17 C 244/2020

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 28.096 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 9.454 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 9.454 Kč za dobu od 11.1.2020 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 11.506 Kč, úrok z prodlení ve výši 2.924,83 Kč, úrok ve výši 8.687,44 Kč, úrok z prodlení z částky 14.999,99 Kč od 7.12.2019 do 10.1.2020, úrok z prodlení z částky 5.545,99 Kč od 11.1.2020 do zaplacení, úrok 23,72 % ročně z částky 14999,99 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a částku 7136 Kč, úrok z prodlení ve výši 1265,74 Kč, úrok ve výši 3754,96 Kč, úrok z prodlení z částky 5495,59 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, úrok 23,72 % ročně z částky 5495,59 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá proti žalované zaplacení nároků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 30.5.2016 mezi [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], právním předchůdcem žalobkyně, a žalovanou. Tvrdí, že [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] žalované poskytla částku 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku spolu s úrokem ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč vrátit ve splátkách. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná uhradila pouze 5.546 Kč a domáhá se 14.999,99 Kč na jistině, dlužných úhrad ve výši 5.960,01 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 8.687,44 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2.924,83 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z 14.999,99 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z 14.999,99 Kč od 7.12.2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku uvádí, že se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 14.999,99 Kč od 11.7.2017 do data 6.12.2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 2.924,83 Kč uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z 14.999,99 Kč od 18.7.2017 do 6.12.2019.

2. Žalobkyně se také domáhá zaplacení nároků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 24.12.2015 mezi [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], právním předchůdcem žalobkyně, a žalovanou. Tvrdí, že [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] žalované poskytla částku 12.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku spolu s úrokem ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.800 Kč vrátit ve splátkách. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná uhradila pouze 13.744 Kč a domáhá se jistiny ve výši 5.495,59 Kč a dlužných úhrad ve výši 1.640,41 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3.754,96 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.265,74 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z 5.495,59 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši z 5.495,59 Kč od 07.12.2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku uvádí, že se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z 5.495,59 Kč od 3.2.2017 do 6.12.2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z 5.495,59 Kč od 10.2.2017 do 6.12.2019.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

4. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání.

5. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že dne 24.12.2015 [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce částky 12.000 Kč. Žalovaná se zavázala půjčku s úrokem ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.800 Kč vrátit v 58 týdenních splátkách po 360 Kč. Téhož dne [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] žalované částku 12.000 Kč vyplatila.

6. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že dne 22. 12.2015 žalovaná vyplnila žádost o zápůjčku, ve které uvedla svůj čistý příjem 12.000 Kč, výdaje 5.750 Kč (z toho výdaje na domácnost 2.500 Kč, na splátky/alimenty 3.000 Kč, na telefon 250 Kč), předložila výplatní pásky a výpis z účtu. Uvedla, že bydlí v nájmu v rodinném domě. Údaje o dětech nevyplnila, o nákladech na bydlení také ne.

7. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že dne 30.5.2016 [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce částky 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala půjčku s úrokem ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve 3.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč vrátit v 58 týdenních splátkách po 457 Kč. Téhož dne [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] žalované částku 15.000 Kč vyplatila.

8. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že dne 30. 5.2016 žalovaná vyplnila žádost o zápůjčku, ve které uvedla svůj čistý příjem 13.000 Kč, výdaje 5.640 Kč (z toho výdaje na domácnost 3.500 Kč, na splátky úvěrů 3.000 Kč, na nájem/inkaso 700 Kč), předložila výplatní pásky a pracovní smlouvu. Uvedla, že je od roku 1989 vdaná, nemá nezaopatřené děti, splátky ve výši 1.440 Kč měsíčně hradí na jiné půjčce věřitele. Údaje o jiných zápůjčkách a úvěrech nevyplnila.

9. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny žalobkyni postupní smlouvou. Postoupení bylo žalované oznámeno zásilkou podanou u pošty dne 7.1.2020. Zároveň byla vyzvána k platbě. (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení a podacího lístku)

10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 581 o.z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

16. Podle § 9 odst. 1,3 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 17. [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] byla dle § 9 odst. 1,3 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016 (dále ZosÚ), povinna zjišťovat úvěruschopnost žalované.

18. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

19. Ustanovení § 1 ZosÚ je transpozicí směrnice 2008 /48/ Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudní dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudní dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 [příjmení] [příjmení] a ve věci 283/81 [anonymizováno] Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudní dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudní dvora je vyjádřeno mj. ve finančním arbitrem citovaném rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.

20. Zákon č. 145/2010 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem v rámci své podnikatelské činnosti (§ 3 písm. b) zákona) nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení § § 657 a 658 obč. zák. řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§4 - 6, § 9 – 10, přílohy 2,3), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 7, §11 an). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice citované finančním arbitrem). [příjmení] cíli odpovídá i ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

21. Ustanovení § 9 odst. 1 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008 [číslo] nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná (viz. § 3 písm. b) zák. č. 145/2010 Sb.) povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

22. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo], CA [anonymizována dvě slova] proti [jméno] [příjmení] a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ 23. Ustanovení § 9 odst. 1 ZosÚ neslouží k ochraně věřitele a jeho schopnosti uspokojit svou pohledávku, ale k ochraně spotřebitele a jeho schopnosti dluh splatit, aniž by přišel o standardní majetek. Věřitel svou povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka nesplní a neprokáže podepsaným prohlášením spotřebitele, že své povinnosti dostál, naopak – ve smyslu § 22 odst. 5 ZosÚ, jestliže neprokáže dostatečné zjišťování úvěruschopnosti, nastupuje domněnka, že svou povinnosti řádně nesplnil.

24. Přestože ustanovení § 9 odst. 3 ZosÚ ukládá spotřebitelům povinnost poskytnout věřiteli úplné a pravdivé údaje, konečné rozhodnutí, zda smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřít či nikoli pro (ne) úvěruschopnost dlužníka je na věřiteli. Je to on, na jehož žádost spotřebitel informace poskytuje (viz. § 9 odst. 3). Je to on, kdo disponuje odbornými znalostmi a je to on, kdo má k uzavření smlouvy přistoupit s odbornou péčí. 25. [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] povinnost uloženou § 9 odst. 1 ZosÚ nesplnila, neboť řádným způsobem nezjišťovala a neověřovala výdaje žalované, zejména výdaje na bydlení a o existenci a stavu dosud nesplacených závazků a o příjmech a výdajích manžela, když z ničeho se nepodává, že by s manželem nežila či k němu neměla vyživovací povinnost. Nadto nezjišťovala u prvně uzavřené smlouvy, kdy končí žalované pracovní poměr. 26. [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované porušila její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti zároveň porušila veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Přesto smlouvu o úvěru uzavřela s vědomím sjednání vysokých poplatků a úroku. Právě na takováto jednání cílí zákon o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] uzavřena smlouva o úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatné.

27. V tomto směru soud odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 14.3.2018, č. j. 8 Co 47/2018-50 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudní dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZosÚ, potažmo druhu jeho neplatnosti (Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva, v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ZosÚ ve spojení s § 588 o. z., je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky [právnická osoba] [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], EU:C: [číslo]); což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku z 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012). Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení: ve vztahu k směrnici [číslo], rozsudek ze dne 4. 6. 2009, [anonymizována dvě slova], C 243/08, EU:C: [číslo], bod 32; k směrnici Rady [číslo], rozsudek ze dne 17. 12. 2009, [jméno] [jméno], C 227/08, EU:C: [číslo], bod 29; k směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999 [číslo], rozsudek ze dne 3. 10. 2013, [příjmení] [jméno], C 32/12, EU:C: [číslo], bod 39. Odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo]. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. června 2015, [příjmení], C 497/13, EU:C: [číslo], bod 42 a citovaná judikatura), z čehož vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. října 2007, [anonymizováno] a [anonymizováno], C 429/05, EU:C: [číslo], body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41).“ 28. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

30. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

31. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

32. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

33. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

34. Ve smyslu § 2993 o.z. má žalobkyně, která prokázala poskytnutí jistin a postoupení pohledávky, právo na vrácení dosud neuhrazené jistiny ze smlouvy uzavřené dne 30.5.2016 v částce 9.454 Kč. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smluv důvodný není. Úroky z prodlení byly přiznány až po výzvě k platbě v oznámení o postoupení, po doručení uvedeného, ke kterému v souladu s § 573 o.z. došlo uplynutím třetího pracovního dne od podání, tedy dne 10.1.2020. Z dohodnuté splatnosti s ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce jako celku nelze vycházet. Úroky z prodlení byly přiznány ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. – převážně úspěšná je žalovaná, které náklady v řízení nevznikly.