13 C 90/2023

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem v ČR: Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno bytem v Anonymizováno o zaplacení 36 800 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 18 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 381,55 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 18 800 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 314,42 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 758,68 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, úrok 20,74 % ročně z částky 20 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Návrhem doručeným soudu dne 26. 6. 2023 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 36 800 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, IČ , IČO, a žalovanou došlo dne 23. 7. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které bylo žalované poskytnuto 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobce úrok ve výši 3 400 Kč, odměnu za administrativní činnost 4 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek 11 400 Kč. První splátka měla být uhrazena 30. 7. 2020, poslední splátka byla stanovena na 3. 2. 2022, bylo stanoveno celkem 80 týdenních splátek po 485 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023. Žalobce tvrdil, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr dle § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žaloba dále obsahuje rekapitulaci dluhu.

2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila, neboť nepřebírá soudní zásilky.

3. Ve věci bylo rozhodováno podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 23. 7. 2020 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi společností , právnická osoba, , IČ , IČO, a žalovanou v postavení zákazníka; předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala uhradit celkem 80 týdenních splátek po 485 Kč, mezi stranami byl sjednán úrok 20,74 % ročně. Žalovaná se zavázala uhradit jak jistinu úvěru 20 000 Kč, tak úrok 3 400 Kč, administrativní poplatek 4 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 11 400 Kč. Roční procentní sazba nákladů RPSN byla vypočtena na částku 163,05 % ročně. Dále je součástí spisového materiálu karta zákazníka, ve které se uvádí požadovaná výše úvěru, ověření totožnosti podle občanského průkazu, adresa trvalého pobytu žalované , adresa, , jiná adresa výběru , adresa, s tím, že žalovaná žije s rodiči, má partnera a jedno nezaopatřené dítě. Jako zdroj hlavních příjmů je uveden , Anonymizováno, – , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , s tím, že tato částka je uvedena 10 030 Kč jako celkový příjem. Dále jako měsíční výdaj žadatele je uvedeno 1 000 Kč jako výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie), dále osobní výdaje 5 900 Kč (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení), celkem výdaje 6 900 Kč a použitelný příjem 3 130 Kč. Jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele jsou proškrtnuty „bankovní výpisy – příjmy/výdaje“. Součástí spisového materiálu je pak smlouva o postoupení pohledávky uzavřená mezi , právnická osoba, a žalobcem jako postupníkem, kdy pohledávka za žalovanou je uvedena v seznamu postoupených pohledávek. Žalované bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky datované 19. 4. 2023. Poté byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou ze dne 30. 5. 2023 k úhradě dluhu.

5. Žalobce byl vyzván k doplnění informací o posouzení úvěruschopnosti žalované; v rámci svého podání ze dne 16. 10. 2023 žalobce uvedl, že příjem žalované byl ve výši 10 030 Kč, výdaje na bydlení 1 000 Kč, osobní výdaje 5 900 Kč. Žalobce má za to, že aktuální absence dokladů či dokumentů, které jsou zaškrtnuté v kartě zákazníka ze dne 23. 7. 2020, nemohou bez dalšího znamenat, že by nebyly ze strany právního předchůdce žalobce prověřovány. V rámci tohoto podání žalobce zopakoval, že žalovaná na pohledávku uhradila celkem 2 000 Kč.

6. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Předobrazem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008/48/ES, který uložil členským státům zajistit, aby „před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008/48/ES se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další C-449/13, z něhož mj. vyplývá, že: „Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr „s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět „úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními.

10. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

11. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena dne 23. 7. 2020 smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které bylo žalované poskytnuto celkem 20 000 Kč. V průběhu řízení bylo tvrzeno, žalovaná na uvedený úvěr uhradila 2 000 Kč, jak je uvedeno shora. S odkazem na odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015-39 mělo být součástí, respektive fází před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. V podání žalobce však bylo pouze tvrzeno, že žalovaná pobírá od , Anonymizováno, 10 030 Kč jakožto , Anonymizováno, , tato skutečnost nebyla prokazována ani prokázána. Rovněž byly pouze tvrzeny výdaje žalované, a to v částce 1 000 Kč za bydlení a 5 900 Kč za osobní výdaje; ani tyto výdaje však nebyly nijak prokazovány. Povinností právního předchůdce žalobce, jakožto sjednavatele úvěru, však bylo reálné vyhodnocení, zda klient - žalovaná je schopen řádně hradit splátky úvěru. V řízení bylo i prokázáno, že jediná částka, kterou žalovaná na úvěr uhradila, bylo pouze 2 000 Kč. Za tohoto stavu věci tak soud vyhodnotil předmětnou smlouvu o úvěru jako neplatnou a žalobci, jakožto právnímu nástupci poskytovatele úvěru, náleží pouze bezdůvodné obohacení, které se dostalo do sféry žalované. Žalované bylo poskytnuto 20 000 Kč, žalovaná uhradila 2 000 Kč. Z titulu bezdůvodného obohacení tak žalobci náleží 18 000 Kč, a to včetně zákonných úroků z prodlení (z přiznané částky 18 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 %), i kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % z částky 18 000 Kč od 4. 2. 2022 do 23. 3. 2023, tedy 2 381,55 Kč (namísto požadovaných 2 695,97 Kč). Ostatní nároky požadované v rámci žalobního petitu tak byly soudem zamítnuty, jak je uvedeno ve výrokové části II. tohoto rozsudku. Žalobce tak nemá nárok na úhradu 18 800 Kč, rozdílu v kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení (v požadovaném a přiznaném) ve výši 314,42 Kč, nemá nárok ani na kapitalizovaný úrok ve výši 4 758,68 Kč, a úrok 20,74 % ročně z částky 20 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, neboť vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru není platné ani ujednání o výši úroku za poskytnutí úvěru.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy poměr úspěchu a neúspěchu žalobce je téměř totožný (úspěch žalobce je nižší než jeho neúspěch). Za tohoto stavu věci tak soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.