17 C 116/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o 16.890,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 6.441,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6.441,91 Kč za dobu od 15.4.2025 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10.448,22 Kč s úroky z prodlení z částky 16.890,13 Kč ve výši 14,75 % ročně od 25.1.2024 do 14.4.2025 a úroky z prodlení z částky 16.890,13 Kč ve výši 2,75 % ročně od 15.4.2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky 10.448,22 Kč ve výši 12 % ročně od 15.4.2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částek uvedených ve výrocích I a II tohoto rozsudku s odkazem na smlouvu o úvěru uzavřenou dne 19.1.2024 mezi právním předchůdcem žalobkyně - společností , právnická osoba, . (dále jen „věřitel“)- a žalovaným, spotřebitelem. K úvěruschopnosti žalobkyně tvrdí, že věřitel vycházel z databází BRKI, NRKI, ISIR, CEE, CRKI, EUCB.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. V souladu s § 115a o.s.ř. bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání.

4. Ze smlouvy o úvěru a z výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne 30.9.2021 byla prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, uzavřena smlouva o úvěru číslo , Anonymizováno, , ve které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 15.000 Kč za úrok ve výši 36 % ročně a poplatek ve výši 2.150.80 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 30 dnů. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že částka 15.000 Kč byla žalovanému téhož dne na účet uvedený ve smlouvě o úvěru vyplacena.

5. Dne 19.1.2024 uzavřel věřitel s žalovaným dodatek ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , ve kterém obě smluvní strany prohlásily, že aktuální výše nesplacené jistiny činí 10.301,13 Kč a aktuální výše nesplacených nákladů 6.589 Kč. V souvislosti s prodloužením doby splatnosti úvěru se smluvní strany dohodly, že žalovaný uhradí ke dni sepisu dodatku ke smlouvě o úvěru poplatek za prodloužení ve výši 669,20 Kč, úrok za prodloužení ve výši 50,80 Kč a sankci související s prodlením ve výši 3.139,22 Kč. Dodatkem se žalovaný zavázal uhradit věřiteli do pěti dnů jistinu úvěru ve výši 10.301,13 Kč a nesplacené náklady ve výši 6.589 Kč. (zjištěno z dodatku)

6. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 5.3.2025. Podáním podaným dne 6.4.2025 bylo postoupení oznámeno žalovanému a zároveň byl vyzván k platbě žalované částky do tří dnů. (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení a podacího lístku)

7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 28.5.2022 (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

16. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Oddíl 518. Podle § 570 odst. 1 o.z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

19. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

20. Ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice 2008/48/ES. Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C-453/00 , Anonymizováno, a ve věci 283/81 , Anonymizováno, . Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 , jméno FO, . Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.

21. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena, zajišťují i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.

22. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

23. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, , Anonymizováno, proti , jméno FO, a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. „… poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“24. V projednávané věci věřitel od žalovaného nevyžadoval, natož prověřoval, informace o jeho příjmech a výdajích. Vyhledávání v rejstřících není dostatečným prověřováním úvěruschopnosti.

25. Pokud by věřitel přistupoval k uzavření smlouvy tak, jak mu ukládá § 86 ZosÚ, musel by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není oprávněn úvěr poskytnout.

26. Věřitel porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušil jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ zároveň porušil veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.

27. Přesto věřitel smlouvu o úvěru uzavřel s vědomím zajištění svého závazku smluvními sankcemi, úroky a poplatky. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti věřitele byla uzavřena smlouva o úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatné.

28. Ve smyslu § 87 ZosÚ má žalobkyně, která prokázala postoupením pohledávky svou aktivní legitimaci, právo jen na vrácení neuhrazené jistiny. Žalobkyně prokázala výpisem z účtu a dodatkem poskytnutí jistiny žalovanému v částce 15.000 Kč. Dodatkem bylo také prokázáno, že žalovaný do jeho podpisu na jistině dlužil už jen 10.301,13 Kč a při podpisu dodatku uhradil na žalovaném úvěru dalších 3.859,22 Kč, tj. zbývá mu uhradit 6.441,91 Kč. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.

29. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 87 ZosÚ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dopisem doručeným dne 6.4.2025 (§§ 573 a 607 o.z.), ve lhůtě do tří dnů stanovených výzvou byl dluh splatný a od 15.4.2025 je žalovaný v prodlení s jeho úhradou. Žalovaný si musel být vědom povinnosti vrátit jistinu už v roce 2021. Doba následujících čtyř let pro platbu je tak zcela přiměřenou ve smyslu § 87 ZosÚ, nadto nebylo žalovaným tvrzeno cokoli, z čeho by bylo možné nepřiměřenost usuzovat. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru, nemohl soud přihlížet k splatnosti sjednané účastníky v této smlouvě. Neplatnou smlouvu nelze platně změnit.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. – úspěšnější je žalovaný, kterému náklady v řízení nevznikly.