vycházel dále z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že žalovaná je takto povinen zaplatit žalobci pouze částku 38 910 Kč, tedy zbývající část dlužné jistiny ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, když na předmětnou smlouvu uhradila celkově částku 16 090 Kč. Soud proto v tomto rozsahu žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě částky 38 910 Kč jako bezdůvodného obohacení spolu s úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, přičemž k prokázané snaze žalované, která po celou dobu se snaží splácet závazek, jí umožnil tento uhradit ve splátkách po 500 Kč měsíčně, vše pod ztrátou výhody splátek. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.

19. Z procesního hlediska má ve věci převažující úspěch žalobce ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch žalobce činí 56 % z merita věci, neúspěch 44 %, při odečtení neúspěch od úspěchu má tak žalobce nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 12 %. Náklady dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. sestávají z odměny za čtyři úkony právní pomoci (příprava a převzetí, sepis žaloby, předžalobní upomínka, účast na jednání soudu dne 10. 2. 2026) po 3 900 Kč, náhrady hotových výdajů za shodné právní úkony po 450 Kč, daně z přidané hodnoty ve výši 21 % 3 654 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 484 Kč. Náhradu za jízdu k jednání soudu dne 10. 2. 2026 a ztrátu času za dobu při jízdě soud nepovažuje za účelně vynaložené náklady tohoto řízení, když tyto byly uplatněny a přiznány právnímu zástupci téhož žalobce ve věci podepsaného soudu , Anonymizováno, při jednání dne 10. 2. 2026 a jsou tak v této věci uplatněny duplicitně, ačkoli byly vynaloženy prokazatelně jen jedenkrát. Celkově účelně vynaložené náklady řízení žalobce tak činí 24 538 Kč, z nichž 12 % pak činí 2 945 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit žalobci, jak vyplývá z bodu III. tohoto rozsudku.