12 C 56/2018

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Kopeckou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 39.588,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39.588,56 Kč - s úrokem ve výši 14,90 % p.a. z částky 35.909,27 Kč od 17. 8. 2010 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p.a. z částky 37.409,27 Kč od 17. 8. 2010 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 7.208,20 Kč k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou okresnímu soudu dne 21. 5. 2018 se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení uvedené částky s příslušenstvím. Skutkově tvrdí, že dne 2. 12. 2008 její právní předchůdkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výš 42.000 Kč a zřízen úvěrový účet. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky a úrok ve výši 14,90 % ročně. Bylo sjednáno 71 splátek po 894 Kč vždy k 20. dni v měsíci s první splátkou ke dni 20. 1. 2009. Nejzazší termín splacení úvěru byl sjednán na den 20. 11. 2014. Žalovaný porušil dohodnuté podmínky, poslední úhradu úvěru provedl dne 16. 4. 2010 a dostal se do prodlení se splátkami splatnými dne 20. 3., 20. 4., 20. 5., 20. 6. a 20. 7. 2010. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni ke dni 16. 8. 2010 a žalovanému bylo postoupení pohledávky řádně oznámeno, ke dni 16. 8. 2010 byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 35.909,27 Kč (byl poskytnut úvěr ve výši 42.000 Kč, na jistinu byla zaplacena částka 6.090,73 Kč), z úroku ve výši 2.179,29 Kč (úrok ve výši 14,90 % p.a. z dlužné jistiny od 21. 3. 2010 do 16. 8. 2010), poplatků ve výši 1.500 Kč (tři výzvy k zaplacení po 500 Kč ze dne 26. 3., 21. 5. a 25. 6. 2010), úroku ve výši 14,90 % p.a. z dlužné jistiny od 17. 8. 2010 do zaplacení a z úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a poplatků od 17. 8. 2010 do zaplacení. Žalovaný přes výzvu ničeho nezaplatil.

2. Žalobě bylo vyhověno elektronickým platebním rozkazem ze dne 3. 7. 2018, proti kterému žalovaný podal odpor a vyjádřil se ve stanovené lhůtě tak, že žalobce měl tři roky od zesplatnění pohledávky pro uplatnění pohledávky soudní cestou, právo se promlčelo.

3. Podaným odporem byl platební rozkaz zrušen, ale v řízení nemohlo být pokračováno. Z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno a prokázáno, že vyhláškou Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 2018 č.j. [insolvenční spisová značka] bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníků [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení], usnesením ze dne 6. 9. 2018 č.j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek dlužníků a povoleno řešení úpadku oddlužením a usnesením ze dne 26. 11. 2020 č.j. [insolvenční spisová značka] bylo oddlužení zrušeno a insolvenční řízení zastaveno s odůvodněním, že od počátku schválení oddlužení dlužníci neplní řádně podstatné povinnosti. Usnesení nabylo právní moci dne 29. 12. 2020.

4. Okresní soud usnesením ze dne 17. 9. 2018 řízení o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím přerušil a usnesením ze dne 19. 4. 2021 vyrozuměl účastníky řízení o tom, že se v řízení o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím pokračuje.

5. Účastníci souhlasili s postupem podle § 115a o.s.ř.

6. Žalobkyně se vyjádřila k odporu žalovaného tak, že nárok není promlčen, i když splatnost pohledávky nastala 16. 8. 2010. Ještě před uplynutím čtyřleté promlčecí lhůty žalobkyně podala návrh na zahájení rozhodčího řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu ze dne 26. 10. 2011, který nabyl právní moci dne 29. 11. 2011 a stal se vykonatelným dnem 3. 12. 2011. Dne 17. 1. 2012 žalobkyně podala návrh na zahájení exekučního řízení, které bylo zastaveno usnesením ze dne 2. 5. 2018 a ve lhůtě do 30 dnů od právní moci žalobkyně podala návrh k soudu.

7. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 2. 12. 2008 mezi [právnická osoba] jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 42.000 Kč s úrokovou sazbou 14,90 % p.a. z vyčerpané jistiny úvěru za dohodnutých podmínek s tím, že byly také sjednány poplatky po 500 Kč za zaslání upomínky při neprovedení splátky úvěru.

8. Z oznámení ze dne 8. 9. 2010 bylo zjištěno, že žalovanému byla oznámena okamžitá splatnost úvěru ke dni 16. 8. 2010, bylo mu oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky, byla specifikována dlužná částka z předmětné úvěrové smlouvy.

9. Dále bylo prokázáno, že dne 1. 6. 2011 bylo zahájeno rozhodčí řízení ve věci žalobkyně proti žalovanému a dne 26. 10. 2011 byl vydán rozhodčí nález, který nabyl právní moci dne 29. 11. 2011 a byl vykonatelný dnem 3. 12. 2011. Je v něm specifikována pohledávka z titulu smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě rozhodčího nálezu bylo zahájeno exekuční řízení, které bylo zastaveno usnesením ze dne 2. 5. 2018 č.j. 120 EX 3808/12-63 z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 5. 2018. Žalovaný byl vyzván k zaplacení žalované částky před podáním žaloby upomínkou ze dne 10. 5. 2018 (zjištěno z rozhodčího nálezu, usnesení soudního exekutora a předžalobní upomínky).

10. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 497 a následující obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 3. 2013 (dále obch. zák.).

12. Podle § 387 odst. 1 obch. zák. právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem.

13. Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

14. Podle § 402 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoliv právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.

15. Podle § 403 odst. 1 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí.

16. Podle § 408 odst. 1 obch. zák. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

17. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky, které nevrátil. Pohledávka z této smlouvy byla postoupena na žalobkyni podle § 524 obč. zák. a postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno podle § 526 obč. zák. Žalovaný svoji povinnost přes výzvu nesplnil, úvěr byl zesplatněn a žalovaný byl vyzván k zaplacení. Žalobkyně svůj nárok uplatnila v rozhodčím řízení a na základě vydaného rozhodčího nálezu bylo zahájeno exekuční řízení, které bylo zastaveno usnesením ze dne 2. 5. 2018 a které nabylo právní moci dne 30. 5. 2018. Už dne 10. 5. 2018 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby a dne 21. 5. 2018 bylo zahájeno řízení u soudu.

18. Nárok žalobkyně není promlčen. Okresní soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu (veřejnosti přístupné na www.nsoud.cz), a to usnesení ze dne 11. 5. 2011 sp.zn. 31 Cdo 1945/2010 (které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce), rozsudek ze dne 1. 6. 2016 sp.zn. 23 ICdo 19/2015 (v němž je uvedeno, že k stavění běhu promlčecí doby dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky), usnesení ze dne 30. 9. 2015 sp.zn. 23 Cdo 4460/2014 (podle něhož nejde o překážku věci rozhodnuté, jestliže o stejné věci, týkající se stejného předmětu řízení a týchž osob, bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc).

19. Na základě rozhodčího nálezu byla nařízena exekuce, která byla zastavena z důvodu neplatné rozhodčí doložky. Následně podala žalobkyně žalobu na zaplacení dlužné částky u soudu. Tato žaloba byla podána bezprostředně po zastavení exekučního řízení a ještě předtím, než toto usnesení nabylo právní moci. Okresní soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2017 sp.zn. 33 Cdo 5258/2016 a usnesení ze dne 27. 12. 2017 sp.zn. 33 Cdo 3717/2017, z nichž vyplývá, že podá-li věřitel žalobu u soudu bez zbytečného odkladu poté, co byla exekuce pravomocně zastavena, nedochází k promlčení nároku, který podle hmotného práva nadále existuje, a že k stavění promlčecí doby lze v novém řízení u obecného soudu přihlédnout jen tehdy, pokud věřitel novou žalobu k obecnému soudu nepodá bez zbytečného odkladu.

20. V dané konkrétní věci došlo ke stavění promlčecí doby zahájením rozhodčího řízení až do právní moci usnesení o zastavení exekučního řízení, neboť žalobkyně podala žalobu k obecnému soudu bez zbytečného odkladu a její nárok není promlčen. Neuplatní se ani ustanovení § 408 obchodního zákoníku, neboť před koncem objektivní desetileté promlčecí doby bylo právo uplatněno v rozhodčím a navazujícím soudním řízení a v takovém případě se ke vznesené námitce promlčení nepřihlíží, je-li uplatněna.

21. Žalobě bylo v celém rozsahu vyhověno.

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a zástupci žalobkyně byla na nákladech řízení přiznána částka 7.208,20 Kč: zaplacený soudní poplatek ve výši 1.497 Kč, tři úkony právní služby po 500 Kč a 3x režijní paušál po 100 Kč za výzvu k zaplacení, převzetí zastoupení a sepis žaloby podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, jeden úkon právní služby ve výši 2.620 Kč a režijní paušál ve výši 300 Kč za vyjádření k odporu žalovaného podle § 14b odst. 3, 5, § 7 advokátního tarifu a 21% DPH ve výši 991,20 Kč.

23. Ustanovení § 14b advokátního tarifu se nijak nedotýká ústavně zaručeného práva žalobce na zastoupení advokátem ve smyslu čl. 37 odst. 2 LZPS, stanoví specifické sazby mimosmluvní odměny a výši náhrady paušálních výdajů za úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení v řízeních zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a to v závislosti na výši předmětu řízení. Aplikace uvedeného zákonného ustanovení předpokládá kumulativní splnění podmínek v podobě návrhu podaném na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, používaných opakovaně týmž žalobcem, který v řízení dosáhl procesního úspěchu, přičemž předmět řízení nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Toto ustanovení se uplatní obecně a bezvýjimečně ve všech případech, na které hypotéza uvedené normy dopadá, bez možnosti úvahy soudu o jeho použitelnosti či jakékoliv moderace.

24. Ustanovení § 14b advokátního tarifu pojem návrhu podaném na ustáleném vzoru nijak nevymezuje. Podle soudní praxe je jím návrh, který se shoduje či významně blíží pojmu formulářová žaloba, který ústavněprávní judikatura (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 ve věci sp. zn. I. ÚS 3923/2011, bod 28 – neboť právě na něj bylo reagováno novelizací advokátního tarifu vyhláškou č. 120/2014 Sb.) definuje jako návrh mající podobu využitého vzoru, který se odlišuje jen v minimální míře, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami.

25. V projednávané věci bylo řízení zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu vyhotoveným na příslušném elektronickém formuláři, a to žalobcem, který ve skutkově i právně obdobných věcech podává takové návrhy opakovaně, jak je známo okresnímu soudu z jeho úřední činnosti. Návrhy, jimiž žalobce uplatňuje své nároky, mají podobu ustáleného vzoru a liší se pouze v údajích o žalovaném a ve skutkových okolnostech vymezujících předmět řízení tak, jak formulářovou žalobu definuje judikatura Ústavního soudu. Skutečnost, že se jednotlivá žalobní tvrzení odlišují potud, aby odpovídala konkrétním skutkovým okolnostem té či oné věci tak, aby mohla být projednána, není způsobilá vyloučit závěr, že se jedná o ustálený vzor, resp. formulářovou žalobu, když nelze mít pochybnosti o tom, že pojem formulářová žaloba je totožný s pojmem ustálený vzor, jak vyplývá z odůvodnění návrhu vyhlášky č. 120/2014 Sb. Výše zmíněná vzorovost návrhu nijak nesouvisí s použitím formuláře pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který nijak nebrání individualitě návrhu, a ani s počtem podávaných žalob či návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu, které se mohou vzájemně lišit.