120 C 23/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl předsedou senátu Mgr. Miroslavem Neuerem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 11 309 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 136 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 940 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 076 Kč od 10. 12. 2024 do zaplacení, částku 2 233,14 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 190,08 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 7 479,95 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 10. 12. 2024 dosáhne částky 17 510 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9. 9. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 309 Kč spolu příslušenstvím. Uváděla, že dne 27. 12. 2023 žalovaný podepsal smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo téhož dne. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 39,28 % ročně splácet v 24 měsíčních splátkách po 608 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, došlo k zesplatnění celého úvěru, a to k datu 8. 12. 2024. Žalobkyně po žalovaném požaduje dlužnou jistinu úvěru v celkové výši 8 178,44 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 498 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení žalovaného s úhradou jistiny počínaje dnem 10. 12. 2024 do zaplacení (přičemž žalobkyně tuto smluvní pokutu vyčíslila k datu vyhotovení žaloby na částku 2 233,14 Kč), úrok ve výši 39,28 % ročně z částky 7 479,95 Kč za období od 10. 12. 2024 do 2. 1. 2025 v částce 190,08 Kč, úrok z úvěru ve výši 12,75 % ročně z částky 7 479,95 Kč za další období od 3. 1. 2025 do zaplacení (s maximálním limitem do budoucna).

2. V podání ze dne 7. 10. 2025 žalobkyně doplnila svá žalobní tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Tvrdila, že posuzovala schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena zejména na základě podkladů, a to výpisů z databází NRKI, SOLUS, výpisů z bankovního účtu (kde jsou uvedeny příjmy i výdaje) a prohlášení žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně využívá také tzv. rozhodovací strom, tedy matematický model pro kategorizaci rizik pro konkrétního žadatele o úvěr. Napříč kategoriemi dostává klient odlišnou dokladovost, možnost maximální poskytnuté částky nebo maximální doby splatnosti. Model je založen na historickém chování klienta, na chování v NRKI vyjádřeném v CBS. Vyhodnocení se děje automaticky v informačním systému a zpracovává vstupní hodnoty a informace zadané klientem a získané z externích databází. Po projití pre-scoringem probíhá finální skóring vyhodnocením vstupních hodnot. Z výpisů z účtu za období listopad 2023 byl potvrzen pravidelný měsíční příjem a výdaje žalovaného, které zahrnují životní minimum a povinnou rezervu. Zároveň byly ověřeny další doložené parametry jako je kontrola zaměstnavatele, bankovního spojení a byla provedena kontrola identity žalovaného. V tomto směru byla tedy žalobkyně obezřetná a splnila požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. Žalobkyně tak dostála své povinnost vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru, když před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet – ohledně příjmů a výdajů vycházela z výpisu z účtu a ze sdělení žalovaného, ověřila si taktéž z veřejných registrů informaci ohledně jeho případných dalších závazků, příjem žalovaného měl postačovat k úhradě sjednaných splátek bez výrazného omezení životního standardu žalovaného.

3. Soud nařídil jednání ve věci na 23. 2. 2026. K jednání se dostavila pouze právní zástupkyně žalobkyně. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání nedostavil, ani se neomluvil či nepožádal o odročení jednání. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Právní zástupkyně žalobkyně odkazovala na žalobní návrh a jeho doplnění, navrhovala, aby soud rozhodl tak, jak je uvedeno v žalobním petitu. Uvedla, že pokud jsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, pak navrhuje vydání tohoto rozsudku.

4. Ve věci byly provedeny následující důkazy, z nichž soud zjistil tyto skutečnosti:- z žádosti o úvěr, že je zde popsán postup sjednání spotřebitelského úvěru a základní informace o úvěru.- z podacího archu , právnická osoba, , že žalovanému byla předžalobní výzva zaslána dne 20. 8. 2025.- z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI), že žalovaný měl 3 žádosti u bank/finančních institucí.- z dokladu o vyplacení úvěru, že žalovanému byla dne 27. 12. 2023 vyplacena částka 10 000 Kč, a to na bankovní účet.- z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , že žalovanému byl schválen spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, celková částka, kterou měl žalovaný vrátit, činila 14 592 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců při výši měsíční splátky 608 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 39,28 % ročně, RPSN pak 47,18 %. Součástí listiny byl splátkový kalendář.- z předžalobní výzvy ze dne 20. 8. 2025, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky a rovněž byl upozorněn na možné soudní řízení.- z karty klienta, že žalovanému byla dne 27. 12. 2023 poskytnuta částka 10 000 Kč, dále že žalovaný uhradil celkem částku 4 864 Kč (poslední splátka žalovaného je evidována k datu 4. 9. 2024).- z výzvy k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 4. 11. 2024 a dne 5. 12. 2024, že žalovaný byl upozorněn na neuhrazené splátky a v souvislosti s tím byl vyzván mj. k uhrazení účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením, a smluvní pokuty. Byl upozorněn na možné zesplatnění celého úvěru.- z oznámení ze dne 8. 12. 2024, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění úvěru a byl zároveň vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 9 076 Kč.- z fotokopie občanského průkazu, že byla ověřována totožnost žalovaného.- ze zprávy ČSSZ ze dne 20. 11. 2023, že žalovaný pobírá invalidní důchod 1. stupně ve výši 13 539 Kč.- z výpisu z běžného účtu za listopad 2023 vedeného u , právnická osoba, ., že počáteční zůstatek činí minus 7 915,18 Kč a konečný pak minus 8 860 Kč. Je zde evidována příchozí platba 20 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., dále platba ve výši 13 539 Kč (invalidní důchod) a platba 9 000 Kč (od , jméno FO, bank). Dne 12. 11. je evidována odchozí platba ve výši 313,90 Kč (splátka úvěru Minutová půjčka).- z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru, že tato smlouva byla uzavřena mezí žalobkyní a žalovaným dne 27. 12. 2023, dále že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit celkem 14 592 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců při výši měsíční splátky 608 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 39,28 % ročně, RPSN pak 47,18 %. Listina upravovala další práva a povinnosti smluvních stran, úročení a splácení úvěru, zesplatnění úvěru a sankce.

5. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.

6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb.,9. o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska posouzení úvěruschopnosti, jakožto zákonné předsmluvní povinnosti žalobkyně.

15. Žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti uvedla, že posuzovala schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky úvěru, a to na základě porovnání jeho příjmů a výdajů a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena zejména na základě podkladů, a to výpisů z databází NRKI, SOLUS, výpisů z bankovního účtu a prohlášení žalovaného. Z výpisů z účtu za období listopad 2023 byl potvrzen pravidelný měsíční příjem a výdaje žalovaného, které zahrnují životní minimum a povinnou rezervu. Byly ověřeny i další doložené parametry jako je kontrola zaměstnavatele, bankovního spojení a byla provedena kontrola identity žalovaného. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. Žalobkyně se však dostatečně nezabývala výdajovou stránkou žalovaného, nezkoumala, kolik žalovaný hradí za bydlení, zda bydlí v nájmu či ve vlastní nemovitosti. Rovněž nezkoumala, s kým žalovaný v domácnosti žije. Dále žalobkyně nezkoumala, kolik hradí žalovaný za potraviny, dopravu (případně automobil), ošacení, pojištění, telefon, internet, tedy za běžné věci. Žalobkyně se rovněž nezabývala ani možnými splátkami jiných úvěrů a zápůjček, přitom uvedla, že žalovaný má splátky. Žalobkyně doložila pouze potvrzení o výši příjmu (invalidního důchodu) a lustraci v databázi NRKI, ostatní lustrace zůstaly pouze v rovině tvrzení. Žalobkyně si mohla od žalovaného vyžádat případnou nájemní smlouvu, výpisy z bankovního účtu za poslední 3 měsíce (doložila jen za listopad 2023), avšak tak neučinila. Žalobkyně tak neověřovala pravidelné výdaje žalovaného, respektive se jimi vůbec nezaobírala, tedy nedoložila ani žádné listinné podklady týkající se žalovaného coby klienta (kromě potvrzení o výši příjmu). Zároveň je z výpisu z účtu žalovaného patrno, že jak počáteční zůstatek, tak i konečný zůstatek, se pohybuje v záporných hodnotách, a to v řádu tisíců korun. Žalovaný si jen během tohoto měsíce požádal o další úvěr u společnosti Essox a u , právnická osoba, . Je zjevné, že žalovaný v době před sjednáním žádosti nedisponoval žádnou finanční rezervou a neúměrně se zadlužoval.

16. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Zákon o spotřebitelském úvěru uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

17. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně řádně a úplně nedoložila podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána, doložila pouze potvrzení o výši příjmu a výpis z databáze NRKI. Žalobkyně tak zcela rezignovala na ověření výdajové stránky žalovaného, pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabývala. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovaným, přičemž není možné se spokojit pouze s jeho tvrzeními, ale je třeba, aby veškeré své příjmy i výdaje byly prokázány příslušnými listinami.

18. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti. Za dané situace soud dovodil, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného z hlediska výdajové stránky, čímž nebylo ani prokázáno, že by žalovaný byl schopen úvěr splatit. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného po formální i materiální stránce, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

19. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok a případné poplatky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 tohoto zákona šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak to ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu, také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 č. j. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne.

20. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. a § 2993 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 10 000 Kč, od kterých bylo nutno odečíst částku 4 864 Kč, kterou žalovaný na předmětnou pohledávku dosud uhradil. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 5 136 Kč. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení veškerých nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (poplatky, úroky, smluvní pokuty, úroky z prodlení požadované od tvrzené splatnosti), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

21. Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalovaného. Při určení splatnosti se soud ztotožnil se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci byl žalovaný v řízení zcela pasivní a soudu nesdělil své aktuální možnosti, ani majetkové a sociální poměry, z nichž by soud mohl vycházet při individuálním určení splatnosti dosud nesplacené jistiny. Tato skutečnost, že žalovaný v řízení ničeho ohledně svých možností dluh splatit ničeho netvrdil a neprokazoval, se ve výsledku projevuje v neprospěch žalovaného, který v tomto směru neunesl břemeno tvrzení a důkazní, pokud se nijak nebránil a netvrdil, že není v jeho možnostech dlužnou částku zaplatit najednou. Proto soud vycházel ze skutečnosti, že je schopen dluh uhradit ve splatnosti určené soudem, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalovaný jakožto v řízení úspěšnější strana sporu by měl právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu vzhledem k jeho pasivitě nevyplývá, že by mu v řízení vznikly jakékoliv náklady, které by mu bylo možné přiznat.