119 C 23/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hradilovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 71 076 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 52 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 52 500 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč vždy k 15. dni toho kterého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 2 543 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 18. 6. 2025 do zaplacení a úrok ve výši 8,16 % ročně z částky 53 000 Kč od 18. 6. 2025 do 11. 7. 2025 a úrok ve výši 12 % ročně z částky 53 000 Kč od 12. 7. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 6. 2025 dosáhne částky 209 894 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 15 296 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 18. 9. 2025 se žalobce vůči žalované domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce s žalovanou uzavřel distančně smlouvu o úvěru dne 19. 3. 2025, na základě které žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 53 000 Kč za dohodnutých podmínek. Sjednané podmínky byly žalovanou stranou porušeny, když úvěr nebyl uhrazen řádně a včas, proto žalobce úvěr ke dni 16. 6. 2025 zesplatnil. Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 53 000 Kč, úrok ke dni zesplatnění 9 876,55 Kč, smluvní pokutu 998 Kč a 5 784,96 Kč, náklady 400 Kč, pojištění 1 018 Kč úrok a úrok z prodlení.

2. Žalobce po podání žaloby vzal žalobu zpět co do částky 10 249 Kč a 5 784,96 Kč a části úroku z jistiny 53 000 Kč. V tomto rozsahu soud řízení zastavil usnesením ze dne 23. 10. 2025 č. j. , Anonymizováno, . Předmětem řízení tak zůstala toliko částka tvrzené jistiny 53 000 Kč a ponížený úrok a úrok z prodlení.

3. Žalovaná nezpochybňovala povinnost uhradil jistinu, avšak poukázala na to, že na jistinu uhradila před podáním žaloby částku 500 Kč, výše dlužné jistiny tak činí 52 500 Kč. Ve zbývající části nároku žalobce poukázala na neplatnost uzavřené smlouvy, mimo jiné pro řádné nezkoumání její úvěruschopnosti, když v době uzavření předmětné smlouvy měla řadu dalších závazků u úvěrových společností převyšující celkově 181 000 Kč.

4. Ze smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena distančně dne 19. 3. 2025 s žalovanou jako dlužníkem – spotřebitelem. Žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr v částce 53 000 Kč, který žalovaná v plném rozsahu vyčerpala, jak je prokázáno dokladem o poskytnutí finančních prostředků. Žalovaná se zavázala uhradit dluh spolu s úrokem ve výši 78,57 % ročně, s pojištěním, v měsíčních splátkách. Na pohledávku uhradila dne 7. 5. 2025 částku 500 Kč. Úvěr byl zesplatněn úkonem žalobce ke dni 16. 6. 2025, jak je doloženo kartou zákazníka a přípisem žalované o zesplatnění dluhu a upomínkami.

5. K zjišťování úvěruschopnosti žalované žalobce tvrdí, že vycházel z informací žalované při poskytnutí zápůjčky. Z předložených důkazů však skutečné poměry žalované nevyplývají. Je toliko tvrzen její příjem v průměrné výši (doložené 3 měsíce) 24 000 Kč měsíčně, nejsou nijak doloženy základní výdaje žalované ani její osobní poměry. Z vyžádaných výpisů z účtu žalované je nadto zřejmé, že žalovaná v období listopad 2024 až únor 2025 uzavřela 9 smluv o úvěru/zápůjčce s jinými společnostmi v celkové výši dluhu převyšující 180 000 Kč (např. , právnická osoba, 70 000 Kč, , Anonymizováno, 45 000 Kč), včetně úvěru 3 000 Kč od samotného žalobce ze dne 29. 10. 2024.

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ustanovení § 588 odst. 1 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že žalobce byl podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen zjišťovat úvěruschopnost žalované.

16. Ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru tato právní norma zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Je tedy transpozicí směrnice 2008/48/ES. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinnosti s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě před tím, než bude smlouva uzavřena a zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Účelem je tedy ochrana spotřebitele před jeho nadměrným a neúnosným zadlužováním. Právní úprava ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ani článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES, nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat, ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen splácet úvěr či nikoli. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti se vyjadřoval i Soudní dvůr Evropské unie se závěrem, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli. Poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou informace dostatečné. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, je nutné zohlednit i případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikovaná jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. I Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

17. S ohledem na shora provedené dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce povinnost uloženou v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil, když řádně nezjistil skutečné příjmy žalované, nezjistil pravidelné výdaje žalované.

18. Naopak z předložených důkazů je zcela prokázáno, že žalovaná dosahuje příjmu cca 24 000 Kč, přičemž v rozhodném období se výrazně zadlužila, min. ve výši 180 000 Kč. Přesto žalobce poskytl žalované další úvěr ve výši 53 000 Kč, přičemž vůbec nezkoumal její osobní poměry a s přihlédnutím ke shora uvedenému její schopnost dluh splácet. Žalobce porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované porušil její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které nadměrně zadlužují.

19. Porušením této povinnosti uložené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru porušil zároveň veřejný pořádek, tedy ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Přesto žalobce smlouvu o úvěru uzavřel. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu ustanovením § 580 a § 588 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatná.

20. V předmětné věci tedy bylo prokázáno, že uvedená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Soud proto vycházel dále z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že žalovaná je takto povinna zaplatit žalobci pouze částku 52 500 Kč, tedy dlužnou jistinu po odečtení již uhrazené částky 500 Kč, ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto v tomto rozsahu žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě částky 52 500 Kč jako bezdůvodného obohacení spolu s úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku ode dne 18. 6. 2025 do zaplacení. Soud umožnil žalované dluh splácet ve splátkách po 500 Kč měsíčně, když přihlédl k její aktivní roli při řešení dluhů nejen ve vztahu k žalobci, ale též k dalším věřitelům a k jejím finančním poměrům, které vyšší splátky neumožňují. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.

21. Z procesního hlediska má ve věci převažující úspěch žalovaná ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesní úspěch činí 74 %, neúspěch 26 % (zpětvzatý nárok je procesním neúspěchem dle § 146 odst. 2 věta 1 o. s. ř.), rozdíl mezi neúspěchem a úspěchem činí 48 %. Náklady řízení žalobce dle ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. sestávají z odměny za tři úkony právní pomoci (příprava a převzetí, sepis žaloby, předžalobní upomínka) po 3 980 Kč, jeden úkon za jednání dne 27. 1. 2026 po 3 340 Kč, náhrady hotových výdajů za shodné právní úkony po 450 Kč, cestovného (z , adresa, a zpět) ve výši 988 Kč, ztráty času za 6 započatých půlhodin po 150 Kč, daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. 4 914 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 554 Kč. Žalobci náleží náhrada v rozsahu 48 %, což činí 15 296 Kč.