12 C 42/2020

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní JUDr Alenou Kopeckou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 940 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 2.000 Kč od 17. 8. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 7.940 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 9.940 Kč od 6. 9. 2019 do 16. 8. 2020 a úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 7.940 Kč od d 17. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 9.940 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z této částky od 6. 9. 2019 do zaplacení. Skutkově tvrdí, že dne 4. 7. 2018 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému dne 4. 7. 2018 vyplacena částka 8.000 Kč na označený účet. Žalovaný se zavázal vrátit částku 8.000 Kč navýšenou o poplatek ve výši 2.600 Kč, tedy celkem 10.600 Kč do 5. 9. 2019. Žalovaný se seznámil se smlouvou a s obchodními podmínkami, ale vrátil pouze částku 6.000 Kč, která byla použita na úhradu smluvní pokuty z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a na částečnou úhradu smluvního poplatku za poskytnutí půjčky. Celková dlužná částka činí 9.940 Kč a k jejímu zaplacení byl žalovaný vyzván před podáním žaloby.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila tvrzení, že dluh žalovaného sestával z dlužné jistiny ve výši 8.000 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 2.600 Kč, nákladů písemných upomínek ve výši 2.500 Kč (upomínky ze dne 12. 9. 2019, 19. 9. 2019, 26. 9. 2019, 5. 10. 2019 a 20. 10. 2019, tedy 5 x 500 Kč), smluvní pokuty ve výši 2.840 Kč. Zaplacenou částkou 6.000 Kč byla umořena smluvní pokuta a písemné upomínky (oboje po 2.500 Kč) a snížen smluvní poplatek (o částku 1.000 Kč). Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dotazem na aktuálního zaměstnavatele o výši příjmu, lustrací v CEE a dotazem na pohledávky po splatnosti, žalovaný předložil výpisy ze svého bankovního účtu.

3. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že zaplacená částka 6.000 Kč by měla snižovat jistinu.

4. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a o.s.ř.

5. Vzhledem k tomu, že v této věci jde o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), obsahuje text odůvodnění v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o.s.ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

6. Smlouva o zápůjčce je datována dnem 4. 7. 2018. Je v ní uvedeno, že byla uzavřena mezi žalobkyní („ Věřitel“) a žalovaným („ Klient“). Ve smlouvě je uvedena výše zápůjčky – 8.000 Kč, poplatek – 2.600 Kč, splatnost – 3. 8. 2018 (žalobkyně v žalobě uvádí datum 5. 9. 2019), výše RPSN – 2. 969 %, úroková sazba – 0 %, smluvní pokuta – 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Smlouva odkazuje na sazebník a všeobecné obchodní podmínky (zjištěno ze smlouvy).

7. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 15.900 Kč upomínkami ze dne 12. 9. 2019, 19. 9. 2019, 26. 9. 2019, 5. 10. 2019 a 20. 10. 2019 a k zaplacení částky 10.206 Kč před podáním žaloby dne 10. 8. 2020 (zjištěno z upomínek a předžalobní výzvy).

8. Žalobkyně předložila dva výpisy z bankovního účtu na jméno žalovaného za měsíce květen a červen 2018, ze kterých soud zjistil, že v obou měsících výdaje převyšovaly příjmy a počáteční i konečný zůstatek byl v mínusu.

9. Bylo prokázáno, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku 8.000 Kč dne 4. 7. 2018 a že žalovaný doposud vrátil částku 6.000 Kč, která nebyla započtena na jistinu.

10. V posuzovaném případě žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 8.000 Kč. I když žalobkyně nazvala smlouvu jako smlouva o zápůjčce (podle ustanovení § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného dluhu, vznikne smlouva o zápůjčce), soud s ohledem na okolnost, že smlouvu uzavřel žalovaný jako fyzická osoba a že se zavázal kromě jistiny vrátit i poplatek, je nepochybné, že mezi stranami se jedná právě o spotřebitelský úvěr, a je nepochybné, že předmětem podnikání žalobkyně je právě poskytování spotřebitelských úvěrů. Žalovaný měl ve vztahu ze smlouvy o zápůjčce postavení spotřebitele, a proto vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku o tomto smluvním typu dopadají na tento závazek také ustanovení § 1810 a následujících o.z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

11. Žalobkyně jako věřitelka byla podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinna zjišťovat úvěruschopnost žalovaného. Z uvedených tvrzení a důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně povinnost uloženou tímto ustanovením nesplnila, neboť nebyla soudu schopna sdělit žádné konkrétní údaje zjištěné při posuzování úvěruschopnosti žalovaného a k tvrzení předložila pouze výpisy z účtu žalovaného, na kterých jsou mínusové počáteční i konečné zůstatky. Není zde žádná informace o pravidelných příjmech a výdajích žalovaného, o jeho majetkových či osobních poměrech. Žalobkyně porušením povinnosti s odbornou péčí a dostatečně ověřit úvěruschopnost žalovaného porušila jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené v citovaném ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně zároveň porušila veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Přesto byla s žalovaným uzavřena předmětná smlouva, kterou je nutno v souladu s cíli zákona vyhodnotit jako jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 o.z. a § 588 o.z. absolutně neplatné. Podle § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 o.z. má žalobkyně právo jen na to, co žalovanému plnila, tedy na vrácení částky 8.000 Kč. Bylo však prokázáno, že žalovaný již vrátil částku 6.000 Kč.

12. S ohledem na prokázané skutečnosti soud žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení částku ve výši 2.000 Kč, neboť žalovaný obdržel částku 8.000 Kč a vrátil částku 6.000 Kč. Úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní z částky 2.000 Kč byly přiznány od 17. 8. 2020 do zaplacení. Bezdůvodné obohacení se stalo splatným až na výzvu k zaplacení, která je datována dnem 10. 8. 2020 a lze předpokládat (i když to žalobkyně nedoložila), že téhož dne byla předána k poštovní přepravě. Za den doručení soud považuje den 13. 8. 2020 (pro počátek lhůty nebo doby určené podle dnů platí ustanovení § 605 odst. 1 o.z., pro určení dne doručení pak platí ustanovení § 573 o.z.). Žalovaný měl plnit do tří dnů, tedy nejpozději do 16. 8.2020, a od 17. 8. 2020 je v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

13. Okresní soud ve zbytku žalobu zamítl a vzhledem k uvedeným závěrům o neplatnosti smlouvy uzavřené mezi účastníky se již nevyjadřuje k dalším smluvním ujednáním.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., nicméně náklady řízení nebyly přiznány žádnému účastníkovi, neboť neúspěch žalobkyně je větší než její úspěch a žalovanému náklady řízení nevznikly.