14 C 82/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Gerlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 28 040 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 4 632 Kč a smluvní pokuty 8 040 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby byla žalovaný povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 15. 6. 2021 do 9. 12. 2021 a úrok z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 202,74 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 689 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 314 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobkyni vrácen z účtu Okresního soudu ve Vsetíně přeplatek na soudním poplatku ve výši 122 Kč.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu Brno-venkov dne 23. 12. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení nároků ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené pomocí prostředků komunikace na dálku dne 25. 3. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovaným, a to ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 27. 3. 2020. Na základě uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč na účet, z nějž jí žalovaný zaslal verifikační platbu, a žalovaný se zavázal vrátit částku 24 532 Kč s příslušenstvím do 24. 4. 2020. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, v důsledku čehož mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 s účinností ke dni 14. 6. 2021 byla pohledávka převedena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2021. Žalobkyně se v řízení domáhala jistiny 20 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z této částky od 15. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 202,74 Kč počítaného z jistiny 20 000 Kč za dobu od 25. 4. 2020 do 1. 6. 2021, kapitalizovaného úroku ve výši 4 532 Kč a neuhrazených paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, celkem 4 632 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 689 Kč za 1 obyčejný dopis za částku 39 Kč, za 3 odchozí telefonické hovory po 72 Kč a 2 cesty pověřeného terénního pracovníka právní předchůdkyně žalobkyně na kontaktní adresu žalovaného z důvodu osobní návštěvy po 217 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 040 Kč představující 0,1 % dlužné jistiny za každý den z prodlení za dobu od 25. 4. 2020 do 1. 6. 2021. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván i předžalobní upomínkou ze dne 9. 11. 2021.

2. Okresní soud Brno-venkov vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou (náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen.

3. Usnesením Okresního soudu Brno-venkov č.j. 5 C 108/2022-17 ze dne 25. 7. 2022 uvedený soud vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu ve Vsetíně jako soudu místně příslušnému.

4. Podáním ze dne 24. 10. 2022 sdělila žalobkyně, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr a vzala svou žalobu částečně zpět co do částky 12 672 Kč přestavující kapitalizovaný úrok 4 632 Kč (dle podané žaloby se jedná o součet kapitalizovaného úroku 4 532 Kč a nákladů na vymáhání 100 Kč) a smluvní pokutu 8 040 Kč. Dále tak požadovala jistinu ve výši 20 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 15. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 202,74 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 689 Kč.

5. Podáním ze dne 13. 12. 2022 žalobkyně sdělila, že verifikační platba se v rámci závazkových vztahů mezi žalovaným a právnická osoba činila podle obchodních podmínek pouze jednou. V případě uzavření následujících smluv se okamžikem splnění poslední podmínky pro uzavření smlouvy rozumí generování návrhu smlouvu věřitelem. Verifikační platbou ze dne 19. 5. 2015 byl dokončen proces uzavření některé již dříve sjednané smlouvy o úvěru a v případě, že žalovaný opětovně zažádal o úvěr, nebylo nutné realizovat verifikační platbu opětovně.

6. Žalobkyně již v podané žalobě vyznačila, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tak vyzval žalovaného usnesením, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neučinil soudu žádné podání, zejména se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými.

7. Soud ve věci provedl následující důkazy, z nichž zjistil: -) z listiny„ Smlouva o úvěru číslo“, že se jedná o smlouvu mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovaným datovanou dnem 25. 3. 2020, smlouva neobsahuje podpisy. Uvedená smlouva obsahuje závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč a závazek žalovaného splatit částku 4 920 Kč ve lhůtě 30 dnů ke dni 24. 4. 2020. Zápůjční úroková sazba činila 279,83 % ročně a odpovídal jí úrok do doby splatnosti 4 920 Kč, RPSN činila 1 141,2 %; -) z další listiny„ Smlouva o úvěru číslo“, že se jedná o smlouvu mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovaným datovanou dnem 27. 3. 2020, smlouva neobsahuje podpisy. Uvedená smlouva obsahuje závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a závazek žalovaného splatit částku 24 532 Kč ve lhůtě 30 dnů ke dni 24. 4. 2020. Zápůjční úroková sazba činila 275,70 % ročně a odpovídal jí úrok do doby splatnosti 4 532 Kč, RPSN činila 1 190 %; -) z listiny„ Obchodní podmínky právnická osoba pro poskytování úvěrů splatných jednorázově“, že se jedná o listinu blíže upravující práva a povinnost smluvních stran; -) z listin„ Výpis z účtu“, že žalovaný dne 19. 5. 2015 poslal na účet číslo částku 1 Kč z účtu číslo a žalovanému byla dne 25. 3. 2020 na jiný účet č. bankovní účet poskytnuta částka 4 000 Kč pod variabilním symbolem číslo a následně téhož dne částka 5 000 Kč pod variabilním symbolem číslo, dne 26. 3. 2020 částka 5 000 Kč pod variabilním symbolem číslo a dne 27. 3. 2020 částka 6 000 Kč pod variabilním symbolem číslo; -) z listiny„ Dohoda o postoupení pohledávek mezi právnická osoba a příjmení jméno a právnická osoba“ ze dne 11. 6. 2021 a její přílohy označené jako„ KIZAP číslo“, že právní předchůdkyně žalobkyně touto smlouvou postoupila žalobkyni pohledávky uvedené v příloze 1 smlouvy dle stavu ke dni 1. 6. 2021, mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo; -) z listiny„ Potvrzení o přijetí platby“, že právní předchůdkyně žalobkyně potvrdila, že jí žalobkyně zaplatila dne 14. 6. 2021 na účet částku, která je v potvrzení skryta, za prodané portfolio; -) z listiny„ Oznámení o postoupení pohledávky“ a podacího archu, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne 25. 6. 2021, že pohledávka za ním ze smlouvy o půjčce číslo byla postoupena na žalobkyni. Oznámení bylo odesláno žalobkyní žalovanému 29. 6. 2021; -) z listiny„ Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky“, že jde o listinu vyhotovenou dne 21. 12. 2021 z interního systému žalobkyně a je v ní zaznamenáno, že ve dnech 27. 9. 2021, 16. 11. 2021, 11. 10. 2021 byly učiněny 3 odchozí telefonické hovory žalovanému, dne 3. 8. 2021 mu byl odeslán obyčejný dopis a ve dnech 5. 8. 2021 a 20. 8. 2021 byla provedena cesta pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka; -) z dopisu žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne 7. 7. 2021, že žalobkyně informovala žalovaného o tom, že se stala majitelem pohledávky za ním ze smlouvy číslo vyzvala jej k úhradě částky 32 792,55 Kč ve lhůtě splatnosti do 30. 7. 2021; -) z dopisu žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne 3. 8. 2021, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy číslo ve lhůtě do 27. 8. 2021; -) z listiny„ Výzva před podáním žaloby“ a podacího archu, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 9. 11. 2021 k zaplacení dlužné částky ze smlouvy číslo s upozorněním, že pohledávka bude vymáhána soudní cestou, nedojde-li k jejímu zaplacení do 9. 12. 2021. Předžalobní výzva byla odeslána 11. 11. 2021; -) z výpisu obchodního rejstříku žalobkyně, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území České republiky; -) z listiny„ Odpověď na žádost o součinnost“, kterou si soud vyžádal na návrh žalobkyně, že majitelem účtu č. bankovní účet vedeného u příjmení příjmení příjmení anonymizována dvě slova právnická osoba byl žalovaný celé jméno žalovaného.

8. Závěr o skutkovém stavu, jež soud učinil z provedených důkazů, je následující: V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem byla dne 25. 3. 2020 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho účet vedený u příjmení příjmení příjmení anonymizována dvě slova právnická osoba částku ve výši 4 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit včetně úroků ve výši 920 Kč do 24. 4. 2020. Smlouvou o úvěru téhož čísla ze dne 27. 3. 2020 byla původně uzavřená smlouva modifikována tak, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se zavázal splatit včetně úroků ve výši 4 532 Kč do stejného data, tedy 24. 4. 2020. Již předtím byla žalovanému opět na jeho účet dne 25. 3. 2020 poskytnuta další částka 5 000 Kč, dne 26. 3. 2020 opět částka 5 000 Kč a dne 27. 3. 2020 částka 6 000 Kč. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplácel, neprokázal úhradu ničeho. Posléze právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku z úvěrové smlouvy na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nepředložila žádné důkazy, naopak žalobkyně vzala žalobu částečně zpět tak, že předmětem řízení zůstala pouze jistina a zákonný úrok z prodlení.

9. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř.:„ Žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.“ 10. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř.:„ Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.“ 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“):„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 12. Podle § 419 o. z.:„ Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“ 13. Podle § 420 odst. 1 o. z.:„ Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“ 14. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“):„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“ 15. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném v době uzavření úvěrové smlouvy:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 16. Podle § 580 odst. 1 o. z.:„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“ 17. Podle § 588 odst. 1 o. z.:„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“ 18. Podle § 1970 o. z.:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ 19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.:„ Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.“ 20. Ohledně částky, pro kterou vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, soud řízení výrokem I. tohoto rozsudku v souladu s § 96 o.s.ř. částečně zastavil. Po tomto částečném zpětvzetí žaloby zůstala předmětem řízení částka 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 15. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 202,74 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 574 Kč.

21. Ohledně tohoto zbývajícího uplatněného nároku soud po právní stránce věc posoudil podle výše uvedených ustanovení zákonných právních předpisů a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru, jelikož byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutno posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při uzavírání smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zjevně porušila ustanovení § 86 ZoSÚ, jelikož řádně neprověřila příjmy a výdaje žalovaného, v důsledku čehož je uzavřená úvěrová smlouva neplatná. Žalobkyně sama soudu sdělila, že žádnými důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje, což ji také vedlo k částečnému zpětvzetí žaloby.

22. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ mohla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytnout úvěr jen tehdy, pokud neměla pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, přičemž pro účely posouzení úvěruschopnosti měla zejména porovnat příjmy a výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů. Navíc bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně posuzovat úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně tak v době uzavření úvěrové smlouvy neměla podklady nezbytné pro učinění závěru o úvěruschopnosti žalovaného, posouzení úvěruschopnosti žalovaného nevěnovala potřebnou péči a nemohla tak dospět k závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

23. Přesto právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru s žalovaným uzavřela s vědomím sjednání úroku, poplatků a zajištění svého závazku smluvními sankcemi. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně uvedené v § 86 ZoSÚ byla uzavřena smlouva o úvěru, je třeba takovou smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 588 o. z. posoudit jako absolutně neplatnou. Porušením povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je totiž nutné považovat za jednání, které odporuje zákonu (tj. § 86 ZoSÚ), a současně i za jednání, které zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele.

24. Soud v tomto směru odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 1. srpna 2019 č.j. 15 Co 123/2019 – 115 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář.

1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41).“ 25. O tom, že k neplatnosti smlouvy z důvodu porušení ust. § 86 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 je třeba přihlížet i bez návrhu svědčí i novela ust. § 87 odst. 1 ZosÚ provedená zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od xanon -240, podle níž byla druhá věta uvedeného ustanovení nahrazena větou„ Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“ Podle důvodové zprávy k tomuto novelizovanému ustanovení právní úprava reaguje na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C -679/18 OPR Finance, který judikoval, že ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru s tím, že uvedené články„ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Důvodová zpráva dále uvádí, že již před uvedenou novelou měly soudy posuzovat plnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a vyvodit z toho právní následky i bez návrhu spotřebitele, na základě citované vnitrostátní judikatury, úprava byla provedena z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů normy a jednotného přístupu soudů k dané problematice.

26. Plnila-li právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 20 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně na jistině vrátit podle § 87 odst. 1 věta třetí ZosÚ. Žalovaný neprokázal, že by na úvěr cokoli hradil. Posléze byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, té žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný tak byl výrokem II. tohoto rozsudku zavázán k úhradě částky 20 000 Kč žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení.

27. Úrok z prodlení z přiznané jistiny byl přiznán v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud má prokázáno odeslání předžalobní výzvy žalovanému dne 11. 11. 2021, soud ji tak za doručenou považuje v souladu s ust. § 573 o.z. dne 16. 11. 2021. V případě předchozích výzev nebyly soudu doloženy doklady o jejich odeslání. právnická osoba sice žalovaného vyzvala k zaplacení pohledávky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2021, v té době však již tato společnost nebyla věřitelem pohledávky za žalovaným. V předžalobní výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do 9. 12. 2021, ode dne 10. 12. 2021 je tak žalovaný s vydáním důvodně uplatněné pohledávky 20 000 Kč v prodlení. Žalobkyni tak byl v souladu s podanou žalobou přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Zákonný úrok z prodlení k tomuto datu činil 8,5 % ročně, byl tak žalobkyni přiznán v této výši.

28. Ohledně zbývajícího uplatněného úroku z prodlení (kapitalizovaného i nekapitalizovaného) soud žalobu výrokem III. tohoto rozsudku zamítl. Stejně tak soud žalobu zamítl ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jelikož i nárok na jejich zaplacení vyplýval z uzavřené smlouvy o úvěru, která byla shledána neplatnou, navíc byly vymáhány pohledávky právě z této neplatné smlouvy.

29. Soud dodává, že přiznaná částka by byla naprosto shodná i v případě, že by žalobkyně uplatnila svůj nárok z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2993 o.z., tedy pokud by vůbec nedošlo k uzavření smlouvy o úvěru, ač neplatné podle § 87 odst. 1 ZosÚ, neboť v takovém případě by byla částka 20 000 Kč poukázána na účet žalovaného zcela bez právního důvodu. Poukázání uvedené částky v několika platbách na účet žalovaného bylo přitom prokázáno výpisy z účtu žalobkyně a zprávou příjmení příjmení příjmení anonymizována dvě slova právnická osoba identifikující účet č. bankovní účet jako účet žalovaného.

30. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci a kritéria procesního zavinění na zastavení řízení. Žalobkyně požadovala podanou žalobou částku 38 681,55 Kč (tj. jistina 20 000 Kč, zákonný úrok z prodlení 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 15. 6. 2021 ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 3 117,81 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 202,74 Kč, kapitalizovaný úrok 4 632 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 689 Kč, smluvní pokuta 8 040 Kč). V částce 21 821,10 Kč byla úspěšná (tj. jistina 20 000 Kč a úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 10. 12. 2021 ke dni vyhlášení rozsudku 1 821,10 Kč), v částce 12 672 Kč zavinila zastavení řízení, neboť žalobu ohledně této částky vzala zpět. Neúspěšná byla v částce 4 188,45 Kč (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 202,74 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 689 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 15. 6. 2021 do 9. 12. 2021, tj. 975,34 Kč, úrok z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 10. 12. 2021 ke dni vyhlášení rozsudku, tj. 321,37 Kč). Žalobkyně tak byla úspěšná jen z 56,41 % a zastavení řízení zavinila a neúspěšná byla v rozsahu 43,59 %, vznikl jí tak nárok na náklady řízení v rozsahu 12,82 % Tyto náklady řízení sestávají ze: a) soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, tj. zaplacený soudní poplatek 1 122 Kč dle položky 2 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/ 1991 Sb. po vrácení částky 122 Kč podle výroku V. tohoto rozsudku; b) odměny advokáta za tři úkony právní služby, tj. přípravu a převzetí dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jako „advokátní tarif“), sepis výzvy k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, ve výši 3 x 300 Kč = 900 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2 advokátního tarifu, když žalobkyně podala návrh na ustáleném vzoru, jež podává opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, c) paušální náhrady hotových výdajů za úkony uvedené ad b) výše ve výši 3 x 100 Kč = 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, d) náhrady DPH ve výši 21 % z částek ad b) a c), tj. ve výši 252 Kč, tj. celkem 2 452 Kč Náklady řízení v rozsahu 12,82 % z této částky náležející žalobkyni tak činí 314 Kč a byly jí přiznány výrokem IV. tohoto rozsudku.

31. Odměnu a náhradu hotových výdajů za písemné podání ze dne 24. 10. 2022 a podání ze dne 13. 12. 2022 soud žalobkyni ani v rozsahu 12,82 % nepřiznal, jelikož se nejedná o účelně vynaložené úkony právní služby. Písemné podání ze dne 24. 10. 2022 bylo přímým důsledkem jednání žalobkyně, která podanou žalobou uplatnila i částky, na které jí zjevně nevznikl nárok a poté, co byla vyzvána k doplnění žaloby ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného, vzala svou žalobu částečně zpět. Pokud tak žalobkyně nedůvodně uplatnila část žalovaného nároku a posléze vzala žalobu ohledně nedůvodně uplatněné částky zpět, bylo by nespravedlivé ukládat žalovanému, aby za takový úkon právní služby spočívající v částečném zpětvzetí žaloby hradil žalobkyni náklady řízení. Odměna a režijní paušál tak žalobkyni za uvedené podání nenáleží. Totéž platí pro písemné podání žalobkyně ze dne 13. 12. 2022, neboť žalobkyně byla povinna již v podané žalobě označit důkazy k prokázání svého tvrzení, že částka 20 000 Kč byla poskytnuta žalovanému a vysvětlit srozumitelně způsob uzavření smlouvy o úvěru, zejména za situace, kdy verifikační platba několik let předcházela uzavření smlouvy o úvěru. Pokud tak žalobkyně neučinila a svá tvrzení doplnila a důkazy označila až k výzvě soudu, nelze podání, kterým žalobkyně výzvě soudu vyhověla, považovat za účelně učiněné a odměna a režijní paušál za ně nenáleží.

32. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby vzniklo žalobkyni podle § 6a odst. 3 zákona o soudních poplatcích a § 10 odst. 4 téhož zákona právo na vrácení přeplatku na soudním poplatku ve výši 122 Kč (ze zaplaceného soudního poplatku 1 122 Kč), neboť částka odpovídající 20 % soudního poplatku, minimálně 1 000 Kč, se nevrací. O vrácení přeplatku na soudním poplatku tak soud rozhodl výrokem V. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.