17 C 131/2023

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 118.203,30 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 2.000 Kč a co do úroků z prodlení v zákonné výši za dobu od 15. 12. 2015 do zaplacení z částky 2.000 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 116.203,30 Kč,úrok 14,9 % ročně z částky 115.203,30 Kč od 15.12.2015 do zaplacení,úrok ve výši 10.873,53 Kč,úrok z prodlení z částky 116.203.30 Kč od 15.12.2015 do 31.12.2017 ve výši 7,05 % ročně,úrok z prodlení z částky 116.203.30 Kč od 1.1.2018 do 30.6.2018 ve výši 7,50 % ročně,úrok z prodlení z částky 116.203.30 Kč od 1.7.2018 do 31.12.2018 ve výši 8 % ročně,úrok z prodlení z částky 116.203.30 Kč od 1.1.2019 do 30.6.2019 ve výši 8,75 % ročně,úrok z prodlení z částky 116.203.30 Kč od 1.7.2019 do 30.6.2020 ve výši 9 % ročně,úrok z prodlení z částky 116.203.30 Kč od 1.7.2020 do 30.6.2021 ve výši 7,25 % ročně,úrok z prodlení z částky 116.203.30 Kč od 1.7.2021 do 31.12.2021 ve výši 7,50 % ročně,úrok z prodlení z částky 116.203.30 Kč od 1.1.2022 do 30.6.2022 ve výši 10,75 % ročně,úrok z prodlení z částky 116.203.30 Kč od 1.7.2022 do 31.12. 2023 ve výši 14 % ročně,úrok z prodlení z částky 116.203.30 Kč od 1.1.2024 do 30.6.2024 ve výši 13,75 % ročně,úrok z prodlení z částky 116.203.30 Kč od 1.7.2024 do 4.9.2024 ve výši 11,75 % ročně,a úrok z prodlení z částky 116.203.30 Kč od 5.9.2024 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetía úrok z prodlení ve výši 3.155,92 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 53.358,90 Kč, a to v pravidelných splátkách po 4.000 Kč měsíčně, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje první splátkou splatnou k 20. dni měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 6. 2023 se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částek uvedených ve výroku I a II. Tvrdí, že dne 13. 11. 2007 její právní předchůdkyně, , právnická osoba, . (dále „banka“), a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 130.000 Kč a současně zřízen úvěrový účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky a úrok ve výši 14,90 % ročně splátkami po 2.766 Kč měsíčně. Žalovaná však splátky řádně nehradila, proto banka využila práva daného smluvními podmínky a od smlouvy o úvěru ke dni 15.4.2009 odstoupila a úvěr zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2015 byla pohledávka z žalované smlouvy postoupena žalobkyni. Po postoupení uhradila žalovaná pouze částku 2.125 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 115.203.3 Kč, poplatků ve výši 3.000 Kč, z čehož poplatek ve výši 2x500 Kč je požadován za zaslání upomínek ve dnech 23.1.2009 a 20.2.2009. Žalobkyně požaduje i úrok ve výši 14,9 % p.a. z jistiny ve výši 115.203,30 Kč za dobu od 15.12.2015 do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši z jistiny a poplatků za dobu od 15.12.2015 do zaplacení. Úrok ve výši 14,9 % p.a. a úrok z prodlení v zákonné výši z výše uvedených částek je žalobkyní požadován i za období od 15.4.2009 do 14.12.2015, a to ve výroku uvedené kapitalizované výši.

2. Žalovaná namítla promlčení. Poukazovala také na to, že v době sjednání úvěru jí bylo teprve 19 let, jejím jediným příjmem byly sociální dávky, měla jednu vyživovací povinnost a nebyla schopna úvěr (který si vzala pro své rodiče, kteří jí ho nespláceli) splácet. Rovněž namítala, že splátky zaplacené v exekučním řízení ve výši 2.500 Kč měly být použity nejprve na zaplacení nákladů na exekuci, pak na jistinu a pak na příslušenství. Nadto s ohledem na novelu exekučního řádu, měla být její exekuce zastavena, když více jak 6 let nebyla provedena úhrada, ona však pod tlakem přislíbila a také uhradila exekutorovi splátky. Namítala, že není v jejích schopnostech úvěr okamžitě splatit, neboť je samoživitelka, má 6 vyživovacích povinností, její příjmy jsou nízké.

3. Co do poplatků ve výši 2.000 Kč s příslušenstvím vzala žalobkyně žalobu zpět. Žalovaná se zpětvzetím souhlasila. S ohledem na uvedené bylo řízení ve zpětvzatém rozsahu dle § 96 o.s.ř. zastaveno.

4. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že dne 13.11.2007 byla uzavřena mezi bankou jako věřitelem a žalovanou smlouva o úvěru částky ve výši 130.000 Kč za úrok ve výši 14,9 % p.a. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úroky hradit ve splátkách po 2.766 Kč vždy k 20. dni v měsíci, počínaje první splátkou splatnou k 20.12.2007. Smlouva odkazuje na všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky a sazebník banky, podle kterých činil poplatek za upomínku se splátkou 500 Kč a banka měla oprávnění úvěr zesplatnit při prodlení s úhradou splátek.

5. Výpisy z účtu bylo zjištěno, že žalovaná úvěr ve výši 130.000 Kč vyčerpala, poslední splátku uhradila v listopadu 2008.

6. Z odstoupení ze smlouvy a dodejky bylo zjištěno, že v důsledku prodlení žalované s úhradou splátek, banka úvěr ke dni 15.4.2009 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši 123.502,63 Kč.

7. Z výpisů z účtu bylo zjištěno, že žalovaná k datu zesplatnění dlužila bance jistinu ve výši 115.203,30 Kč, poplatky ve výši 2x500 Kč, úroky ve výši 10.873,53 Kč a úroky z prodlení ve výši 3.155,92 Kč.

8. Z rozhodčího nálezu a z usnesení soudního exekutora bylo zjištěno, že dne 2. 10 2009 bylo zahájeno rozhodčí řízení ve věci banky proti žalované, mj. o nyní žalované nároky žalobkyně. Dne 30. 12. 2009 byl vydán , tituly před jménem, žalobě vyhovující rozhodčí nález sp. zn. , Anonymizováno, , který nabyl právní moci dne 3. 3. 2010 a vykonatelnosti dne 8. 3. 2010. Na základě rozhodčího nálezu bylo zahájeno 2.7.2010 exekuční řízení, které bylo k návrhu žalované zastaveno usnesením č.j. , spisová značka, ze dne 21. 4. 2023 z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky. Usnesení nabylo právní moci dne 13.5.2023.

9. Ze smlouvy o postoupení bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 14.12.2015.

10. Žalobkyně dne 7.6.2023 zaslala žalované předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy a podacího lístku).

11. Podle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

12. Vzhledem k datu uzavření smlouvy se práva a povinnosti z ní vzniklé posuzují podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále obč. zák.) a zákona č. 513/1991 Sb. , ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obch. zák.).

13. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 502 obch. zák. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

15. Podle § 330 odst. 2 obch. zák. při plnění peněžitého závazku se započte placení nejprve na úroky a potom na jistinu, neurčí-li dlužník jinak.

16. Podle § 369 odst. 1 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

17. Podle § 517 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení.

18. Podle § 4 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do 31.12.2010, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí být uzavřena písemně. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také a) stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona, b) stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele, c) stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení, d) stanovení jednotlivých plateb, včetně těch, které jsou uvedeny v § 2 písm. a) bodech 1 až 5, budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem; pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu, e) závazek věřitele informovat spotřebitele v průběhu plnění smlouvy o všech změnách roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr, f) u smluv, ve kterých se sjednává koupě najaté věci, výši spotřebitelského úvěru, g) ustanovení o právu na splacení spotřebitelského úvěru před stanovenou lhůtou (§ 11), h) podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah, i) způsob placení.

19. Podle § 6 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do 31.12.2010, nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele.

20. Podle §§ 524 a 526 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli.

21. Podle § 387 odst. 1 obch. zák. právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem.

22. Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

23. Podle § 402 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoliv právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.

24. Podle § 403 odst. 1 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí.

25. Podle § 408 odst. 1 obch. zák. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Do lhůty podle věty první se nezapočítává doba, po kterou se vede mediace podle zákona o mediaci. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty. Bylo-li právo pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení později než tři měsíce před uplynutím promlčecí doby nebo po jejím uplynutí, lze rozhodnutí soudně vykonat, jestliže řízení o jeho výkonu bylo zahájeno do tří měsíců ode dne, kdy mohlo být zahájeno.

26. Podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30.6.2010, výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

27. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že mezi bankou a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 obch. zák. Smlouva o úvěru obsahovala náležitosti kladené na ni obchodním zákoníkem i zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do 31.12.2010.

28. Směrnice 2008/48/ES zavazující členské státy implementovat do národního zákonodárství ustanovení chránící spotřebitele prověřováním úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy o úvěru v době uzavření smlouvy o úvěru neplatila. České právo k datu uzavření sporné smlouvy neukládalo věřiteli prověřit úvěruschopnost dlužníka.

29. Protože žalovaná nehradila dohodnuté splátky, banka využila svého práva vyplývajícího z obchodních podmínek, kterými byla žalovaná vázána, a žádala zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků a poplatků. Žalobkyně výše uvedenými listinami prokázala uzavření smlouvy o úvěru, vznik nároku na zesplatnění, řádné uplatnění zesplatnění a také poskytnutí úvěru, prodlení žalované s jeho splácením a výši dosud nesplacené jistiny, poplatků a úroku. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 524 obč. zák. a žalobkyně prokázala postoupení pohledávky, dospěl soud k závěru o aktivní legitimaci žalobkyně k vedení sporu.

30. Úvěr byl zesplatněn k 15.4.2009. Banka nárok uplatnila v rozhodčím řízení dne 2.10.2009 a na základě vydaného rozhodčího nálezu ze dne 30.12.2009 bylo zahájeno 2.7. 2010 exekuční řízení, které bylo zastaveno usnesením ze dne 21. 4. 2023, které nabylo právní moci 13.5.2023. Dne 9. 6. 2023 bylo zahájeno řízení u soudu. Okresní soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, a to usnesení ze dne 11. 5. 2011 sp.zn. 31 Cdo 1945/2010 (které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce), rozsudek ze dne 1. 6. 2016 sp.zn. 23 ICdo 19/2015 (v němž je uvedeno, že k stavění běhu promlčecí doby dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky), usnesení ze dne 30. 9. 2015 sp.zn. 23 Cdo 4460/2014 (podle něhož nejde o překážku věci rozhodnuté, jestliže o stejné věci, týkající se stejného předmětu řízení a týchž osob, bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc).

31. Soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2017 sp.zn. 33 Cdo 5258/2016 a usnesení ze dne 27. 12. 2017 sp.zn. 33 Cdo 3717/2017, z nichž vyplývá, že podá-li věřitel žalobu u soudu bez zbytečného odkladu poté, co byla exekuce pravomocně zastavena, nedochází k promlčení nároku, který podle hmotného práva nadále existuje, a že k stavění promlčecí doby lze v novém řízení u obecného soudu přihlédnout jen tehdy, pokud věřitel novou žalobu k obecnému soudu nepodá bez zbytečného odkladu.

32. V dané věci došlo ke stavění promlčecí doby zahájením rozhodčího řízení (když rozhodčí řízení i exekuční řízení byla zahájena přede dnem vydání sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11. května 2011, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce), promlčecí lhůta neběžela až do právní moci usnesení o zastavení exekučního řízení a následně neběží dosud, neboť žalobkyně podala žalobu v posuzované věci bez zbytečného odkladu po skončení exekučního řízení.

33. Námitka promlčení tak není důvodná. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 517 odst. 2 obč. zák. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.

34. S ohledem na ustanovení § 330 odst. 2 obch. zák. není důvodná ani námitka žalované ve věci úhrady dluhu.

35. Námitka, že exekuce měla být zastavena dle § 55 odst. 7 exekučního řádu pro tzv. dlouhodobou bezvýslednost, není relevantní, když jednak došlo, a to k návrhu žalované, k zastavení exekuce z jiného důvodu, jednak sama žalovaná tvrdí, že (pod tlakem) uhradila exekutorovi splátky na exekuci.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, která v nepatrné části předmětu řízení procesně zavinila zastavení řízení a ve zbylém rozsahu byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, tj. v částce 53.358,90 Kč. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4.729 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 118.203,30 Kč sestávající z částky 5.860 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, žaloba, účast u jednání ve dnech 12.10.2023, 13.6.2024 a 4.9.2024 a vyjádření k odvolání) a z částky 2.930 Kč za předžalobní výzvu dle § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva, chybí právní rozbor věci) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 40.190 Kč ve výši 8.439,90 Kč.

37. Za podání ze dne 27.8.2024 nebyla náhrada přiznána, neboť žalobkyně měla a mohla napsat žalobu tak, aby již nemusela být doplňována. Pokud k doplnění došlo, nejednalo se z hlediska rozhodování o nákladech řízení o účelný výdaj.

38. Podle § 160 o.s.ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

39. Žalovaná poukazovala na svou sociální situaci - 6 vyživovacích povinností, bydlí jen s dětmi, po ukončení rodičovské dovolené byla na úřadu práce, od dubna 2024 je zaměstnaná s příjmem 20.000 Kč měsíčně, za bydlení má výdaje 16.000 Kč měsíčně, je nemajetná. Žalobkyně souhlasila se splátkami po 4.000 Kč měsíčně.

40. S ohledem na sociální situaci žalované soud povolil žalobkyní odsouhlasené splátky u nákladů řízení. Poskytnutí splátek u žalované částky nevyhodnotil jako důvodné, neboť není možné přičítat k tíži žalobkyně finanční nedostatek na straně žalované, obzvláště když se nejedná o přechodný stav a když žalovaná od podání žaloby, tj. za dobu více než jednoho roku, nezaplatila na dlužné částce ničeho a od zesplatnění v roce 2009 do data podání žaloby uhradila jen částku 2.125 Kč. Soud dle § 166 o.s.ř. doplnil výrok II o konkrétní stanovení termínu splátek.