16 C 131/2017

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Kotradym ve věci žalobkyní: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalované, žalovaného, žalobkyně a žalovaného b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně obě zastoupeny advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalované, žalovaného, žalobkyně a žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované, žalovaného, žalobkyně a žalovaného zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa 3. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa 4. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované zastoupená obecným zmocněncem celé jméno žalovaného , narozeným 1. 7. 1981 bytem adresa 5. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalované, žalovaného, žalobkyně a žalovaného , o zřízení nezbytné cesty,

I. Změna žaloby navržená žalobkyněmi a) a b) dne 6. 6. 2018 ve formě eventuálního petitu, kterým by bylo určeno, že žalobkyním a) a b) svědčí na základě vydržení služebnost cesty a stezky přes ve změně žaloby uvedené pozemky, se nepřipouští.

II. Žaloba, kterou by bylo zřízeno věcné břemeno - služebnost spočívající v nezbytné cestě přes původní pozemek parc. [číslo] (dnes p. č. St. [číslo], p. [číslo]), ve vlastnictví žalovaných 1. a 2., přes pozemek parc [číslo] ve vlastnictví žalovaných 3. a 4. a přes pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví žalovaného 5., všechny v pozemky v k.ú. a obci [obec], kdy toto věcné břemeno by bylo zřízeno ve prospěch vlastníků pozemků parc. č. st. [rok], parc. č. st. [rok], parc. [číslo] které jsou ve vlastnictví žalobkyně a) a ve prospěch vlastníků pozemku parc. [číslo] který je ve vlastnictví žalobkyně b), všechny v pozemky v k.ú. a obci [obec], se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svojí žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 8. 2017 domáhaly zřízení práva nezbytné cesty ve prospěch pozemků v katastrálním území a obci [obec] ve vlastnictví žalobkyň specifikovaných ve výroku II. tohoto rozsudku, a to přes pozemky ve vlastnictví žalovaných v katastrálním území a obci [obec], specifikované ve výroku II. tohoto rozsudku. Uváděly, že ke svým pozemkům nemají zajištěn přístup z veřejné cesty, když přes pozemky žalovaných vedla přístupová cesta k jejich předmětným pozemkům, přičemž až s odstupem času zamezili žalovaní žalobkyním přístup k těmto jejich pozemkům přes pozemky žalovaných. Jiná vhodnější cesta přitom k pozemkům žalobkyň zajištěna není. Pokud v průběhu řízení žalobkyně navrhly změnu žaloby, aby pro případ, že by původnímu žalobnímu návrhu nebylo možno vyhovět, bylo určeno, že věcné břemeno - služebnost chůze a jízdy bylo vydrženo, pak v řízení následně uvedly, že na takové změně žaloby již netrvají. Soud tak návrh na změnu žaloby nepřipustil. Ve vztahu k tzv. lesní cestě, tj. zajištění přístupu k pozemkům žalobkyň po pozemcích p. [číslo] vše v katastrálním území a obci [obec], nelze podle žalobkyň považovat tuto cestu za dostatečnou spojnici z veřejné cesty, neboť nejde o cestu s povoleným vjezdem motorovými vozidly, kdy jde o pozemek určený k plnění funkcí lesa. Další alternativy, jako například varianta přístupu přes pozemky z lokality od hostince [příjmení] nebo přemostěním vodního toku [anonymizováno], nejsou podle nich reálné. Pokud jde o existenci biotopu na pozemcích ve vlastnictví žalovaných 1. a 2., pak žalobkyně uváděly, že se jedná o ryze účelová tvrzení žalovaných 1. a 2., kteří sami způsobili terénními úpravami existenci biotopu tak, aby zamezili možnosti zřízení nezbytné cesty v tomto řízení ve prospěch žalobkyň, kdy podle žalobkyň z vyjádření Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky nelze dospět k závěru, že by nebylo možno nezbytnou cestu zřídit. Odborné stanovisko má povahu toliko právně nezávazného názoru na předmětnou lokalitu. Ve vztahu k nákladům řízení požadovaly žalobkyně, aby jím bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. V případě, že by žaloba byla zamítnuta, navrhovaly, aby soud postupoval podle § 150 o.s.ř. a žalovaným právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť to byli zejména žalovaní 1. a 2., kteří podnikali kroky, jimiž přístup žalobkyním znemožnili a způsobili tak aktuální stav, zejména ve vztahu k předmětnému tvrzenému biotopu, když žalobkyněmi bylo poukazováno také na rušení povinnosti uložené žalovaným 1. a 2. předběžným opatřením.

2. Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby. Žalovaný 3., 4. a 5. se odkazovali na vyjádření žalovaných 1. a 2. Ti poukazovali na možnost přístupu přes tzv. lesní cestu, případně od hostince [příjmení] nebo přemostěním vodního toku [anonymizováno]. Uváděli skutečnosti týkající se veřejnoprávních překážek, které brání zřízení práva nezbytné cesty, kdy poukazovali na své ekologické zemědělské hospodaření, havarijní plán a v neposlední řadě na existenci biotopu, který podle nich znemožňuje založení práva nezbytné cesty.

3. Ve věci bylo vydáno předběžné opatření, ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2017, č. j. 71 Co 356/2017-94, které stanoví povinnost žalovaným 1. a 2. zatímně do pravomocného rozhodnutí ve věci samé strpět průchod žalobkyni a) a b) a průjezd žalobkyně a) vždy v době od 1. 11. daného roku do 31. 3. roku následujícího a průjezd žalobkyně b) vždy jednou měsíčně v době od 1. 5. do 30. 9. daného roku přes pozemek [parcelní číslo] v [katastrální uzemí].

4. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobkyně je vlastníkem pozemku p. č. St. [rok], jehož součásti je stavba budovy [adresa], rodinný dům, dále pozemku p. č. St. [rok], jehož součástí je stavba, budova bez čp/če, zemědělská stavba a dále pozemku p. [číslo] žalobkyně b) je vlastníkem pozemku parcelní [číslo]. Žalovaní 1. a 2. jsou podílovými spoluvlastníky pozemku p. č. St. [číslo], p. [číslo] (do těchto pozemků byl jednáním žalovaných 1. a 2. včleněn původní pozemek p. [číslo] ve vztahu k němuž bylo žalováno), žalovaní 3. a 4. jsou podílovými spoluvlastníky pozemku p. [číslo] žalovaný 5. je vlastníkem pozemku p. [číslo] všechny k obci a k. ú. [obec].

5. Ve věci bylo provedeno místní šetření, byla provedena celá řada listinných důkazů, v podobě smluv, map, geometrických plánů, zpráv nejrůznějších osob, ať již fyzických či právnických, byla provedena celá řada fotografií a také videozáznamy, nicméně ve vztahu k tomuto dokazování soud pro věc samu nečiní žádné rozhodující závěry, neboť pro věc je významná až skutečnost, k níž došlo v průběhu řízení, a to vznik biotopu na původním pozemku p. [číslo] dnes na pozemku [parcelní číslo] v katastrálním území a obci [obec]. Celá řada dalších důkazních návrhů, zejména svědeckých výpovědí, nebyla soudem provedena, neboť se jevily pro věc nadbytečné, když po právní stránce není pro zřízení nezbytné cesty rozhodné, zda reálně cesta byla či nebyla v minulosti za účelem přístupu užívána.

6. Z odborného stanoviska Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, regionálního pracoviště, správa Chráněné krajinné oblasti Beskydy ze dne 23. 7. 2018 soud zjistil, že v červnu a v červenci 2018 proběhly v předmětné lokalitě na pozemku [parcelní číslo] k. ú. a obci [obec] zoologické průzkumy, které provedli pracovníci Agentury ochrany přírody a krajiny za účelem zjištění výskytu zvláště chráněných druhů nebo jejich habitatů. Na předmětné lokalitě se nachází mokřina napájená dvěma zdrojnicemi. V těchto místech se voda kumuluje a vytváří tůňku. Při prvním šetření byli v tůňce pozorováni pulci Skokana hnědého a Ropuchy obecné - ohrožený druh. Během druhé návštěvy byli již pulci metamorfováni a nebyli již přítomni na lokalitě. Nutno konstatovat, že tůňka svými parametry odpovídá biotopu Kuňky žlutobřiché - silně ohrožený druh, Čolka obecného - silně ohrožený druh a Čolka horského - silně ohrožený druh. Přestože druhy na lokalitě nebyly v roce 2018 potvrzeny, neznamená to, že se v lokalitě nevyskytují. Z tohoto důvodu je nutný víceletý monitoring.

7. Z doplňující odpovědi k odbornému stanovisku ze dne 28. 2. 2020 soud zjistil, že se v případě tůňky na pozemku [parcelní číslo] (dříve [parcelní číslo]) v katastrálním území a obci [obec] jedná o neměnný stav, kdy z potvrzených zvláště chráněných druhů byly zjištěny Ropucha obecná a Užovka obecná, kdy oba druhy jsou zařazeny dle platné legislativy mezi ohrožené druhy. Z odborného stanoviska vyplývá, že zvláště chránění živočichové jsou chráněni ve všech svých vývojových stadiích. Chráněna jsou jimi užívaná přirozená i umělá sídla a jejich biotop. Je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů. Pro jakoukoliv manipulaci se zvláště chráněnými druhy živočichů nebo k zásahu do jejich biotopu je nutná výjimka (rozhodnutí) dle § 56 odst. 1, odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., kdy na území Chráněné krajinné oblasti Beskydy je v této věci kompetentní správa Chráněné krajinné oblasti Beskydy. V případě, že by byla výjimka pro manipulaci a zásah do biotopu udělena, je nutné uvedení jiného veřejného zájmu, který by převážil nad zájmy ochrany přírody a vypořádání se s obligatorními podmínkami, které jsou taxativně vyjmenovány v § 56 odst. 1, odst. 2 výše uvedeného zákona. Specifické podmínky by se týkaly například přesného umístění náhradní tůňky, specifikace právnické nebo fyzické osoby, která zásah může provádět apod. Tůňka se na základě morfologie terénu na lokalitě nacházela i před rokem 2018. Po návštěvě zástupce správy v roce 2018 tento doporučil na základě profesních zkušeností lokalitu rozšířit. Tůň lze občasně, nikoliv trvale, objíždět automobilem, a to v období sucha nebo v zimním období, kdy je půda zmrzlá, minimálně 3 m od hrany tůně. V opačném případě hrozí vytvoření„ kolejí“ po pneumatikách automobilu, které mohou částečně nebo trvale ovlivnit napájení tůně povrchovou nebo podpovrchovou vodou.

8. Ze zprávy Lesy České republiky, s. p., správa toku - oblast Povodí Moravy soud zjistil, že na pozemku [parcelní číslo] v katastrálním území a obci [obec] se historicky nacházela příjezdová cesta k rodinnému domu [adresa] až do roku 2018, kdy byl trubní propustek na ostatní vodní linii odstraněn a v místě příjezdové cesty byla vykopána tůň. Toto tvrzení Lesů České republiky je ve shodě s fotografiemi provedenými v řízení k důkazu, kdy z nich jednoznačně vyplývá, že předmětná tůňka - biotop v době podání žaloby na předmětném pozemku neexistovala. I z vyjádření Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, regionálního pracoviště, správa Chráněné krajinné oblasti Beskydy ze dne 23. 12. 2020 vyplývá, že na začátku prosince 2020 jí byla doručena fotokopie dokumentace, která dokládá, že tůň na pozemku [parcelní číslo] v katastrálním území a obci [obec] byla v minulosti využívána jako cesta, a to až do roku 2017, kdy následně došlo ke změně trasování povrchové a podpovrchové vody odváděné z přiléhajících pozemků terénními úpravami, které mj. vedly ke vzniku tůně v současné podobě v místě původní cesty. S ohledem na fotodokumentaci avizované terénní úpravy lze říci, že periodicky zde mohla vznikat pouze tůň o velikosti větší kaluže, tedy taková, která je po větší část roku bez přítomnosti dostatečného objemu vody pro úspěšnou reprodukci obojživelníků. Cesta zde byla při kontrole v roce 2018 po prvních terénních úpravách více zamokřená než v jiných částech, a proto na daném místě byly pracovníky CHKO s vlastníkem pozemku dohodnuty terénní úpravy za účelem vytvoření trvale zvodnělé tůně s charakteristikami vhodnými k reprodukci zvláště chráněných druhů obojživelníků. Bez těchto úprav by zde však reprodukce obojživelníků každoročně neprobíhala. Ve zprávě je dále uvedeno, že jediným relevantním argumentem pro změnu hodnocení existence biotopu tůně na předmětném pozemku může být změna přírodních poměrů a řízení o výjimce ve věci.

9. Toliko ve vztahu k otázce hodnocení náhrady nákladů řízení soud uvádí, že z ostatních provedených důkazů v řízení, soud neshledal žádné jiné omezení vyplývající z veřejného práva, pro které by nemohlo být rozhodnuto o zřízení nezbytné cesty v této věci. Veškeré listinné důkazy předkládané žalovanými 1. a 2. nebyly co do obsahu posouzeny tak, že by ve smyslu platné zákonné úpravy bránily zřízení nezbytné cesty. Jedná se o žalovanými 1. a 2. uváděné ekologické hospodaření v zemědělství, havarijní plán a další, kdy blíže se s ohledem na právní závěry v této věci k těmto důkazům soud blíže nevyjadřuje, neboť jsou zde tyto uváděny jen ve vztahu k náhradě nákladů řízení. Stran tvrzeného možného přístupu od hospody [příjmení] by se jednalo o zásah do vlastnického práva násobně většího počtu vlastníků, u nichž dosud pozemky nejsou jakkoliv právně zatíženy (jako u předmětných pozemků žalovaných 3., 4., 5., ve vztahu k nimž je již nyní zřízeno smluvně právo věcného břemen jízdy a chůze). Ve vztahu k tzv. lesní cestě pak soud vycházel z vyjádření Odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 10. 2. 2017, podle nějž se v případě tzv. lesní cesty (pozemek [parcelní číslo] v obci a k. ú. [obec], evidovaný jako lesní pozemek) jedná o cestu, která je součástí lesa, a u takové cesty je možné, aby výjimku ze zákazu jízdy a stání motorových vozidel v lese povolil v souladu s § 20 odst. 4 zákona o lesích vlastník příslušného lesa (v tomto případě [územní celek]). Jinak je jízda a stání motorovými vozidly v lese zakázána a je právě na vlastníkovi lesa, aby zvážil všechny okolnosti, které se vztahují na využívání této lesní cesty dalšími osobami, neboť se jedná o část pozemku pouze účelově upravenou základní podmíněné lesní technologické dopravě, která tedy za všech okolností nemusí odpovídat požadavkům na obecnou dopravu. V návaznosti na toto vyjádření, má soud za prokázané zprávou [územní celek] ze dne 18. 7. 2018, že obec nehodlá umožnit výjimku ze zákazu jízdy a stání motorových vozidel na předmětné lesní cestě a ani o tom neuvažuje.

10. Podle § 154 odst. 1 o.s.ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

11. Podle § 1029 odst. 1 občanského zákoníku vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

12. Podle § 1029 odst. 2 občanského zákoníku nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

13. Podle § 1032 odst. 1 občanského zákoníku soud nepovolí nezbytnou cestu, převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.

14. Podle § 1032 odst. 2 občanského zákoníku nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou cestu zřídit.

15. Podle § 50 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, dále jen„ zákon o ochraně přírody a krajiny“, zvláště chránění živočichové jsou chráněni ve všech svých vývojových stádiích. Chráněna jsou jimi užívaná přirozená i umělá sídla a jejich biotop. Vybrané živočichy, kteří jsou chráněni i uhynulí, stanoví Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

16. Podle § 50 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla. Je též zakázáno je držet, chovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat, nabízet za účelem prodeje nebo výměny.

17. Podle § 50 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny ochrana podle tohoto zákona se nevztahuje na případy, kdy je zásah do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů prokazatelně nezbytný v důsledku běžného obhospodařování nemovitostí nebo jiného majetku nebo z důvodů hygienických, ochrany veřejného zdraví a veřejné bezpečnosti anebo leteckého provozu. V těchto případech je ke způsobu a době zásahu nutné předchozí stanovisko orgánu ochrany přírody, pokud nejde o naléhavý zásah z hlediska veřejného zdraví a veřejné bezpečnosti nebo bezpečnosti leteckého provozu. V tomto stanovisku orgán ochrany přírody může uložit náhradní ochranné opatření, například záchranný přenos živočichů.

18. Podle § 56 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 46 odst. 2, § 49 a 50 v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, nebo v zájmu ochrany přírody, povoluje na žádost toho, kdo zamýšlí uskutečnit škodlivý zásah, orgán ochrany přírody. U zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které jsou předmětem ochrany podle práva Evropských společenství, lze výjimku podle věty první povolit jen tehdy, pokud je dán některý z důvodů uvedených v odstavci 2, neexistuje jiné uspokojivé řešení a povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany. V pochybnostech o škodlivosti zamýšleného zásahu lze požádat o poskytnutí předběžné informace podle správního řádu.

19. Po provedeném dokazování má soud za to, že není možné žalobě vyhovět. V průběhu řízení byla prokázána na pozemku [parcelní číslo] (dříve [parcelní číslo]) v k. ú a obci [obec] ve vlastnictví žalovaných 1. a 2. existence zvláště chráněných živočichů a jejich biotopu. Přitom není vedeno řízení o udělení výjimky v souladu s § 56 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, když jedině prostřednictvím ní je možné zasáhnout do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, a to cestou předchozího stanoviska orgánu ochrany přírody, který může uložit náhradní ochranné opatření. Jestliže není vedeno řízení o výjimce, podle správního řádu, pak platí obecná ochrana zvláště chráněných živočichů a jejich biotopu, přičemž tito živočichové jsou chráněni ve všech svých vývojových stadiích. Soud vychází z odborného stanoviska Agentury ochrany přírody a krajiny, včetně jeho doplnění, tak jak toto bylo v řízení provedeno k důkazu. V takovém případě však nutno uzavřít, že v souladu s § 1032 občanského zákoníku nelze povolit žalobkyním nezbytnou cestu přes předmětný pozemek ve vlastnictví žalovaných 1. a 2., neboť tomu brání veřejný zájem. Tento sice nebyl dán v době podání žaloby, ale soud je zde vázán § 154 odst. 1 o.s.ř., podle nějž je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Uvažovat o možném výkladu zákona přívětivějším pro žalobkyně by bylo možno jen v případě, že by snad zvláštní zákon nepřipouštěl řízení o výjimce (viz § 56 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny), ale v této věci tomu tak není, a proto se soud těmito úvahami nezabýval. Žalobkyně byly navíc v průběhu řízení soudem poučeny ve smyslu § 118a odst. 2, odst. 3 o. s. ř., aby prokázaly existenci výjimky, případně vedení řízení o takové výjimce, toto se však nestalo. Proto nutno uzavřít, že ve vztahu k žalovaným 1. a 2. nemůže být žaloba úspěšná.

20. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezbytná cesta přes předmětný pozemek ve vlastnictví žalovaných 1. a 2. navazuje bezprostředně na pozemky ve vlastnictví žalovaných 3., 4. a 5., ve vztahu k nimž bylo také žalováno na zřízení nezbytné cesty, bylo bezpředmětné zřizovat ve vztahu k těmto pozemkům, tak jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku, nezbytnou cestu, neboť tato by nesplnila svůj zákonný účel spojit předmětné nemovité věci žalobkyň s veřejnou cestou. Soud tedy žalobu žalobkyň z výše uvedeného důvodu ve vztahu ke všem žalovaným zamítl.

21. Z provedeného dokazování místním šetřením, příslušnými fotografiemi předmětného pozemku, správou Lesů České republiky, s. p. a vyjádřením Agentury ochrany přírody a krajiny vyplývá, že zvláště chránění živočichové a jejich biotop se na předmětném pozemku vyskytly až po podání žaloby v roce 2018. Soud již neprováděl bližší dokazování, zda se tak stalo přímo konáním žalovaných 1. a 2., neboť již v této době byli žalovaní 1. a 2. jako vlastníci předmětného pozemku omezeni ve svém vlastnickém právu pravomocným a vykonatelným předběžným opatřením, stejně jako je jako vlastníky předmětného pozemku stíhala obecná odpovědnost z titulu vlastnického práva k této nemovité věci. Pokud jde tedy o rozhodování o náhradě nákladů řízení, soud dospěl k závěru, že žalobkyně by byly ve věci procesně úspěšné, pokud by žalovaní 1. a 2. dostáli svým povinnostem a nedali vzniknout tůňce, s níž je spojena existence zvláště chráněných živočichů a jeho biotopu. Svým konáním, či opomenutím tak v průběhu řízení způsobili, že žalobkyně ve věci nemohly být procesně úspěšné. Zcela se nabízí otázka účelovosti takového chování žalovaných 1. a 2., zejména ve vztahu k průběhu celého řízení, kdy žalovaní byli soudem průběžně při jednáních ve věci samé soudem informování o skutkových a právních závěrech soudu a následně došlo ke vzniku tůně. V takovém případě je ovšem namístě aplikace § 150 o.s.ř., neboť jsou tu důvody zvláštního zřetele hodné, pro které v důsledku výše uvedeného chování žalovaných 1. a 2. nelze těmto právo na náhradu nákladů řízení přiznat. Ve vztahu k nákladům řízení žalovaných 3., 4. a 5. pak nutno uzavřít, že tito žádné náklady řízení po žalobkyních nepožadovali. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.