17 C 178/2023

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 26.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 4.156 Kč s úrokem z prodlení z částky 4.156 Kč od 10.12.2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 21.844 Kč, úrok z prodlení ve výši 4.933,5 Kč, úrok ve výši 14.836,38 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 26.000 Kč od 2.11.2022 do 9.12.2022, úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 21.844 Kč od 10.12.2022 do zaplacení, úrok 24,81 % ročně z částky 26.000 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 2.6.2019 mezi , právnická osoba, , právním předchůdcem žalobkyně (dále jen „věřitel“), a žalovaným. Tvrdí, že věřitel žalovanému poskytl částku 26.000 Kč za úrok ve výši 32,15 % ročně a poplatky ve výši 15.600 Kč, žalovaný uhradil jen 13.000 Kč. K úhradám došlo do data postoupení pohledávek. K úvěruschopnosti žalobkyně tvrdí, že věřitel vycházel z informací a dokladů žalovaného o jeho příjmech a výdajích. Žalovaný v kartě zákazníka potvrdil jejich doložení. Doklady uváděné v kartě zákazníka nemá, rovněž nemá žádné doklady ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, . Ohledně posledně uvedené smlouvy navrhla žalobkyně vyžádat doklady od věřitele.

2. Věřitel a insolvenční správce věřitele sdělili soudu, že smlouvou č. , hodnota, a doklady k prověřování úvěruschopnosti, zákaznickou kartu ani přehled plateb k této smlouvě nemají.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

4. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 2.6.2019 uzavřel věřitel s žalovaným, spotřebitelem, smlouvu o spotřebitelském úvěru částky 26.000 Kč, přičemž částka ve výši 8.844 Kč byla použita na zaplacení stávajícího úvěru u věřitele č. , hodnota, a částka ve výši 17.156 Kč byla žalovanému vyplacena při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr s úrokem ve výši ve výši 32,15 % ročně a poplatky za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek ve výši 15.600 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 780 Kč.

6. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že dne 2.6.2019 žalovaný podepsal žádost o úvěr, ve které uvedl, že je svobodný, bezdětný, je spolubydlící. Od roku 2017 je zaměstnán u , právnická osoba, na dobu neurčitou, dosahuje čistého příjmu ve výši 16.800 Kč. Na bydlení platí 5.000 Kč, má osobní výdaje 5.000 Kč, u věřitele splácí úvěr ve výši 1.350 Kč měsíčně, jiné splátky spotřebitelských úvěrů ani další výdaje, specifikované jako pojištění OSVČ, odpovědností plnění, nedoplatky na daních atd., nemá. Je zatrženo předložení výplatních pásek, pracovní smlouvy, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV, SIPO. Žalovaný prohlásil, že proti němu nejsou vedeny exekuce.

7. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny žalobkyni postupní smlouvou ze dne 1. 11. 2022. Postoupení bylo žalovanému oznámeno zásilkou podanou u pošty dne 24. 11. 2022. Zároveň byl vyzván k platbě žalovaných částek do 10 dnů. (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení a podacího lístku)

8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 6 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

14. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 28.5.2022 (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 78 odst. 2 ZosÚ poskytovatel při plnění povinností podle odstavce 1 (pořizování listin nezbytných pro hodnověrné osvědčení řádného plnění povinností stanovených tímto zákonem) uchovává zejména b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzovaní úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

17. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

18. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice 2008/48/ES. Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C-453/00 , Anonymizováno, a ve věci 283/81 , Anonymizováno, . Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 , jméno FO, . Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správnídu soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.

20. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena, zajišťují i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.

21. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

22. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, , Anonymizováno, proti , jméno FO, a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. „… poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“23. Věřitel povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnil. Nedoložil žádný doklad o ověřování úvěruschopnosti, přitom takovou povinnost mu ukládá § 78 ZosÚ. Věřitel přitom z údajů žalovaného věděl, že žalovaný potřebuje poskytnutí úvěru na refinancování svého stávajícího úvěru, věděl, že má nízký příjem. Věřitel ani nezjišťoval, zda a jaké jiné závazky, nežli závazky hrazené splátkami, žalovaný má. Skutečnost, že žalovaný byl schopen přes svou sociální situaci úvěr určitou dobu splácet, neprokazuje, že byl úvěruschopný k datu sjednání spotřebitelského úvěru.

24. Pokud by věřitel přistupoval k uzavření smlouvy tak, jak mu ukládá § 86 ZosÚ, musel by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není oprávněn úvěr poskytnout.

25. Věřitel porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované porušil její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ zároveň porušil veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.

26. Přesto věřitel smlouvy o úvěru uzavřel s vědomím sjednání vysokého úroku a poplatků, jejichž výše u žalované smlouvy natolik nemravná, že i z tohoto důvodu je smlouva neplatná. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, které odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesly na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti věřitele byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřené smlouvy jako právní jednání uzavřená v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatná.

27. Žalobkyně tvrdí, že žalovanému věřitel poskytl úvěr ve výši 26.000 Kč. Žalobkyně prokázala poskytnutí úvěru v hotovosti ve výši 17.156 Kč. Ve zbylém rozsahu nebylo poskytnutí úvěru přes výzvu soudu prokázáno. Ve smyslu § 87 ZosÚ má žalobkyně nárok na rozdíl mezi prokazatelně vyplaceným úvěrem a splátkami žalovaným zaplacenými, tj. na částku 4.156 Kč. I pokud by žalobkyně prokázala použití části úvěru v tvrzeném rozsahu na refinancování předchozího úvěru, pak pro neprokázání úvěruschopnosti (viz výše) by měla i u dřívější smlouvy dle § 87 ZosÚ nárok na vrácení pouze jistiny; i její výši žádným způsobem neprokázala. V souladu s § 6 o.z. nebyl věřitel oprávněn těžit ze svého nepoctivého chování (nikoli řádného prověření úvěruschopnosti) a ponechat si část úvěru na úhradu dřívějšího úvěru poskytnutého v rozporu s pravidly na ochranu spotřebitele. Jiný závěr by znamenal absurdní stav, kdy by věřitel prostým refinancováním dluhu (pravděpodobně zatíženého obdobnými nemravnými poplatky a úroky) docílil plné úhrady refinancovaného úvěru a zároveň by se vyhnul možnému soudnímu přezkumu řádného zjišťování úvěruschopnosti dlužníka, případně mravnosti sjednaného příslušenství, ke kterému by nebýt refinancování došlo, pokud by se musel věřitel/žalobkyně domáhat zaplacení předchozího úvěru u soudu.

28. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

29. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 87 ZosÚ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dopisem podaným dne 24. 11. 2022, do 10 dnů byl dluh splatný (viz obsah výzvy) a od následujícího dne poté, tj. od 10.12.2022 (§§ 573 a 607 o.z.), je žalovaný v prodlení s jeho úhradou. Žalovaný si musel být vědom povinnosti vrátit jistinu nejpozději k datu splatnosti poslední dohodnuté splátky (červenec 2020). Doba více než jednoho roku pro platbu je tak zcela přiměřenou ve smyslu § 87 ZosÚ. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemohl soud přihlížet k splatnosti sjednané účastníky v této smlouvě.

30. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 o.s.ř.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. – úspěšnější je žalovaný, kterému náklady v řízení nevznikly.