14 C 71/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Gerlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 21 945,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 865,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 865,83 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 5 079,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 125,01 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 157 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 18. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 945,33 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že žalovaný dne 25. 9. 2019 uzavřel s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouvu ke službě [anonymizováno] účet, na základě které byla žalovaném zřízena služba [anonymizováno] nákupní účet, přičemž podle čl. 1 Smlouvy činil limit odložených plateb žalovaného až 30 000 Kč s tím, že žalovaný mohl čerpat opakovaně vždy až do vyčerpání uvedeného úvěrového limitu. Popsala, jakým způsobem k uzavření smlouvy došlo. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky pro zákazníky platné ke dni uzavření smlouvy a ceník platný ke dni uzavření smlouvy. Dále žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 9. 12. 2019 smlouvu o splátkovém limitu, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla prostřednictvím odložené platby úvěr ve výši 9 405,25 Kč, přičemž nedílnou součástí smlouvy je příloha ke smlouvě o splátkovém limitu. Splátkový limit určuje maximální částku, kterou lze rozložit do splátek, a to každou platbu nad 1 500 Kč do 3 až 12 měsíců. Na základě smlouvy o splátkovém limitu poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr na dobu neurčitou, který měl být splácen pravidelnými měsíčními splátkami včetně úroků dle dohody mezi žalovaným a žalobkyní, jak vyplývá z čl. 1 smlouvy o splátkovém limitu. Žalovaný se úvěr zavázal uhradit s úrokem 45,50 % p.a. v 6 splátkách ve výši 1 145,35 Kč splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Na základě smlouvy o splátkovém limitu ve znění přílohy ze dne 24. 4. 2020 se žalovaný zavázal uhradit úvěr s úrokem ve výši 48,50 % p.a. v 6 splátkách ve výši 643,34 Kč splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Žalovaný zároveň využil i služby [anonymizováno] karta, kterou si žalovaný objednal prostřednictvím [anonymizováno] účtu, jedná se o platební prostředek, kterým lze zaplatit za zboží kupní cenu prostřednictvím účtu a limit pro platby je dán zůstatkem na účtu. Žalovaný využil v období od 17. 4. 2020 do 15. 12. 2020 služeb v celkové výši 16 990,84 Kč, přičemž v částce 10 753,18 Kč prostřednictvím karty a v částce 6 237,66 Kč prostřednictvím smlouvy o splátkovém limitu. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za správu a vedení účtu, rovněž vzal na vědomí nárok žalobkyně na úhradu poplatků z prodlení v případě prodlení žalovaného, na nichž žalobkyně požaduje celkem částku 5 079,50 Kč sestávající z poplatků za prodlení ve výši 4 980,50 Kč a poplatku za službu [anonymizováno] účet ve výši 99 Kč. Žalovaný uhradil částku v souhrnné výši 125,01 Kč, která byla započtena na poplatky 5 079,50 Kč a ty byly poníženy na částku 4 954,49 Kč. Žalobkyni tak vznikla pohledávka ze smlouvy se splatností 15. 1. 2021 ve výši 21 945,33 Kč, která zahrnuje dlužnou jistinu 16 990,84 Kč a dlužné poplatky 4 954,49 Kč. Žalobkyně žalovanému odeslala předžalobní výzvu dne 23. 9. 2021.

2. V podání ze dne 21. 10. 2022 se žalobkyně vyjádřila k posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Uvedla, že ve své interní databázi nezjistila o žalovaném žádné negativní informace. Žalovaný před uzavření Smlouvy ke službě [anonymizováno] – smlouva o nákupním účtu uvedl měsíční příjem 15 000 Kč, měsíční výdaje 6 000 Kč a uvedl, že je bezdětný a jeho příjem pochází ze zaměstnání. V insolvenčním rejstříku žalobkyně zjistila, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení. V centrální evidence exekucí zjistila, že proti žalovanému nebyla vedena žádná exekuce. Dále se vyjádřila obecně k registru SOLUS a k tomu, že využívá při posuzování úvěruschopnosti scoringové modely, aniž by se vyjadřovala ke konkrétním skutečnostem zjištěným ve vztahu k žalovanému. Dále se žalobkyně vyjádřila k tomu, jak dopočetla poplatky ve výši 5 079,50 Kč.

3. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil, skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými.

4. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou (náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen.

5. Ústní jednání se konalo dne 30. 11. 2022. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, soud tak jednal v jeho nepřítomnosti. Soud ve věci nevydal navrhovaný rozsudek pro zmeškání, neboť pro jeho vydání nebyly splněny zákonné podmínky uvedené v § 153b odst. 1 o.s.ř., a to doručení předvolání k jednání do vlastních rukou žalovaného s poučením o následcích nedostavení se.

6. Soud ve věci provedl následující důkazy, z nichž zjistil: -) z listiny„ Registrační proces“, že tato popisuje způsob registrace pro účely získání [anonymizováno] účtu; -) z listiny„ Smlouva k službě [anonymizováno] účet“, že tato je datována dnem 25. 9. 2019, jako smluvní strany jsou označeny na straně jedné žalobkyně a na straně druhé žalovaný jako zákazník. Dle textu této smlouvy se žalobkyně zavázala zřídit žalovanému zdarma a bez poplatků službu [anonymizováno] účet. Celkový finanční limit se měl dle smlouvy odvíjet od vyhodnocení úvěruschopnosti a doložení příjmů žalovaného. Ve smlouvě bylo sjednáno, že zákazník je oprávněn realizovat platby za zboží nebo služby prostřednictvím [anonymizováno] účtu. Výše zápůjční úrokové sazby a výše RPSN jsou uvedeny v obchodních podmínkách. Žalovaný potvrdil, že převzal a seznámil se s obchodními podmínkami a souhlasí s nimi. Ve smlouvě je sjednáno, že pokud zákazník řádně a včas neuhradí jakékoli zaslané a splatné vyúčtování, respektive pokud neuhradí alespoň 10 % z částky všech dosud nesplacených čerpání, stane se vyúčtování splatným v celém rozsahu a zákazníkovi vznikne povinnost uhradit žalobkyni kromě dlužné částky také účelně vynaložené náklady, smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení s tím, že výše účelně vynaložených nákladů a smluvních pokut je uvedena v obchodních podmínkách. Smlouva je podepsána žalobkyní, nikoli žalovaným; -) ze zákaznického účtu žalovaného, že základní smlouva s ním byla uzavřena 26. 9. 2019, dále dokument obsahuje informace o finančních limitech žalovaného a aktivovaných službách; -) z listiny„ Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]“, že se skládají z několika částí. První část platná od 25. 5. 2018 obsahuje informace o tom, co je služba [anonymizováno], jak pomocí ní lze platit, co je [anonymizováno] účet, ustanovení o zpracování osobních údajů. Následuje souhlas se zpracováním osobních údajů, Interní předpis [právnická osoba], Informace pro spotřebitele, Reklamační řád platný od 1. 1. 2018, obchodní podmínky Programu [anonymizováno] platné od 24. 9. 2018, s tím, že cílem tohoto programu je šíření dobrého jména a služeb [anonymizováno] skrze jeho stávající uživatele, informace o zpracování osobních údajů v registrech, poučení o registrech Sdružení SOLUS, ceník obsahující poplatky za [anonymizováno] účet, odkládání splatnosti, poplatky z prodlení. Následují obchodní podmínky služby„ [anonymizována dvě slova]“ platné od 29. 8. 2019, které obsahují výklad pojmů, ujednání o službě [anonymizována dvě slova], smluvní sankce, informace pro spotřebitele, ujednání o ukončení smluvního vztahu a závěrečná ustanovení. Součástí jsou také informace o zpracování osobních údajů. Dále následují obchodní podmínky„ [anonymizováno] účet“ platné od 29. 8. 2019, které obsahují výklad pojmů, úpravu jeho zřízení, úhradu vyúčtování, odložení splatnosti, ujednání o službách [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] Karta, smluvních sankcích, informacích pro spotřebitele, ukončení smluvního vztahu a závěrečná ustanovení. V části„ Zřízení [anonymizováno] účtu“ v odst. 1 je uvedeno, že [anonymizováno] účet je platebním účtem. Služba [anonymizováno] účet je poskytována jako bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě možnosti odkládání plateb ve smyslu příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Služba [anonymizováno] účet může být poskytována v režimech„ Online“,„ Standard“,„ Premium“. V odst. 2 je uvedeno, že zákazník zřízením služby [anonymizováno] účet získává možnost platit za zboží a služby v hodnotě aktuálního nevyčerpaného finančního limitu [anonymizováno] účtu. Bezprostředně po skončení každého kalendářního měsíce obdrží zákazník celkové vyúčtování nákupů a plateb uskutečněných v daném kalendářním měsíci, splatnost je vždy 15. dne následujícího kalendářního měsíce. V odst. 7 je uvedeno, že zákazníkovi bude zaslána online smlouva spolu se zákaznickými obchodními podmínkami [právnická osoba] vztahujícími se na službu [anonymizováno] účet, kterou zákazník elektronicky podepíše verifikačním kódem zaslaným prostřednictvím SMS po dokončení registrace na stránce [webová adresa]. Dle části„ Odložení splatnosti“ pokud zákazník nejpozději k 15. dni následujícího kalendářního měsíce uhradí alespoň 10 % z hodnoty vyúčtování, dojde automatiky k odložení platby zbývající části jeho celkového vyúčtování [anonymizováno] účtu o jeden měsíc, a to i opakovaně a bude mu spočítán poplatek za prodloužení splatnosti zbývající části celkového vyúčtování [anonymizováno] účtu. Při platbě minimální částky 10 % z celkového vyúčtování uhradí zákazník za každých odložených 100 Kč o jeden měsíc poplatek odpovídající roční zápůjční úrokové sazbě ve výši od 54 % do 10,86 %. Následuje reprezentativní příklad s uvedením konkrétní výše roční zápůjční úrokové sazby a RPSN. V části„ Smluvní sankce“ je uvedeno, že pokud zákazník neuhradí alespoň 10 % z částky dosud neplacených čerpání, stane se dlužná částka splatnou v celém rozsahu a zákazníkovi vzniká povinnost uhradit vynaložené náklady, smluvní pokutu, jejíž výše se bude odvíjet od délky prodlení a zákonný úrok z prodlení. Následuje tabulka, podle níž činí účelně vynaložené náklady 5 dnů po splatnosti vyúčtování 150 Kč, 10 dnů po splatnosti vyúčtování 250 Kč, 15 dnů po splatnosti vyúčtování 350 Kč, 20 dnů po splatnosti vyúčtování 450 Kč, 25 dnů po splatnosti vyúčtování 550 Kč a 30 a více dnů po splatnosti vyúčtování 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování. Dále následují obchodní podmínky služby„ [anonymizována dvě slova]“ platné od 25. 5. 2018, které se týkají rozdělení neboli [anonymizováno] plateb, které zákazník provede prostřednictvím [anonymizováno] účtu. Posléze následují obchodní podmínky„ [anonymizováno] karta“ platné od 25. 6. 2018, které byly soudu předloženy i jako samostatný dokument, a které obsahují výklad pojmů, obecná ustanovení o [anonymizováno] kartě, ustanovení o platebním limitu a používání karty, bezpečnosti při používání karty, veřejnoprávních povinnostech, sankcích, informacích pro spotřebitele, ukončení smluvního vztahu a závěrečná ustanovení. Posléze následují obchodní podmínky služby„ [anonymizována dvě slova]“ platné od 25. 5. 2018, které se týkají plateb složenek a faktur. Nakonec jsou součástí obchodních podmínek obchodní podmínky Cookies a jejich využití na webu [webová adresa]; -) z obchodních podmínek„ [anonymizováno] účet“, že se jedná o obchodní podmínky žalobkyně platné od 18. března 2020 a obsahují v té době aktuální výklad pojmů a dále části základní podmínky [anonymizováno] účtu, podmínky zřízení [anonymizováno] účtu, úhradu vyúčtování [anonymizováno] účtu, [anonymizována čtyři slova], zvláštní ujednání ve vztahu k marketingovým akcím, uplatnění práva z vadného plnění, následky prodlení Zákazníka a smluvní sankce, informace pro spotřebitele, ukončení smluvního vztahu a závěrečná ustanovení; -) z ceníku žalobkyně, že tento obsahuje výši poplatků za správu a vedení [anonymizováno] účtu, poplatků za odložení splatnosti, které se odvíjí od výše odkládané částky a poplatků za prodlení, které se odvíjí od doby prodlení; -) z listiny„ Smlouva o splátkovém limitu“, že tato je datována dnem 9. 12. 2019, jako smluvní strany jsou označeny na straně jedné žalobkyně a na straně druhé žalovaný jako zákazník. Předmětem smlouvy je poskytnutí spotřebitelského úvěru s limitem 6 000 Kč s tím, že předpoklady a podmínky splácení poskytnutého úvěru jsou uvedeny v příloze ke smlouvě a součástí každé přílohy jsou informace o zápůjční úrokové sazbě, RPSN, výši, počtu a četnosti plateb, které má zákazník provést. Ve smlouvě bylo sjednáno, že měsíční vyúčtování k úvěrovému limitu je součástí vyúčtování k [anonymizováno] účtu. Pro případ prodlení žalovaného bylo sjednáno oprávnění žalobkyně účtovat žalovanému zákonné úroky z prodlení, účelně vynaložené náklady, jejichž výše se odvíjela od doby prodlení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení; -) z listiny„ Příloha ke Smlouvě o splátkovém limitu“, že tato je datována dnem 9. 12. 2019, je v ní zachyceno, že částka jistiny čerpaná z úvěrového rámce činí 5 999 Kč, sjednáno bylo 6 splátek po 1 145,35 Kč, zápůjční úroková sazba 45,5 %, RPSN 56,21 %; -) z další listiny„ Příloha ke Smlouvě o splátkovém limitu“, že tato je datována dnem 24. 4. 2020, je v ní zachyceno, že částka jistiny čerpaná z úvěrového rámce činí 3 406,25 Kč, sjednáno bylo 6 splátek po 643,34 Kč, zápůjční úroková sazba 48,5 %, RPSN 60,98 %; -) z jednotlivých vyúčtování, že v dubnu 2020 byly žalovanému účtovány nákupy v celkové částce 4 779,92 Kč, splátka T-Mobile v částce 643,34 Kč, žalovaný byl vyzván k zaplacení celkové částky 13 297,32 Kč, v květnu 2020 byly žalovanému účtovány nákupy v celkové částce 5 973,26 Kč, splátka T-Mobile v částce 643,34 Kč, žalovaný byl vyzván k zaplacení celkové částky 15 215,74 Kč, v červnu 2020 byla žalovanému účtována splátka T-Mobile v částce 643,34 Kč, žalovaný byl vyzván k zaplacení celkové částky 1 690,42 Kč, žalovaný uhradil 125,01 Kč, zbývalo zaplatit xanon -240, v červenci 2020 byla žalovanému účtována splátka T-Mobile v částce 643,34 Kč, žalovaný byl vyzván k zaplacení celkové částky 1 743,99 Kč, v srpnu 2020 byla žalovanému účtována splátka T-Mobile v částce 643,34 Kč, žalovaný byl vyzván k zaplacení celkové částky 1 690,79 Kč, v září 2020 byla žalovanému účtována splátka T-Mobile v částce 643,34 Kč, žalovaný byl vyzván k zaplacení celkové částky 1 640,84 Kč, v říjnu 2020 byla žalovanému účtována splátka T-Mobile v částce 1 145,35 Kč, žalovaný byl vyzván k zaplacení celkové částky 2 826,55 Kč, v listopadu 2020 byla žalovanému účtována splátka T-Mobile v částce 1 145,35 Kč, žalovaný byl vyzván k zaplacení celkové částky 2 743,05 Kč, v prosinci 2020 byla žalovanému účtována splátka T-Mobile v částce 86,92 Kč, žalovaný byl vyzván k zaplacení celkové částky 202,42 Kč. Vyúčtování byla splatná vždy k 15. dni měsíce následujícího po měsíci, v němž byly žalovaným využity jím vyúčtované služby; -) z kopie občanského průkazu žalovaného a průkazu zdravotního pojištění, že žalovaný poskytl žalobkyni kopii občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění; -) z výstupu z interního systému žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti, že žalovaný byl kontrolován v databázi [příjmení] 26. 9. 2019 uvedl výši příjmu 15 000 Kč, výši výdajů 6 000 Kč, typ vzdělání střední škola, typ rodiny partner a že je bezdětný; -) z výstupu z interního systému žalobkyně k příchozím transakcím, že žalovaný uhradil za fakturační období červen 2020 částku 125,01 Kč; -) z listiny„ Informace podle § 6 odst. 3 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěru v souvislosti pandemií COVID-19, že žalovaný se rozhodl uplatnit ochrannou dobu do 31. 7. 2020, její počátek byl stanoven na 1. 5. 2020; -) z listiny„ Výzva k úhradě dluhu – předžalobní upomínka“ ze dne 21. 9. 2021 a poštovního podacího archu, že žalovaný byl prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně vyzván k zaplacení částky 32 585,94 Kč s příslušenstvím nejpozději do 7 dnů od datace výzvy. Zásilka byla podána k poštovní přepravě dne 23. 9. 2021.

7. Závěr o skutkovém stavu, jež soud učinil z žalobkyní uvedených skutkových tvrzení a označených důkazů, je následující: V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 25. 9. 2019 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva ke službě [anonymizováno] účet, která umožnila žalovanému provádět platby za zboží a služby až do výše finančního limitu služby [anonymizováno] účet a žalovaný byl povinen do 15. dne po skončení každého kalendářního měsíce zaplatit provedené nákupy a platby uskutečněné v daném kalendářním měsíci podle vyúčtování zaslaného žalobkyní. Dne 9. 12. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o splátkovém limitu, na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr 6 000 Kč s roční zápůjční úrokovou sazbou 40,8 % a RPSN 49,4 %. Podle přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu z téhož dne činila částka čerpaná z úvěrového rámce 5 999 Kč a žalovaný ji měl splatit v 6 splátkách po 1 145,35 Kč. Podle další přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 24. 4. 2020 činila částka vyčerpaná z úvěrového rámce 3 406,25 Kč a žalovaný se jí zavázal splácet v 6 splátkách po 643,34 Kč. Měsíční vyúčtování k úvěrovému limitu bylo součástí vyúčtování k [anonymizováno] účtu. Podle měsíčních vyúčtování za období od dubna 2020 do prosince 2020 žalovaný využíval služby žalobkyně, kdy nakupoval u vybraných e-shopů s využitím [anonymizováno] účtu nebo prováděl splátky [právnická osoba] a celkem tak vyčerpal z [anonymizováno] účtu částku 16 990,84 Kč (nákupy 10 753,18 Kč + splátky T-Mobile 6 237,66 Kč), uhradil částku 125,01 Kč. V době od 1. 5. 2020 do 31. 7. 2020 se na žalovaného vztahovala ochranná doba podle zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, tedy bylo odloženo plnění peněžitých dluhů žalovaného vůči žalobkyni ze smlouvy o úvěru. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu prostřednictvím svého právního zástupce, žalovaný však dlužnou částku nezaplatil. Žalobkyně si před uzavřením smlouvy k [anonymizováno] účtu od žalovaného k posouzení úvěruschopnosti vyžádala pouze kopii jeho občanského průkazu a podle svého interního systému provedla lustraci žalovaného v databázi SOLUS a dalších systémech. Žádné listiny vyžádané od žalovaného k posuzování jeho úvěruschopnosti nepředložila ani netvrdila, že si je od žalovaného vyžádala, a to ani po poučení podle § 118a o.s.ř., aby doplnila svá tvrzení, jak byly ověřovány příjmy a výdaje žalovaného před uzavření smlouvy a označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Ve vztahu ke smlouvě o splátkovém limitu po poučení podle § 118a o.s.ř. tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřována již v rámci původní smlouvy a poukazovala na relativně nízkou výši úvěru a provedené lustrace v dlužnických databázích. Opětovně nepředložila žádné listiny k ověření příjmů a výdajů žalovaného.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

12. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“):„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“ 13. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném v době uzavření úvěrových smluv:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 14. Podle § 580 odst. 1 o. z.:„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“ 15. Podle § 588 odst. 1 o. z.:„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“ 16. Podle § 1970 o. z.:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ 17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.:„ Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.“ 18. Soud po právní stránce věc posoudil podle uvedených ustanovení zákonných právních předpisů a dospěl k závěru, že mezi účastníky byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., a to nejprve smlouva ke službě [anonymizováno] účet ze dne 25. 9. 2019 a posléze navazující smlouva o splátkovém limitu, které mají charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZosÚ, jelikož byly uzavřeny mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků podle nich je proto nutno posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Sama žalobkyně v obchodních podmínkách uvádí, že služba [anonymizováno] účet je poskytována jako bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě možnosti odkládání plateb ve smyslu příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Odložené platby a platby prostřednictvím [anonymizováno] karty mají v daném případě povahu revolvingového úvěru, kdy spotřebitel může opakovaně čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu. Pokud by žalovaný vyčerpanou částku splatil vždy do splatnosti prvního vystaveného vyúčtování obsahujícího tuto částku, bylo by čerpání úvěru bezúročné, respektive by bylo spojeno pouze s poplatkem za vedení a správu [anonymizováno] účtu. Žalovaný byl však povinen každý měsíc splatit pouze 10 % celkového čerpání úvěru, a pokud tak učinil, vedlo to k automatickému prodloužení splatnosti čerpaného úvěru a automatickému naúčtování poplatku za odložení splatnosti, který v podstatě přestavuje úrok za poskytnutí úvěru. Sama žalobkyně v obchodních podmínkách uvádí, že poplatek za odložení splatnosti odpovídá roční zápůjční úrokové sazbě, jejíž výše se odvíjí od výše odkládané částky, v samotné smlouvě ke službě [anonymizováno] účet je ohledně výše zápůjční úrokové sazby a RPSN odkaz na obchodní podmínky. Uzavřená smlouva tak obsahuje náležitosti smlouvy o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku jakožto smlouvy úplatné. V případě smlouvy o splátkovém limitu o charakteru této smlouvy jako smlouvy o úvěru není žádný pochyb, když v této smlouvě bylo výslovně sjednáno, že žalovanému bude poskytnut spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem ve výši 6 000 Kč s tím, že předpoklady a podmínky splácení jsou uvedeny v příloze ke smlouvě.

19. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ mohla žalobkyně žalovanému poskytnout úvěr jen tehdy, pokud neměla pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, přičemž pro účely posouzení úvěruschopnosti měla zejména porovnat příjmy a výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů. Navíc bylo zákonnou povinností žalobkyně posuzovat úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Žalobkyně však dle vlastních tvrzení při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela před uzavřením smlouvy ke službě [anonymizováno] účet jen z informací získaných od žalovaného a dále si prověřila žalovaného v centrální evidenci exekucí, v rejstříku [příjmení] a insolvenčním rejstříku. Z těchto systémů však žalobkyně mohla zjistit jedinou informaci, a to zda má žalovaný nějaké závazky po splatnosti, což nebylo absolutně dostačující pro učinění závěru o tom, zda žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Příjmy a výdaje žalovaného si žalobkyně nenechala nijak doložit, zjevně ani nijak nezjišťovala, jaké konkrétní výdaje má žalovaný na bydlení, dopravu, spojené se zdravotním stavem apod., když se spokojila pouze s informací o výdajích žalovaného 6 000 Kč měsíčně, což jsou výdaje neobvykle nízké. Před uzavřením smlouvy o splátkovém limitu se zjevně úvěruschopností žalovaného již ani nezabývala, když k tomu neuvedla ani žádná skutková tvrzení, naopak tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána již v rámci původní smlouvy. Žalobkyně tak v době uzavření úvěrových smluv neměla podklady nezbytné pro učinění závěru o úvěruschopnosti žalovaného, posouzení úvěruschopnosti žalovaného nevěnovala potřebnou péči a nemohla tak dospět k závěru o schopnosti žalovaného úvěry splácet, a to v případě ani jedné z uzavřených smluv.

20. Jestliže porušením povinnosti žalobkyně uvedené v § 86 ZoSÚ byly uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru, je třeba takové smlouvy v souladu s ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 588 o. z. posoudit jako absolutně neplatné. Porušením povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je totiž nutné považovat za jednání, které odporuje zákonu (tj. § 86 ZoSÚ), a současně i za jednání, které zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele.

21. Soud v tomto směru odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 1. srpna 2019 č.j. 15 Co 123/2019 – 115 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář.

1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41).“ 22. O tom, že k neplatnosti smlouvy z důvodu porušení ust. § 86 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 je třeba přihlížet i bez návrhu svědčí i novela ust. § 87 odst. 1 ZosÚ provedená zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022, podle níž byla druhá věta uvedeného ustanovení nahrazena větou„ Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“ Podle důvodové zprávy k tomuto novelizovanému ustanovení právní úprava reaguje na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C -679/18 OPR Finance, který judikoval, že ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru s tím, že uvedené články„ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Důvodová zpráva dále uvádí, že již před uvedenou novelou měly soudy posuzovat plnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a vyvodit z toho právní následky i bez návrhu spotřebitele, na základě citované vnitrostátní judikatury, úprava byla provedena z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů normy a jednotného přístupu soudů k dané problematice.

23. Plnila-li žalobkyně z neplatných smluv o úvěru žalovanému částku 16 990,84 Kč, vznikla žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni na jistině vrátit podle § 87 odst. 1 věta třetí ZosÚ. Žalovaný žalobkyni uhradil částku v celkové výši 125,01 Kč, jeho povinnost vrátit žalobkyni jistinu tak trvá v částce 16 865,83 Kč. K úhradě této částky včetně zákonného úroku z prodlení tak byl žalovaný zavázán v rámci výroku I. rozsudku. Ve zbylé části není nárok uplatněný žalobkyní pro neplatnost smluv o úvěru důvodný a soud z toho důvodu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

24. Úrok z prodlení z přiznané jistiny byl přiznán v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud má za prokázané, že jednotlivými vyúčtováními služeb byl žalovaný vyzýván k zaplacení částek za služby, které mu byly poskytnuty v předchozím měsíci, a to do 15. dne měsíce, v němž mu byla zaslána tato výzva. Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou poměrům žalovaného ve smyslu v § 87 odst. 1 věta třetí ZosÚ, ostatně v řízení nebyl tvrzen ani nijak nevyšel najevo opak. Nárok žalobkyně na vrácení jistiny se tak stával splatným postupně v měsíčních částkách počínaje dnem 15. 5. 2020 a konče 15. 1. 2021. Žalobkyně podanou žalobou požaduje úrok z prodlení z celé žalované částky až od 16. 1. 2021, soud tak žalobkyni přiznal úroky z prodlení z celé žalované částky od tohoto dne.

25. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci. Žalobkyně požadovala podanou žalobou částku 21 945,33 Kč s příslušenstvím, ke dni vyhlášení rozsudku se jednalo o celkovou částku 24 572,16 Kč. Soud její nárok shledal důvodným pouze co do částky 16 865,83 Kč s příslušenstvím, ke dni vyhlášení rozsudku se jednalo o celkovou částku 19 473,33 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná jen v 79,25 % a neúspěšná ve 20,75 %, vznikl jí tak nárok na náklady řízení v rozsahu 58,5 % (tj. 79,25 % - 20,75 %). Tyto náklady řízení sestávají ze: a) zaplaceného soudního poplatku ve výši 878 Kč dle položky 2 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/ 1991 Sb.; b) odměny advokáta za čtyři úkony právní služby, tj. příprava a převzetí dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jako „advokátní tarif“) ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 advokátního tarifu, sepis jednoduché výzvy k plnění dle § 11 odst. 1 písm. h) advokátního tarifu ve výši poloviny mimosmluvní odměny dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 advokátního tarifu, tj. 150 Kč, sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 advokátního tarifu, účast u ústního jednání dne 30. 11. 2022 podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu ve výši 1 980 Kč dle § 14b odst. 3 a § 7 odst. 1 bod 5 advokátního tarifu, tj. celkem 2 730 Kč; c) paušální náhrady hotových výdajů za úkony uvedené ad b) ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za první 3 úkony právní služby a 300 Kč za účast u ústního jednání dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu, tj. celkem 600 Kč; d) cestovného z [obec] do [obec] a zpět k ústnímu jednání dne 30. 11. 2022, při délce trasy 2 x 15 km, osobním automobilem s průměrnou spotřebou nafty 4,5 l /100 km, ceně nafty v částce 47,10 Kč a ceně paušálu 4,70 Kč, obojí dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění účinném od 14. 5. 2022, tj. ve výši 205 Kč; e) náhrady za promeškaný čas strávený cestou k ústnímu jednání a zpět dne 30. 11. 2022 v rozsahu 2 půlhodin dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, tj. 2 x 100 Kč = 200 Kč, f) náhrady DPH ve výši 21% z částek ad b) až e), tj. 784 Kč; tj. celkem 5 397 Kč Náklady řízení v rozsahu 58,5 % z této částky náležející žalobkyni tak činí 3 157 Kč a byly jí přiznány výrokem III. tohoto rozsudku.

26. Odměnu a náhradu hotových výdajů za písemné podání nazvané„ Vyjádření žalobce“ ze dne 21. 10. 2020 soud žalobkyni ani v rozsahu 58,50 % nepřiznal, jelikož se nejedná o účelně vynaložený úkon právní služby. Povinností žalobkyně bylo podat žalobu řádně s uvedením všech rozhodujících tvrzení, aniž by musela být soudem vyzývána k jejich doplnění. V případě žaloby, kterou se žalobkyně domáhá plnění z titulu spotřebitelského úvěru, je povinností žalobkyně již v žalobě tvrdit, jak byla zkoumána a prověřována úvěruschopnost žalovaného, rovněž byla povinna sama tvrdit, jak dospěla k žalovaným částkám. Pokud tak žalobkyně neučinila, nelze samostatné podání, kterým svá tvrzení doplnila, považovat za účelně učiněné a odměna a režijní paušál za ně nenáleží. Soud dodává, že sama žalobkyně ani odměnu a náhradu nákladů řízení za tento úkon právní služby v rámci předloženého vyúčtování nákladů řízení nepožadovala.