17 C 161/2021

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 41.600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 19.400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19.400 Kč od 2.3.2021 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 22.200 Kč, úrok z prodlení ve výši 6.991,25 Kč, úrok ve výši 19.509,7 Kč, úrok z prodlení z částky 30.000 Kč od 16.1.2021 do 1.3.2021 ve výši 8,5 %, úrok z prodlení z částky 10.600 Kč od 2.3.2021 ve výši 8,5 %, úrok z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 19.400 Kč od 2.3.2021 do zaplacení, úrok 23,72 % ročně z částky 30.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá proti žalované zaplacení nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 24.3.2017 mezi [právnická osoba], právním předchůdcem žalobkyně (dále jen„ věřitel“), a žalovanou. Tvrdí, že věřitel žalované poskytl částku 30.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku spolu s úrokem ve výši 23,72 % p.a., odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 6.000 Kč a náhradou za hotovostní inkaso splátek ve výši 12.000 Kč vrátit v 58 splátkách po 900 Kč týdně, což neučinila, když uhradila jen 10.600 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhá částek uvedených ve výroku I a II tohoto rozsudku. K zjišťování úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdí, že věřitel vycházel z informací žalované při poskytnutí úvěru a z listin, které mu žalovaná předložila.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. O věci bylo dle § 115a o.s.ř. rozhodována bez nařízení jednání.

4. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že věřitel dne 24.3.2017 uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] částky 30.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku spolu s úrokem ve výši 23,72 % p.a., odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 6.000 Kč a náhradou za hotovostní inkaso splátek ve výši 12.000 Kč vrátit v 58 splátkách po 900 Kč týdně. Téhož dne věřitel žalované částku 26.192 Kč vyplatil a 3.808 Kč vyplatil na úhradu spotřebitelského úvěru [číslo].

5. Žalovaná o sobě při žádosti o úvěr uvedla (zjištěno z karty zákazníka), že je vdaná, má 2 nezaopatřené děti, bydlí v rodinném domě, který spoluvlastní, na bydlení platí 1.500 Kč, má příjem ze zaměstnání ve výši 7.165 Kč měsíčně, má další příjmy ve výši 8.500 Kč a pobírá státní podporu ve výši 2.000 Kč. Dále uvedla výdaje ve výši 2.400 Kč na splátky věřiteli, osobní výdaje ve výši 3.500 Kč. Uvedla také, že spoření neplatí, nemá jiné závazky. Prohlásila, že proti ní není vedeno insolvenční řízení. Předložila pracovní smlouvu, výplatní pásky, šek, bankovní výpisy.

6. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni postupní smlouvou uzavřenou 15.1.2021. Postoupení bylo žalované oznámeno a byla také vyzvána k úhradě žalované částky do deseti dnů dopisem podaným na poště dne 15.2.2021 (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení a podacího lístku)

7. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 581 o.z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

14. Věřitel byl dle § 86 ZosÚ povinen zjišťovat úvěruschopnost žalované.

15. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

16. Ustanovení § 1 je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci [číslo] Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.

17. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.

18. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

19. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ 20. Věřitel povinnost uloženou § 86 ZosÚ řádně nesplnil, neboť nezjišťoval, zda má žalovaná i jiné závazky nežli z úvěrů a zápůjček, neověřoval výdaje na bydlení žalované, neověřoval, po jakou doby by měla žalovaná pobírat„ jiné příjmy“, bez kterých by splátku 3.600 Kč měsíčně nebyla schopna platit.

21. Pokud by věřitel přistupoval k uzavření smlouvy tak, jak mu ukládá § 86 ZosÚ, musel by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není oprávněn úvěr poskytnout.

22. Věřitel porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované porušil její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ zároveň porušil veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.

23. Přesto věřitel smlouvy uzavřel s vědomím sjednání vysokého úroku a poplatků. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti věřitele byla uzavřena smlouva o úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřené smlouvy jako právní jednání uzavřená v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatná.

24. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

26. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

27. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

28. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

30. Ve smyslu § 2993 o.z. má žalobkyně, která prokázala poskytnutí jistiny ve výši 30.000 Kč a postoupení pohledávky, právo na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 19.400 Kč. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smlouvy důvodný není. Úroky z prodlení byly přiznány až po uplynutí 10 dnů, ve kterých byla žalovaná vyzvána k platbě v oznámení o postoupení, po doručení uvedeného, ke kterému v souladu s § 573 o.z. došlo uplynutím třetího pracovního dne od podání. Z dohodnuté splatnosti s ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce jako celku nelze vycházet. Úroky z prodlení byly přiznány ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěšnější ve věci je žalovaná, které náklady za řízení nevznikly.

32. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 o.s.ř.