12 C 45/2020

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Kopeckou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 640 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 8.000 Kč od 29. 1.2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 2.640 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 10.640 Kč od 20. 11. 2016 do 28. 1. 2020 a úrok z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 2.640 Kč od 29. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1.126 Kč k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 10.640 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky od 20. 11. 2016 do zaplacení. Skutkově tvrdí, že dne 18. 10. 2016 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit poplatek ve výši 2.640 Kč. Dne 19. 11. 2016 měl žalovaný vrátit částku 10.640 Kč, nevrátil ničeho. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019 a změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení.

2. Žalobkyně byla usnesením soudu vyzvána, aby doplnila skutková tvrzení, jakým způsobem byla zjišťována a ověřována úvěruschopnost žalovaného, jaké listiny měl věřitel k dispozici a tyto nechť jsou předloženy. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že byl proveden výpočet mezi doložitelnými příjmy a výdaji a klientům je ponechávána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku. Dále byl žalovaný lustrován ve veřejných databázích.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Účastníci souhlasili s postupem podle § 115 a o.s.ř.

5. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, dne 18. 10. 2016 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal kromě této částky zaplatit i poplatek ve výši 2.640 Kč splatný s poskytnutým úvěrem dne 19. 11. 2016 Smlouvou o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 22. 1. 2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu. Dopisem ze dne 22. 1. 2020, který byl podán k poštovní přepravě dne 22. 1. 2020, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby ve lhůtě do tří dnů ode dne doručení.

6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., (vzhledem k datu uzavření smlouvy) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr„ s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět„ úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními.

13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky (resp. právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným) došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.

14. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 1 zákona). V tomto konkrétním případě, a to ani z tvrzení žalobkyně nikterak nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobkyně před podpisem smlouvy o úvěru dostatečně a s odbornou péčí zabýval otázkou schopnosti spotřebitele v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Pokud žalobkyně ve svém písemném podání podává v otázce posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyjádření, pak se jedná o kusé a obecné informace (bez doložení důkazů), které nenaplňují intence ustanovení § 9 z. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (ve znění z. č. 43/2013 Sb.).

15. Za daného stavu věci soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným za neplatnou, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet bez návrhu, neboť takovéto jednání právního předchůdce žalobkyně (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného úvěr splácet) odporuje zákonu. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení částku ve výši 8000 Kč, neboť žalovaný obdržel částku 8.000 Kč a nezaplatil ničeho. Úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní z částky 8.000 Kč byly přiznány od 29. 1. 2020 do zaplacení. Bezdůvodné obohacení se stalo splatným až na výzvu k zaplacení, která byla předána k poštovní přepravě dne 22. 1. 2020, za den doručení soud považuje den 25. 1. 2020 (pro počátek lhůty nebo doby určené podle dnů platí ustanovení § 605 odst. 1 o.z., pro určení dne doručení pak platí ustanovení § 573 o.z.). Na zaplacení měl žalovaný tři dny, tedy do 28. 1. 2020, a od 29. 1. 2020 je žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10.640 Kč, byla jí přiznána částka 8.000 Kč a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně byla úspěšná v 75 %, neúspěšná v 25 %, má nárok na náhradu nákladů 50 % nákladů řízení. Při úspěchu 100 % by byla na nákladech řízení přiznána částka 2.252 Kč: zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, tři úkony právní služby po 300 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč za výzvu k zaplacení, převzetí zastoupení a sepis žaloby podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a 21% DPH ve výši 252 Kč.