120 C 16/2020

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl předsedou senátu Mgr. Miroslavem Neuerem jako samosoudcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 80 419 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 80 419 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení z této částky od 7. 3. 2020 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek až do úplného zaplacení.

II. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 80 419 Kč spolu s úrokem z prodlení, jelikož žalovaný porušil svoje povinnosti a nenahlásil skutečnost, že nastoupil do zaměstnání, ačkoliv o této ohlašovací povinnosti byl opakovaně poučen. Žalovaný tak, ačkoliv byl hlášen v evidenci uchazečů o zaměstnání, nenahlásil včas žalobci skutečnost, že nastoupil do zaměstnání u společnost právnická osoba Žalobci tak vznikla škoda ve výše uvedené částce. U jednání dne 9. 11. 2021 žalovaný uvedl, že si je vědom toho, že podepsal dohodu o provedení práce, nicméně u tohoto zaměstnavatele pracoval pouze asi dva dny. Neuvědomil si, že musí i takový pracovní poměr nahlásit nejpozději v den nástupu do zaměstnání žalobci. Z listin předložených žalobcem vyplývá, že žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání ode dne 19. 4. 2017 do 30. 4. 2018. Tato evidence byla žalovanému ukončena z důvodu nástupu do zprostředkovaného zaměstnání na dobu určitou od 1. 5. 2018 do 31. 10. 2018. Pracovní místo bylo vytvořeno jako tzv. pracovní příležitost v rámci veřejně prospěšných prací podle ustanovení § 112 a § 119 zákona č. 435/2004 Sb. Mzdové náklady na toto místo vyplatil žalobce jeho zaměstnavateli (územní celek) na základě Dohody o vytvoření pracovních příležitostí v rámci veřejně prospěšných prací a poskytnutí příspěvku, spolufinancovaného ze státního rozpočtu a Evropského sociálního fondu č. anonymizováno číslo. Podmínkou pro úspěšná zařazení do tohoto programu byla skutečnost, že se jedná o uchazeče o zaměstnání, který je oprávněně veden v evidenci ÚP a není mu možno zajistit pracovní uplatnění jiným způsobem. Z pravomocného rozhodnutí žalobce ze den 25.10.2019, které bylo vydáno pod číslo jednací je zřejmé, že žalovaný byl zpětně sankčně vyřazen z evidence dne 3. 7. 2017. Tím ztratil status uchazeče o zaměstnání. V době nástupu na veřejně prospěšné práce dne 1. 5. 2018 tak žalovaný nesplňoval podmínku pro umístění na vytvořené pracovní místo a příspěvek tak nesměl být žalobcem poskytován. Dle ustanovení § 25 odst. 3 zákona o zaměstnanosti uchazeč o zaměstnání je povinen krajské pobočce Úřadu práce výkon této činnosti bez ohledu na výši měsíčního výdělku nebo odměny oznámit při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání nebo nejpozději v den nástupu k výkonu této činnosti, a ve lhůtě stanovené krajskou pobočkou Úřadu práce dokládat výši měsíčního výdělku nebo odměny. Z dohody o provedení práce, kterou žalovaný uzavřel dne 3. 7. 2017 se společností právnická osoba je zřejmé, že žalovaný nastoupil téhož dne do zaměstnání, ale žalobci tuto skutečnost neoznámil. Z rozhodnutí žalobce ze dne 27. 11. 2019, že žalovaný byl zpětně vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání ke dni 3. 7. 2017. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný se dopustil porušení své zákonné povinnosti, což bylo zjištěno až při kontrole u výše uvedeného zaměstnavatele dne 11. 9. 2019. Žalovaný byl tak oprávněně zpětně vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání a žalobce tak neoprávněně vynaložil žalovanou částku na zřízení pracovního místa pro žalovaného u územní celek v rámci projektu veřejně prospěšných prací. Za této situace tak soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, jelikož v důsledku porušení zákonné povinnosti ze strany žalovaného došlo k neoprávněnému použití veřejných prostředků, které byly částečně čerpány ze státního rozpočtu a částečně i z evropských fondů. Jelikož žalobce bude muset žalovanou částku vrátit poskytovateli, bylo nutné zavázat žalovaného k úhradě této částky z titulu náhrady škody, která vznikla žalobci v důsledku nesplnění povinností žalovaným. Žalovaný není schopen tuto částku uhradit jednorázově, proto mu soud umožnil zaplatit žalovanou částku spolu s příslušenstvím této částky ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně až do úplného zaplacení, jelikož žalobce s tímto postupem souhlasil. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšnému žalobci náleží plná náhrada nákladů řízení. Žalobce je ze zákona osvobozen od placení soudních poplatků a na náhradě nákladů řízení žádnou úhradu nepožadoval. Proto soud rozhodl tak, že žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci splnění povinností exekucí.