17 C 104/2024

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o zaplacení 26.276 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 10.300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 10.300 Kč od 14.11.2023 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 9.426 Kč, úrok z prodlení ve výši 10.479,33 Kč, úrok ve výši 27.108,22 Kč, úrok z prodlení z částky 11.434,85 Kč od 28.9.2023 do 13.11.2023 ve výši 7,75 %, úrok z prodlení z částky 1.134,85 Kč od 14.11.2023 do zaplacení ve výši 7,75 %, úrok 21 % ročně z částky 11.434,85 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, částku 6.550 Kč, úrok z prodlení ve výši 5.991,39 Kč, úrok z prodlení z částky 6.550 Kč od 28.9.2023 do zaplacení ve výši 7,75 %, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá proti žalovanému zaplacení nároků vyplývajících ze smluv o úvěru uzavřených dne 8.12.2010 a dne 15.3.2011 mezi , právnická osoba, , právním předchůdcem žalobkyně (dále jen „věřitel“), a žalovaným. Tvrdí, že věřitel žalovanému poskytl částky 10.000 Kč a 13.000 Kč. Žalovaný se zavázal částky spolu s úrokem a poplatky vrátit ve splátkách. Splátky řádně nehradil. Žalobkyně se žalobou domáhá částek uvedených ve výrocích I až II tohoto rozsudku. K zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdí, že věřitel vycházel z informací žalovaného při poskytnutí úvěru o jeho majetkových a rodinných poměrech a z předložených dokladů k jeho majetkovým poměrům. Žalobkyně upozorňuje, že listiny měl věřitel k dispozici při uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem zákaznické karty, a už k dispozici nejsou. Rovněž se nedochovala zákaznická karta ke smlouvě ze dne 15.3.2011.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Za splnění předpokladů dle ustanovení § 115a o.s.ř. rozhodoval soud bez nařízení jednání.

4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že věřitel uzavřel dne 8.12.2010 s žalovaným, spotřebitelem, smlouvu o úvěru částky 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal částku spolu s poplatkem ve výši 8.360 Kč uhradit v 60 týdenních splátkách po 310 Kč. Téhož dne věřitel žalovanému částku 10.000 Kč vyplatil.

5. Žalovaný o sobě při žádosti o úvěr dne 8.12.2010 uvedl, že nemá vyživovací povinnost, bydlí v podnájmu, má výdaje ve výši cca 6.000 Kč na bydlení, 5.500 Kč na splátky závazků a 4.700 Kč na domácnost měsíčně. Je zaměstnaný s příjmem 8.000 Kč měsíčně, má další příjmy ve výši 12.000 Kč. V žádosti je zatrženo předložení pracovní smlouvy a SIPO. (zjištěno z žádosti)

6. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že věřitel uzavřel dne 15.3.2011 s žalovaným, spotřebitelem, smlouvu o úvěru částky 13.000 Kč. Žalovaný se zavázal částku spolu s úrokem ve výši 21 % ročně, poplatky ve výši 8.186 Kč uhradit v 45 týdenních splátkách po 499 Kč7. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny žalobkyni postupní smlouvou uzavřenou 21.9.2023. Postoupení bylo žalovanému oznámeno podáním ze dne 27.10.2023. Žalovaný byl zároveň vyzván k úhradě žalovaných částek ve lhůtě do 10 dnů. (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení a z podacího lístku).

8. Podle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

9. Podle čl. II., bodu 1 zák. 43/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, právní vztahy vzniklé ze smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí zákonem č. 145/2010 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

10. Vzhledem k datu uzavření smlouvy o půjčce se práva a povinnosti z ní vzniklé posuzují podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obč. zák.) a podle zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 24. 2.2013 (dále jen „ZoSÚ“).

11. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

12. Podle § 517 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení.

13. Podle §§ 524 a 526 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi.

14. Podle § 3 písm. a), b) ZoSÚ pro účely tohoto zákona se rozumí a) spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, b) věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

15. Podle § 9 odst. 1,3 ZoSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 22 odst. 5 ZoSÚ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

17. Ustanovení § 1 ZoSÚ je transpozicí směrnice 2008/48/ES. Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C-453/00 , Anonymizováno, a ve věci 283/81 , Anonymizováno, . Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 , jméno FO, . Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. ve finančním arbitrem citovaném rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.

18. Zákon č. 145/2010 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím půjčku se spotřebitelem v rámci své podnikatelské činnosti (§ 3 písm. b) zákona) nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení § § 657 a 658 obč. zák. řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§4 - 6, § 9 – 10, přílohy 2,3), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 7, §11 an). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice citované finančním arbitrem). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

19. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, , Anonymizováno, proti , jméno FO, a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. „… poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“20. Ustanovení § 9 odst. 1 ZoSÚ neslouží k ochraně věřitele a jeho schopnosti uspokojit svou pohledávku, ale k ochraně spotřebitele a jeho schopnosti dluh splatit, aniž by přišel o standardní majetek. Věřitel svou povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka nesplní a neprokáže podepsaným prohlášením spotřebitele, že své povinnosti dostál, naopak – ve smyslu § 22 odst. 5 zák. o spotřebitelském úvěru, jestliže neprokáže dostatečné zjišťování úvěruschopnosti, nastupuje domněnka, že svou povinnosti řádně nesplnil.

21. Přestože ustanovení § 9 odst. 3 ZoSÚ ukládá spotřebitelům povinnost poskytnout věřiteli úplné a pravdivé údaje, konečné rozhodnutí, zda smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřít či nikoli pro (ne)úvěruschopnost dlužníka je na věřiteli. Je to on, na jehož žádost spotřebitel informace poskytuje (viz. § 9 odst. 3). Je to on, kdo disponuje odbornými znalostmi a je to on, kdo má k uzavření smlouvy přistoupit s odbornou péčí.

22. Žalobkyně neprokázala splnění povinnosti uložené její právní předchůdkyni § 9 odst. 1 ZoSÚ. U smlouvy ze dne 15.3.2011 nedisponuje žádnými podklady prokazujícími prověřování úvěruschopnosti. U smlouvy ze dne 8.12.2010 předložila pouze zákaznickou kartu. Není prokázáno, že by si věřitel jakkoli ověřoval poměry žalovaného, že by cokoli zjišťoval o „jiných příjmech“ žalovaného, o rozsahu a plnění jeho dalších závazků. Přitom bylo zjevné, že pouze z údajně dokladované mzdy není schopen žalovaný půjčku splatit.

23. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

24. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

25. Věřitel porušením povinnosti ověřit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného porušil jeho práva na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, tj. smluv uzavíraných spotřebitelem s osobou z povahy věci v silnějším postavení (neboť odborně znalou věci), které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru věřitel porušil kogentní ustanovení zákona. Smyslem a účelem § 9, ostatně zákona č. 145/2010 Sb. jako celku je ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a před rostoucím zadlužování domácností (viz b. 20 rozsudek Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015).

26. Pokud by věřitel k uzavření smluv o půjčce přistupoval s odbornou péčí, nemohl bez zjištění schopností splatit úvěr dospět k závěru o schopnosti žalovaného půjčky splácet. Přesto smlouvy o půjčce uzavřel. Právě na takováto jednání cílí § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o půjčku (úvěr) přenesl na poskytovatele. Jestliže porušením povinnosti věřitele byly uzavřeny smlouvy, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřené smlouvy jako právní úkony uzavřené v rozporu se zákonem, tedy právní úkony ve smyslu § 39 obč. zák. absolutně neplatné.

27. Smluvní ujednání odporující zákonu, ať už svým obsahem nebo účelem, jsou stižena absolutní neplatností v souladu s ustanovením § 39 obč. zák, aniž by bylo třeba u jednotlivého kogentního ustanovení zákona sankci neplatnosti vyslovit. Soud je k absolutní neplatnosti povinen přihlížet i bez námitky účastníka.

28. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

29. Podle § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

30. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

31. Žalobkyni se nepodařilo prokázat uzavření platných smluv o půjčce, nelze jí tak přiznat poplatky a úroky, nárok na které se opírá o dohodu účastníků. Ve smyslu § 451 obč. zák. má žalobkyně právo je na to, co její právní předchůdkyně plnila, tedy na vrácení dosud neuhrazené jistiny, což u smlouvy ze dne 15.3.2011 činí částku ve výši 10.300 Kč, u smlouvy ze dne 8.12.2010 již byla jistina žalovaným uhrazena.

32. Žalovaný se ve smyslu § 563 občanského zákoníku dostal do prodlení s platbou jistiny následujícího dne poté, co uplynula lhůta stanovaná žalobkyní v upomínce k zaplacení. Ve zbylém rozsahu nebylo prodlení žalovaného prokázáno.

33. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. - úspěšnější je žalovaný, kterému náklady v řízení nevznikly.