120 C 16/2020

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl předsedou senátu Mgr. Miroslavem Neuerem jako samosoudcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 80 419 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 80 419 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení z této částky od 7. 3. 2020 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek až do úplného zaplacení.

II. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 80 419 Kč spolu s úrokem z prodlení, jelikož žalovaný porušil svoje povinnosti a nenahlásil skutečnost, že nastoupil do zaměstnání, ačkoliv o této ohlašovací povinnosti byl opakovaně poučen. Žalovaný tak, ačkoliv byl hlášen v evidenci uchazečů o zaměstnání, nenahlásil včas žalobci skutečnost, že nastoupil do zaměstnání u společnost [právnická osoba] Žalobci tak vznikla škoda ve výše uvedené částce. U jednání dne 9. 11. 2021 žalovaný uvedl, že si je vědom toho, že podepsal dohodu o provedení práce, nicméně u tohoto zaměstnavatele pracoval pouze asi dva dny. Neuvědomil si, že musí i takový pracovní poměr nahlásit nejpozději v den nástupu do zaměstnání žalobci. Z listin předložených žalobcem vyplývá, že žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání ode dne 19. 4. 2017 do 30. 4. 2018. Tato evidence byla žalovanému ukončena z důvodu nástupu do zprostředkovaného zaměstnání na dobu určitou od 1. 5. 2018 do 31. 10. 2018. Pracovní místo bylo vytvořeno jako tzv. pracovní příležitost v rámci veřejně prospěšných prací podle ustanovení § 112 a § 119 zákona č. 435/2004 Sb. Mzdové náklady na toto místo vyplatil žalobce jeho zaměstnavateli ([územní celek]) na základě Dohody o vytvoření pracovních příležitostí v rámci veřejně prospěšných prací a poskytnutí příspěvku, spolufinancovaného ze státního rozpočtu a Evropského sociálního fondu č. [anonymizováno] [číslo]. Podmínkou pro úspěšná zařazení do tohoto programu byla skutečnost, že se jedná o uchazeče o zaměstnání, který je oprávněně veden v evidenci ÚP a není mu možno zajistit pracovní uplatnění jiným způsobem. Z pravomocného rozhodnutí žalobce ze den 25.10.2019, které bylo vydáno pod [číslo jednací] je zřejmé, že žalovaný byl zpětně sankčně vyřazen z evidence dne 3. 7. 2017. Tím ztratil status uchazeče o zaměstnání. V době nástupu na veřejně prospěšné práce dne 1. 5. 2018 tak žalovaný nesplňoval podmínku pro umístění na vytvořené pracovní místo a příspěvek tak nesměl být žalobcem poskytován. Dle ustanovení § 25 odst. 3 zákona o zaměstnanosti uchazeč o zaměstnání je povinen krajské pobočce Úřadu práce výkon této činnosti bez ohledu na výši měsíčního výdělku nebo odměny oznámit při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání nebo nejpozději v den nástupu k výkonu této činnosti, a ve lhůtě stanovené krajskou pobočkou Úřadu práce dokládat výši měsíčního výdělku nebo odměny. Z dohody o provedení práce, kterou žalovaný uzavřel dne 3. 7. 2017 se společností [právnická osoba] je zřejmé, že žalovaný nastoupil téhož dne do zaměstnání, ale žalobci tuto skutečnost neoznámil. Z rozhodnutí žalobce ze dne 27. 11. 2019, že žalovaný byl zpětně vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání ke dni 3. 7. 2017. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný se dopustil porušení své zákonné povinnosti, což bylo zjištěno až při kontrole u výše uvedeného zaměstnavatele dne 11. 9. 2019. Žalovaný byl tak oprávněně zpětně vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání a žalobce tak neoprávněně vynaložil žalovanou částku na zřízení pracovního místa pro žalovaného u [územní celek] v rámci projektu veřejně prospěšných prací. Za této situace tak soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, jelikož v důsledku porušení zákonné povinnosti ze strany žalovaného došlo k neoprávněnému použití veřejných prostředků, které byly částečně čerpány ze státního rozpočtu a částečně i z evropských fondů. Jelikož žalobce bude muset žalovanou částku vrátit poskytovateli, bylo nutné zavázat žalovaného k úhradě této částky z titulu náhrady škody, která vznikla žalobci v důsledku nesplnění povinností žalovaným. Žalovaný není schopen tuto částku uhradit jednorázově, proto mu soud umožnil zaplatit žalovanou částku spolu s příslušenstvím této částky ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně až do úplného zaplacení, jelikož žalobce s tímto postupem souhlasil. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšnému žalobci náleží plná náhrada nákladů řízení. Žalobce je ze zákona osvobozen od placení soudních poplatků a na náhradě nákladů řízení žádnou úhradu nepožadoval. Proto soud rozhodl tak, že žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.