14 C 67/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Gerlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 37 361,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 722,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 270,83 Kč za dobu od 6. 11. 2021 do 27. 4. 2022 a dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 722,28 Kč od 28. 4. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni: -) částku 25 424,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 452,40 Kč od 28. 4. 2022 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně 6 722,28 Kč od 28. 4. 2022 do zaplacení, -) částku 1 700,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 700,88 Kč od 28. 4. 2022 do zaplacení, -) částku 1 054,81 Kč, -) částku 87,97 Kč, -) částku 2 100 Kč, <b>se zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 23. 5. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 37 361,17 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uváděla, že uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši xanon -240 a žalovaný se zavázal splácet úvěr ve splátkách ve výši 1 182,75 Kč zahrnujících i úrok. Úvěr byl žalovaným načerpán převodem na bankovní účet specifikovaný ve smlouvě o úvěru. Ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání, žalobkyně tak žalovanému zaslala v souladu se Všeobecnými obchodními podmínkami Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ke dni 20. 10. 2021 a současně jej vyzvala k úhradě již splatné částky. Žalovaná pohledávka sestává z jistiny úvěru v částce 32 146,68 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávka ve výši 1 700,88 Kč, který přirůstá k dlužné jistině podle čl. 43 obchodních podmínek, úroku z prodlení počítaného z dlužné jistiny kapitalizovaného ke dni 27. 4. 2022 v částce 1 325,64 Kč, úroku z prodlení z dlužného obchodního úroku kapitalizovaného ke dni 27. 4. 2022 v částce 87,97 Kč, dílčích poplatků předepsaných žalovanému v částce 2 100 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, nicméně žalovanou pohledávku neuhradil.

2. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v podané žalobě a písemných podáních z dat 20. 9. 2022 a 20. 10. 2022 uvedla, že vycházela z informací získaných od spotřebitele, konkrétně údajů poskytnutých žalovaným v žádosti klienta o úvěr ze dne 8. 1. 2018, a zároveň vyvinula aktivní činnost k získání informací o finančních poměrech úvěrovaného, když nahlédla do BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku ISIR, databáze Ministerstva vnitra ČR a jiné. Dále zohlednila státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze Českého statistického úřadu. V podání ze dne 20. 9. 2022 uvedla, že u žalovaného v zaměstnaneckém poměru vycházela z příjmu žalovaného ve výši 20 941 Kč ověřeného z běžného účtu vedeného žalobkyní, v podání z 20. 10. 2022 uvedla, že vycházela z příjmu žalovaného 19 573 Kč, což bylo ověřeno potvrzením o příjmu. V podání ze dne 20. 9. 2022 uvedla žalobkyně, že žalovaný uvedl celkový čistý měsíční příjem domácnosti 55 000 Kč, jedná se však o pomocný údaj, v podání ze dne 20. 10. 2022 uvedla, že žalovaný uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 20 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti porovnávala žalobkyně příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů žalovaného, z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči žalobkyni měl žalovaný závazky ve výši 7 444,38 Kč a z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný vůči třetím osobám neměl v době podání žádosti žádný závazek. Dále žalobkyně v písemném podání ze dne 20. 9. 2022 uvedla, že žalovaný celkem na úvěr načerpal částku ve výši xanon -240 a uhradil částku 51 277,72 Kč. Požadovaná částka 32 146,68 Kč je prostou jistinou bez připisovaných položek. Obchodní úrok 1 700,88 Kč je počítán v ujednané roční úrokové sazbě 13,60 % z částky dlužné jistiny. Přirůstání kapitalizovaného úroku k dlužné jistině je upraveno v čl. I. odst. 11 produktových podmínek, proto žalobkyně požaduje i úrok z prodlení z částky kapitalizovaného obchodního úroku. Požadovaná částka 2 100 Kč přestavuje poplatky za upomínky ve výši 3 x 600 Kč a poplatek za prohlášení úvěru za splatný 1 x 300 Kč.

3. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou (náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen.

4. Žalobkyně již v podané žalobě označila, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tak vyzval žalovaného usnesením, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neučinil soudu žádné podání, zejména se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. (v případě žalovaného ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.) rozhodl v této věci bez nařízení jednání.

5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: -) z listiny„ Smlouva o úvěru [anonymizována dvě slova]“, že jako smluvní strany jsou zde označeny žalobkyně a žalovaný, oba subjekty jsou podrobně specifikovány. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši xanon -240, žalovaný se zavázal úvěr splatit v 72 měsíčních splátkách jistiny a úroků splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17. 2. 2018 s tím že měsíční anuitní splátka činí 1 182,75 Kč, s vyšší poslední splátkou. Roční úroková sazba činila 13,6 % p. a., výše RPSN 14,49 %. Číslo účtu, na které měl být úvěr vyplacen, bylo [bankovní účet]. V čl. III. odst. 4 smlouvy byly sjednány poplatky, v čl. III. odst. 6 smlouvy bylo sjednáno pro případ prodlení žalovaného s úhradou pohledávek mimo jiné oprávnění žalobkyně prohlásit svým rozhodnutím dluh žalovaného za ihned splatný, toto oprávnění žalobkyně bylo sjednáno i v čl. III. odst. 11 písm. a) smlouvy. Součástí smlouvy byly všeobecné produktové podmínky. Smlouva je datována dnem 8. 1. 2018 a opatřena informací o podpisu žalovaným mobilním klíčem v internetovém bankovnictví; -) z listiny„ Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro [anonymizováno] půjčku“, že součástí tohoto dokumentu je i„ formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, v němž žalobkyně poskytla žalovanému informace o věřiteli, o základních vlastnostech spotřebitelského úvěru, nákladech spotřebitelského úvěru a další informace, žalovaný obdržení poskytnutých informací stvrdil svým podpisem; -) z listiny„ Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“, že se o listinu vyhotovenou 14. 4. 2022, podle níž při posuzování úvěruschopnosti bylo postupováno tak, že od příjmů žalovaného byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima a normativních nákladů na bydlení a výší splátek dosavadních závazků. Žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného 19 573 Kč měsíčně, který byl ověřen z běžného účtu vedeného u žalobkyně, z toho, že žalovaný je svobodný, bydlí v pronajaté bytě, jeho dosavadní interní splátky jsou 7 444,38 Kč, externí splátky 0 Kč. Z přílohy je zjevné, že žalovaný měl vůči žalobkyni celkem 5 úvěrů s měsíčními splátkami 1 301,54 Kč, 1 592,50 Kč, 3 568 Kč, 251,22 Kč a 731,12 Kč, tj. celkem 7 444,38 Kč; -) z listiny obsahující údaje o žalovaném nadepsané„ [anonymizováno] půjčka“, že žalovaný bydlel na adrese [adresa žalovaného], byl svobodný, bydlel v pronajatém době/bytě, pracoval jako technik/řidič u společnosti [právnická osoba], neměl žádnou vyživovanou osobu, jako ostatní nezbytné měsíční náklady byla uvedena částka 0, jiné měsíční splátky 0 Kč, jeho celkový příjem byl uveden ve výši 20 000 Kč, čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce 19 573 Kč, dále jsou uvedeny informace o úvěru s tím, že úvěr xanon -240 již byl načerpán; -) z listiny„ Výpis z běžného účtu“, že se jedná o výpis z účtu žalovaného za období od 16. 8. 2017 do 4. 12. 2020. Počáteční zůstatek účtu byl záporný a činil – 11 492,76 Kč, konečný zůstatek činil 35 081,25 Kč, ovšem s již připsanou částkou úvěru xanon -240 dne 8. 1. 2018. Žalovaný měl pravidelné výdaje [právnická osoba], s.r.o. ve výši 316 Kč a 309 Kč měsíčně, za internet 242 Kč měsíčně, za poplatky za rozhlas a televizi ve výši 45 Kč a 135 Kč měsíčně, za nájem 3 823 Kč měsíčně, za pojištění 79 Kč, na penzijní připojištění 300 Kč měsíčně, na životní pojištění 370 Kč, na další pojištění 79 Kč měsíčně, na spoření či úvěr ze stavebního spoření 1 000 Kč měsíčně a dále na splátky úvěrů. Žalovaný čerpal v krátkém období několik úvěrů, a to dne 31. 8. 2017 v částce 1 400 Kč, dne 12. 9. 2017 v částce 100 000 Kč, dne 23. 10. 2017 v částce 63 000 Kč a dne 8. 1. 2018 v částce xanon -240. Výpis obsahuje informace o mzdě žalovaného připsané na účet žalovaného od jeho zaměstnavatele [právnická osoba] v září 2017 v částce 19 555 Kč, v říjnu 2017 v částce 20 091 Kč, v listopadu 2017 v částce 18 910 Kč a prosinci 2017 v částce 22 850 Kč; -) z listiny„ Výpis z úvěrového účtu“, že se jedná o výpisy z úvěrového účtu žalovaného za leden 2018 až březen 2022, výpis obsahuje transakce, které proběhly na úvěrovém účtu žalovaného. Ke dni 8. 1. 2018 je na výpisu zaznamenáno čerpání úvěru ve výši xanon -240, na posledním výpisu z účtu z března 2022 je zůstatek úvěru žalovaného na jistině 32 146,68 Kč, smluvní úrok 1 700,88 Kč, úrok z prodlení z jistiny činí 1 020,30 Kč, úrok z prodlení ze smluvních úroků 72,01 Kč a splatné poplatky, pojištění, pokuty 2 100 Kč; -) z listiny„ Platební historie“, že se jedná o výpis z úvěrového účtu žalovaného. Tento obsahuje čerpání úvěru ve výši xanon -240 dne 8. 1. 2018, jednotlivé splátky úvěru, i stanovení poplatků; -) z listiny„ Amortizace“, že se jedná o listinu, z jíž je zjevné, jak byly započteny jednotlivé splátky žalovaného a obsahující tabulku předpisu úroků z prodlení; -) z listiny„ Oznámení o prohlášení úvěru za splatný“, že žalobkyně dne 22. 10. 2021 vyhotovila dopis adresovaný žalovanému, jímž mu oznámila, že jeho úvěr prohlašuje za splatný ke dni 20. 10. 2021 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 5. 11. 2021. Doložen byl podací arch svědčící o odeslání dopisu dne 25. 10. 2021; -) z listiny„ Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 9. 2013“, že se jedná o sazebník žalobkyně, v němž lze nalézt poplatky za vybrané služby poskytované žalobkyní; -) z listiny„ Všeobecné produktové podmínky účinné od 1. 9. 2014“, že se jedná o obchodní podmínky žalobkyně, které blíže vymezují některá práva a povinnosti smluvních stran. V čl. 43 těchto podmínek bylo sjednáno, že Úroky, které nebudou ke dni jejich splatnosti řádně zaplaceny, má právo banka připisovat k částkám dříve splatným a dosud neuhrazeným a dále je pak úročit úrokem z prodlení nebo smluvním úrokem sjednaným v úrokovém lístku; -) z listiny„ Předžalobní upomínka dle ust. § 142a občanského soudního řádu“, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 3. 5. 2022 k úhradě dluhu v celkové výši 37 426,55 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy s upozorněním, že pokud žalovaný dlužnou částku ve stanovené lhůtě neuhradí, bude podána žaloba u soudu. Přiložen byl podací lístek svědčící o odeslání dopisu dne 3. 5. 2022 žalovanému.

6. Závěr o skutkovém stavu, jež soud učinil z žalobkyní uvedených skutkových tvrzení a označených důkazů, je následující: Žalobkyně jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 8. 1. 2018 smlouvu o úvěru [anonymizována dvě slova], na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši xanon -240. Žalovaný se zavázal tento úvěr žalobkyni splácet v 72 měsíčních splátkách ve výši 1 182,75 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil částku 51 277,72 Kč. Úvěr řádně nesplácel a žalobkyně tak úvěr prohlásila ze splatný a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Žalovaný úvěr nezaplatil ani na základě následně odeslané předžalobní výzvy. Úhradu žalované částky žalovaný neprokázal. Před uzavření smlouvy o úvěru žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného 19 573 Kč ověřeného z běžného účtu vedeného žalobkyní a z údajů poskytnutých žalovaným, který uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný a nemá vyživovací povinnost. Žádné doklady k tomu nepředkládal. Z výpisů z účtu žalovaného je zjevné, že žalovaný měl celou řadu pravidelných výdajů, a to [právnická osoba], s.r.o. ve výši 316 Kč a 309 Kč měsíčně, za internet 242 Kč měsíčně, za poplatky za rozhlas a televizi ve výši 45 Kč a 135 Kč měsíčně, za nájem 3 823 Kč měsíčně, za pojištění 79 Kč, na penzijní připojištění 300 Kč měsíčně, na životní pojištění 370 Kč, na další pojištění 79 Kč měsíčně, na spoření či úvěr ze stavebního spoření 1 000 Kč měsíčně a dále na splátky úvěrů. Krátce před uzavřením úvěrové smlouvy ze dne 8. 1. 2018 čerpal řadu jiných úvěrů, a to dne 31. 8. 2017 v částce 1 400 Kč, dne 12. 9. 2017 v částce 100 000 Kč, dne 23. 10. 2017 v částce 63 000 Kč. Žalovanému byla na účet připisována mzda, a to v září 2017 v částce 19 555 Kč, v říjnu 2017 v částce 20 091 Kč, v listopadu 2017 v částce 18 910 Kč a prosinci 2017 v částce 22 850 Kč. Žalobkyně provedla lustrace žalovaného ve svých systémech a zjistila, že vůči ní má žalovaný měsíční závazky v celkové výši 7 444,38 Kč. Podle vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti počítala žalobkyně s částkou životního minima klienta podle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. a částkou normativních nákladů na bydlení podle § 26 zákona č. 177/1995 Sb., a výší měsíčních splátek dosavadních závazků.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“):„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 8. Podle § 419 o. z.:„ Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“ 9. Podle § 420 odst. 1 o. z.:„ Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“ 10. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“):„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“ 11. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném v době uzavření úvěrové smlouvy:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 12. Podle § 580 odst. 1 o. z.:„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“ 13. Podle § 588 odst. 1 o. z.:„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“ 14. Podle § 1970 o. z.:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ 15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.:„ Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.“ 16. Soud po právní stránce věc posoudil podle uvedených ustanovení zákonných právních předpisů a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru, jelikož byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelkou v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutno posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při uzavírání smlouvy žalobkyně zjevně porušila ustanovení § 86 ZoSÚ, jelikož řádně neprověřila výdaje žalovaného, v důsledku čehož je uzavřená úvěrová smlouva neplatná.

17. Žalobkyně zjevně zjistila údaje o příjmu žalovaného z jeho běžného účtu, který se pohyboval kolem 20 000 Kč, dle tvrzení žalobkyně konkrétně částku 19 573 Kč, a ve zbytku se jeho poměry již nezabývala. Žalovaný podle údajů zadaných v systému žalobkyně uváděl, že bydlí v pronajatém domě/bytě, přesto své ostatní nezbytné měsíční náklady uvedl ve výši 0 Kč. Žalobkyně ze svého systému zjistila závazky, které vůči ní žalovaný měl s měsíčními splátkami v celkové výši 7 444,38 Kč, u závazků vůči třetím osobám pouze uváděla, že nahlédla do NRKI, což již nedoložila. Žalobkyně sice předložila výpis z účtu žalovaného za období od 16. 8. 2017 do 4. 12. 2020, ovšem z tohoto je zjevné, že žalovanému jeho příjmy nepostačovaly ke krytí jeho výdajů. Příjmy žalovaného se sice pohybovaly kolem 20 000 Kč, ovšem počáteční zůstatek účtu žalovaného byl záporný a činil – 11 492,76 Kč a žalovaný následně v krátkém časovém úseku čerpal řadu úvěrů k pokrytí svých výdajů, a to dne 31. 8. 2017 ve výši 1 400 Kč, dne 12. 9. 2017 ve výši 100 000 Kč a dne 23. 10. 2017 ve výši 63 000 Kč. Dne 8. 1. 2018 již žádal o další úvěr xanon -240 v této věci. Z listiny„ Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“ je zjevné, že žalobkyně ohledně výdajů žalovaného při výpočtu disponibilní částky počítala na straně výdajů s částkou životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení, což odpovídá i skutkovým tvrzením žalobkyně (tato uvedla, že vycházela konkrétně z částky statistických výdajů 7 798,27 Kč), ovšem životní minimum představuje pouze minimální hranici příjmů osoby, jež se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, nejedná se o věrohodné zachycení individuálních potřeb úvěrovaného, a normativní náklady na bydlení představují pouze částku stanovenou pro účely výpočtu příspěvku na bydlení, nikoli však konkrétní výdaje žalovaného spojené s jeho bydlením. Z výpisů z účtu žalovaného je přitom zřejmé, že tento měl zcela nepochybně vyšší výdaje na jeho základní osobní potřeby, než je částka životního minima a rovněž měl celou řadu dalších pravidelných výdajů. Žalobkyně vůbec nezjišťovala, jaké má žalovaný výdaje na dopravu, záliby, spojené se zdravotním stavem a jiné. Žalobkyně dále uváděla, že provedla lustraci žalovaného v NRKI/BRKI a navrhla k tomu k důkazu, nechť si soud od zřizovatele těchto registrů vyžádá informace o tom, zda a kdy zde žalobkyně nahlížela, soud však tento důkaz neprovedl, neboť obdobné lustrace lze při hodnocení úvěruschopnosti spotřebitele považovat pouze za pomocná kritéria, jelikož ani negativní lustrace spotřebitele v těchto registrech neznamená, že spotřebitel je schopen úvěr splácet. Soud tedy považuje posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní za zcela nedostatečné.

18. Skutečnost, že k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje vycházet pouze z částek životního minima a normativních nákladů na bydlení, je zřejmá ze samotného znění ustanovení § 86 odst. 1 ZosÚ, podle nějž je poskytovatel úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele.

19. S ohledem na to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a nemohla tak bez důvodných pochybností dospět k závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet, neměla podle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ žalovanému úvěr poskytnout.

20. Přesto žalobkyně smlouvu o úvěru s žalovaným uzavřela s vědomím sjednání úroků, poplatků a zajištění svého závazku smluvními sankcemi. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti žalobkyně uvedené v § 86 ZoSÚ byla uzavřena smlouva o úvěru, je třeba takovou smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 588 o. z. posoudit jako absolutně neplatnou. Porušením povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je totiž nutné považovat za jednání, které odporuje zákonu (tj. § 86 ZoSÚ), a současně i za jednání, které zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele.

21. Soud v tomto směru odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 1. srpna 2019 č.j. 15 Co 123/2019 – 115 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář.

1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41).“ 22. O tom, že k neplatnosti smlouvy z důvodu porušení ust. § 86 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 je třeba přihlížet i bez návrhu svědčí i novela ust. § 87 odst. 1 ZosÚ provedená zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022, podle níž byla druhá věta uvedeného ustanovení nahrazena větou„ Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“ Podle důvodové zprávy k tomuto novelizovanému ustanovení právní úprava reaguje na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C -679/18 OPR Finance, který judikoval, že ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru s tím, že uvedené články„ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Důvodová zpráva dále uvádí, že již před uvedenou novelou měly soudy posuzovat plnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a vyvodit z toho právní následky i bez návrhu spotřebitele, na základě citované vnitrostátní judikatury, úprava byla provedena z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů normy a jednotného přístupu soudů k dané problematice.

23. Plnila-li žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku xanon -240, vznikla žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni na jistině vrátit podle § 87 odst. 1 věta třetí ZosÚ. Žalovaný žalobkyni uhradil částku v celkové výši 51 277,72 Kč, jeho povinnost vrátit žalobkyni jistinu tak trvá v částce 6 722,28 Kč. K úhradě této částky včetně zákonného úroku z prodlení z této částky tak byl žalovaný zavázán v rámci výroku I. rozsudku.

24. Úrok z prodlení z přiznané jistiny byl přiznán v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud má za prokázané odeslání oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 20. 10. 2021 žalovanému dne 25. 10. 2021. Toto oznámení obsahovalo i výzvu k úhradě částky 36 030,07 Kč přesahující důvodně uplatněnou částku ve lhůtě do 5. 11. 2021. Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou poměrům žalovaného ve smyslu v § 87 odst. 1 věta třetí ZosÚ, ostatně v řízení nebyl tvrzen ani nijak nevyšel najevo opak. Dne 6. 11. 2021 se tak žalovaný dostal s vrácením částky 6 722,28 Kč do prodlení. Úrok z prodlení byl proto žalobkyni přiznán od tohoto data, a to v zákonné výši 8,5 % ročně. S ohledem na to, že žalobkyně v podané žalobě úrok z prodlení kapitalizovala ke dni 27. 4. 2022 (jedná se o žalovanou částku 1 325,64 Kč), vypočetl soud rovněž úrok z prodlení k tomuto datu, který činí 270,83 Kč (tj. 8,5 % ročně z částky 6 722,28 Kč od 6. 11. 2021 do 27. 4. 2022) a od data 28. 4. 2022 přiznal žalobkyni úrok z prodlení až do zaplacení v nekapitalizované výši.

25. Ve zbylé části není nárok uplatněný žalobkyní pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný a soud z toho důvodu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku ohledně dalších uplatněných částek zamítl.

26. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci. Úspěšnější ve věci byl žalovaný a je to tedy žalovaný, komu přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Protože však žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.