12 C 6/2021

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Kopeckou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 16.796 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 8.000 Kč od 21. 10. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 8.796 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 10.600 Kč od 12. 9. 2019 do 20. 10. 2020 a úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 2.600 Kč od d 21. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhá zaplacení částky 16.796 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 10.600 Kč od 12. 9. 2019 do zaplacení. Skutkově tvrdí, že dne 12. 8. 2019 uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalované dne 12. 8. 2019 vyplacena částka 8.000 Kč na označený účet. Žalovaná se zavázala vrátit částku 8.000 Kč navýšenou o poplatek ve výši 2.600 Kč, tedy celkem 10.600 Kč, do 11. 9. 2019. Žalovaná se seznámila se smlouvou a s obchodními podmínkami, ale nevrátil ničeho. Celková dlužná částka činí 16.796 Kč a k jejímu zaplacení byla žalovaná vyzvána před podáním žaloby.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila tvrzení, že dluh žalované sestává z dlužné jistiny ve výši 8.000 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 2.600 Kč, nákladů písemných upomínek ve výši 2.500 Kč (upomínky ze dne 18. 9. 2019, 25. 9. 2019, 2. 10. 2019, 11. 10. 2019, 26. 10. 2019, tedy 5 x 500 Kč), smluvní pokuty ve výši 3.696 Kč. Úvěruschopnost žalované byla posuzována dotazy ohledně zaměstnavatele žalované, na které odpověděla, lustrací v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, žalovaná předložila výplatní pásky za červen a červenec 2019, vyjádřila se ke svým výdajům (uvedla 1 Kč).

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

4. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a o.s.ř.

5. Smlouva o zápůjčce je datována dnem 12. 8. 2019. Je v ní uvedeno, že byla uzavřena mezi žalobkyní („ Věřitel“) a žalovanou („ Klient“). Ve smlouvě je uvedena výše zápůjčky – 8.000 Kč, poplatek – 2.600 Kč, splatnost – 11. 9. 2019, výše RPSN – 2. 969 %, úroková sazba – 0 %, smluvní pokuta – 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Smlouva odkazuje na sazebník a všeobecné obchodní podmínky (zjištěno ze smlouvy).

6. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu upomínkami ze dne 18. 9. 2019, 25. 9. 2019, 2. 10. 2019, 11. 10. 2019, 26. 10. 2019 a k zaplacení částky 16.715 Kč před podáním žaloby dne 14. 10. 2020 (zjištěno z upomínek a předžalobní výzvy s podacím lístkem).

7. Žalobkyně předložila výplatní pásky žalované za červen a červenec 2019 s uvedeným příjmem 31.382 Kč a 19.575 Kč. Nepředložila žádný důkaz ohledně výdajů žalované (je nepřesvědčivé, že žalovaná v žádosti uvedla výdaje 1 Kč měsíčně), nepředložila výpisy z účtů žalované, která měla bydlet v podnájmu, ale ohledně výše nájemného není ničeho uvedeno.

8. Bylo prokázáno, že žalobkyně vyplatila žalované částku 8.000 Kč dne 12. 8. 2019 a že žalovaná doposud nevrátila ničeho.

9. V posuzovaném případě žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 8.000 Kč. I když žalobkyně nazvala smlouvu jako smlouva o zápůjčce (podle ustanovení § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného dluhu, vznikne smlouva o zápůjčce), soud s ohledem na okolnost, že smlouvu uzavřela žalovaná jako fyzická osoba a že se zavázala kromě jistiny vrátit i poplatek, je nepochybné, že mezi stranami se jedná právě o spotřebitelský úvěr, a je nepochybné, že předmětem podnikání žalobkyně je právě poskytování spotřebitelských úvěrů. Žalovaná měla ve vztahu ze smlouvy o zápůjčce postavení spotřebitele, a proto vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku o tomto smluvním typu dopadají na tento závazek také ustanovení § 1810 a následujících o.z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

12. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Žalobkyně jako věřitelka byla podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinna zjišťovat úvěruschopnost žalované. Z uvedených tvrzení a důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně povinnost uloženou tímto ustanovením nesplnila, neboť nebyla soudu schopna doložit rozhodné konkrétní údaje zjištěné při posuzování úvěruschopnosti žalované a k tvrzení předložila pouze dvě výplatní pásky. Není zde žádná informace o pravidelných výdajích žalované (resp. uvedena 1 Kč), o nákladech na bydlení apod. Věřitelce mělo být divné, proč si žalovaná s takovým tvrzeným příjmem půjčuje částku 8.000 Kč na jeden měsíc. Žalobkyně porušením povinnosti s odbornou péčí a dostatečně ověřit úvěruschopnost žalované porušila její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené v citovaném ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně zároveň porušila veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Přesto byla s žalovanou uzavřena předmětná smlouva, kterou je nutno v souladu s cíli zákona vyhodnotit jako jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 o.z. a § 588 o.z. absolutně neplatné. Podle § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 o.z. má žalobkyně právo jen na to, co žalované plnila, tedy na vrácení částky 8.000 Kč.

18. S ohledem na prokázané skutečnosti soud žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení částku ve výši 8.000 Kč, neboť žalovaná obdržela částku 8.000 Kč a nevrátila ničeho. Úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní z částky 8.000 Kč byly přiznány od 21. 10. 2020 do zaplacení. Bezdůvodné obohacení se stalo splatným až na výzvu k zaplacení, která je datována dnem 14. 10. 2020 a téhož dne byla předána k poštovní přepravě. Za den doručení soud považuje den 17. 10. 2020 (pro počátek lhůty nebo doby určené podle dnů platí ustanovení § 605 odst. 1 o.z., pro určení dne doručení pak platí ustanovení § 573 o.z.). Žalovaná měla plnit do tří dnů, tedy nejpozději do 20. 10. 2020, a od 21. 10. 2020 je v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

19. Okresní soud ve zbytku žalobu zamítl a vzhledem k uvedeným závěrům o neplatnosti smlouvy uzavřené mezi účastníky se již nevyjadřuje k dalším smluvním ujednáním.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., nicméně náklady řízení nebyly přiznány žádnému účastníkovi, neboť neúspěch žalobkyně je větší než její úspěch a žalovanému náklady řízení nevznikly.