17 C 176/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 71.231,23 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 46. 468 Kč, úrok z prodlení ve výši 6.303,14 Kč, úrok ve výši 9.211,23 Kč, úrok z prodlení z částky 17.630,37 Kč od 21.2.2025 do zaplacení ve výši 15 %, úrok 15 % ročně z částky 15.676,51 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, částku 24.763,23 Kč, úrok z prodlení ve výši 4.311,32 Kč, úrok ve výši 6.590,2 Kč, úrok z prodlení z částky 10.152,92 Kč od 21.2.2025 do zaplacení ve výši 15 %, úrok 15 % ročně z částky 9418,28 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá proti žalované zaplacení nároků vyplývajících ze smluv o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 8.7.2021 a č. , hodnota, uzavřené dne 4.10.2021, a to mezi , právnická osoba, ., právním předchůdcem žalobkyně (dále jen věřitel), a žalovanou. Tvrdí, že věřitel žalované poskytl částky ve výši celkem 70.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté částky spolu s úrokem a poplatky vrátit ve splátkách. Splátky řádně nehradila. K zjišťování úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdí, že věřitel vycházel z informací žalované při poskytnutí úvěru o jejích majetkových a rodinných poměrech, z předložených dokladů k majetkovým poměrům a nahlédnutím do registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že věřitel uzavřel dne 8.7.2021 s žalovanou, spotřebitelkou, smlouvu o úvěru částky 40.000 Kč. Žalovaná se zavázala jistinu spolu s úrokem ve výši 15 % p.a., poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 28.400 Kč, za administrativní činnost ve výši 4.200 Kč a za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 8.400 Kč uhradit ve 20 měsíčních splátkách po 4.342 Kč. Téhož dne věřitel žalované částku 40.000 Kč vyplatil.

4. Žalovaná o sobě v žádosti o úvěr dne 8.7.2021 uvedla, že je svobodná, nemá vyživovací povinnosti, bydlí ve vlastním. Má výdaje na bydlení ve výši 3.860 Kč měsíčně, srážky ze mzdy/výživné 0 Kč, hradí splátky částkou 1.992 Kč měsíčně, má výdaje na dopravu a osobní náklady v částce 4.000 Kč měsíčně a na pojištění, spoření ve výši 700 Kč měsíčně. Uvedla stávající dluh u věřitele, na kterém jí zbývá doplatit 15.896 Kč. Je zaměstnána od roku 2014 s příjmem 21.166 Kč čistého měsíčně (uvedené žalobkyně doložila pracovní smlouvou a výplatními páskami). Prohlásila, že proti ní není vedeno exekuční ani insolvenční řízení. (zjištěno z žádosti)

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že věřitel uzavřel dne 4.10.2021 s žalovanou, spotřebitelkou, smlouvu o úvěru částky 30.000 Kč. Žalovaná se zavázala jistinu spolu s úrokem ve výši 15 % p.a., za poskytnutí úvěru ve výši 21.300 Kč, za administrativní činnost ve výši 3.150 Kč, za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 6.300 Kč uhradit ve 20 měsíčních splátkách po 4.516 Kč. Téhož dne věřitel žalované částku 30.000 Kč vyplatil.

6. Žalovaná o sobě v žádosti o úvěr dne 4.10.2021 uvedla, že je svobodná, nemá vyživovací povinnosti, bydlí ve vlastním. Uvedla výdaje na bydlení ve výši 3.860 Kč měsíčně, splátky částkou 6.508 Kč měsíčně, výdaje na dopravu a osobní náklady v částce 4.000 Kč měsíčně a na pojištění, spoření 0 Kč. Uvedla stávající dluhy u věřitele, na kterých jí zbývá doplatit 9.896 Kč a 76.738 Kč. Je zaměstnána od roku 2014 s příjmem 22.936 Kč čistého měsíčně (uvedené žalobkyně doložila pracovní smlouvou a výplatními páskami). Prohlásila, že proti ní není vedeno exekuční ani insolvenční řízení. (zjištěno z žádosti)

7. Žalobkyně doložila NRKI report datovaný dnem 11.11.2025, ve kterém neměla žalovaná negativní záznamy o úhradách úvěrů.

8. Podle přehledu plateb žalovaná na pohledávku ze smlouvy ze dne 8.7.2021 uhradila celkem 46.272 Kč a na pohledávku ze smlouvy ze dne 4.10.2021 více než 50.000 Kč.

9. Z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalovaná k datu 8.7.2021 nevlastnila nemovitosti.

10. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny žalobkyni postupní smlouvou uzavřenou 12.3.2025. Postoupení bylo žalované oznámeno. (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení).

11. Žalovaná byla vyzvána k úhradě žalovaných částek ve lhůtě do 1.8.2025. (zjištěno z výzvy a podacího lístku).

12. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 28.5.2022 (dále jen ZoSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá, v souladu se směrnicí 2008/48/ES, věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§§ 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZoSÚ.

17. Ustanovení § 86 ZoSÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

18. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, , Anonymizováno, proti , jméno FO, a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. „… poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“19. K obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022.

20. Věřitel povinnost uloženou § 86 ZoSÚ ani u jedné ze smluv o úvěru nesplnil, neboť dostatečným způsobem nezjišťoval výdaje na bydlení žalované, když částka 3.000 Kč se i při vlastním bydlení (nijak neověřeném a soudem vyvráceném) jeví jako neúměrně nízkou, nadto nijak blíže nezjišťoval, proč si žalovaná u něho v krátké době po sobě sjednává druhý a následně i třetí spotřebitelský úvěr, když dosud neměla splaceny ty předchozí.

21. Pokud by věřitel přistupoval k uzavření smlouvy tak, jak mu ukládá § 86 ZoSÚ, musel by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZoSÚ není oprávněn úvěr poskytnout.

22. Věřitel porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušil jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZoSÚ věřitel zároveň porušil veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.

23. Přesto věřitel smlouvu o úvěru uzavřel s vědomím sjednání v součtu vysokého úroku a a poplatků. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZoSÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti věřitele byla uzavřena smlouva o úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatné.

24. Protože žalovaná již na obou úvěrech uhradila více než poskytnutou jistinu, a to dříve nežli se dle § 87 ZoSÚ mohla dostat do prodlení, je žaloba zcela nedůvodná.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. - úspěšnější je žalovaná, které náklady v řízení nevznikly.