14 C 42/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Gerlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 159 928,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 142 138,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 142 138,22 Kč od 9. 4. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 4 038,91 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 146 177,13 Kč od 30. 3. 2022 do 8. 4. 2022 a z částky 4 038,91 Kč od 9. 4. 2022 do zaplacení, částku 4 706,29 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 706,29 Kč od 30. 3. 2022 do zaplacení, částku 6 287,04 Kč, částku 277,94 Kč, částku 980,54 Kč, částku 1 500 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 30 230 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 20. 4. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 146 177,13 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uváděla, že uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 149 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr ve splátkách ve výši 2 175,16 Kč zahrnujících i úrok. Úvěr byl žalovaným načerpán převodem na bankovní účet specifikovaný ve smlouvě o úvěru. Ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání, žalobkyně tak žalovanému zaslala v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami oznámení o prohlášení úvěru za splatný ke dni 19. 7. 2021 a současně jej vyzvala k úhradě již splatné částky. Žalovaná pohledávka sestává z jistiny úvěru v částce 146 177,13 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávky ve výši 4 706,29 Kč, jehož přirůstání k jistině je upraveno v čl. 43 všeobecných obchodních podmínek, úroku z prodlení počítaného z dlužné jistiny kapitalizovaného ke dni 29. 3. 2022 v částce 6 287,04 Kč, úroku z prodlení z dlužného obchodního úroku kapitalizovaného ke dni 29. 3. 2022 v částce 277,94 Kč, dílčích poplatků předepsaných žalovanému v částce 980,54 Kč, dílčích poplatků předepsaných žalovanému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, nicméně žalovanou pohledávku neuhradil.

2. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v podané žalobě a písemném podání ze dne 17. 8. 2022 uvedla, že vycházela z informací získaných od spotřebitele, konkrétně údajů poskytnutých žalovaným v žádosti klienta o úvěr ze dne 4. 12. 2020, a zároveň vyvinula aktivní činnost k získání informací o finančních poměrech úvěrovaného, když nahlédla do BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku ISIR, databáze Ministerstva vnitra ČR a jiné. Dále zohlednila státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze Českého statistického úřadu. U žalovaného v zaměstnaneckém poměru vycházela žalobkyně z jeho potvrzení o příjmu ve výši 15 035 Kč. Žalovaný uvedl celkový čistý měsíční příjem domácnosti 30 000 Kč, jedná se však o pomocný údaj. Při hodnocení úvěruschopnosti porovnávala žalobkyně příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů žalovaného, z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči žalobkyni měl žalovaný závazek 3 196,07 Kč a z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době podání žádosti žádný závazek. Dále žalobkyně v písemném podání ze dne 17. 8. 2022 uvedla, že žalovaný celkem na úvěr načerpal částku ve výši 149 000 Kč a uhradil částku 6 861,78 Kč.

3. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou (náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen.

4. Žalobkyně již v podané žalobě označila, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tak vyzval žalovaného usnesením, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neučinil soudu žádné podání, zejména se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o.s.ř. (v případě žalovaného ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.) rozhodl v této věci bez nařízení jednání.

5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: -) z listiny„ Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizováno] půjčka“, že tato listina je vyhotovena na hlavičkovém papíru žalobkyně, jako smluvní strany jsou zde označeny žalobkyně a žalovaný, oba subjekty jsou podrobně specifikovány. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 149 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splatit v 96 měsíčních splátkách jistiny a úroků splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 1. 2021 s tím že měsíční anuitní splátka činí 2 175,16 Kč, úhrada pojištění 216 Kč a měsíční anuitní splátka a úhrada pojištění 2 391,16 Kč s vyšší poslední splátkou (2 992,51 Kč, s pojištěním 3 208,51 Kč). Roční úroková sazba činila 8,90 % p. a., výše RPSN 9,53 %. Číslo účtu, na které měl být úvěr vyplacen, bylo [bankovní účet]. V čl. III. odst. 4 smlouvy byly sjednány poplatky, v čl. III. odst. 6 smlouvy bylo sjednáno pro případ prodlení žalovaného s úhradou pohledávek mimo jiné oprávnění žalobkyně prohlásit svým rozhodnutím dluh žalovaného za ihned splatný, toto oprávnění žalobkyně bylo sjednáno i v čl. III. odst. 11 písm. a) smlouvy. Součástí smlouvy byly všeobecné produktové podmínky. Smlouva je datována dnem 4. 12. 2020 a podepsána osobou jednající za žalobkyni i žalovaným; -) z listiny„ Žádost o úvěr“, že žalovaný ke své osobě uvedl, že bydlí v pronajatém bytě/domě, je svobodný, pracovní poměr má na dobu neurčitou, korespondenční adresu má na adrese [adresa], průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce má 15 035 Kč, jeho ostatní nezbytné měsíční náklady jsou 0 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 30 000 Kč, jiné měsíční splátky 0 Kč, počet vyživovaných osob 0 Kč, jeho zaměstnavatelem je společnost [právnická osoba] se sídlem [adresa]. Listina je datována dnem 4. 12. 2020 a podepsána žalobkyní i žalovaným; -) z listiny„ Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro [anonymizováno] půjčku“, že součástí tohoto dokumentu je i„ formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, v němž žalobkyně poskytla žalovanému informace o věřiteli, o základních vlastnostech spotřebitelského úvěru, nákladech spotřebitelského úvěru a další informace, žalovaný obdržení poskytnutých informací stvrdil svým podpisem; -) z listiny„ Všeobecné produktové podmínky účinné od 1. 9. 2014“, že se jedná o obchodní podmínky žalobkyně, které blíže vymezují některá práva a povinnosti smluvních stran. V čl. 43 těchto podmínek bylo sjednáno, že úroky, které nebudou ke dni jejich splatnosti řádně zaplaceny, má právo banka připisovat k částkám dříve splatným a dosud neuhrazeným a dále je pak úročit úrokem z prodlení nebo smluvním úrokem sjednaným v úrokovém lístku; -) z listiny„ Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 9. 2013“, že se jedná o sazebník žalobkyně, v němž lze nalézt poplatky za vybrané služby poskytované žalobkyní; -) z listin„ Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“, že se jedná o dvě vyhotovení téže listiny, jednu vyhotovenou 8. 3. 2022 a druhou vyhotovenou 16. 8. 2022, podle níž při posuzování úvěruschopnosti bylo postupováno tak, že od příjmů žalovaného byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima a normativních nákladů na bydlení a výší splátek dosavadních závazků. Žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného 15 035 Kč měsíčně, který byl ověřen z doloženého dokladu o příjmu, z toho, že žalovaný bydlí v pronajaté bytě a podílí se na nákladech bydlení v rozsahu 50,12 %, dosavadní interní splátky žalovaného činily 3 196,07 Kč, dosavadní externí splátky 0 Kč; -) z listiny„ Výsledek lustrace Centrální evidence exekucí“, že žalovaný byl lustrován v tomto systému dne 31. 3. 2022; -) z informací z interního systému žalobkyně soud zjistil, že žalovaný měl vůči žalobkyni závazky s měsíčními splátkami 3 011,89 Kč a 184,18 Kč; -) z listiny„ Potvrzení o výši příjmu“, že zaměstnavatel žalovaného [právnická osoba] dne 2. 12. 2020 potvrdil, že průměrný čistý příjem žalovaného za poslední 3 měsíce činil 15 035 Kč měsíčně, kdy zároveň uvedl, že celkový hrubý příjem žalovaného za posledních 6 měsíců byl 102 892 Kč a čistý příjem za totéž období 83 460 Kč; -) z listiny„ Výpis z běžného účtu“, že se jedná o výpis z účtu žalovaného za období od 6. 11. 2020 do 4. 12. 2020. Počáteční zůstatek účtu byl záporný a činil - 4 611,82 Kč, konečný zůstatek činil 20 058,19 Kč. Dne 4. 12. 2020 byla na účet žalovaného připsána částka 149 000 Kč; -) z listiny„ Výpis z úvěrového účtu“, že zůstatek úvěru žalovaného činí na jistině 146 177,13 Kč, smluvní úrok 4 706,29 Kč, úrok z prodlení z jistiny činí 1 231,92 Kč, úrok z prodlení ze smluvních úroků 115,76 Kč a splatné poplatky, pojištění, pokuty 2 480,54 Kč. Výpis obsahuje transakce, které na účtu proběhly; -) z listiny„ Platební historie“, že se jedná o výpis z úvěrového účtu žalovaného. Tento obsahuje čerpání úvěru ve výši 149 000 Kč dne 4. 12. 2020, a splátky v úvěru v celkové výši 6 861,78 Kč; -) z listiny„ Amortizace“, že se jedná o listinu, z jíž je zjevné, jak byly započteny jednotlivé splátky žalovaného na úvěr a obsahující tabulku předpisů úroků z prodlení; -) z listiny„ Oznámení o prohlášení úvěru za splatný“, že žalobkyně dne 21. 7. 2021 vyhotovila dopis adresovaný žalovanému, jímž mu oznámila, že jeho úvěr prohlašuje za splatný ke dni 19. 7. 2021 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 4. 8. 2021; -) z listin„ Předžalobní upomínka dle ust. § 142a občanského soudního řádu“, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného dopisy ze dat 31. 3. 2022 a 1. 4. 2022 k úhradě dluhu v celkové výši 160 026,08 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy s upozorněním, že pokud žalovaný dlužnou částku ve stanovené lhůtě neuhradí, bude podána žaloba u soudu. Přiloženy byly podací lístek svědčící o odeslání dopisu dne 1. 4. 2022 na obě známé adresy žalovaného.

6. Závěr o skutkovém stavu, jež soud učinil z žalobkyní uvedených skutkových tvrzení a označených důkazů, je následující: Žalobkyně jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným uzavřela dne 4. 12. 2020 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 149 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr žalobkyni splácet v 96 měsíčních splátkách ve výši 2 391,16 Kč včetně úhrady pojištění. Žalovaný na úvěr uhradil pouze částku 6 861,78 Kč. Úvěr řádně nesplácel a žalobkyně tak úvěr prohlásila ze splatný. Žalovaný úvěr nezaplatil ani na základě následně odeslané předžalobní výzvy. Úhradu žalované částky žalovaný neprokázal. Před uzavření smlouvy o úvěru žalovaný žalobkyni doložil svůj tehdejší průměrný čistý příjem 15 035 Kč měsíčně a uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný a nemá vyživovací povinnost, neuvedl žádné konkrétní výdaje, jako„ ostatní nezbytné měsíční náklady“ uvedl nulovou částku. Žádné doklady k tomu nepředkládal. Žalobkyně sice soudu předložila výpis z účtu žalovaného, ale tento byl zjevně opatřen až po poskytnutí úvěru, neboť obsahuje i částku vyplaceného úvěru. Žalobkyně provedla lustrace žalovaného ve svých systémech a zjistila, že vůči ní má závazky s celkovými měsíčními splátkami 3 196,07 Kč. Podle vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti počítala žalobkyně ohledně výdajů žalovaného s částkou životního minima klienta podle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. a částkou normativních nákladů na bydlení podle § 26 zákona č. 177/1995 Sb., a výší měsíčních splátek dosavadních závazků.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“):„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 8. Podle § 419 o. z.:„ Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“ 9. Podle § 420 odst. 1 o. z.:„ Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“ 10. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“):„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“ 11. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném v době uzavření úvěrové smlouvy:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 12. Podle § 580 odst. 1 o. z.:„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“ 13. Podle § 588 odst. 1 o. z.:„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“ 14. Podle § 1970 o. z.:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ 15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.:„ Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.“ 16. Soud po právní stránce věc posoudil podle uvedených ustanovení zákonných právních předpisů a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru, jelikož byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelkou v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutno posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při uzavírání smlouvy žalobkyně zjevně porušila ustanovení § 86 ZoSÚ, jelikož řádně neprověřila výdaje žalovaného, v důsledku čehož je uzavřená úvěrová smlouva neplatná.

17. Žalobkyně si zjevně vyžádala od žalovaného doklad o jeho příjmu a ve zbytku se ověřením jeho poměrů již nezabývala. Obžalovaný pouze podle žádosti o úvěr uváděl, že bydlí v pronajatém domě/bytě, přesto své ostatní nezbytné měsíční náklady uvedl ve výši 0 Kč. Jiné měsíční splátky uvedl ve výši 0 Kč, ač měl minimálně závazky vůči žalobkyni v celkové výši 3 196,07 Kč měsíčně. Tyto jiné závazky žalobkyně ze svého systému zjistila, u jiných závazků pouze uváděla, že nahlédla do NRKI. Výpis z centrální evidence exekucí doložila až k datu 31. 3. 2022, byl tak zjevně opatřen až v souvislosti s vymáháním pohledávky. Žalobkyně sice předložila výpis z účtu žalovaného za období od 6. 11. 2020 do 4. 12. 2020, tento však byl opatřen zjevně až po poskytnutí úvěru, neboť obsahuje i částku vyplaceného úvěru. Tento výpis z účtu navíc počínal záporným zůstatkem - 4 611,82 Kč svědčícím o tom, že příjmy žalovaného nepostačovaly k pokrytí jeho výdajů. Žalobkyně nijak nezjišťovala výši nájmu žalovaného, jeho výdaje na stravu, odívání, dopravu, záliby, výdaje spojené s jeho zdravotním stavem. Z listiny„ Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“ je zjevné, že ohledně výdajů žalovaného při výpočtu disponibilní částky počítala na straně výdajů s částkou životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení, ovšem životní minimum představuje pouze minimální hranici příjmů osoby, jež se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, nejedná se o věrohodné zachycení individuálních potřeb úvěrovaného, a normativní náklady na bydlení představují pouze částku stanovenou pro účely výpočtu příspěvku na bydlení, nikoli však konkrétní výdaje žalovaného spojené s jeho bydlením. Z výpisu z účtu žalovaného je přitom zřejmé, že tento měl zcela nepochybně vyšší výdaje na jeho základní osobní potřeby, než je částka životního minima. Žalobkyně dále uváděla, že provedla lustraci žalovaného v NRKI/BRKI a navrhla k tomu k důkazu, nechť si soud od zřizovatele těchto registrů vyžádá informace o tom, zda a kdy zde žalobkyně nahlížela, soud však tento důkaz neprovedl, neboť obdobné lustrace lze při hodnocení úvěruschopnosti spotřebitele považovat pouze za pomocná kritéria, jelikož ani negativní lustrace spotřebitele v těchto registrech neznamená, že spotřebitel je schopen úvěr splácet. Soud tedy považuje posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní za zcela nedostatečné.

18. Skutečnost, že k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje vycházet pouze z částek životního minima a normativních nákladů na bydlení, je zřejmá ze samotného znění ustanovení § 86 odst. 1 ZosÚ, podle nějž je poskytovatel úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Žalobkyně tak měla od žalovaného zjistit jeho konkrétní výdaje na bydlení a další nezbytné výdaje a tyto si měla ověřit.

19. S ohledem na to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a nemohla tak bez důvodných pochybností dospět k závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet, neměla podle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ žalovanému úvěr poskytnout.

20. Přesto žalobkyně smlouvu o úvěru s žalovaným uzavřela s vědomím sjednání úroků, poplatků a zajištění svého závazku smluvními sankcemi. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti žalobkyně uvedené v § 86 ZoSÚ byla uzavřena smlouva o úvěru, je třeba takovou smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 588 o. z. posoudit jako absolutně neplatnou. Porušením povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je totiž nutné považovat za jednání, které odporuje zákonu (tj. § 86 ZoSÚ), a současně i za jednání, které zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele.

21. Soud v tomto směru odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 1. srpna 2019 č.j. 15 Co 123/2019 – 115 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář.

1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, [anonymizováno]: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41).“ 22. O tom, že k neplatnosti smlouvy z důvodu porušení ust. § 86 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 je třeba přihlížet i bez návrhu svědčí i novela ust. § 87 odst. 1 ZosÚ provedená zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022, podle níž byla druhá věta uvedeného ustanovení nahrazena větou„ Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“ Podle důvodové zprávy k tomuto novelizovanému ustanovení právní úprava reaguje na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C -679/18 OPR Finance, který judikoval, že ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru s tím, že uvedené články„ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Důvodová zpráva dále uvádí, že již před uvedenou novelou měly soudy posuzovat plnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a vyvodit z toho právní následky i bez návrhu spotřebitele, na základě citované vnitrostátní judikatury, úprava byla provedena z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů normy a jednotného přístupu soudů k dané problematice.

23. Plnila-li žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 149 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni na jistině vrátit podle § 87 odst. 1 věta třetí ZosÚ. Žalovaný žalobkyni uhradil částku v celkové výši 6 861,78 Kč, jeho povinnost vrátit žalobkyni jistinu tak trvá v částce 142 138,22 Kč. K úhradě této částky včetně zákonného úroku z prodlení tak byl žalovaný zavázán v rámci výroku I. rozsudku. Ve zbylé části není nárok uplatněný žalobkyní pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný a soud z toho důvodu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

24. Úrok z prodlení z přiznané jistiny byl přiznán v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud má za prokázané odeslání předžalobní výzvy ze dne 1. 4. 2022 žalovanému dne 1. 4. 2022. Žalobkyně v této výzvě poskytla žalovanému lhůtu k plnění v délce 7 dnů od odeslání výzvy, splatnost tak nastala dnem 8. 4. 2022 a ode dne 9. 4. 2022 je žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl proto žalobkyni přiznán od tohoto data, a to v zákonné výši 11,75 % ročně. Poskytnutou lhůtu k vrácení dlužné jistiny považuje soud za přiměřenou poměrům žalovaného s ohledem na to, že zesplatnění úvěru bylo již ke dni 19. 7. 2021 zaznamenáno na výpisu z úvěrového účtu žalovaného a žalovaný tak dlouhodobě věděl, že po něm bude požadováno vrácení celé poskytnuté částky a mohl toto očekávat.

25. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci. Žalobkyně požadovala podanou žalobou částku, která ke dni vyhlášení rozsudku dne 11. 11. 2022 činila celkem 168 951,79 Kč (tj. 146 177,13 Kč + 10 681,94 Kč, tj. zákonný úrok z prodlení 11,75 % z částky 146 177,13 Kč od 30. 3. 2022 do 11. 11. 2022 + 4 706,29 Kč + 343,91 Kč, tj. zákonný úrok z prodlení 11,75 % z částky 4 706,29 Kč od 30. 3. 2022 do 11. 11. 2022 + xanon -240 + 277,94 Kč + 980,54 Kč + 1 500 Kč), soud její nárok shledal důvodným pouze co do částky v celkové výši 152 067,45 Kč (tj. 142 138,22 Kč + 9 929,23 Kč, tj. zákonný úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky 142 138,22 Kč od 9. 4. 2022 do 11. 11. 2022). Žalobkyně tak byla úspěšná jen z 90 % a neúspěšná z 10 %, vznikl jí tak nárok na náklady řízení v rozsahu 80 % Tyto náklady řízení sestávají ze: a) zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 146 Kč dle položky 2 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/ 1991 Sb.; b) odměny advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí dle § 11 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jako „advokátní tarif“), sepis výzvy k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), ve výši 3 x 7 260 Kč = 21 780 Kč dle § 7, § 8 odst. 1 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 153 363,96 Kč (tj. jistina 146 177,13 Kč + částka 4 706,29 Kč uplatněná jako kapitalizovaný úrok přirostlý k jistině podle čl. 43 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně + 980,54 Kč + 1 500 Kč); c) paušální náhrady hotových výdajů za úkony uvedené ad b) výše ve výši 3 x 300 Kč = 900 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu; d) náhrady za 21% DPH z částek ad b), c) ve výši 4 763 Kč; tj. celkem 33 589 Kč Náklady řízení v rozsahu 90 % z této částky náležející žalobkyni tak činí 30 230 Kč a byly jí přiznány výrokem III. tohoto rozsudku.

26. Odměnu a náhradu hotových výdajů za písemné podání ze dne 17. 8. 2022 soud žalobkyni ani v rozsahu 80 % nepřiznal, jelikož se nejedná o účelně vynaložený úkon právní služby. Povinností žalobkyně bylo podat žalobu řádně s uvedením všech rozhodujících tvrzení, aniž by musela být soudem vyzývána k jejich doplnění. V případě žaloby, kterou se žalobkyně domáhá plnění z titulu spotřebitelského úvěru, je povinností žalobkyně již v žalobě dostatečným způsobem tvrdit, jak byla zkoumána a prověřována úvěruschopnost žalovaného. Pokud tak žalobkyně neučinila, nelze podání, kterým svá tvrzení na výzvu soudu doplnila, považovat za účelně učiněné a odměna a režijní paušál za takové podání nenáleží.