13 C 22/2026

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 19 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 630 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 630 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 5 920 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 818 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 192,78 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 370 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 810 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 810 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 4 440 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 679,77 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 817,33 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 773,35 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok 23,72 % ročně z částky 5 583,35 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 11. 2. 2026 se žalobce po žalované domáhal zaplacení dluhu v celkové výši 19 800 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČ , IČO, a žalovanou došlo dne 29. 8. 2017 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku 8 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala uhradit za půjčené peněžní prostředky 23,72 % ročně úrok, dále odměnu za administrativní činnost 1 600 Kč a hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč. Žalovaná uhradila pouze 1 370 Kč. Žaloba dále obsahuje rekapitulaci dluhu. Další žalobní nárok žalobce vyplývá z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , který uzavřel rovněž právní předchůdce žalobce , právnická osoba, , IČ , IČO, s žalovanou, a to dne 12. 6. 2017. Na základě této smlouvy o spotřebitelském úvěru se do dispozice žalované dostala částka 6 000 Kč, žalovaná uhradila pouze 3 190 Kč. Žaloba dále obsahuje rekapitulaci tohoto dluhu.

2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila.

3. Ve věci soud rozhodoval dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 29. 8. 2017 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi žalovanou a věřitelem , právnická osoba, , IČ , IČO, , na základě které jí byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč v hotovosti. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 58 týdnů, zápůjční úroková sazba činila 23,72 % ročně. Strany si dále sjednaly, že celkové náklady žalované se spotřebitelským úvěrem budou 1 120 Kč (kapitalizovaný úrok), dále hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč a poplatek 1 600 Kč. Celkem se žalovaná zavázala uhradit 58týdenních hotovostních splátek po 240 Kč. Součástí této smlouvy o spotřebitelském úvěru je i karta zákazníka, v rámci které se ohledně žalované uvádí, že pracuje v úklidové firmě v , adresa, jako , Anonymizováno, , její čistý příjem činí 5 350 Kč, pobírá přídavky (zřejmě na děti) 2 440 Kč, dále příspěvek na živobytí (?) 9 616 Kč a doplatek na bydlení 5 705 Kč. Celkem bylo určeno, že žalovaná má příjmy ve výši 23 111 Kč. Ohledně jejích měsíčních výdajů je uvedeno, že výdaje na bydlení činí 7 300 Kč, osobní výdaje jsou 10 000 Kč, hradí splátky úvěrů 810 Kč a celkem jsou její měsíční výdaje 18 110 Kč. Pokud se jedná o další žalobní nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 6. 2017, pak bylo zjištěno, že tuto smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřela žalovaná rovněž s věřitelem , právnická osoba, , IČ , IČO, , žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti, žalovaná se zavázala uhradit úrok ve výši 23,72 % ročně (kapitalizováno na částku 840 Kč), dále hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč a poplatek 1 200 Kč. Celkovou částku 10 440 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58týdenních splátkách po 180 Kč. Součástí spisového materiálu je rovněž karta zákazníka ze dne 11. 6. 2017, v rámci které se uvádí, že žalovaná pracuje pro zaměstnavatele , jméno FO, jako , Anonymizováno, , její čistý příjem je 4 800 Kč, pobírá státní podporu – bydlení 9 887 Kč, příspěvek na živobytí 8 238 Kč a přídavky na děti 2 440 Kč. Celkové příjmy žalované jsou určeny ve výši 25 365 Kč měsíčně. Pokud se jedná o její výdaje, pak se uvádí, že výdaje na bydlení činí 7 390 Kč, její osobní výdaje jsou 10 000 Kč, celkové měsíční výdaje činí 17 390 Kč. Obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek mezi postupitelem , právnická osoba, a postupníkem – žalobcem. Smlouva o postoupení pohledávek je datována 29. 11. 2019. Obě pohledávky jsou uvedeny v seznamu postoupených pohledávek; skutečnost, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce, byla žalované oznámena dopisem ze dne 29. 11. 2019 (podací lístek ze dne 13. 12. 2019).. Žalované byla doručována předžalobní výzva k plnění datována 27. 11. 2020.

5. Na výzvu soudu ze dne 10. 4. 2026 ohledně tvrzení a prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované při sjednání obou spotřebitelských úvěrů nebyly ze strany žalobce v rámci podání doručeného soudu dne 4. 5. 2026 doloženy žádné relevantní skutečnosti. Obsahem spisového materiálu tak není přehled o relevantních příjmech žalované, ani přehled o relevantních výdajích žalované.

6. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Odborná péče poskytovatele úvěru podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zahrnuje i povinnost neomezit se pouze na tvrzení žadatele, ale tato tvrzení aktivně ověřovat – například prostřednictvím potvrzení o příjmu, výplatních pásek či výpisů z účtu. Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který zdůrazňuje nutnost odborného a pečlivého posouzení všech relevantních dokumentů.

11. Pouhé nedoložené prohlášení spotřebitele není dostatečné pro řádné posouzení jeho schopnosti splácet úvěr. Věřitel má povinnost prověřovat bonitu spotřebitele vždy, nikoliv jen při pochybnostech. Smyslem této povinnosti je ochrana spotřebitele před rizikovým zadlužením a jeho negativními důsledky – ekonomickými i společenskými.

12. Zákon o spotřebitelském úvěru, jako transpozice směrnice 2008/48/ES, klade důraz na odpovědnost věřitele při posuzování úvěruschopnosti. Podle čl. 8 směrnice musí být úvěruschopnost posouzena na základě dostatečných informací, ideálně doložených, nikoliv pouze na základě tvrzení spotřebitele.

13. Odborná péče znamená úroveň dovedností a pozornosti, kterou lze od podnikatele rozumně očekávat, a která odpovídá poctivým obchodním praktikám. Věřitel je tedy povinen aktivně zjišťovat a ověřovat schopnost spotřebitele splácet úvěr, nikoliv se spoléhat na jeho nedoložená tvrzení. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky.

14. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru měl povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což zahrnuje i ověření jeho tvrzení. Nedoložená prohlášení spotřebitele nejsou dostatečná (viz rozsudek NSS č. j. 1 As 30/2015-39). Úvěr lze poskytnout pouze tehdy, pokud z dostupných informací vyplývá, že spotřebitel bude schopen jej splácet – jinak je smlouva neplatná.

15. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČ , IČO, byla uzavřena dne 29. 8. 2017 smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaná obdržela finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, žalovaná uhradila částku 1 370 Kč. Se shodným věřitelem žalovaná uzavřela 12. 6. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které obdržela částku 6 000 Kč a uhradila částku 3 190 Kč. Soud v rámci posouzení platnosti obou smluv o spotřebitelském úvěru hodnotil, zda právní předchůdce žalobce řádně postupoval dle § 86a násl zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy, že zejména řádně prokázal, zda a jakým způsobem právní předchůdce posoudil schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Součástí spisového materiálu jsou pouze dvě karty zákazníka, kde se uvádí, že příjem žalované činí 4 800 Kč (karta zákazníka ze dne 11. 6. 2017) a 5 350 Kč (karta zákazníka ze dne 28. 8. 2017). Ostatní příjmy žalované jsou tvořeny pouze sociálními dávkami, které rovněž nejsou nijak ověřeny. S ohledem na charakter příjmu lze uzavřít, že sociální dávky jistě nemají sloužit k úhradě spotřebitelských úvěrů osob, kterým jsou státem poskytovány. Soud rovněž hodnotil, že žádná z informací ohledně příjmů a výdajů žalované není relevantně ověřena, tj. nemá oporu v listinných důkazech (například pracovní smlouva, mzdové lístky, prokázané výdaje na bydlení, počet členů domácnosti apod.). Za tohoto stavu věci tak soud uzavírá, že obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné, neboť právní předchůdce žalobce svou povinnost relevantně zjistit schopnost žalované splácet úvěr nesplnil. Za tohoto stavu věci jsou oba sjednané spotřebitelské úvěry neplatné a veškeré nároky, které žalobci, na něhož byly pohledávky za žalovanou postoupeny, mu náleží pouze z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud na základě úvěru ze dne 29. 8. 2017 žalovaná obdržela 8 000 Kč a zaplatila 1 370 Kč, činí bezdůvodné obohacení na její straně 6 630 Kč, proto byla také žalovaná zavázána výrokem I. k úhradě tohoto dluhu, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení. Ostatní nároky žalobce přiznány nebyly s odkazem na neplatnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Shodná situace je i u spotřebitelského úvěru ze dne 12. 6. 2017, kdy žalovaná obdržela 6 000 Kč a zaplatila 3 190 Kč, lze uzavřít, že bezdůvodné obohacení na její straně činí 2 810 Kč a tato částka byla také soudem ve výroku III. přiznána, a to společně se zákonným úrokem z prodlení. Výrokem IV. pak byly ostatní požadované nároky žalobce zamítnuty, a to rovněž s odkazem na neplatnost sjednané smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 6. 2017.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch žalobce činil 47 % (z žalované jistiny 19 800 Kč měl žalobce úspěch v částce 9 440 Kč), neúspěch žalobce činil 53 %. Vzhledem k tomu, že neúspěch žalobce je vyšší než jeho úspěch ve věci, bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to s ohledem na procesní nečinnost žalované ve věci, kdy této prokazatelně žádné náklady řízení vzniknout ani nemohly.