13 C 118/2024

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného k doručení: Anonymizováno o zaplacení 25 947 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 570 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 570 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 13 377 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11 531 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 25 804,09 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 561,87 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrok 19,98 % ročně z částky 14 131,87 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 28. 6. 2024 se žalobce jakožto právní předchůdce společnosti , právnická osoba, IČ , IČO, , domáhal po žalovaném zaplacení částky 25 947 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný se společností , Anonymizováno, uzavřel dne 31. 7. 2013 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Z návrhu se podává, že poskytovatel půjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou půjčku splácet, provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Informace byly zaznamenány do zákaznické karty, byly ověřeny doklady, jako například pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce, nájemní/podnájemní smlouva. Z návrhu se dále podává, že v souvislosti s půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 13 377 Kč, splátky byly sjednány na 60týdenních splátek po 490 Kč, poslední splátka byla stanovena na 24. 9. 2014. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla uhrazena dne 23. 9. 2013. Ke dni 22. 1. 2014 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 14 131,87 Kč a dlužný poplatek částku 11 815,13 Kč. Po tomto datu do data sepisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 3 430 Kč. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 na žalobce jako nového věřitele. Žalobce po žalovaném požaduje zaplacení celkové dlužné částky 25 947 Kč sestávající z dlužné jistiny v částce 14 131,87 Kč a dlužného poplatku ve výši 11 815,13 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 25 804,09 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 11 531 Kč, úroků ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 131,87 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 131,87 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.

3. Ve věci bylo rozhodováno dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 31. 7. 2013 uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, smlouvu o půjčce, na základě které obdržel spotřebitelský úvěr v částce 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit i poplatek v částce 13 377 Kč sestávající z: úroků 2 043 Kč, poplatku za administrativní činnost 3 041 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek 8 293 Kč. Celkovou částku 29 377 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60týdenních splátkách po 490 Kč s tím, že poslední splátka měla činit 467 Kč. Žalovaný dle žalobních tvrzení uhradil celkem 3 430 Kč.

5. Součástí spisového materiálu je zákaznická karta vyplněná 31. 7. 2013, ze které se podává, že žalovaný pracuje jako , Anonymizováno, ve společnosti , Anonymizováno, , jeho mzda je 16 000 Kč, další příjmy domácností jsou 9 000 Kč. Za nájem/inkaso hradí 6 000 Kč, za telefon 400 Kč, výdaje na domácnost jsou 8 000 Kč. Žádná z informací uvedených v zákaznické kartě není součástí spisového materiálu. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek datovanou 21. 9. 2023, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023. Dopisem ze dne 3. 6. 2024 byla žalovanému doručována předžalobní výzva k plnění.

6. Vzhledem k datu uzavření smlouvy o úvěru se práva a povinnosti z ní vzniklé posuzují podle podle zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále obch. zák.) a podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále obč. zák.) a podle zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).

7. Podle ustanovení § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 3 písm. a), b) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí a) spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, b) věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

9. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru:(1) Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.(2) Osoba, která je oprávněna zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti a která je oprávněna poskytovat přístup k těmto údajům třetím osobám, umožní věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Tato osoba uveřejní podmínky přístupu věřitelů k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup.(3) Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.(4) Pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.

10. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

11. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

12. Ustanovení § 1 je transpozicí směrnice 2008/48/ES. Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C-453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. ve finančním arbitrem citovaném rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.

13. Zákon č. 145/2010 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem v rámci své podnikatelské činnosti (§ 3 písm. b) zákona) nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení § § 657 a 658 obč. zák. řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§4 - 6, § 9 – 10, přílohy 2,3), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 7, §11 an). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice citované finančním arbitrem). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná (viz. § 3 písm. b) zák. č. 145/2010 Sb.) povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

15. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. „… poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“16. Bylo na právním předchůdci žalobce jako na osobě odborně znalé žádat žalovaného o doložení příjmů a výdajů. Právní předchůdce žalobce neúplným zjišťováním údajů nesplnil povinnosti uložené mu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti, odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.

17. Právní předchůdce žalobce porušením povinnosti ověřit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného porušil jeho práva na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, tj. smluv uzavíraných spotřebitelem s osobou z povahy věci v silnějším postavení (neboť odborně znalou věci), které ji nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru žalobkyně porušila kogentní ustanovení zákona. Směrnice 2008/48/ES sankce za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost nestanoví. V čl. 23 pouze uvádí, že sankce musí být efektivní, přiměřené a odrazující.

18. Pokud by právní předchůdce žalobce k uzavření smlouvy o úvěru přistupoval s odbornou péčí, nemohl bez zjištění schopností splatit úvěr dospět k závěru o schopnosti žalovaného splácet. Pokud by přistupoval k uzavření smlouvy s odbornou péčí, musel by u žadatele o půjčku zjišťovat a ověřovat minimálně jeho příjmy a nespokojil by se jen s nijak nepodloženými tvrzeními o příjmech a výdajích. Přesto smlouvu uzavřel. Právě na takováto jednání cílí § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o půjčku (úvěr) přenesl na poskytovatele. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti, odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle kterého: „Věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.“ Jestliže porušením povinnosti právního předchůdce žalobce byla uzavřena smlouva, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako neplatný právní úkon uzavřený v rozporu se zákonem,19. Podle § 451 odst. 1, § 457, § 458 zákona obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada. Ten, kdo předmět bezdůvodného obohacení vydává, má právo na náhradu nutných nákladů, které na věc vynaložil.

20. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená 31. 7. 2013 (označená jako smlouva o půjčce) je soudem vyhodnocená dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru jako neplatná za situace, kdy právní předchůdce žalobce neprovedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Pokud se do dispozice žalovaného dostala finanční částka 16 000 Kč, sám právní nástupce poskytovatele úvěru – žalobce v rámci návrhu uvedl, že žalovaný uhradil částku 3 430 Kč, je povinností žalovaného uhradit žalobci bezdůvodné obohacení spočívající v rozdílu těchto dvou částek (16 000 Kč - 3 430 Kč = 12 570 Kč). Výrokem I. byl proto žalovaný zavázán k úhradě této částky, jak je uvedeno ve výrokové části I. tohoto rozsudku. Pokud se jedná o zamítavou část nároku žalobce uvedenou ve výroku II. tohoto rozsudku, tyto nároky by žalobci náležely pouze tehdy, pokud by právní předchůdce žalobce zjišťoval a prokázal úvěruschopnost žalovaného, což se nestalo. Z uvedeného důvodu byly veškeré ostatní žalobní nároky nad přiznanou částku ve výroku I. výrokem II. zamítnuty.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch žalobce byl nižší než jeho neúspěch. S ohledem na procesní nečinnost žalovaného bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.