17 C 229/2019

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zrušení věcného břemene

I. Zrušuje se věcné břemeno zřízené ve prospěch žalovaného usnesením Okresního soudu ve [obec] - pobočky ve [obec] ze dne 4.9.2000, č.j. 2D 822/99-35 (dle LV D 822/1999) odpovídající právu doživotního a bezplatného bydlení a užívání výhradně bytu v patře rodinného domu [adresa] v [obec], sestávajícího z kuchyně a dvou místností, koupelny a WC a společného užívání vstupní verandy, schodiště, chodeb, sklepů, půdních prostor, garáže a pozemků p.č. st. [anonymizováno] a [číslo], zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu za zrušení věcného břemene ve výši 680.000 Kč, a to částku 340.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a částku 340.000 Kč ve splátkách po 7.500 Kč měsíčně splatných vždy k prvnímu dni každého měsíce, počínaje první splátkou splatnou k 15. dni v měsíci následujícímu po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 12.514 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů státu ve výši 6.000 Kč na účet Okresního soudu ve Vsetíně.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Vsetíně soudní poplatek za žalobu ve výši 5.000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 31. 10. 2019 domáhá zrušení věcného břemene uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku oproti povinnosti zaplatit žalovanému náhradu za zrušení věcného břemene. Žalobce tvrdí, že je vlastníkem nemovitosti zatížené věcným břemenem od roku 2000. Zpočátku bylo jeho soužití s žalovaným bezproblémové, avšak přibližně před sedmi lety ho žalovaný (otec) fyzicky napadl. Od září 2017 si žalobce s žalovaným bydlení rozdělili tak, že žalovaný s přítelkyní obýval patro domu [adresa] a žalovaný přízemí. V roce 2017 začal žalovaný žalobci vyhrožovat, že podpálí dům, žalobce zabije – podřízne, nakrájí na kousky a spálí. Soustavně mu vulgárně nadával, chodil po domě, bouchal dveřmi, vyvolával konflikty, neustále mu vyhrožoval smrtí. Došlo sice k dohodě o placení nákladů spojených s provozem domu, avšak agresivní výpady žalovaného proti žalobci se začaly stupňovat. Pokud byl žalovaný pod vlivem alkoholu a měl v ruce nůž, tak se žalobci dařilo mu nůž odebrat. Opakovaně volal hlídku policie. Žalovaný ničil majetek, bouchal dveřmi tak silně, že ve zdech se objevovaly praskliny, které vyžadovaly opravy. Znemožňoval žalobci přístup do prostor domu, např. zamkl garáž, sklep a neumožnil přístup nutný pro odpočet odběru vody. Také chodil po chodbě, tzv. práskal elektrickým obuškem, čímž dráždil psa nebo denně vykřikoval na chodbě, byť vyděl, že žalobce už spí nebo pracuje. Dne 9. 7. 2019 žalovaný žalobce napadl nožem a vyhrožoval zabitím. Při útoku žalobce utrpěl zranění prstu levé ruky a byl více než dva týdny v pracovní neschopnosti. Z důvodu obavy o život přivolali žalobce a jeho přítelkyně policii a žalobce podal návrh na vydání předběžného opatření k vykázání žalovaného. Přestože byl žalovaný soudem vykázán a nebylo mu dovoleno žalobce kontaktovat a do domu vstupovat, žalovaný předběžné opatření nerespektoval. Žalobce se pokoušel s žalovaným dohodnout na zrušení věcného břemene, k dohodě nedošlo.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasí. Namítá, že žalobce dlouhodobě prokazoval, že o dům nemá zájem, nestaral se o něj, což vedlo k tomu, že žalovaný řekl žalobci, že ho zabije. Ve skutečnosti by to nedokázal, rovněž by nedokázal zapálit dům. Žalovaný namítal, že do domu investoval značné prostředky, např. do oken, bojleru, kotle. Žalovaný také namítal, že žalobce se o dům řádně nestará, např. je prasklý komín, byly zničeny okapy. V současné době bydlí žalovaný s přítelkyní v podnájmu.

3. Ze spisu Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí sp. zn. 2 D 822/99 bylo zjištěno, že usnesením č.j. 2 D 822/99-35 ze dne 4. 9. 2000, které nabylo právní moci 28. 9. 2000, bylo v řízení o projednávání dědictví po [jméno] [příjmení] rozhodnuto o schválení dědické dohody, na základě které se žalobce stal vlastníkem rodinného domu [adresa], pozemku p. [číslo] v k.ú. a obci [obec]. Zároveň byla zřízena věcná břemena, mimo jiné věcné břemeno pro žalovaného v rozsahu, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobce je dosud vlastníkem nemovitostí získaných v souvislosti s výše uvedeným dědickým řízením, které jsou dosud zatíženy tehdy zřízeným věcným břemenem.

5. Ze spisu zdejšího soudu sp.zn. 53 Nc 1005/2019 a 53 Nc 805/2019 bylo zjištěno, že usnesením č.j. 53 Nc 1005/2019-12 ze dne 19. 7. 2019, které nabylo právní moci dne 6. 8. 2019, bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zdržet se setkávání a navazování kontaktu s žalobcem a zdržet se vstupu do domu [obec a číslo] a jeho bezprostředního okolí v okruhu 100 metrů od domu. Bylo tak rozhodnuto k návrhu žalobce, který uvedl, že od září 2017 se množí vulgární i fyzické útoky žalovaného. Ze záznamu policie vyplynulo, že dne 10. 7. 2019 zasahovala v domě [adresa], protože žalovaný vyhrožoval žalobci zabitím. Již dříve dne 17. 5. 2018 a 9. 7. 2019 žalovaný ohrožoval žalobce nožem. Při posledně uvedeném napadení došlo k pořezání žalobce na prstech a předloktích ruky. Usnesením zdejšího soudu č.j. 53 Nc 805/2019-13 ze dne 4. 11. 2019, které nabylo právní moci 5. 12. 2019, bylo vykázání prodlouženo do 19. 1. 2020, když bylo zjištěno, že žalovaný porušil vydané předběžné opatření. Za porušení rozhodnutí o vykázání byl žalovaný odsouzen trestním příkazem Okresního soudu ve [obec] ze dne 29. 8. 2019, č.j. 1 T 133/2019-43, když byl uznán vinným z přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí o vykázání, protože dne 11. 8. 2019 a 13. 8. 2019 vstoupil na pozemek u domu [obec a číslo] a dne 10. 8. 2019 opakovaně kontaktoval navrhovatele. Z citovaného trestního příkazu bylo zjištěno, že nabyl právní moci dne 24. 9. 2019.

6. Ze spisů Okresního soudu ve [obec] sp.zn. 1 T 133/2019 a 4 T 163/2019 bylo zjištěno, že trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 17. 10. 2019, č. j. 4 T 163/2019-115 byl žalovaný uznán vinným, že v době nejméně od května 2018 do 9. 7. 2019 v [obec] u rodinného domu [adresa] opakovaně vyhrožoval žalobci, že podpálí dům, žalobce zabije, přičemž dne 9. 7. 2019 držel v ruce při výhružkách lovecký nůž. Trestní příkaz nabyl právní moci 12. 11. 2019.

7. Žalobce vypověděl, že od 10. 1. 2020 v domě [adresa] nebydlí kvůli obavě, že by se tam žalovaný mohl vrátit. Aktuálně v domě nebydlí nikdo, ale žalobce do domu prakticky každý den chodí a kontroluje ho. V roce 2020 žalovaný žalobci žádným způsobem nevyhrožoval (výslech ze dne 16. 9. 2020). Poté co skončila lhůta k vykázání, vrátil žalobce žalovanému klíče. Vyhrocenost vztahu žalobce a žalovaného se vleče dlouho. Žalobce se do domu [adresa] vrátil v době, kdy mu bylo 18 let. Tehdy se stalo, že žalovaný na něj vzal nůž a sekeru a rozbil jeho věci. Následně byl žalovaný 3 nebo 4 roky ve výkonu trestu odnětí svobody. Po návratu z vězení se žalovaný vrátil do domu 316. V té době žalobce v domě nebydlel. Asi před třemi lety se do domu nastěhoval i s přítelkyní. Žalovaný mu však věčně nadával, mlátil dveřmi. Časem bylo uvedené na denním pořádku a po pár měsících se stalo, že bylo i na denním pořádku vyhrožování zabitím. Žalovaný vyhrožoval žalobci a jeho matce, fyzicky žalovaný žalobce napadl dvakrát nebo třikrát. Z toho v jednom případě byl opilý, že tomu žalobce nepřikládal takovou váhu, protože bylo snadné se ubránit, ale pak k napadení došlo při střízlivosti žalovaného a situace byla vyhrocena. Vyhrožování zabitím slyšely a viděly i další osoby. Podpálením domu vyhrožoval žalovaný vícekrát. Žalovaný také ničil balkón a půdu, kam tahal těžké věci, je možné, že právě kvůli tomu začaly zdi domu praskat. K tomu přispělo nejspíše i výrazné bouchání dveřmi žalovaným. Žalovaný natáhl různé hadice na střechu garáže a ze střechy garáže pak stékala voda. Kvůli tomu má garáž popadanou omítku. Žalovaný pálil v kotli gumy a boty, ale nečistil komín. Také zasahoval do jističů a rozvodné skříně. Přibližně před třemi lety žalobce nabízel žalovanému, že by dům prodal a vzájemně by se vypořádali. Zpočátku žalovaný s prodejem souhlasil, ale ve chvíli, kdy se začalo s realizací, couvl. Žalovaný žalobci po celou dobu, co žalobce bydlel v domě [adresa], neumožňoval vstup do garáže, zamykal půdu, nechtěl dům zpřístupnit vodařům pro provedení odpočtu. Přestože se po vykázání dohodli, že žalovaný dá žalobci klíče od prostor, které užívá, neučinil tak a žalobce musel zavírat okna domu z venku. Žalovaný umístil na zahradu u domu 316 svých 5 aut, karavan a mobilhouse, což zapříčinilo, že žalobce neměl možnost parkování u domu. Dohoda s žalovaným ohledně způsobu užívání nemovitostí nebyla možná.

8. Ze znaleckého posudku znalkyně v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí [celé jméno znalkyně] ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že znalkyně pro provedení prohlídky nemovitostí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku porovnávací metodou, tedy srovnáním cen nájmu obdobných nemovitostí a také za použití metody stanovení hodnoty věcného břemene z obvyklé ceny nemovitostí srovnáním s obvyklou cenou nemovitostí v daném místě stanovila hodnotu věcného břemene práva doživotního a bezplatného bydlení a užívání bytu v rozsahu uvedeném ve výroku I rozsudku na částku 680.000 Kč. Znalkyně zjistila, že rodinný dům [adresa] je samostatně stojící, zděný, podsklepený o dvou nadzemních podlažích a půdním prostoru a dvou bytových jednotkách 2+1, se zanedbanou údržbou (uvedené je zřejmé i z fotografií, které soud v řízení provedl).

9. Podle § 1299 odst. 2 o.z. při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu.

10. Výslechem žalobce, ze shora citovaných trestních spisů a spisů ve věci předběžných opatření bylo prokázáno, že nejméně posledních 7 let je soužití žalobce a žalovaného v důsledku chování žalovaného prakticky vyloučeno. Bylo prokázáno, že žalovaný žalobci několikrát vyhrožoval zabitím, nejméně ve dvou případech ho napadl nožem, vyhrožoval také podpálením domu. V době soužití byl žalovaný vůči žalobci prakticky denně vulgární, znemožňoval žalobci, vlastníku nemovitostí, přístup do garáže, na půdu, přičemž tyto části nemovitostí neměl mít dle zřízeného věcného břemene ve výlučném užívání. Přestože žalovanému byl předběžným opatřením zakázán vstup do domu a kontaktování žalobce, žalovaný přesto v době vykázání předběžné opatření v několika případech porušil. Chování žalovaného nakonec vedlo k tomu, že žalobce dům ze strachu před žalovaným opustil.

11. Ustálená judikatura soudu dospěla k závěru, že hrubý nepoměr mezi služebností a výhodou oprávněného ve smyslu § 1299 o.z. může spočívat i v osobních poměrech účastníků, např. v jejich dlouhodobém konfliktním jednání, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 1624/2002 nebo rozhodnutí sp.zn. 22 Cdo 82/2008, ve kterém Nejvyšší soud uved:„ Došlo-li ke změně poměru spočívající v tom, že vztahy mezi účastníky jsou mimořádně konfliktní, nemovitost zatíženou věcným břemenem nikdo z nich proto neužívá a i v průběhu řízení docházelo k jejímu poškozování, které účastníci sváděli jeden na druhého a existence věcného břemene je důvodem sporu mezi účastníky, které mají negativní vliv na užívání a údržbu domu, jsou dány důvody ke zrušení důvody věcného břemene za přiměřenou náhradu.“ Obdobné stanovisko pak vyjádřil Nejvyšší soud také v rozsudku ze dne 27. března 2008, sp.zn. 22 Cdo 155/2018. Situace v nyní projednávané věci je obdobná jako ve výši citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poměry mezi účastníky jsou takové, že společné užívání nemovitostí je natolik konfliktní, že žalobce, vlastníka nemovitostí, z užívání vylučuje. Uvedené tak představuje hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněné osoby a je dán důvod pro zrušení služebnosti, když pouhé omezení služebnosti vzhledem k charakteru nemovitosti (nutnost užívání společných prostor) a konfliktní situaci způsobené žalovaným není účelné.

12. Případné investice do nemovitosti činěné osobou oprávněnou z věcného břemene neopravňují nikoho k fyzickému napadání, k výhrůžkám zabitím ani k porušování nařízeného vykázání.

13. Ve smyslu § 1299 odst. 2 o.z. je zrušení služebnosti možné jen za přiměřenou náhradu. Tato náhrada byla přiznána ve výši odhadnuté znalcem, tedy ve výši 680.000 Kč.

14. Žalobce požádal o rozložení platby náhrady. Uvedl, že je schopen okamžitě zaplatit polovinu částky, u zbytku požádal o splátky. Jeho žádosti bylo vyhověno poté, co žalobce objasnil, jakým způsobem chce získat finanční prostředky na splátky – pronájmem sporné nemovitosti, u které přistupuje k rekonstrukci. I při povolení splátek soud přihlédl k chování žalovaného, v důsledku jehož chování byl žalobce nucen poměry služebnosti řešit.

15. Žalobce navrhl, aby ve věci byla vyslechnuta jeho přítelkyně [jméno] [příjmení] k nevhodnému chování žalovaného ve vztahu k žalobci. Výslech vyhodnotil soud jako nadbytečný, když tvrzení o chování žalovaného byla prokázána výše citovanými důkazy.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšný ve věci byl žalobce (nadto věcné břemeno je zrušováno výlučně kvůli amorálnímu chování žalovaného) a má tudíž právo na náhradu svých nákladů. Náklady žalobce sestávají z nákladů na právní zastoupení a to odměna za 4 úkony právní služby ve výši 4 krát 2.500 Kč dle § 9 odst. 3 písm. c) a § 7 a.t. za přípravu a převzetí, konzultaci s klientem přesahující jednu hodinu dne 9. 9. 2020 a účast u soudních jednání dne 16. 9. 2020 a 24. 2. 2021. Za tytéž právní úkony náleží režijní paušál ve výši 4 krát 300 Kč dle § 13 a.t. Za účasti u všech jednání (i za jednání dne 14.10.2020, u kterého věc pro nepřítomnost žalovaného nebyla projednána) náleží náhrada za ztrátu času ve výši 600 Kč dle § 14 a.t. a cestovné ze [obec] do [obec] a zpět při délce trasy 2 krát 20 km ve výši 238,40 Kč x2 za jednání dne 16. 9. 2020 a 14. 10. 2020, při průměrné spotřebě 5, 5 litrů /100 km (poslední položka bodu 27 a velkého technického průkazu je průměrnou spotřebou), ceně benzínu 95 32 Kč a náhradě za opotřebení 4,20 Kč/km (poslední dva údaje dle vyhlášky č. 353/2019 Sb.) a za účast u jednání dne 24. 2. 2021 ve výši 237,20 Kč, průměrné spotřebě 5,5 litrů, ceně benzínu 27,80 Kč, opotřebení 4,40 Kč (poslední dva údaje dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.).

17. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o.s.ř. Neúspěšný žalovaný je povinen zaplatit náklady státu sestávající z nákladů na znalečné ve výši 6.000 Kč.

18. O soudním poplatku bylo rozhodnuto dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, když žalobce byl od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl. Výše soudního poplatku byla stanovena dle položky 4, bodu 1a Sazebníku poplatku zákona č. 549/1991 Sb.

19. Lhůta k platbě nákladů řízení a soudního poplatku byla stanovena dle § 160 o.s.ř.