12 C 36/2021

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Kopeckou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 10.656,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 10.000 Kč od 14. 11. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 656,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.727,42 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 10.000 Kč od 30. 7. 2018 do 13. 11. 2020, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1.982 Kč k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 10.656,25 Kč s příslušenstvím v kapitalizované a procentní podobě. Skutkově tvrdí, že dne 29. 3. 2018 její právní předchůdkyně ([právnická osoba], se sídlem [země]) a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr do výše 35.000 Kč, žalovaný čerpal 11.250 Kč, částku řádně a včas neuhradil. Kromě jistiny 10.000 Kč se domáhá nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 656,25 Kč. Poskytovatel úvěru prověřil totožnost dlužníka, kladně posoudil jeho úvěruschopnost (netvrdí, jak a čím) a zaslal nabídku k uzavření smlouvy. Pohledávka byla postoupena až na žalobkyni, před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení.

2. Vzhledem k rozporuplným tvrzením v žalobě byla žalobkyně vyzvána, aby odstranila vady žaloby, doplnila skutková tvrzení k žalovanému nároku i k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Doplnila, že kromě smlouvy ze dne 29. 3. 2018, ze které bylo čerpáno 11.000 Kč, byla uzavřena smlouva dne 14. 5. 2018, ze které žalovaný čerpal 250 Kč. Částka 656,25 Kč, kterou označila jako náklady spojené s vymáháním, je smluvní pokuta ve výši 500 Kč (2 x 250 Kč za prodlení s úhradou) a poplatky za výběry ve výši 156,25 Kč. Ke zkoumání úvěruschopnosti doplnila, že se nedochovaly podklady k ověřování než ty, které byly předloženy (ale žalobkyně ani dříve ničeho nepředložila).

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Účastníci souhlasili s postupem podle § 115a o.s.ř.

5. Smlouva o revolvingovém úvěru je datována dnem 29. 3. 2018. Je v ní uvedeno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovaným. Ve smlouvě je uvedena výše úvěru 35.000 Kč, úroková sazba 8,5 % měsíčně a RPSN 258,02 % Další smlouva o revolvingovém úvěru je datována dnem 14. 5. 2018. Je v ní uvedeno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovaným. Ve smlouvě je uvedena výše úvěru 50.000Kč, úroková sazba 8,5 % měsíčně a RPSN 262,91 %. Z výpisů účtu bylo zjištěno, že dne 29. 3. 2018 byl proveden výběr 2 x 5.000 Kč se splatností 29. 4. 2018. Dne 14. 5. 2018 byl proveden výběr 1.000 Kč se splatností 29. 5. 2018. Dne 29. 5. 2018 byl proveden výběr 250 Kč se splatností 29. 7. 2018 (zjištěno ze smluv a výpisů účtu).

6. Žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dne 7. 11. 2020 a specifikovala dlužnou částku ve výši 14.463,67 Kč s příslušenstvím (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky).

7. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dne 7. 11. 2020, tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 7. 11. 2020, žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 14.463,67 Kč s příslušenstvím ve lhůtě do 3 dnů (zjištěno z výzvy k zaplacení a podacího lístku).

8. V posuzovaném případě bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy ze dne 29. 3. 2018 poskytla žalovanému revolvingový úvěr do výše 35.000 Kč a žalovaný čerpal 11.000 Kč, na základě smlouvy ze dne 14. 5. 2018 poskytla žalovanému revolvingový úvěr do výše 50.000 Kč a žalovaný čerpal 250 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně na jistině dluží částku 10.000 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobkyni podle § 1879 o.z.

9. Byla uzavřena smlouva o úvěru (podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky). S ohledem na okolnost, že smlouvu uzavřel žalovaný jako fyzická osoba a měl ve vztahu ze smlouvy postavení spotřebitele, je nepochybné, že mezi stranami se jedná o spotřebitelský úvěr a že předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně je právě poskytování spotřebitelských úvěrů. Vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku o tomto smluvní typu dopadají na tento závazek také ustanovení § 1810 a následujících o.z., která regulují spotřebitelské smlouvy a ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

10. Právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka byla podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinna zjišťovat úvěruschopnost žalovaného. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky, navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016, zejména na novelu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. Také při výkladu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském se musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

11. Z uvedených tvrzení a důkazů soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně povinnost uloženou tímto ustanovením nesplnila. K otázce úvěruschopnosti jsou uvedeny obecné informace, není uvedeno nic o žalovaném, o jeho majetkových a výdělkových poměrech, nákladech na bydlení a o jiných výdajích apod. V březnu byla uzavřena první smlouva, ze které žalovaný neplnil, a už za dva měsíce byla uzavřena druhá smlouva na vyšší částku. Poskytovateli úvěru mělo být zřejmé, že žalovaný není schopen dostát svým závazkům.

12. Právní předchůdkyně žalobkyně porušením povinnosti s odbornou péčí a dostatečně ověřit úvěruschopnost žalovaného porušila jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené v citovaném ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zároveň porušila veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Přesto byla s žalovaným uzavřena předmětná smlouva, kterou je nutno v souladu s cíli zákona vyhodnotit jako jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 o. z. a § 588 o. z. absolutně neplatné. Pokud poskytovatel úvěru neposoudí s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se o neplatnost absolutní (shodně rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2021 č.j. 15 Co 78/2021-51).

13. Speciálním ustanovením je § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Toto zákonné ustanovení v případě neplatné smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího uvedené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 11.250 Kč, žalobkyně se na jistině domáhá jen částky 10.000 Kč, která jí byla přiznána. Úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní z částky 10.000 Kč byly přiznány od 14. 11. 2020 do zaplacení. Ve výzvě ze dne 7. 11. 2020, která byla téhož dne předána k poštovní přepravě, žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení ve lhůtě do 3 dnů. Za den doručení soud považuje den 10. 11. 2020 (pro počátek lhůty nebo doby určené podle dnů platí ustanovení § 605 odst. 1 o.z., pro určení dne doručení pak platí ustanovení § 573 o.z.). Na zaplacení měl žalovaný tři dny, tedy do 13. 11. 2020, a od 14. 11. 2020 je žalovaný v prodlení se zaplacením. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a zástupci žalobkyně byla na nákladech řízení přiznána částka 1.982 Kč (88%). Žalobkyně se domáhala částky 10.656 (100%), byla úspěšná co do částky 10.000 Kč (94 %), neúspěšná co do částky 656,25 Kč (6%), její celkový úspěch je 88% (94% 6%). Při úspěchu 100% by měla nárok na částku 2.252 Kč: zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, tři úkony právní služby po 300 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč za výzvu k zaplacení, převzetí zastoupení a sepis žaloby podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a 21% DPH ve výši 252 Kč.

15. Ustanovení § 14b advokátního tarifu se nijak nedotýká ústavně zaručeného práva žalobce na zastoupení advokátem ve smyslu čl. 37 odst. 2 LZPS, stanoví specifické sazby mimosmluvní odměny a výši náhrady paušálních výdajů za úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení v řízeních zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a to v závislosti na výši předmětu řízení. Aplikace uvedeného zákonného ustanovení předpokládá kumulativní splnění podmínek v podobě návrhu podaném na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, používaných opakovaně týmž žalobcem, který v řízení dosáhl procesního úspěchu, přičemž předmět řízení nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Toto ustanovení se uplatní obecně a bezvýjimečně ve všech případech, na které hypotéza uvedené normy dopadá, bez možnosti úvahy soudu o jeho použitelnosti či jakékoliv moderace.

16. Ustanovení § 14b advokátního tarifu pojem návrhu podaném na ustáleném vzoru nijak nevymezuje. Podle soudní praxe je jím návrh, který se shoduje či významně blíží pojmu formulářová žaloba, který ústavněprávní judikatura (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 ve věci sp. zn. I. ÚS 3923/2011, bod 28 – neboť právě na něj bylo reagováno novelizací advokátního tarifu vyhláškou č. 120/2014 Sb.) definuje jako návrh mající podobu využitého vzoru, který se odlišuje jen v minimální míře, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami.

17. V projednávané věci bylo řízení zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu vyhotoveným na příslušném elektronickém formuláři, a to žalobcem, který ve skutkově i právně obdobných věcech podává takové návrhy opakovaně, jak je známo okresnímu soudu z jeho úřední činnosti. Návrhy, jimiž žalobce uplatňuje své nároky, mají podobu ustáleného vzoru a liší se pouze v údajích o žalovaném a ve skutkových okolnostech vymezujících předmět řízení tak, jak formulářovou žalobu definuje judikatura Ústavního soudu. Skutečnost, že se jednotlivá žalobní tvrzení odlišují potud, aby odpovídala konkrétním skutkovým okolnostem té či oné věci tak, aby mohla být projednána, není způsobilá vyloučit závěr, že se jedná o ustálený vzor, resp. formulářovou žalobu, když nelze mít pochybnosti o tom, že pojem formulářová žaloba je totožný s pojmem ustálený vzor, jak vyplývá z odůvodnění návrhu vyhlášky č. 120/2014 Sb. Výše zmíněná vzorovost návrhu nijak nesouvisí s použitím formuláře pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který nijak nebrání individualitě návrhu, a ani s počtem podávaných žalob či návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu, které se mohou vzájemně lišit.