14 C 117/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Gerlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 18 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 338 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 338 Kč od 19. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni -) částku 14 962 Kč, -) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 035,69 Kč, -) kapitalizovaný úrok ve výši 13 033,49 Kč, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 663,37 Kč od 29. 1. 2022 do 18. 8. 2022 a z částky 9 325,37 Kč do zaplacení, -) úrok 18,15 % ročně z částky 12 663,37 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 23. 8. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 18 300 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba uzavřela dne 11. 1. 2016 s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 21 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku 14 962 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 2 765 Kč s úrokovou sazbou 18,15 % ročně a odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 316 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 881 Kč (dále jen„ poplatek“), to vše v 15 měsíčních splátkách po 2 398 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 11. 4. 2017. Žalovaný zápůjčku nesplácel řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 19. 8. 2019. Ke dni 17. 12. 2019 provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila 12 663,37 Kč a dlužný poplatek 5 636,63 Kč. Po tomto datu do dne podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Ode dne 12. 4. 2017 (tj. ode dne uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky) se neuhrazená jistina ve výši 12 663,37 Kč úročí úrokem ve výši 18,15 % ročně. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem 17 662 Kč. S účinností ke dni 28. 1. 2022 byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne 28. 1. 2022 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek do dne sepisu žaloby nebylo žalovaným na pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 12 663,37 Kč, poplatku ve výši 5 636,63 Kč, kapitalizovaných úroků 13 033,49 Kč představující úrok 18,15 % ročně z jistiny 12 663,37 Kč od 12. 4. 2017 do 28. 1. 2022, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 035,69 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny 12 663,37 Kč od 19. 9. 2019 do 28. 1. 2022, úrok 18,15 % ročně z jistiny 12 663,37 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z jistiny 12 663,37 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy.

2. V doplnění žaloby ze dne 19. 12. 2022 žalobkyně ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela především z informací získaných od žalovaného, které byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne 11. 1. 2016 a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, výměry podpory, předložených dokladů SIPO, nájemní smlouvy a z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako kameník na částečný závazek u zaměstnavatele jméno celé jméno žalovaného a dále má příjem ze státní podpory, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, právní předchůdkyně žalobkyně tak s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná.

3. Žalobkyně již v podané žalobě vyznačila, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tak vyzval žalovaného usnesením, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neučinil soudu žádné podání, zejména se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými.

4. Z důkazů provedených v řízení učinil soud následující skutková zjištění: -) z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, že se jedná o společnost se sídlem na území České republiky; -) z listiny„ Smlouva o zápůjčce“, že se jedná o smlouvu uzavřenou mezi společností právnická osoba a žalovaným dne 11. 1. 2016 ve smyslu ustanovení občanského zákoníku a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 21 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Za poskytnutí zápůjčky byl sjednán poplatek 14 962 Kč sestávající z úroku 2 765 Kč a částky za administrativní činnost 4 316 Kč a částky za hotovostní režim splátek 7 881 Kč. Celková dlužná částka tak činila 35 962 Kč a byla splatná formou 15 měsíčních splátek po 2 398 Kč s tím, že poslední splátka činí 2 390 Kč Součástí smlouvy o zápůjčce jsou„ Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce“, které blíže vymezují práva a povinnosti stran a podle nichž činí úroková sazba při sjednání úhrady zápůjčky v 15 splátkách 18,15 % a RPSN 57,86 %; -) z listiny„ Zákaznická karta“, že byla žalovaným podepsána dne 11. 1. 2016, je v ní uvedeno, že žalovaný bydlí jako nájemník, je svobodný, nezaškrtnuta zůstala možnost, že má partnerku, má základní vzdělání, je majitelem vozu a má 3 děti. Pracuje jako kameník na částečný pracovní úvazek u zaměstnavatele jméno celé jméno žalovaného a pobírá invalidní důchod. Jeho zaměstnání mělo být ověřeno osobně. Jeho pravidelný měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil 10 000 Kč, státní podpora 3 500 Kč, další čisté příjmy domácnosti 15 000 Kč. Mezi výdaji uvedl nájem 9 000 Kč, telefon 500 Kč, interní splátky právnická osoba 1 370 Kč, externí splátky podle zákazníka i externí splátky podle úvěrových registrů 0, výživné vyškrtl, výdaje žadatele na domácnost uvedl 14 870 Kč. Uvedl, že nemá kreditní kartu, zápůjčku u jiné společnosti, mezi ověřenými dokumenty byly zaškrtnuty občanský průkaz, pracovní smlouva, výměr podpory, SIPO, nájemní/podnájemní smlouva, nikoli 3 výplatní pásky, 3 výpisy z bankovního účtu či jiné doklady; -) z listiny„ Tabulka umoření“, že žalovaný na úvěr zaplatil částku 17 662 Kč a jak tato částka byla započtena na jednotlivé součástí úvěru; -) z listiny„ Smlouva o postoupení pohledávek“, že se jedná o smlouvu uzavřenou dne 28. 1. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, kterou právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky uvedené v seznamu pohledávek, který tvořil přílohu č. 1 smlouvy. V části seznamu pohledávek jsou i pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo; -) z listiny„ Oznámení o postoupení pohledávky“, že právní předchůdkyně žalobkyně dopisem sepsaným dnem 30. 1. 2022 informovala žalovaného o postoupení pohledávky za ním ze smlouvy o zápůjčce číslo na žalobkyni; -) z listiny„ Informace o zpracování osobních údajů“ ze dne 30. 1. 2022, že žalobkyně informovala žalovaného o zpracování jeho osobních údajů, neboť nabyla pohledávku za ním, která na ni byla postoupena smlouvou ze dne 28. 1. 2022. Přiložen byl podací lístek svědčící o odeslání dopisu žalovanému dne 24. 2. 2022; -) z listiny„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ ze dne 3. 8. 2022, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky ze smlouvy o zápůjčce číslo ve lhůtě do 18. 8. 2022. Přiložen byl podací lístek svědčící o odeslání výzvy dne 3. 8. 2022. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 předložený žalobkyní soud nehodnotí, neboť se jedná o rozhodnutí závazné pouze pro účastníky řízení v daném konkrétním sporu, které nemá žádnou závaznost pro jiné řízení, v němž navíc vystupuje na straně žalované jiný subjekt.

5. Závěr o skutkovém stavu, jež soud učinil z provedených důkazů, je následující: V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mající charakter smlouvy o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 21 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal za poskytnutí spotřebitelského úvěru zaplatit žalobkyni poplatek 14 962 Kč sestávající z úroku 2 765 Kč a částky za administrativní činnost 4 316 Kč a částky za hotovostní režim splátek 7 881 Kč. Zápůjčku se zavázal splácet v 15 měsíčních splátkách ve výši 2 398 Kč. Na svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce zaplatil celkem 17 662 Kč. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného, které byly zaneseny v zákaznické kartě. Podle této listiny bydlel žalovaný v nájmu, byl svobodný, nezaškrtnuta zůstala možnost, že má partnerku, má základní vzdělání, je majitelem vozu a má 3 děti. Pracuje jako kameník na částečný pracovní úvazek u zaměstnavatele jméno celé jméno žalovaného a pobírá invalidní důchod. Jeho zaměstnání mělo být ověřeno osobně. Jeho pravidelný měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil 10 000 Kč, státní podpora 3 500 Kč, další čisté příjmy domácnosti 15 000 Kč. Mezi výdaji uvedl nájem 9 000 Kč, telefon 500 Kč, interní splátky právnická osoba 1 370 Kč, externí splátky 0, výživné vyškrtl, výdaje žadatele na domácnost uvedl 14 870 Kč. V žádosti bylo zaškrtnuto, že právní předchůdkyni žalobkyně byly předloženy pracovní smlouva, výměr podpory, SIPO, nájemní smlouva, nikoli však výpisy z bankovního účtu žalovaného či výplatní pásky. Smlouvou ze dne 28. 1. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy.

6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“):„ Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ 7. Podle § 2392 odst. 1 o. z.:„ Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.“ 8. Podle § 419 o. z.:„ Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“ 9. Podle § 420 odst. 1 o. z.:„ Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“ 10. Podle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“):„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.“ 11. Podle § 9 odst. 1 ZosÚ:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ 12. Podle § 580 odst. 1 o. z.:„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“ 13. Podle § 588 odst. 1 o. z.:„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“ 14. Podle § 2993 o.z.:„ Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“ 15. Podle § 1970 o. z.:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ 16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.:„ Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.“ 17. Soud po právní stránce věc posoudil podle uvedených ustanovení zákonných právních předpisů a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru, jelikož byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelkou v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutno posoudit podle zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při uzavírání smluv právní předchůdkyně žalobkyně zjevně porušila ustanovení § 9 odst. 1 ZoSÚ, jelikož řádně neprověřila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, v důsledku čehož je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

18. Z předložené zákaznické karty je zjevné, že příjmy žalovaného činily pouze 13 500 Kč měsíčně, jeho výdaje 14 870 Kč, a to při velmi nízkých uváděných výdajích na domácnost ve výši 4 000 Kč, které žalovaný uvedl přesto, že uváděl, že má 3 nezaopatřené děti. Úvěr byl žalovanému poskytnut zjevně z toho důvodu, že tento uvedl další čisté příjmy domácnosti 15 000 Kč měsíčně, tyto další příjmy však nebyly nijak ověřovány a není ani zjevné, o jaké příjmy se má jednat, z jakých zdrojů. Žalovaný navíc uváděl, že je svobodný a neuvedl ani to, že žije s partnerkou (myšleno nikoli v registrovaném partnerství, neboť tato možnost byla uvedena v kategorie„ ženatý/vdaná/reg. partnerství“). I kdyby však žalovaný skutečně žil s partnerkou, výdaje na domácnost při 5 osobách v domácnosti (2 dospělí a 3 děti) ve výši 4 000 Kč měsíčně by byly neobvykle nízké nedosahující ani částky životního minima. Právní předchůdkyně žalobkyně si však výdaje žalovaného nijak neověřila, nevyžádala si ani výpisy z jeho účtu, k výdajům si vyžádala pouze nájemní smlouvu a SIPO. Nedoložila ani, že si jinak ověřovala, zda žalovaný nesplácí jiné úvěry, evidovala pouze splátky vůči ní ve výši 1 370 Kč měsíčně, ke způsobu plnění tohoto dluhu žalovaným neposkytla žádné údaje. Nezjišťovala ani, jaké má žalovaný další výdaje v souvislosti s dopravou do zaměstnání, když uváděl jako svou adresu pro vybírání splátek úvěru ve obec a zaměstnání v obec, nezjišťovala výdaje v souvislosti se zdravotním stavem žalovaného za situace, kdy uváděl, že pobírá invalidní důchod, ani výdaje spojené se zdravotním stavem jeho dětí, jeho výdaje na záliby a další. Právní předchůdkyně žalobkyně tak řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Je zjevná, že tato neměla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházet z jím tvrzených výdajů, ale měla si je ověřit, zejména tvrdil-li žalovaný další příjem v domácnosti a neobvykle nízké měsíční výdaje, zejména při současném tvrzení o 3 nezaopatřených dětech.

19. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.)„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) .” Také Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne

26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.“ Právní předchůdkyně žalobkyně se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného neměla spoléhat na jím tvrzené údaje, ale měla si je prověřit.

20. Podle § 9 odst. 1 věty druhé ZosÚ mohla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud neměla po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně však v době uzavření úvěrové smlouvy neměla podklady nezbytné pro učinění závěru o úvěruschopnosti žalovaného, posouzení úvěruschopnosti žalovaného nevěnovala potřebnou péči a nemohla tak dospět k závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

21. Přesto právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru s žalovaným uzavřela s vědomím sjednání úroků a poplatků. Právě na takováto jednání cílí § 9 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr přenesl na poskytovatele spotřebitelského úvěru. Jestliže porušením povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně uvedené v § 9 ZoSÚ byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, je třeba takovou smlouvu v souladu s ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ a § 588 o. z. posoudit jako absolutně neplatnou. Porušením povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je totiž nutné považovat za jednání, které odporuje zákonu (tj. § 9 ZoSÚ), a současně i za jednání, které zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

22. Plnila-li právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 11. 1. 2016 žalovanému částku 21 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně. Žalovaný však právní předchůdkyni žalobkyně před podáním žaloby zaplatil částku 17 662 Kč, bezdůvodné obohacení žalovaného se tak rovná částce 3 338 Kč. Posléze byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, té žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný tak byl výrokem I. tohoto rozsudku zavázán k úhradě částky 3 338 Kč žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení. Ve zbylé části není nárok uplatněný žalobkyní pro neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru důvodný a soud z toho důvodu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

23. Úrok z prodlení z přiznané jistiny byl přiznán v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bezdůvodné obohacení se stalo splatným na výzvu. Soud má za prokázané odeslání předžalobní výzvy žalovanému dne 3. 8. 2022, v níž žalobkyně žalovanému poskytla lhůtu k plnění do 18. 8. 2022, bezdůvodné obohacení se stalo splatným tohoto dne. Ode dne 19. 8. 2022 je tak žalovaný s vydáním důvodně uplatněné pohledávky 3 338 Kč v prodlení. Žalobkyni tak byl přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Zákonný úrok z prodlení k tomuto datu by činil 15 % ročně, žalobkyně však úrok z prodlení požadovala pouze ve výši 10 % ročně, byl tak žalobkyni přiznán pouze v této uplatněné výši.

24. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci. Úspěšnější ve věci byl žalovaný a je to tedy žalovaný, komu přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Protože však žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.