13 C 98/2024

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované k doručení: Anonymizováno o zaplacení 17 109,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4.050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 4.050 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 13.059,64 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8.039,91 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 22.306,90 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 5.441,29 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 9.491,29 Kč od 28. 9. 2023 do 18. 6. 2024, úrok 21 % ročně z částky 9.491,29 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 28. 6. 2024 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dluhu z titulu uzavřené smlouvy o půjčce číslo , hodnota, ze dne 9. 6. 2011, kterou uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, IČ , IČO, , na základě které se do dispozice žalované dostaly peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalobce uvádí, že právní předchůdce jako poskytovatel půjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou půjčku splácet, provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy o půjčce. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Uvedené informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady. Na základě smlouvy o půjčce se žalovaná zavázala uhradit nad jistinu částku 13 376 Kč, a to v 60týdenních splátkách po 490 Kč. Od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaná uhradila celkem 11 950 Kč, pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023. Žaloba dále obsahuje rekapitulaci dluhu.

2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak věcně nevyjádřila, pouze v rámci svého přípisu ze dne 30. 10. 2024, uvedla, že souhlasí, aby soud rozhodoval bez nařízení jednání.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 9. 6. 2021 byla sepsána smlouva o půjčce mezi žalovanou a poskytovatelem půjčky , právnická osoba, IČ , IČO, . Na základě uvedené smlouvy byl žalované poskytnout spotřebitelský úvěr v částce 16 000 Kč, žalovaná se zavázala za uvedenou půjčku uhradit i poplatek v částce 13 376 Kč, který sestává z: úrok 2 043 Kč, poplatek za administrativní činnost 3 040 Kč, hotovostní inkaso splátek 8 293 Kč. Půjčku se žalovaná zavázala uhradit v 60 splátkách po 490 Kč s tím, že poslední splátka činila 466 Kč. Dle žalobních tvrzení žalovaná uhradila celkem 11 950 Kč. Pokud se jedná o informace uvedené v zákaznické kartě, pak ohledně posouzení úvěru schopnosti se uvádí, že žalovaná pracovala ke dni 9. 6. 2011 jako brigádník – , Anonymizováno, její mzda činila 6 500 Kč, další příjmy domácnosti 24 600 Kč; jako běžné měsíční výdaje domácností jsou uvedeny: nájem/inkaso 3 500 Kč, telefon 200 Kč, výdaje na domácnost 3 000 Kč. Poskytovatel spotřebitelského úvěru tak vycházel z použitelného příjmu 24 400 Kč. V zákaznické kartě jsou zaškrtnuty ověřené dokumenty, tyto však ve spisovém materiálu chybí. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023. Žalovaná byla dopisem ze dne 3. 6. 2024 vyzvána předžalobní výzvou k plnění s tím, že žalobce žalované poskytl lhůtu k plnění do 18. 6. 2024 (a to ve formě písemně uznaného závazku vůči věřiteli v plné výši a uzavření dohody o splátkách).

4. Vzhledem k datu uzavření smlouvy o úvěru se práva a povinnosti z ní vzniklé posuzují podle zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále obch. zák.) a podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále obč. zák.) a podle zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 2. 2013 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).

5. Podle ustanovení § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 3 písm. a), b) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí a) spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, b) věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

7. Podle § 9 odst. 1,3 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

8. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

9. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

10. Ustanovení § 1 je transpozicí směrnice 2008/48/ES. Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C-453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. ve finančním arbitrem citovaném rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.

11. Zákon č. 145/2010 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem v rámci své podnikatelské činnosti (§ 3 písm. b) zákona) nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení § § 657 a 658 obč. zák. řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§4 - 6, § 9 – 10, přílohy 2,3), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 7, §11 an). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice citované finančním arbitrem). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

12. Ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná (viz. § 3 písm. b) zák. č. 145/2010 Sb.) povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

13. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. „… poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“14. Ustanovení § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru neslouží k ochraně věřitele a jeho schopnosti uspokojit svou pohledávku, ale k ochraně spotřebitele a jeho schopnosti dluh splatit, aniž by přišel o standardní majetek. Věřitel svou povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka nesplní a neprokáže podepsaným prohlášením spotřebitele, že své povinnosti dostál, naopak – ve smyslu § 22 odst. 5 zák. o spotřebitelském úvěru, jestliže neprokáže dostatečné zjišťování úvěruschopnosti, nastupuje domněnka, že svou povinnosti řádně nesplnil.

15. Přestože ustanovení § 9 odst. 3 zák. o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebitelům povinnost poskytnout věřiteli úplné a pravdivé údaje, konečné rozhodnutí, zda smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřít či nikoli pro (ne)úvěruschopnost dlužníka je na věřiteli. Je to on, na jehož žádost spotřebitel informace poskytuje (viz. § 9 odst. 3). Je to on, kdo disponuje odbornými znalostmi a je to on, kdo má k uzavření smlouvy přistoupit s odbornou péčí.

16. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti, odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle kterého: „Věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.“17. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

18. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

19. Právní předchůdce žalobce porušením povinnosti ověřit s odbornou péčí úvěruschopnost žalované porušil práva na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, tj. smluv uzavíraných spotřebitelem s osobou z povahy věci v silnějším postavení (neboť odborně znalou věci), které ji nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru pak byla porušena kogentní ustanovení zákona. Směrnice 2008/48/ES sankce za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost nestanoví, v čl. 23 pouze uvádí, že sankce musí být efektivní, přiměřené a odrazující.

20. Pokud by právní předchůdce žalobce k uzavření smlouvy o úvěru přistupoval s odbornou péčí, nemohl bez zjištění schopností splatit úvěr dospět k závěru o schopnosti žalované splácet. Pokud by přistupoval k uzavření smlouvy s odbornou péčí, musel by u žadatele o půjčku zjišťovat a ověřovat minimálně jejich příjmy a nespokojil by se jen s nijak nepodloženými tvrzeními o příjmech a výdajích. Přesto smlouva byla uzavřena. Právě na takováto jednání cílí § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o půjčku (úvěr) přenesl na poskytovatele. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti, odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle kterého: „Věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.“ Jestliže porušením povinnosti právního předchůdce žalobce byla uzavřena smlouva, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní úkon uzavřený v rozporu se zákonem, tedy právní úkon ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, absolutně neplatný.

21. Absolutní neplatnost nastává ze zákona. Soud je k absolutní neplatnosti povinen přihlížet i bez námitky účastníka.

22. Podle § 451 odst. 1, § 457, § 458 zákona obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada. Ten, kdo předmět bezdůvodného obohacení vydává, má právo na náhradu nutných nákladů, které na věc vynaložil.

23. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a judikaturu ve věci, je zapotřebí vyhodnotit spotřebitelský úvěr sjednaný dne 9. 6. 2011 jako neplatný, a to za situace, kdy nebyla řádně prověřována úvěruschopnost žalované právním předchůdcem žalobce. Za tohoto stavu věci, kdy poskytovatel úvěru vycházel pouze z tvrzení žalované týkajících se jejích příjmů a výdajů, přičemž žádná ze skutečnosti týkající se příjmů a výdajů není reálně ověřena a nebyla tak doložena, je třeba vyhodnotit částku 16 000 Kč jakožto bezdůvodné obohacení poskytnuté ve prospěch žalované. Žalovaná uhradila na poskytnutou částku celkově 11 950 Kč, tzn. zbývá k doplacení 4 050 Kč. Soud žalobci přiznal i příslušenství dluhu spočívající v zákonných úrocích z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 4 050 Kč, a to od 19. 6. 2024 do zaplacení za situace, kdy v rámci předžalobní výzvy poskytl žalobce žalované lhůtu k úhradě do 18. 6. 2024. Ostatní nárokované částky byly soudem zamítnuty; žalobci tak nepřísluší rozdíl mezi žádanou částkou 17 109,64 Kč a přiznanou částkou 4 050 Kč, tj. 13 059,64 Kč. Dále mu nepřísluší ani kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, ani kapitalizovaný úrok, rovněž mu nenáleží ani sjednaný úrok 21 % ročně. Soud pak částečně zamítl i požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 5 441,29 Kč, a to za dobu od 28. 9. 2023 do 18. 6. 2024, neboť jak je shora uvedeno, sám žalobce poskytl žalované lhůtu k plnění do 18. 6. 2024.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobce měl ve věci nižší úspěch než neúspěch ve věci. Za tohoto stavu věci s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalované prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly s ohledem na její procesní nečinnost ve věci bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.