17 C 123/2021

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 46.491 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do zaplacení částek 14.352,29 Kč, úroku z prodlení ve výši 1.696,66 Kč, úroku ve výši 2.686,74 Kč, úroku z prodlení z částky 8.274,94 Kč od 17.11.2017 do zaplacení ve výši 8,05 %, úroku 19,98 % ročně z částky 8.274,94 KČ od 17.11.2017 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 15.417,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 15.417,71 Kč za dobu od 13.12.2017 do zaplacení.

III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 16.721 Kč, úrok z prodlení ve výši 3.186,89 Kč, úrok ve výši 5.346,19 Kč, úrok z prodlení z částky 18.229,95 Kč od 17.11.2017 do 12.12.2017 ve výši 8,05 %, úrok z prodlení z částky 2.812,24 Kč od 13.12.2017 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 20,5 % ročně z částky 18.229,95 Kč od 17.11.2017 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení nároků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne 27.4.2015 mezi právnická osoba, právním předchůdcem žalobkyně (dále jen„ věřitel“), a žalovaným. Tvrdí, že právnická osoba žalovanému poskytla částku 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal částku spolu s úrokem ve výši 20,50 % ročně, odměnou za zpracování půjčky ve výši 4.110 Kč a odměnou za inkaso splátek v hotovosti ve výši 9.978 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 613 Kč. Dle tvrzení žalobkyně zaplatil žalovaný pouze částku 4.582,29 Kč. Žalobkyně se domáhá neuhrazené jistiny ve výši 18.229,95 Kč, poplatku ve výši 13.908,76 Kč a dalšího příslušenství uvedeného ve výrocích II a III tohoto rozsudku.

2. Žalobkyně se také domáhala proti žalovanému zaplacení nároků v rozsahu dle výroku I vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne 16.2.2015 mezi věřitelem a žalovaným. Žalobu vzala zpět. Soud řízení ve zpětvzaté části dle § 96 o.s.ř. zastavil.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

4. Ze smlouvy o zápůjčce, z karty zákazníka soud zjistil: Dne 27.4.2015 uzavřel věřitel s žalovaným smlouvu číslo o zápůjčce částky 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal částku spolu s úrokem ve výši 20,50 % ročně, odměnou za zpracování půjčky ve výši 4.110 Kč a odměnou za inkaso splátek v hotovosti ve výši 9.978 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 613 Kč, počínaje první splátkou splatnou týden po uzavření smlouvy. Dne 27.4.2015 žalovaný vyplnil zákaznickou kartu, ve které vedle svých osobních údajů uvedl, že nemá nezaopatřené děti, je nezaměstnaný, pobírá státní podporu ve výši 4.500 Kč, jiné příjmy ve výši 9.000 Kč, bydlí v podnájmu, za který platí 4.500 Kč, má výdaje na splátky zápůjček/výživné 3.200 Kč a další výdaje ve výši 2.700 Kč. Zatrhl, že předložil výměru podpory, sipo, šeky, občanský průkaz. Prohlásil, že proti němu není vedeno insolvenční řízení. Téhož dne věřitel žalovanému částku 20.000 Kč vyplatil.

5. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny žalobkyni postupní smlouvou ze dne 16.11.2017. Postoupení bylo žalovanému oznámeno zásilkou podanou u pošty dne 6. 12. 2017. Zároveň byl vyzván k platbě. (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení a podacího lístku)

6. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 9 odst. 1,3 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016 (dále ZosÚ), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

11. Ustanovení § 1 ZosÚ je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C číslo příjmení příjmení a ve věci číslo CILFIT. obec nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.

12. Zákon č. 145/2010 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem v rámci své podnikatelské činnosti (§ 3 písm. b) zákona) nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení § § 657 a 658 obč. zák. řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§4 - 6, § 9 – 10, přílohy 2,3), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 7, §11 an). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice citované finančním arbitrem). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

13. Ustanovení § 9 odst. 1 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná (viz. § 3 písm. b) zák. č. 145/2010 Sb.) povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

14. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti jméno příjmení a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ 15. Ustanovení § 9 odst. 1 ZosÚ neslouží k ochraně věřitele a jeho schopnosti uspokojit svou pohledávku, ale k ochraně spotřebitele a jeho schopnosti dluh splatit, aniž by přišel o standardní majetek. Věřitel svou povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka nesplní a neprokáže podepsaným prohlášením spotřebitele, že své povinnosti dostál, naopak – ve smyslu § 22 odst. 5 ZosÚ, jestliže neprokáže dostatečné zjišťování úvěruschopnosti, nastupuje domněnka, že svou povinnosti řádně nesplnil.

16. Přestože ustanovení § 9 odst. 3 ZosÚ ukládá spotřebitelům povinnost poskytnout věřiteli úplné a pravdivé údaje, konečné rozhodnutí, zda smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřít či nikoli pro (ne) úvěruschopnost dlužníka je na věřiteli. Je to on, na jehož žádost spotřebitel informace poskytuje (viz. § 9 odst. 3). Je to on, kdo disponuje odbornými znalostmi a je to on, kdo má k uzavření smlouvy přistoupit s odbornou péčí.

17. Věřitel povinnost uloženou § 9 odst. 1 ZosÚ nesplnil. Nezjišťoval, existenci, výši a splatnost jiných dluhů žalovaného, než vzniklých ze zápůjček hrazených splátkami, a při vědomí jeho nezaměstnanosti alespoň v databázi nebankovních a bankovních registrů, příp. výpisem z jeho účtu neověřoval jeho platební morálku. Nezjišťoval, zda má žalovaný vyživovací povinnost k (bývalé) manželce. Nadto žalobkyně ani neprokázala, že příjmy a výdaje žalovaného byly skutečně prověřovány.

18. Věřitel porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušil jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti zároveň porušil veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Přesto smlouvu uzavřel s vědomím sjednání vysokých poplatků a úroku. Právě na takováto jednání cílí zákon o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti věřitele byla uzavřena smlouva, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatné.

19. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

22. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

24. Ve smyslu § 2993 o.z. má žalobkyně právo jen na to, co plnila, tedy na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 15.417,71 Kč. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smlouvy o zápůjčce důvodný není. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bezdůvodné obohacení se stalo splatným na výzvu učiněnou v oznámení o postoupení, když z lhůty uvedené ve smlouvě, nelze pro neplatnost smlouvy vycházet. U lhůty k plnění (doručení oznámení) bylo přihlédnuto k § 573 o.z.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a §146 odst. 2 o.s.ř. – převážně úspěšný je žalovaný, který nezavinil částečné zastavení a kterému náklady v řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou* se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.