13 C 124/2020

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované, o zaplacení částky 17.300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3.380 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % z částky 3.380 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 13.920 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % z částky 13.920 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svým návrhem doručeným soudu dne 30. 6. 2020 domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 17.300 Kč s příslušenstvím. Z návrhu se podává, že žalovaná uzavřela dne 2. 5. 2008 s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba IČO, Smlouvu o půjčce číslo na základě které poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku 33.920 Kč sestávající z půjčky ve výši 20.000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 13.920 Kč, a to formou 53 pravidelných týdenních splátek po 640 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Žalobce od právního předchůdce neobdržel informace o datech a výši jednotlivých úhrad, pouze o celkové výši úhrad, tj. 16.620 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem, došlo k převedení pohledávky na anonymizována dvě slova, následně byla dne 24. 8. 2018 pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 14. 9. 2018. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 17.300 Kč. Plnění žalované bylo alokováno nejprve dle článku 5. Smlouvy na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Žalovaná ode dne postoupení pohledávky na žalobce neuhradila na svůj dluh ničeho.

2. Procesní stanovisko žalované se soudu nepodařilo zjistit.

3. V dané věci se jedná o řízení s mezinárodním prvkem, když žalobce je právnickou osobou se sídlem na území cizího stát (země). Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na danou věc dopadá článek 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, kdy příslušným pro rozhodování věci je soud toho členského státu, v němž má spotřebitel bydliště.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 2. 5. 2008 byla sepsána Smlouva o půjčce mezi právnická osoba IČO se sídlem adresa, kdy tato Smlouva o půjčce byla uzavřena ve smyslu ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Ve formuláři Smlouvy je uvedeno, že nedílnou součástí této smlouvy jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce uvedené na zadní straně tohoto formuláře. právnická osoba touto smlouvou poskytl půjčku v částce 20.000 Kč s tím, že zákazník se zavázal zaplatit právnická osoba souhrnný poplatek v částce 13.920 Kč. Celková částka, kterou je zákazník na základě této smlouvy povinen zaplatit, činí 33.920 Kč. Zákazník se zavázal splatit celkovou částku v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 640 Kč, a to vždy do rukou osoby uvedené v článku 13. Smluvních podmínek s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření této smlouvy. Zákazník podpisem této smlouvy potvrzuje, že od právnická osoba v hotovosti převzal celou výši uvedené částky půjčky. Předmětná pohledávka byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba jako postupitelem a anonymizována dvě slova jako postupníkem, a to dne 19. 6. 2015, následně byla pohledávka postoupena dne 24. 8. 2018 na žalobce. Pohledávka za žalovanou je uvedena v seznamu postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo oznámeno. Dopisem ze dne 15. 6. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu právním zástupcem žalobce.

5. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva i povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Podle § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

8. Jak vyplynulo ze shora uvedeného, byla uzavřena Smlouva o půjčce, na základě které byla žalované poskytnuta jistina ve výši 20.000 Kč. Žalovaná se Smlouvou o půjčce zavázala i k úhradě dalších plateb (tedy nejen jistiny), a to ve výši 13.920 Kč. Tato částka je ve Smlouvě nazvána jako„ souhrnný poplatek“. Podle § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, lze při peněžité půjčce dohodnout úroky; soud proto předmětnou částku posuzoval jako smluvené úroky.

9. Pokud jsou však tyto úroky požadovány ve výši, která při přepočtu na roční plnění činí cca 69,6% úroků z půjčené částky, tak lze dospět k závěru, že se jedná o úrok, který není běžný ve spotřebitelských vztazích.

10. S přihlédnutím k datu uzavření smlouvy lze rovněž dospět k závěru, že takto stanovený úrok je v rozporu s dobrými mravy a to z následujících důvodů. Přestože výše úroků není zákonem ani jiným předpisem omezena, nelze vycházet z toho, že by výše úroku závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. I v tomto případě je třeba vycházet z ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Úroky (bez ohledu na to, jak jsou označeny) dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují odměnu za užívání půjčené jistiny. V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce by bylo takové jednání věřitele, které by vedlo ke sjednání úroků s přiměřenou výší (nikoliv ve výši 69,6 % ročně). Nepřiměřenou je pak taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud vycházel z obecně známé skutečnosti, že výše úroků u krátkodobých spotřebitelských půjček se v době sjednání předmětné Smlouvy o půjčce pohybovala v průměru od 10 do 13 % ročně, proto dohodnutá výše úroků podstatně přesahuje horní hranici této obvyklé úrokové míry, což vede soud k závěru, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, takže předmětné ujednání týkající se výše úroku je třeba vyhodnotit jako neplatné. Otázka přiměřeného úroku je pak blíže rozvedena v ustálené judikatuře, když soud zmiňuje např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 3528/2007, ze kterého se podává, že v rozporu s dobrými mravy nemůže být sjednaný úrok, který podstatně nepřesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 236/2005, který uvádí, že nepřiměřené a tedy odporující dobrým mravům, je (zpravidla) pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou. Toliko konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. V neposlední řadě soud odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004, který uvádí, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.

11. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům soud má za to, že Smlouva o půjčce je z důvodu výše úrokové sazby v rozporu s dobrými mravy (ustanovení § 3 občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013) a ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, jde tak o neplatný právní úkon. Za tohoto stavu věci tak soud vyhodnotil předmětný vztah mezi původním věřitelem a žalovanou jakožto bezdůvodné obohacení dle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013. V řízení nebylo zpochybněno, že žalovaná reálně obdržela částku 20.000 Kč. Aktuálnímu žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovanou postoupena, nejsou známy jednotlivé dílčí úhrady na dluh žalované, v žalobě je tvrzeno, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce 16.620 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že po odečtení částky, která byla žalované vyplacena (tj. 20.000 Kč), a částky, která byla prokazatelně žalovanou uhrazena (tj. 16.620 Kč), žalovaná dosud neuhradila částku 3.380 Kč. Soud zavázal žalovanou k úhradě dluhu v celkové výši 3.380 Kč, a to spolu s příslušenstvím, jež představuje zákonné úroky z prodlení.

12. Soud naopak zamítl žalobu co do zaplacení částky 13.920 Kč s příslušenstvím (od požadovaných 17.300 Kč byla odečtena přiznaná částka 3.380 Kč), neboť dle výpočtu soudu měla být platba žalované v minulosti započtena na jistinu, když vzhledem k neplatnosti Smlouvy o půjčce tato platba žalované neměla být započítána na úroky či poplatky, jak uvádí žalobce.

13. Přestože žalobce v rámci příslušenství, tj. zákonných úroků z prodlení, požaduje placení zákonných úroků z prodlení v závislosti na pololetí a vývoji repo sazby stanovené Českou národní bankou, postupoval soud ve shodě s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a Nařízením vlády č. 180/2013 Sb. a stanovil jednotnou výši úroku z prodlení, neboť pokud splatnost pohledávky nastala po 1. 7. 2010, je úrok z prodlení neměnný po celou dobu prodlení. V tomto směru tak soud upravil požadované zákonné úroky z prodlení ve shodě s tímto nařízením.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce měl ve věci úspěch pouze částečný, a to nižší než jeho neúspěch ve věci. Za tohoto stavu věci tak bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když vzhledem k procesní nečinnosti žalované, této ani náklady řízení vzniknout nemohly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.