13 C 114/2023

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno. Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, 602 00 Brno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0, Anonymizováno státní příslušník bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 12 616,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 100 Kč od 11. 6. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 5 516,70 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 516,70 Kč od 11. 6. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 11. 9. 2023 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 12 616,70 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že je právním nástupcem společnosti právnická osoba, IČ IČO, se kterým uzavřel žalovaný dne 20. 5. 2022 smlouvu o úvěru ve výši 7 100 Kč, který měl být splacen nejpozději 10. 6. 2022. Žalovaný úvěr čerpal, ale do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 100 Kč, z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 516,70 Kč, který byl splatný 10. 6. 2022. Žaloba dále obsahuje obecná žalobní tvrzení týkající se posouzení úvěruschopnosti spotřebitele - žalovaného, a to včetně informací o ověření totožnosti klienta.

2. Žalobce byl vyzván usnesením č. j. 13 C 114/2023–26 ze dne 9. 11. 2023 k doplnění žaloby v tom směru, že má tvrdit a prokazovat, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce posoudil schopnost spotřebitele - žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

3. Žalobce v rámci svého podání ze dne 15. 12. 2023 sdělil, že žalovaný byl lustrován původním věřitelem z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Dle sdělení původního věřitele, v rámci procesu postupování pohledávky, původní věřitel dostatečným způsobem prověřoval úvěruschopnost, a to formou elektronického dálkového přístupu, prostým nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných, bez dalšího výstupu. Žalobce je v dobré víře, že původní věřitel dostatečným způsobem a v souladu se zákonem prověřil úvěruschopnost. Původní věřitel vycházel z dokladů poskytnutých žalovaným. Žalobce již nedisponuje žádnými dalšími listinnými doklady, které žalovaný předkládal původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti. Žalobce dále sdělil, že nově žalovaný neuhradil ničeho.

4. Žalovaný v rámci svého vyjádření k návrhu ze dne 12. 2. 2024 uvedl, že žádá o splátkový kalendář, sděloval, že v roce 2023 byl práce neschopen, neměl dostatek finančních prostředků, má nezletilé dítě a ženu a momentálně je ve zlé finanční situaci.

5. Žalovaný byl přípisem soudu požádán o sdělení, jakou výši splátek je schopen každý měsíc hradit s tím, že pokud svůj návrh nedoplní, nebude soud rozhodovat o hrazení dluhu ve splátkách. Současně byl žalovaný vyzván, aby sdělil, zda jeho podání má být považováno za uznání dluhu. Žalovaný k žádosti soudu nijak nevyjádřil.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 20. 5. 2022 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo Anonymizováno mezi poskytovatelem úvěru právnická osoba, IČO IČO a žalovaným, jakožto spotřebitelem. Předmětem spotřebitelského úvěru bylo poskytnutí finančních prostředků v částce 7 100 Kč. Dále byla sjednána zápůjční úroková sazba 40 % ročně, poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru 5 516,70 Kč (před slevou), splatnost úvěru byla sjednána na 10. 6. 2022. Doba trvání spotřebitelského úvěru tak byla 21 dnů, RPSN činila 12 367,20 %. Potvrzení o vyplacení úvěru vyplynulo z potvrzení o provedení transakce u Anonymizováno, a. s, kdy bylo zjištěno, že na účet tel. číslo/Anonymizováno majitele účtu jméno FO bylo vyplaceno 7 100 Kč. Následně byla předložena dílčí smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi právnická osoba. a žalobcem jako postupníkem ze dne 15. 6.2023. Pohledávka za žalovaným je uvedena v seznamu postoupených pohledávek. Toto postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 28. 8. 2023, zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.

7. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Předobrazem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008/48/ES, který uložil členským státům zajistit, aby „před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008/48/ES se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další C-449/13, z něhož mj. vyplývá, že: „Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr „s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět „úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními.

12. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

13. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které bylo žalovanému poskytnuto celkem 7 100 Kč. Současně však z žalobních tvrzení, ani z doplnění žaloby provedené žalobcem, nevyplynulo, že by právní předchůdce žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného předtím, než mu byl poskytnut úvěr. Žalobce v rámci posouzení úvěruschopnosti pouze obecně zmiňuje, že nahlížel do veřejně dostupných databází, v žádném případě však neověřoval výdajovou ani příjmovou stránku spotřebitele. Za tohoto stavu věci tak lze uzavřít, že sjednaná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná. Žalobci, jakožto právnímu nástupci poskytovatele úvěru, na kterého byla platně postoupena pohledávka za žalovaným, tak náleží pouze jistina úvěru vyhodnocená jako bezdůvodné obohacení. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě dluhu ve výši 7 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 100 Kč, a to od 11. 6. 2022 do zaplacení. Současně výrokem II. byly zamítnuty ostatní žalobní nároky žalobce, a to na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru, neboť tento by náležel žalobci pouze za situace, že sjednaný spotřebitelský úvěr by byl vyhodnocen jako platný (soud však připomíná, že uvedený úvěr byl sjednáván za podmínek, které nebyly zcela v souladu s jinými nebankovními úvěry, a to pokud se týká výše úroku z prodlení, respektive sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru).

14. Vzhledem k tomu, že úspěch žalobce ve věci byl téměř totožný jako jeho neúspěch, rozhodl soud o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.