120 C 11/2021

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl předsedou senátu Mgr. Miroslavem Neuerem jako samosoudcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 5 986 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 986 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 986 Kč od 16. 4. 2020 do zaplacení a s náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 700 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)

2. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobce tento nárok vznikl z titulu neuhrazeného dluhu za služby spojené s nájmem bytu.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalobce zastoupen na základě příkazní smlouvy [právnická osoba] [právnická osoba], pronajal žalované byt na adrese [ulice a číslo] ve [obec]. Jednalo se o byt [číslo] ve 3. nadzemním podlaží o velikosti 1+1. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 11. 7. 2017 do 11. 7. 2018 a dodatkem [číslo] ze dne [datum] byla nájemní smlouva prodloužena až do 11. 7. 2019. Žalovaná dne 31. 1. 2019 vypověděla nájem a byt předala pověřené osobě dne 28. 2. 2019. Žalovaná žalobci neuhradila nedoplatek z vyúčtování služeb spojených s nájmem za rok 2019 ve výši 5 986 Kč. Žalovaná byla k úhradě tohoto dluhu žalobce vyzvána dopisem ze dne 16. 4. 2020. Přes tuto výzvu však žalovaná nic neuhradila.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Nárok žalobce je plně v souladu s ustanovením § 2252 občanského zákoníku, když nárok žalobce na nedoplatek byl splatný do čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období. Zároveň má žalobce právo požadovat i náklady spojené s vymáháním (za zaslanou výzvu k úhradě ve výši 200 Kč a 500 Kč jako paušální náhradu pro případ soudního vymáhání).

6. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.