17 C 173/2021

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 10.216 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 7.182 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.182 Kč za dobu od 22.12.2017 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3.034 Kč, úrok z prodlení ve výši 1341,86 Kč, úrok ve výši 1.901,42 Kč, úrok z prodlení z částky 7.875,17 Kč od 17.11.2017 do 21.12.2017 ve výši 8,05 %, úrok z prodlení z částky 693,17 Kč od 22.12.2017 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 20,5 % ročně z částky 7.875,17 Kč od 17.11.2017 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá proti žalované zaplacení nároků vyplývajících ze smluv o zápůjčce číslo uzavřené dne 27.7.2015 mezi právnická osoba, právním předchůdcem žalobkyně (dále jen„ věřitel“), a žalovanou. Tvrdí, že věřitel žalované poskytl na zápůjčce částku 9.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku spolu s úrokem ve výši 1.185 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,50 % ročně, odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1.849 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 201 Kč, avšak uhradila pouze 1.818 Kč. Žalobkyně se domáhá neuhrazené jistiny ve výši 7875,71 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 2.340,83 Kč a příslušenství uvedeného ve výrocích tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdí, že schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr posoudil věřitel údaji získanými od žalované, které ověřil doklady zaznamenanými v zákaznické kartě. K tomuto tvrzení žalobkyně předložila zákaznickou kartu, jiné doklady dle svých tvrzení nemá.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Za splnění předpokladů dle ustanovení § 115a o. s. ř. rozhodoval soud o věci bez nařízení jednání.

4. Smlouva o zápůjčce pod číslo je datována dnem 27.7.2015. Je v ní uvedeno, že byla uzavřena mezi věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. Žalovaná se zavázala částku ve výši 9.000 Kč, jejíž převzetí potvrdila, vrátit spolu s úrokem ve výši 20,50 % ročně, odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1.849 v 60 týdenních splátkách po 201 Kč (zjištěno ze smlouvy číslo)

5. Dne 27.7.2015 žalovaná vyplnila zákaznickou kartu, ve které uvedla, že je v domácnosti, pobírá podporu a přídavky ve výši 10.100 Kč měsíčně, má další příjmy z brigády ve výši 6.000 Kč, její běžné měsíční výdaje jsou 6.000 Kč na bydlení, 1.400 Kč na splátku zápůjčky u věřitele a 4.100 Kč na další výdaje domácnosti. Žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, má 2 vyživovací povinnosti. Je zatrženo, že předložila výměr podpory, občanský průkaz, nájemní smlouvu a SIPO. Prohlásila, že není v insolvenčním řízení, není proti ní vedena exekuce, nemá zápůjčku u jiné společnosti, nemá jiné závazky s měsíční platbou. (zjištěno ze zákaznické karty)

6. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny žalobkyni postupní smlouvou uzavřenou 16. 11. 2017. Postoupení bylo žalované oznámeno a byla vyzvána k úhradě žalovaných částek do 10 dnů dopisem podaným na poště dne 6.12.2017 (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení a podacího lístku)

7. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

13. Podle § 9 odst. 1,3 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016 (dále jen„ ZosÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

15. Ustanovení § 1 ZosÚ je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. ve finančním arbitrem citovaném rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.

16. Ustanovení § 9 odst. 1 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná (viz. § 3 písm. b) zák. č. 145/2010 Sb.) povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

17. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ 18. Ustanovení § 9 odst. 1 ZosÚ neslouží k ochraně věřitele a jeho schopnosti uspokojit svou pohledávku, ale k ochraně spotřebitele a jeho schopnosti dluh splatit, aniž by přišel o standardní majetek. Věřitel svou povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka nesplní a neprokáže podepsaným prohlášením spotřebitele, že své povinnosti dostál, naopak – ve smyslu § 22 odst. 5 ZosÚ, jestliže neprokáže dostatečné zjišťování úvěruschopnosti, nastupuje domněnka, že svou povinnosti řádně nesplnil.

19. Přestože ustanovení § 9 odst. 3 ZosÚ ukládá spotřebitelům povinnost poskytnout věřiteli úplné a pravdivé údaje, konečné rozhodnutí, zda smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřít či nikoli pro (ne) úvěruschopnost dlužníka je na věřiteli. Je to on, na jehož žádost spotřebitel informace poskytuje (viz. § 9 odst. 3). Je to on, kdo disponuje odbornými znalostmi a je to on, kdo má k uzavření smlouvy přistoupit s odbornou péčí.

20. Věřitel povinnost uloženou § 9 odst. 1 ZosÚ řádně nesplnil, neboť nezjišťoval, zda má žalovaná i jiné závazky nežli ze zápůjček nebo jiné závazky, nežli závazky splácené splátkami, neověřoval příjmy z brigády (jejich výši a předpokládanou dobu poskytování), když věděl, že bez těchto příjmů byly tvrzené výdaje žalované nižší než příjmy.

21. Pokud by věřitel přistupoval k uzavření smlouvy tak, jak mu ukládá § 9 odst. 1 ZosÚ, musel by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 9 odst. 1 ZosÚ není oprávněn úvěr poskytnout.

22. Věřitel porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované porušil její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 9 odst. 1 ZosÚ zároveň porušil veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.

23. Přesto věřitel smlouvu uzavřel s vědomím sjednání vysokého úroku a poplatků. Právě na takováto jednání cílí § 9 odst. 1 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti věřitele byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatné.

24. Ve smyslu § 2993 o.z. má žalobkyně, která prokázala, že na ni byla postoupena pohledávka za žalovanou, právo jen na vrácení zatím nesplacené jistiny, tj. na 7.182 Kč. Ve zbylém rozsahu vyjma úroků z prodlení z jistiny je požadavek žalobkyně pro neplatnost smlouvy nedůvodný.

25. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bezdůvodné obohacení se stalo splatným na výzvu učiněnou v oznámení o postoupení, když z lhůty uvedené ve smlouvě nelze pro neplatnost smlouvy vycházet. U lhůty k plnění (doručení oznámení) bylo přihlédnuto k ustanovení §§ 573, 605 a 607 o.z.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř. U částky 5.943 Kč s příslušenstvím žalobkyně zpětvzetím zavinila zastavení řízení a u částky 3.034 Kč byla neúspěšná. Úspěšnější ve věci je tak žalovaná, které náklady za řízení nevznikly.

27. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.