14 C 36/2023

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Gerlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 364 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 370 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 370 Kč od 6. 5. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 12 994 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 742,79 Kč od 18. 3. 2022 do 5. 5. 2023 a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 372,79 Kč od 6. 5. 2023 do zaplacení, úrok 11,75 % ročně z částky 6 742,79 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 383,68 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 13. 5. 2023 se žalobkyně domáhá proti žalovanému zaplacení částky 16 364 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] uzavřela dne 18. 12. 2019 s žalovaným smlouvu [číslo] s produktovým názvem D S0 HC týdenní 10/ 2019. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta bezhotovostní zápůjčka ve výši xanon -240. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek 7 994 Kč sestávající z úroku se zápůjční úrokovou sazbou 56 % p.a., částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnosti a komfortní splácení. Žalovaný se celkovou částku 17 994 Kč zavázal splatit ve 52 týdenních splátkách po 347 Kč, poslední splátka činila 297 Kč. Žalovaný na pohledávku uhradil v několika platbách uvedených v žalobě celkem částku 6 630 Kč, která byla započtena v částce 3 257,21 Kč na jistinu, v částce 3 372,79 Kč na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru. Žalovaný nesplnil své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na uhrazení smluvní pokuty 0,1 % denně z hodnoty celkové dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, z níž žalobkyně požaduje pouze 5 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, z nějž požaduje pouze částku 383,68 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka postoupena na žalobkyni s datem účinnosti postoupení k 1. 2. 2022. Společně s oznámením o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2022 byla žalovanému stejnou poštovní zásilkou dne 10. 2. 2022 odeslána výzva k okamžitému splacení dluhu nejpozději do 17. 3. 2022. Žalobkyně jako příslušenství pohledávky požaduje smluvní úrok 11,75 % p.a. z jistiny 6 742,79 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení 11,75 % p.a. z téže částky od 18. 3. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně zaslala žalovanému dne 28. 4. 2023 předžalobní výzvu k úhradě dluhu. Před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalovanému byla jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr posouzena s odbornou péčí. Její právní předchůdkyně vycházela zejména z informací, které si sama aktivně zjišťovala a ověřovala ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila žalovaného v bankovním registru klientských informací (BRKI), v nebankovním registru klientských informací (NRKI), kde žalovaný neměl negativní záznam, u Zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěrů a dalších služeb (SOLUS), kdy u žalovaného nebyl nalezen žádný negativní záznam, v interní databázi právní předchůdkyně žalobkyně, kde o žalovaném nebyly zjištěny žádné negativní informace, v insolvenční rejstříku, podle nějž nebylo proti žalovanému zahájeno insolvenční řízení, v centrální evidenci exekucí, kdy proti žalovanému nebyla vedena exekuce, v evidenci neplatných dokladů, podle níž žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidován v evidenci neplatných dokladů, v evidenci adres obecních/městských úřadů, podle níž se trvalé bydliště žalovaného nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu. Žalovaný předložil před podpisem smlouvy pracovní smlouvu, podle níž byl od 18. 8. 2019 na dobu neurčitou zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno] jako dělník, uvedl pravidelný čistý měsíční příjem 15 750 Kč, který byl ověřen z výplatních pásek za říjen a listopad 2019. V zákaznické kartě ke smlouvě jsou pravdivě a úplně uvedeny veškeré ověřené relevantní informace pro posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, pravost informací v něm stvrzuje podpis žalovaného společně s podpisem vázaného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně. Ohledně výdajů žalovaného vycházela právní zástupkyně žalobkyně ze skutečnosti, že žalovaný je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti a žije s rodiči, jak je zřejmé ze zákaznické karty. Žalovaným bylo sděleno a vázaným zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně ověřeno, že žalovaný má odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč, k této částce právní předchůdkyně žalobkyně připočetla částku životního minima a následně vzniklou částku navýšila podle svého ekonomického modelu. Byl navržen výslech svědkyně [jméno] [příjmení], vázané právní zástupkyně právního předchůdce žalobkyně. Pokud se celková výše spotřebitelského úvěru pohybuje v řádech tisíců či nízkých desetitisíců Kč, dostojí poskytovatel povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, pokud ověří alespoň jednu informaci sdělenou spotřebitelem, jíž bude zpravidla údaj o výši příjmů spotřebitele.

2. V podání ze dne 16. 8. 2023 žalobkyně uvedla, že z vypočtené smluvní pokuty požaduje pouze částku 5 000 Kč, která představuje kapitalizovanou smluvní pokutu ke dni 17. 3. 2022. Ohledně požadovaného smluvního úroku 11,75 % ročně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně si s žalovaným sjednala úrokovou sazbu 56 %, žalobkyně však požaduje úrok pouze ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den pololetí, ve kterém se žalovaný dostal do prodlení, tj. ke dni 18. 3. 2022, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobkyně dále soudu předložila potvrzení o úhradě úplaty za postoupení pohledávek, čímž předmětná smlouva nabyla účinnosti, a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022, které bylo právní předchůdkyní žalobkyně zasláno žalovanému. Dále se vyjádřila k ověřování výdajů žalovaného s tím, že zásadní je pravdivě a kompletně vyplněná zákaznická karta, kterou s žalovaným před podpisem smlouvy vyplnil vázáný obchodní zástupce právního předchůdkyně žalobkyně na základě informací sdělených žalovaným, který ověřoval výdaje žalovaného podle předložených dokumentů. Dále vyjádřila svůj právní názor na otázku ověřování výdajů spotřebitele. Doložila výstupy z databází BRKI a NRKI s tím, že žalovanému byl odmítnut osobní úvěr a žádal o kontokorentní úvěr nacházející se ve fázi žádosti, v době zkoumání úvěruschopnosti tak neměl žádné externí závazky.

3. Soud vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně výslovně sdělila soudu, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil k uvedenému usnesení ani k textu podané žaloby, která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. (v případě žalovaného) rozhodl v této věci bez nařízení jednání.

4. Soud ve věci provedl následující důkazy, z nichž zjistil: -) z listiny„ Výplatní páska za období 11/ 2019“ a„ výplatní páska za období 10/ 2019 (č.l. 21), že čistá mzda žalovaného za měsíce říjen 2019 a listopad 2019 činila 15 750 Kč; -) z listiny nadepsané„ Centrální evidence exekucí“, že byla pořízena 24. 3. 2023 (č.l. 22), proti žalovanému jsou od 3. 1. 2022 vedena dvě pravomocná exekuční řízení. Z listiny nelze zjistit stav před uzavřením smlouvy; -) z listiny obsahující výpočet smluvní pokuty (č.l. 23 – 24), že smluvní pokutu žalobkyně k 1. 2. 2022 vypočetla na částku 6 012 Kč, celková výše uhrazené částky na úvěr činí 6 630 Kč; -) z listiny obsahující výpočet zákonného úroku z prodlení (č.l. 25 – 26), že tento činil k 1. 2. 2022 částku 1 414 Kč, celková výše uhrazené částky na úvěr činí 6 630 Kč; -) z listiny„ Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr“ (č.l. 33), že se jedná o listinu podepsanou dne 18. 12. 2019 [jméno] [příjmení] za právní předchůdkyni žalobkyně a žalovaným. Žalovaný v této listině uvedl, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodný, důvodem zápůjčky jsou neočekávané výdaje, nemá žádnou vyživovanou osobou, není majitelem auta, je zaměstnán na plný úvazek na pracovní smlouvu jako dělník u zaměstnavatele [právnická osoba], jeho pravidelný měsíční příjem za poslední 3 měsíce činí 15 750 Kč, ostatní čisté příjmy domácnosti uvedl jako nulové, jeho externí splátky a interní splátky [anonymizována dvě slova] jsou 0 Kč, jeho odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč, nemá kreditní kartu ani zápůjčku, má bankovní účet na své jméno. Mezi ověřenými dokumenty byla uvedena pracovní smlouva, výplatní pásky za říjen, listopad 2019, další dokumenty jako 2 výpisy z bankovního účtu zůstaly nezaškrtnuty; -) z listiny„ Smlouva o postoupení pohledávek“ (č.l. 34 – 35 + systém ISAS), že se jedná o smlouvu uzavřenou dne 28. 1. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, kterou právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky uvedené v seznamu pohledávek, který tvořil přílohu č. 1 smlouvy. V přiložené části seznamu pohledávek je i pohledávka ze smlouvy [číslo] (pod č. 847). V čl. II. odst. 3 smlouvy se strany dohodly, že k postoupení pohledávek dojde okamžikem připsání úplaty za jejich postoupení na účet postupitele; -) z listin„ Potvrzení podání“ (č.l. 36 – 37), že dne 11. 2. 2022 byla k poštovní přepravě podána listina označená jako„ B2K_10_2_2022“ a dne 4. 3. 2022 listina označená jako„ B2K_3_3_2022“; -) z listiny„ Výzva k úhradě dluhu – předžalobní upomínka“ ze dne 28. 4. 2023 (č.l. 38), že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky ze smlouvy [číslo] ve lhůtě 7 dnů od datace uvedené výzvy s tím, že nebude-li pohledávka v plné výši uhrazena, bude vymáhána soudní cestou. Podle přiloženého potvrzení o podání (č.l. 39) byla uvedená výzva odeslána dne 2. 5. 2023; -) z listiny„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ (č.l. 45), že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 18. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr [anonymizováno] [číslo] v hotovosti při uzavření smlouvy. Za poskytnutí úvěru byl sjednán poplatek 7 994 Kč sestávající z úroku 3 103 Kč a částky za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky [anonymizováno] v případě úmrtí zákazníka ve výši 4 891 Kč. Žalovaný se celkovou dlužnou částku 17 994 Kč zavázal splatit ve 52 týdenních splátkách po 347 Kč s tím, že poslední splátka činí 297 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 56 %, RPSN 263,42 %. Ve smlouvě bylo sjednáno, že její nedílnou součástí jsou smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Tyto podmínky navazují na text smlouvy. V čl. 6 smluvních podmínek bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně na smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně které se žalovaný ocitne v prodlení.; -) z listiny„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“ (č.l. 46), že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému informace o věřiteli, zprostředkovateli úvěru, o základních vlastnostech spotřebitelského úvěru, nákladech spotřebitelského úvěru a další informace, žalovaný převzetí uvedeného formuláře stvrdil svým podpisem; -) z výpisu z živnostenského rejstříku osoby [jméno] [příjmení] (systém ISAS), že tato od 30. 11. 2011 podniká v předmětu podnikání Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona; -) z listiny označené žalobkyní v písemném podání ze dne 16. 8. 2023 jako výstup z BRKI a NRKI (č.l. 56), že žalovanému bylo odmítnuto poskytnutí osobního úvěru ve výši 20 000 Kč, který by splácel v 84 měsíčních splátkách a žádal o kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč. Datum pořízení této listiny z ní není zjevné; -) z listiny„ Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne 1. 2. 2022 (č.l. 57), že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávka za ním ze smlouvy [číslo] byla postoupena na žalobkyni; -) z listiny„ Potvrzení o provedení transakce“ ze dne 1. 2. 2022 (č.l. 58), že žalobkyně zaplatila její právní předchůdkyni neznámou částku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 1. 2022.

5. Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSPH 62 INS 12979/2019 ze dne 18. 1. 2022 (č.l. 27 – 28), rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j 75 ICm 3132/2019, 104 VSPH 506/2020-63 ze dne 2. 11. 2020 (č.l. 29 – 32) soud k důkazu neprovedl a tato nehodnotí, neboť rozhodnutí jiných soudů týkajících se jiných účastníků nejsou důkazním prostředkem, jedná se jedná o rozhodnutí závazné pouze pro účastníky řízení v daném konkrétním sporu, který pro rozhodnutí v této věci nemá žádný význam.

6. Dále soud neprovedl pro nadbytečnost výslech [jméno] [příjmení], neboť listiny, které měla k dispozici k ověření poměrů žalovaného, byly zaneseny v zákaznické kartě, přičemž zde nebyly uvedeny žádné jiné ověřené dokumenty než pracovní smlouva a výplatní lístky žalovaného.

7. Závěr o skutkovém stavu, jež soud učinil z provedených důkazů, je následující: V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka [anonymizováno] [číslo], která byla žalovanému vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy, což bylo zjištěno z uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se zavázal za poskytnutí spotřebitelského úvěru zaplatit žalobkyni poplatek ve výši 7 994 Kč zahrnující úrok 3 103 Kč a částku 4 891 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru, garanci celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garanci neuplatnění pohledávky [anonymizováno] v případě úmrtí zákazníka. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 52 týdenních splátkách ve výši 347 Kč s tím, že poslední splátka činí 297 Kč. Na svůj závazek ze smlouvy zaplatil celkem 6 630 Kč, což bylo zjištěno z listin obsahujících výpočet smluvní pokuty a úroků z prodlení a odpovídá to rovněž skutkovým tvrzením žalobkyně. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného, které byly zaneseny v zákaznické kartě - žádosti o spotřebitelský úvěr. Podle této listiny žil žalovaný s rodiči, měl základní vzdělání, byl svobodný, neměl žádnou vyživovanou osobu, nevlastnil auto, pracoval na plný úvazek jako dělník u [právnická osoba], s.r.o. s čistým příjmem 15 750 Kč měsíčně, neměl kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti, neměl žádné interní splátky u společnosti [právnická osoba], a jeho odhadované měsíční výdaje činily 3 000 Kč. V žádosti bylo zaškrtnuto, že právní předchůdkyni žalobkyně byly předloženy výplatní pásky a pracovní smlouva žalovaného, nikoli však výpisy z bankovního účtu žalovaného či jakékoli jiné dokumenty k jeho výdajům. Podle tvrzení žalobkyně její právní předchůdkyně provedla také lustraci žalovaného v bankovním registru klientských informací, v nebankovním registru klientských informací, v databázi [příjmení], v interní databázi právní předchůdkyně žalobkyně, v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, v databázi neplatných dokladů, v evidenci adres obecních/městských úřadů, a nebyly zjištěny žádné negativní skutečnosti, nicméně tato svá tvrzení jinak nedoložila, s výjimkou výpisu z BRKI a NRKI, z nějž však nelze zjistit datum jeho pořízení, přičemž podle tohoto výpisu bylo žalovanému odmítnuto poskytnutí osobního úvěru ve výši 20 000 Kč, který měl splácet v 84 měsíčních splátkách a žádal o kontokorentní úvěr 5 000 Kč Smlouvou ze dne 28. 1. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy.

8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“):„ Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ 9. Podle § 2392 odst. 1 o. z.:„ Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.“ 10. Podle § 419 o. z.:„ Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“ 11. Podle § 420 odst. 1 o. z.:„ Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“ 12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“):„ Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“ 13. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZosÚ:„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“ 14. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném v době uzavření úvěrové smlouvy:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 15. Podle § 580 odst. 1 o. z.:„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“ 16. Podle § 588 odst. 1 o. z.:„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“ 17. Podle § 1970 o. z.:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ 18. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.:„ Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.“ 19. Soud po právní stránce věc posoudil podle uvedených ustanovení zákonných právních předpisů a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru, jelikož byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelkou v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutno posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při uzavírání smluv právní předchůdkyně žalobkyně zjevně porušila ustanovení § 86 ZoSÚ, jelikož řádně neprověřila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, v důsledku čehož je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

20. Z předložené zákaznické karty je zjevné, že právní předchůdkyně si sice nechala předložit doklady o příjmech žalovaného, ale nijak neprověřila výdaje žalovaného. Ohledně výdajů se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouze s tvrzením žalovaného, že nemá kreditní kartu a jinou zápůjčku a jeho odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč, ač se jedná o výdaje neobvykle nízké nedosahující ani částky životního minima, aniž by si tvrzení žalovaného ohledně jeho výdajů jakkoli ověřila. Právní předchůdkyně žalobkyně si nevyžádala ani jeden výpis z účtu žalovaného, nepožadovala od něj ani jiné doklady k jeho výdajům, což je zjevné ze zákaznické karty, podle níž nebyly předloženy jiné doklady než pracovní smlouva a výplatní lístky, a to za situace, kdy žalovaný v zákaznické kartě vyplnil, že má bankovní účet vedený na jeho jméno. Pokud by přitom bylo pravdivé tvrzení žalovaného, že jeho výdaje činí 3 000 Kč měsíčně při příjmech 15 750 Kč, muselo by žalovanému každý měsíc z jeho příjmů zbývat 12 750 Kč a tento by tak neměl důvod žádat o zápůjčku za účelem úhrady neočekávaných výdajů, což žalovaný uvedl jako důvod pro žádost o spotřebitelský úvěr. Informace o výdajích žalovaného 3 000 Kč za měsíc tak zjevně nebyla pravdivá. Právní předchůdkyně žalobkyně tak neměla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházet z jím tvrzených výdajů, ale měla si je ověřit, zejména tvrdil-li žalovaný tak neobvykle nízké měsíční výdaje. S ohledem na to, že žalobkyně předložila zákaznickou kartu žalovaného, kterou za právní předchůdkyni žalobkyně podepsala [jméno] [příjmení], a níž nebyly vyplněny jiné žalovaným předložené doklady než pracovní smlouva a výplatní lístky, neprovedl soud pro nadbytečnost navrhovaný výslech svědkyně [jméno] [příjmení], neboť její výslech by nemohl přinést nic nového. Žalobkyně dále uváděla, že před uzavřením smlouvy o úvěru provedla lustraci žalovaného v bankovním registru klientských informací, v nebankovním registru klientských informací, v databázi SOLUS, v interní databázi právní předchůdkyně žalobkyně, v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, v databázi neplatných dokladů, v evidenci adres obecních/městských úřadů, jejich provedení však nijak nedoložila. V případě centrální evidence exekucí předložila listinu opatřenou dne 24. 3. 2023, v případě výpisu z BRKI a NRKI předložila listinu, z níž nelze zjistit, kdy byl dotaz na poměry žalovaného učiněn, nicméně žalovanému byl podle ní odmítnut úvěr ve výši 20 000 Kč a žádal o kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč Ani řádné provedení žalobkyní tvrzených lustrací by nemohlo nic změnit na závěru soudu, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, neboť obdobné lustrace lze při hodnocení úvěruschopnosti spotřebitele považovat pouze za pomocná kritéria, jelikož ani negativní lustrace spotřebitele v těchto registrech neznamená, že spotřebitel je schopen úvěr splácet. Předložení výpisu z evidence exekucí opatřeného v době probíhajícího řízení zároveň postrádá jakéhokoli smyslu, neboť podle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 329/2008 Sb., o centrální evidenci exekucí exekutor vymaže z evidence všechny údaje týkající se nařízené exekuce bez zbytečného odkladu po uplynutí 15 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skončení exekuce. Předložení aktuálního výpisu z centrální evidence exekucí tak nijak nesvědčí o tom, že proti žalovanému nebyla vedena žádná exekuce před uzavřením smlouvy o úvěru. Pokud žalobkyně dále v podané žalobě tvrdila, že žalovaným tvrzené výdaje ve výši 3 000 Kč navýšila o částku životního minima a následně vzniklou částku navýšila podle svého ekonomického modelu, tak tato tvrzení žalobkyně nejsou rozhodující, neboť se nejedná o postup vedoucí k věrohodnému zachycení individuálních potřeb úvěrového. Částka životního minima ani žádný statistický model nemohou postihnout poměry konkrétního spotřebitele, zohlednit jeho konkrétní výdaje na bydlení, výdaje spojené se zdravotním stavem, na jiné závazky, záliby, dopravu do zaměstnání a další. Mimo to, pokud byl výpis z BRKI a NRKI opatřen před uzavřením smlouvy o úvěru, měly údaje v něm vést právní zástupkyni žalobkyně k větší obezřetnosti, když žalovanému byl odmítnut jiný osobní úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl splácet v 84 splátkách a žádal o kontokorentní úvěr 5 000 Kč, což nesvědčí o dobré ekonomické situaci žalovaného. Soud tedy považuje posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně za zcela nedostatečné.

21. Skutečnost, že k posouzení úvěruschopnosti nepostačují samotné údaje sdělené zájemcem o úvěr, je zřejmá ze samotného znění ustanovení § 86 odst. 1 ZosÚ, podle nějž je poskytovatel úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Dle názoru soudu je třeba i při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ aplikovat závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) .” Také Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne

26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

22. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ mohla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud neměla pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, přičemž pro účely posouzení úvěruschopnosti měla zejména porovnat příjmy a výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů. Navíc bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně posuzovat úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně tak v době uzavření úvěrové smlouvy neměla podklady nezbytné pro učinění závěru o úvěruschopnosti žalovaného, posouzení úvěruschopnosti žalovaného nevěnovala potřebnou péči a nemohla tak dospět k závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

23. Přesto právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru s žalovaným uzavřela s vědomím sjednání úroků a poplatků a smluvních pokut. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr přenesl na poskytovatele spotřebitelského úvěru. Jestliže porušením povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně uvedené v § 86 ZoSÚ byla uzavřena smlouva o spotřebitelskou úvěru, je třeba takovou smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 588 o. z. posoudit jako absolutně neplatnou. Porušením povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je totiž nutné považovat za jednání, které odporuje zákonu (tj. § 86 ZoSÚ), a současně i za jednání, které zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele.

24. Soud v tomto směru odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 1. srpna 2019 č.j. 15 Co 123/2019 – 115 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář.

1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41).“ 25. O tom, že k neplatnosti smlouvy z důvodu porušení ust. § 86 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 je třeba přihlížet i bez návrhu svědčí i novela ust. § 87 odst. 1 ZosÚ provedená zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022, podle níž byla druhá věta uvedeného ustanovení nahrazena větou„ Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“ Podle důvodové zprávy k tomuto novelizovanému ustanovení právní úprava reaguje na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C -679/18 OPR Finance, který judikoval, že ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru s tím, že uvedené články„ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Důvodová zpráva dále uvádí, že již před uvedenou novelou měly soudy posuzovat plnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a vyvodit z toho právní následky i bez návrhu spotřebitele, na základě citované vnitrostátní judikatury, úprava byla provedena z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů normy a jednotného přístupu soudů k dané problematice.

26. Plnila-li právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 12. 2019 žalovanému částku [anonymizováno] [číslo], vznikla žalovanému povinnost tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně na jistině vrátit podle § 87 odst. 1 věta třetí ZosÚ. Žalovaný však právní předchůdkyni žalobkyně před postoupením pohledávky na žalobkyni zaplatil pouze částku 6 630 Kč, jeho povinnost vrátit poskytnutou jistinu tak trvá v rozsahu 3 370 Kč. Posléze byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, té žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný tak byl výrokem I. tohoto rozsudku zavázán k úhradě částky 3 370 Kč žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení. Ve zbylé části není nárok uplatněný žalobkyní pro neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru důvodný a soud z toho důvodu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

27. Úrok z prodlení z přiznané jistiny byl přiznán v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Právní předchůdkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 31 841,58 Kč, tedy částky přesahující důvodně uplatněnou pohledávku, výzvou ze dne 28. 4. 2023 odeslanou dne 2. 5. 2023, ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění 7 dnů od datace výzvy, tj. do 5. 5. 2023. Tuto lhůtu k vrácení jistiny soud považuje za přiměřenou poměrům žalovaného ve smyslu v § 87 odst. 1 věta třetí ZosÚ, ostatně v řízení nebyl tvrzen ani nijak nevyšel najevo opak. Ode dne 6. 5. 2023 je tak žalovaný s vydáním důvodně uplatněné pohledávky 3 370 Kč v prodlení. Zákonný úrok z prodlení k tomuto datu by činil 15 % ročně. Žalobkyně však požadovala podanou žalobou úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně, byl jí tak přiznán v této výši.

28. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci. Úspěšnější ve věci byl žalovaný a je to tedy žalovaný, komu přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Protože však žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.