13 C 204/2021

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce ukrajinský státní příslušník, trvale bytem adresa proti žalované: osobní údaje žalované žaloba na zrušení vyživovací povinnosti

I. Žaloba, aby vyživovací povinnost otce [celé jméno žalobce], narozeného [datum], ke zletilé [celé jméno žalované], narozené [datum], stanovená rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí č. j. 16 P a Nc 130/2013 byla zrušena s účinností od 1. 11. 2021, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Návrhem doručeným soudu dne 8. 10. 2021 se žalobce - otec zletilé [celé jméno žalované] domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované. Z návrhu se podává, že mu byla uložena povinnost přispívat částku 1.500 Kč na výživu žalované (žalobce nesprávně uvádí, že se jedná o rozsudek Okresního soudu ve Valašském Meziříčí – soud je správně označen Okresní soud ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí), a to rozsudkem č. j. 16 P a Nc 130/2013 ze dne 10. 6. 2015. Žalobce uvedl, že žalovaná ukončila studium a měla by být zaměstnána. Žalobce nemá s žalovanou žádný kontakt od roku 2014. Soudem stanovený styk s dítětem byl zrušený a žalovaná nadále neměla a nemá zájem o otce a odmítá jezdit do [obec] za rodinou. Otci netelefonuje, nepíše, neprojevuje o něj opravdový zájem, jaký by projevovat měla a dle zjištěných informací vede trvale nezřízený život. Otec poukazuje na ust. § 911 občanského zákoníku. Žalovaná ve svém písemném podání ze dne 11. 11. 2021 uvedla, že otec má mylné informace, že již pracuje, žalovaná se stále soustavně připravuje na své budoucí povolání. Po zakončení maturitní zkoušky nastoupila na Fakultu stavební [obec] učení technického v [obec], kde jistou dobu studovala, kvůli škole si v [obec] našla i sdílené bydlení, kde byla přes týden, mimo školu žije stále ve společné domácnosti se svými pěstouny manžely [příjmení], trvalým pobytem [adresa žalované]. Z důvodu nespokojenosti výběru oboru se následně rozhodla místo ztrácení času na špatně zvolené vysoké škole přejít na jednoletý denní pomaturitní kurz angličtiny, který se koná na škole, jež je zařazena do vzdělávacích institucí poskytující jednoleté kurzy denní výukou dle § 15 zákona č. 117/1995 Sb. a vyhlášky č. 19/ 2014, škola je také v [obec]. Díky této škole by si ráda zlepšila své dosavadně dosažené znalosti angličtiny a chtěla by postoupit o úroveň výš. Jedná se tak o další krok k přípravě na její budoucí povolání a k výběru jiné již správně zvolené vysoké školy. Pokud žalobce naráží na vedení trvale nezřízeného života, má žalovaná za to, že takovýto způsob života nevede, neboť tento se vyznačuje především alkoholismem, závislostí na drogách či hracích automatech, opakující se trestnou činností a podobně, přičemž žalovaná sama se snaží vždy jednat co nejvíce morálně a obecně tak, aby společnosti nějak přispívala nikoliv obráceně. O nástupu na vysokou školu a o přestupu na jazykovou školu také pokaždé informovala úřad práce, žalovaná přiložila potvrzení o studiu, rovněž své maturitní vysvědčení. V dané věci se jedná o řízení s mezinárodním prvkem, když otec má [anonymizováno] státní příslušnost, přičemž jeho trvalé bydliště je na území České republiky. Na danou věc tak dopadá článek 34 sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 123/2002 Sb. m. s. – smlouva mezi Českou republikou a [země] o právní pomoci v občanských věcech (podle odst. 1 vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území má oprávněná osoba bydliště, podle odst. 2 pravomoc rozhodovat v právních vztazích uvedených v odst. 1 tohoto článku má soud té smluvní strany, na jejímž území má oprávněná osoba bydliště). Oba účastníci souhlasili s postupem dle § 115a o. s. ř. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí č. j. 52 P 13/2009-791 ze dne 21. 5. 2015 byla otci [celé jméno žalobce] stanovena povinnost přispívat na výživu nezletilé [celé jméno žalované] částkou 1.500 Kč měsíčně od 1. 1. 2013 na účet Úřadu práce České republiky – Krajská pobočka ve [obec], k doručení Kontaktní pracoviště [obec], [ulice a číslo], a to vždy k 1. dni každého měsíce předem. Z odůvodnění rozsudku se mimo jiné podává, že matka tehdy nezletilé žalované byla ve vztahu k nezletilé zbavena rodičovské odpovědnosti, následně byla nezletilá svěřena do společné pěstounské péče manželů [jméno] a [jméno] [příjmení]. Od 1. 1. 2013 je pro nezletilou vyplácena dávka pěstounské péče, a to příspěvek na úhradu potřeb dítěte ve výši 5.550 Kč. Výživné pro tehdy nezletilou žalovanou bylo posouzeno podle § 45d odst. 1, odst. 2 zákona o rodině účinného do 31. 12. 2013, kdy nárok na výživné určený rozhodnutím soudu na dítě, jemuž náleží příspěvek na úhradu potřeb podle zvláštního právního předpisu, přechází na stát, je-li výživné vyšší než příspěvek uvedený ve větě první, náleží dítěti rozdíl mezi výživným a příspěvkem, tento rozdíl se vyplácí pěstounovi. Soud uloží rodičům, popř. jiným fyzickým osobám povinným poskytovat výživné dítěti, aby toto výživné poukazovali příslušnému orgánu, který vyplácí pěstounovi, popřípadě zletilému dítěti příspěvek na úhradu potřeb dítěte podle zvláštního právního předpisu. Nárok byl posouzen dále podle § 961 odst. 2 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, kdy náleží-li dítěti příspěvek na úhradu jeho potřeb podle jiného zákona, přechází právo dítěte na stát. Shora citovaný rozsudek zdejšího soudu č. j. 52 P 13/2009-791 ze dne 21. 5. 2015 byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 56 Co 253/2015-822 ze dne 13. 10. 2015. Žalovaná soudu předložila vysvědčení o maturitní zkoušce ze dne 18. 6. 2021, vykonané na [ulice] průmyslové škole stavební, [obec], [ulice a číslo], kdy celkově žalovaná prospěla s vyznamenáním. Žalovaná dále předložila potvrzení o studia [právnická osoba], že je studentem jednoletého denního pomaturitního studia ve školním roce 2021 [číslo] od 1. 9. do 30. 6 následujícího roku, a to ve studijním oboru angličtina. Ze zprávy Úřadu práce ČR, Kontaktní pracoviště [obec] ze dne 14. 2. 2022 bylo zjištěno, že Úřad práce ČR – Krajská pobočka ve [obec], Kontaktní pracoviště [obec] ještě stále vyplácí zletilé [celé jméno žalované], [datum narození], na základě rozhodnutí č. j. 77261/20/VS ze dne 19. 3. 2020 dávku pěstounské péče – příspěvek na úhradu potřeb dítěte, a to ve výši 7.260 Kč měsíčně. Nárok na dávku pěstounské péče jí náleží s ohledem na doložené potvrzení o jednoletém denním pomaturitním studiu ve školním roce od 1. 9. 2021 do 30. 6. 2022 vydané [právnická osoba], [ulice a číslo], [okres], potažmo tedy trvá i nárok úřadu práce na výživné, když právo dítěte na výživné přešlo v souladu s ust. § 961 odst. 2 občanského zákoníku na stát. Podle § 961 odst. 1 občanského zákoníku svěření dítěte do pěstounské péče nemá vliv na trvání vyživovací povinnosti rodičů k dítěti. Soud stanoví rodičům rozsah výživného s ohledem na jejich možnosti, schopnosti a majetkové poměry a odůvodněné potřeby dítěte. Podle § 961 odst. 2 občanského zákoníku náleží-li dítěti příspěvek na úhradu jeho potřeb podle jiného zákona, přechází právo dítěte na stát. Je-li výživné vyšší než tento příspěvek, náleží rozdíl dítěti. Soud rozhodne o způsobu platby a o hospodaření s výživným. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, vyživovací povinnost byla žalobci – otci zletilé [celé jméno žalované] stanovena rozsudkem zdejšího soudu č. j. 52 P 13/2009-791 ze dne 21. 5. 2015, kdy toto výživné ve výši 1.500 Kč měsíčně bylo hrazeno ve prospěch státu, tedy Úřadu práce České republiky, Krajské pobočky ve [obec]. Právo dítěte na výživné tak dle § 961 odst. 2 občanského zákoníku přešlo na stát, potažmo úřad práce, v jehož prospěch bylo výživné ve výši 1.500 Kč ze strany otce tehdy nezletilé stanoveno. Za tohoto stavu věci je tak zřejmé, že návrh na zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči již zletilé žalované – jeho dceři nemůže být úspěšný, neboť žalovaná je poživatelkou dávky pěstounské péče – příspěvku na úhradu potřeb dítěte ve výši 7.260 Kč za situace, kdy žalovaná řádně doložila potvrzení o jednoletém denním pomaturitním studiu ve školním roce od 1. 9. 2021 do 30. 6. 2022. Lze tak dospět k závěru, že žalobu je nutné zamítnout z důvodu nedostatku pasivní legitimace, neboť na straně žalované není označena osoba, v jejíž prospěch žalobce (otec) výživné hradí. I pokud by však žaloba směřovala proti osobě, v jejíž prospěch je výživné hrazeno a která je pasivně ve věci legitimována, nemohla by být žaloba úspěšná, neboť žalovaná – již zletilá dcera, řádně po vykonání maturitní zkoušky pokračuje ve studiu, a to aktuálně na jednoletém denním pomaturitním studiu anglického jazyka v jazykové škole [právnická osoba], přičemž studiem se připravuje na budoucí zaměstnání. S ohledem na shora uvedené soud žalobu na zrušení vyživovací povinnosti ke zletilé dceři zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci neúspěšný a žalované prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.