17 C 19/2024

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 33.537 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 5.387 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5.387 Kč ročně od 11.7.2023 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku a) částku 7.200 Kč, úrok z prodlení ve výši 1.335,77 Kč, úrok ve výši 3.809,3 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 8.637,22 Kč od 2.6.2023 do 10.7.2023, úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 4.732,22 Kč od 11.7.2023 do zaplacení, úrok 24,24 % ročně z částky 8.637,22 Kč od 2.6.2023 do zaplacení, b) částku 20.950 Kč, úrok z prodlení ve výši 2.304,01 Kč, úrok ve výši 5.621,78 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 15.841,15 Kč od 2.6.2023 do 10.7.2023, úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 14.359,15 Kč od 11.7.2023 do zaplacení, úrok 20,74 % ročně z částky 15.841,15 Kč od 2.6.2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá proti žalované zaplacení nároků vyplývajících ze smluv o úvěru uzavřených dne 14.11.2019 a 23.2.2020 mezi , právnická osoba, , právním předchůdcem žalobkyně (dále jen „věřitel“), a žalovanou. Tvrdí, že věřitel žalované poskytl dne 14.11.2019 částku 20.000 Kč za úrok ve výši 20,74 % ročně a poplatky ve výši 15.400 Kč, žalovaná uhradila jen 16.368 Kč. Dne 23.2.2020 poskytl věřitel žalované částku 9.000 Kč za úrok ve výši 24,24 % ročně a poplatky ve výši 5.400 Kč, žalovaná uhradila jen 5.095 Kč K úhradám došlo do data postoupení pohledávek. K úvěruschopnosti žalobkyně tvrdí, že věřitel vycházel z informací a dokladů žalované o příjmech a výdajích. Žalovaná v kartě zákazníka potvrdila jejich doložení. Doklady uváděné v kartě zákazníka nemá, rovněž nemá žádné doklady ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, . Ohledně posledně uvedené smlouvy navrhla vyžádat doklady od věřitele. Žalovaná dluh ze smlouvy o půjčce ze dne 23.2.2020 co do částky 14.246 Kč uznala.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 14.11.2019 uzavřel věřitel s žalovanou, spotřebitelkou, smlouvu o spotřebitelském úvěru částky 20.000 Kč, přičemž částka ve výši 2.150 Kč byla použita na zaplacení stávajícího úvěru u věřitele č. , hodnota, a částka ve výši 17.850 Kč byla žalované vyplacena při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala úvěr s úrokem ve výši ve výši 20,74 % ročně a poplatky za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek ve výši 15.400 Kč vrátit v 80 týdenních splátkách po 485 Kč.

4. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že dne 14.11.2019 žalovaná podepsala žádost o úvěr, ve které uvedla, že je rozvedená, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v nájmu. Od roku 2018 je zaměstnána u , Anonymizováno, na dobu neurčitou, dosahuje čistého příjmu ve výši 12.252 Kč, navýšené o prémie ve výši 2.000 Kč a o přídavek na dítě ve výši 1.000 Kč. Na bydlení platí 6.423 Kč, má osobní výdaje 5.700 Kč, na exekuce splácí 203 Kč, jiné výdaje neuvedla, je zatržena další půjčka u věřitele, aniž je vyplněna celková výše půjčky. Je zatrženo předložení výplatních pásek, pracovní smlouvy, jiné než nájemní smlouvy.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 23.2.2020 uzavřel věřitel s žalovanou, spotřebitelkou, smlouvu č. , hodnota, o spotřebitelském úvěru částky 9.000 Kč, přičemž částka ve výši 9.000 Kč byla žalované vyplacena při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala úvěr s úrokem ve výši ve výši 32,15 % ročně a poplatky za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.400 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 270 Kč.

6. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že dne 23.2.2020 žalovaná podepsala žádost o úvěr, ve které uvedla, že je rozvedená, nemá vyživovací povinnost, bydlí v nájmu. Od roku 2018 je zaměstnána u , Anonymizováno, , dosahuje čistého příjmu ve výši 12.362 Kč, navýšené o 2.000 Kč za úklid. Na bydlení platí 7.120 Kč, má osobní výdaje 3.700 Kč, z půjček a úvěrů uvedla výše uvedený úvěr, jiné výdaje neuvedla. Uvedla, že je proti ní vedeno 1 exekuční řízení. Je zatrženo předložení výplatních pásek, pracovní smlouvy, jiné než nájemní smlouvy.

7. Z uznání bylo zjištěno, že dne 16.3.2022 žalovaná uznala, že má vůči věřiteli dluh ze smlouvy č. , hodnota, o spotřebitelském úvěru ve výši 14.246 Kč.

8. Věřitel přes výzvu soudu doklady ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, nedoložil. Nepřítomného účastníka řízení není soud povinen u jednání poučovat o jeho procesních povinnostech. Jen pro nepřítomnost účastníka, který nepožádal o odročení jednání, není soud povinen jednání odročit a (znovu) vyzývat k doplnění tvrzení a dokazování.

9. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny žalobkyni postupní smlouvou ze dne 1. 6. 2023. Postoupení bylo žalované oznámeno zásilkou podanou u pošty dne 23. 6. 2023. Zároveň byla vyzvána k platbě žalovaných částek do 10 dnů. (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení a podacího lístku)

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 6 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

16. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

17. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 28.5.2022 (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 78 odst. 2 ZosÚ poskytovatel při plnění povinností podle odstavce 1 (pořizování listin nezbytných pro hodnověrné osvědčení řádného plnění povinností stanovených tímto zákonem) uchovává zejména b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzovaní úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

20. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

21. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice 2008/48/ES. Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C-453/00 , Anonymizováno, a ve věci 283/81 , Anonymizováno, . Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 , jméno FO, . Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.

23. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena, zajišťují i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.

24. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

25. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, , Anonymizováno, proti , jméno FO, a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. „… poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“26. Věřitel povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnil. Nedoložil žádný doklad o ověřování úvěruschopnosti žalované, přitom takovou povinnost mu ukládá § 78 ZosÚ. Věřitel z údajů žalované věděl, že žalovaná potřebuje poskytnutí úvěru na refinancování svého stávajícího úvěru, věděl, že má nízký příjem, věděl, že proti ní je vedena exekuce. Není ani patrné, že by věřitel jakkoli ověřoval jiný příjem než příjem ze zaměstnání, bez kterého nebyla žalovaná schopna dohodnuté splátky hradit. Skutečnost, že žalovaná byla schopna přes svou sociální situaci úvěr určitou dobu splácet, neprokazuje, že byla úvěruschopná k datu sjednání spotřebitelského úvěru (viz refinancování).

27. Pokud by věřitel přistupoval k uzavření smlouvy tak, jak mu ukládá § 86 ZosÚ, musel by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není oprávněn úvěr poskytnout.

28. Věřitel porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované porušil její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ zároveň porušil veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.

29. Přesto věřitel smlouvy o úvěru uzavřel s vědomím sjednání vysokého úroku a poplatků, jejichž výše u žalované smlouvy natolik nemravná, že i z tohoto důvodu je smlouva neplatná. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, které odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesly na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti věřitele byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřené smlouvy jako právní jednání uzavřená v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatná.

30. Smlouvou o úvěru a listinami k ověřování úvěruschopnosti, byla nad rámec nesplacené jistiny vyvrácena domněnka existence a výše dluhu vzniklá uznáním dluhu.

31. Žalobkyně tvrdí, že žalovanému věřitel poskytl úvěry z žalovaných smluv v celkové výši 29.000 Kč. Žalobkyně prokázala poskytnutí úvěru v hotovosti ve výši 17.850 Kč a 9.000 Kč. Ve zbylém rozsahu nebylo poskytnutí úvěru přes výzvu soudu prokázáno. Ve smyslu § 87 ZosÚ má žalobkyně nárok na rozdíl mezi prokazatelně vyplaceným úvěrem a splátkami žalovanou zaplacenými, tj. na částku 5.387 Kč. I pokud by žalobkyně prokázala použití části úvěru v tvrzeném rozsahu na refinancování předchozího úvěru, pak pro neprokázání úvěruschopnosti (viz výše) by měla i u smlouvy č. , hodnota, dle § 87 ZosÚ nárok na vrácení pouze jistiny, i její výši žádným způsobem neprokázala. V souladu s § 6 o.z. nebyl věřitel oprávněn těžit ze svého nepoctivého chování (nikoli řádného prověření úvěruschopnosti) a ponechat si část úvěru na úhradu dřívějšího úvěru poskytnutého v rozporu s pravidly na ochranu spotřebitele. Jiný závěr by znamenal absurdní stav, kdy by věřitel prostým refinancováním dluhu (pravděpodobně zatíženého obdobnými nemravnými poplatky a úroky) docílil plné úhrady refinancovaného úvěru a zároveň by se vyhnul možnému soudnímu přezkumu řádného zjišťování úvěruschopnosti dlužníka, případně mravnosti sjednaného příslušenství, ke kterému by nebýt refinancování došlo, pokud by se musel věřitel/žalobkyně domáhat zaplacení předchozího úvěru u soudu.

32. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

33. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

34. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

35. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 87 ZosÚ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dopisem podaným dne 23. 6. 2023, do 10 dnů byl dluh splatný (viz obsah výzvy) a od následujícího dne poté, tj. od 11.7.2023 (§§ 573 a 607 o.z.), je žalovaná v prodlení s jeho úhradou. Žalovaná si musela být vědoma povinnosti vrátit jistinu nejpozději k datu splatnosti poslední dohodnuté splátky (srpen a září 2021). Doba více než dvou let pro platbu je tak zcela přiměřenou ve smyslu § 87 ZosÚ. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemohl soud přihlížet k splatnosti sjednané účastníky v této smlouvě.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. – úspěšnější je žalovaná, které náklady v řízení nevznikly.