17 C 11/2026

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 17.770 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 5.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5.500 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 12.270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 17.770 Kč od 10.2.2024 do 28. 7. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 3,25 % p.a. z částky z částky 17.770 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p.a. z částky 12.270 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 17.770 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že žalovanému na úvěru po prověřování jeho úvěruschopnosti dne 16.12.2022 poskytla částku 15.000 Kč za poplatek v částce 12.

270. Žalovaný uhradil jen 9.500 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Za splnění předpokladů dle § 115a o.s.ř. rozhodl soud o věci bez nařízení jednání.

4. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 16. 12. 2022 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným, dlužníkem, spotřebitelem. Žalobkyně poskytla žalovanému při uzavření smlouvy hotovost ve výši 15.000 Kč za poplatek ve výši 12.270 Kč a úrok ve výši 70,89 % p. a., což se žalovaný zavázal splácet ve splátkách po 455 Kč týdně.

5. Žalovaný prohlásil, že proti němu není zahájeno insolvenční řízení. Uvedl, že má trvalé bydliště na adrese adresa, ale bydlí na adrese adresa, má příjem ze zaměstnání u právnická osoba ve výši 21.914 Kč měsíčně, zaměstnán je na dobu neurčitou, za bydlení platí 8.000 Kč měsíčně, žije sám, neplatí hypotéku ani úvěr s balonovou splátkou. Je zatrženo předložení pracovní smlouvy, výplatních pásek za poslední dva měsíce, občanského průkazu. (zjištěno z citované smlouvy a z evidenční karty)

6. Žalobkyně tvrdí, že provedla vyhledávání žalovaného v ISIR a ve své interní databázi, zkontrolovala telefonicky zaměstnání žalovaného, ověřila platnost rodného čísla a občanského průkazu v databázích, vyhodnotila odborné znalosti obchodních zástupců o dané lokalitě a zkontrolovala dokumenty předložené žalovaným před uzavřením smlouvy.

7. Z upomínek a dopisu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalované částky do 7 dnů dopisem podaným dne 16. 7. 2025. (zjištěno z výzvy a podacího archu)

8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 78 odst. 1 a 2 písm. a) a b), odst. 4 ZosÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

14. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.

15. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

16. Žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť neověřovala tvrzené výdaje žalovaného, nedotazovala se na jiné nežli měsíčně splácené závazky, řádně neověřovala, zda má žalovaný vyživovací povinnosti, když se dotazovala jen na osoby, které s ním žijí. Nezjišťovala místo výkonu jeho práce, když sídlo zaměstnavatele bylo v Praze, zaměstnavatelem byla pracovní agentura, nedotazovala se, zda žalovanému běží výpovědní lhůta, byť věděla z evidenčního listu, že žalovaný není zaměstnán více než rok. Nadto žalobkyně neprokázala, že by kromě informací od žalovaného jakkoli tvrzené údaje prověřovala, byť dle § 78 ZosÚ měla mít dokumenty k prověřování úvěruschopnosti k dispozici.

17. Soudní dvůr EU v rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024 ve věci sp.zn. C-755/22 dovodil, že i přesto, že je úvěr po určitou dobu splácen, je nutno se zabývat tím, zda byla před uzavřením smlouvy řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele a že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky. Soudní dvůr zdůraznil, že povinnost stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před riziky škodlivých následků, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Pokud by uplatnění sankce neplatnosti úvěrové smlouvy, jakož i zániku nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků bylo podmíněno tím, že spotřebitel utrpěl škodlivé následky, mohlo by to přispět k nedodržování povinnosti věřitelů, která pro ně vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Taková situace by mohla povzbudit věřitele k tomu, aby neprováděli systematické a vyčerpávající posouzení úvěruschopnosti všech spotřebitelů, kterým poskytují úvěry, což by bylo v rozporu s účelem směrnice spočívajícím v zajištění odpovědného jednání věřitelů a v předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům. Takový výklad by mohl ohrozit skutečně odrazující povahu stanovené sankce. V tomto směru shodně se vyjádřil i Krajský soud v Praze v rozsudku sp.zn. 27 Co 78/2024 ze dne 28.5.2024 i Krajský soud v Ostravě v rozsudku sp.zn. 15 Co 256/2024 ze dne 9.1.2025.

18. Pokud by žalobkyně přistupovala k uzavření smluv tak, jak jí ukládá § 86 ZosÚ, musela by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není oprávněna úvěr poskytnout.

19. Ve smyslu § 87 ZoSÚ má žalobkyně, která prokázala poskytnutí hotovosti a svou aktivní legitimaci, právo jen na vrácení jistiny po odečtení plateb na úvěru uhrazených. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok důvodný není.

20. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 87 ZosÚ a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dopisem podaným dne 16.7.2025. V souladu s ustanoveními §§ 570 a 573 o.z. se stala pohledávka splatnou k 28.7.2025 a následujícího dne se žalovaný ocitl v prodlení s její platbou. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemohl soud přihlížet k splatnosti sjednané účastníky v této smlouvě. Lhůta k platbě se jeví jako přiměřená, když žalovaný si existence a výše svého závazku vůči věřiteli musel být vědoma už od data poskytnutí částky, nadto nebylo žalovaným tvrzeno cokoli, z čeho by bylo možné nepřiměřenost usuzovat.

21. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 o.s.ř.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Úspěšnému žalovanému náklady v řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.