17 C 1/2024

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 17.653,24 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 17.653,24 Kč a úrok z prodlení z částky 17.653,24 Kč od 8.9.2023 do zaplacení ve výši 15 %, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení smluvní pokuty sjednané čl. 6.5 smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 14.3.2020 za prodlení v době od 23.12.2020 do 22.08.2023 s uhrazením zůstatku úvěru ve výši 45.134,45 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním bylo zjištěno:

4. Účastníci řízení uzavřeli dne 14.3.2020 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 40.000 Kč za úrok ve výši 102,63 % ročně, z toho po zesplatnění maximálně do výše 95.752, 80 Kč. Pro případ prodlení s úhradou splátek úvěru, sjednaných v částce 4.433 Kč měsíčně, delším než 65 dnů bylo dohodnuto zesplatnění úvěru. Pro případ prodlení s úhradou zesplatněného úvěru byla dohodnuta ve prospěch žalobkyně smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru včetně úroků přirůstajících k jistině až do jejího zaplacení, s omezením všech smluvních pokut na výši maximálně poloviny poskytnuté jistiny. (zjištěno ze smlouvy o úvěru)

5. Žalovaný na úvěru uhradil 8.000 Kč. Pro prodlení s úhradou splátek úvěru došlo k 21.7.2020 k zesplatnění úvěru. (zjištěno z karty klienta a ze smlouvy o úvěru)

6. Rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, č.j. , spisová značka, , ze dne 29.6.2021 bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni původní jistinu úvěru ve výši 38.755,45 Kč, úrok ve výši 6.379 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy o úvěru za prodlení do 22.12.2020 ve výši 2.346,76 Kč a úrok 102,63 % p.a. z částky 38.755,45 Kč od 23.7.2020 do zaplacení, maximálně do výše 95.752 Kč. (zjištěno z citovaného rozsudku a žaloby ve věci , spisová značka, )

7. Nárok na zaplacení smluvní pokuty za jiné období, nežli o kterém již bylo pravomocně rozhodnuto, nezakládá totožnost předmětu řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4272/2009) ani závaznost řešení předběžné otázky pro další spory. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1454/2009 vysvětlil, že posouzení předběžné otázky jiným soudem je pro soud závazné tehdy, jestliže tato předběžná otázka byla řešena ve výroku rozhodnutí. Řešení otázky, která nebyla přímo předmětem sporu v jiném řízení a o níž proto jiný soud nerozhodoval ve výroku rozhodnutí, nýbrž se s ní (jako s otázkou předběžnou) pro účely svého rozhodnutí vypořádal toliko v odůvodnění svého rozhodnutí, pro soud v jiném řízení závazné není. (viz i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1919/2015).

8. Soud v nyní projednávané věci dospěl k odlišnému závěru o platnosti smlouvy o úvěru, nežli byl vysloven v rozsudku ve věci sp. zn. , spisová značka, .

9. Z formuláře hodnocení klienta, z výpisů z insolvenčního rejstříku, SOLUS, NRKI, z výplatní pátky, z výpisů z účtu, z prohlášení klientů bylo zjištěno:Žalovaný o sobě v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, nežije s partnerem, bydlí v , adresa, . Má příjem ze zaměstnání u společnosti se sídlem v , adresa, ve výši 13.998 Kč měsíčně. Uvedl měsíční výdaje: životní minimum 3.410 Kč, děti v domácnosti 0 Kč, splátky 0 Kč, na bydlení 1.300 Kč, ostatní (doprava, záliby apod.) 0 Kč, spoření 0 Kč. Prohlásil, že je zaměstnaný na dobu neurčitou od roku 2017, neběží mu výpovědní lhůta, v blízké budoucnosti neočekává změny v příjmech a výdajích, nemá žádné splatné dluhy, není proti němu veden výkon rozhodnutí či exekuce, ani žaloba o zaplacení, není v úpadku. Z listin, které předložil žalovaný žalobkyni bylo zjištěno, že žalovaný doložil svůj příjem, ze mzdy nebyly prováděny srážky. Žalovaný měl záznam v registru SOLUS – dlužnou splátku ve výši 1.096 Kč.

10. Žalobkyně svá tvrzení ani důkazy k prověřování úvěruschopnosti přes výzvu soudu nedoplnila.

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 28.5.2022 (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Žalobkyně byla dle § 86 ZosÚ povinna zjišťovat úvěruschopnost žalovaného.

18. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

19. Ustanovení § 1 je transpozicí směrnice 2008/48/ES. Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C-453/00 , Anonymizováno, a ve věci 283/81 , adresa, nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 , jméno FO, . Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.

20. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.

21. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

22. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, , Anonymizováno, proti , jméno FO, a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. „… poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“23. Žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného, mj. obvyklé výdaje na bydlení, jejichž výši uvedl žalovaný nižší, než jaká je obvyklá, ani výdaje na dopravu do zaměstnání, když zjevně měl žalovaný zaměstnání mimo své bydliště. Nedotazovala se žalovaného na počty vyživovacích povinností, pouze na děti žijící s ním v domácnosti, nedotazovala se na dluhy jiné nežli splácené splátkami. Neověřovala, zda dluh zaznamenaný v SOLUS byl již splacen.

24. Pokud by žalobkyně přistupovala k uzavření smlouvy tak, jak jí ukládá § 86 ZosÚ, musela by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není oprávněna úvěr poskytnout.

25. Žalobkyně porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušila jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ žalobkyně zároveň porušila veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.

26. Přesto žalobkyně smlouvu o úvěru uzavřela s vědomím sjednání vysokého úroku a zajištění svého závazku smluvními sankcemi a poplatky. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatné.

27. Ve smyslu § 87 ZosÚ měla žalobkyně právo jen na vrácení neuhrazené jistiny. Nárok na smluvní pokutu pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.

28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšnému žalovanému náklady v řízení nevznikly.