17 C 245/2020

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 13.735 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 6.045 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 p.a. z částky 6.045 Kč za dobu od 31.12.2019 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 7.690 Kč, úrok z prodlení ve výši 1.454,44 Kč, úrok ve výši 4.104,88 Kč, úrok z prodlení z částky 10.000 Kč od 30.11.2019 do 30.12.2019 ve výši 8,5 %, úrok z prodlení z částky 3.955 Kč od 31.12.2019 do zaplacení ve výši 8,5 % p.a. a úrok 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá proti žalované zaplacení nároků vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřeném dne 3.2.2017 mezi [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], právním předchůdcem žalobkyně, a žalovanou. Tvrdí, že [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] žalované poskytla částku 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku spolu s úrokem ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč vrátit ve splátkách. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná uhradila pouze 3.955 Kč a domáhá se částek uvedených ve výrocích I a II tohoto rozsudku.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 3.2.2017 [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce částky 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala půjčku s úrokem ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč vrátit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Téhož dne [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] žalované částku 10.000 Kč vyplatila.

5. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že dne 3.2.2017 žalovaná vyplnila žádost o zápůjčku, ve které uvedla svůj čistý příjem 11.000 Kč + státní podpora ve výši 3.111 Kč, výdaje 12.502 Kč (z toho výdaje osobní 7.300 Kč, splátky úvěrů/zápůjček 960 Kč, na bydlení 4.242 Kč), předložila pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu ze zaměstnání, doklad o vlastnictví předmětu bydlení, doklad o přiznání rodičovského příspěvku, nájemní smlouvu. Uvedla, že bydlí v nájmu s jiným rodinným příslušníkem, má 2 nezaopatřené děti, má zápůjčku u věřitele ve výši 8.000 Kč, kterou splácí splátkou po 960 Kč měsíčně. Údaje o zápůjčkách/úvěrech jiných společností nevyplnila. Uvedla, že je zaměstnána od ledna 2017.

6. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny žalobkyni postupní smlouvou. Postoupení bylo žalované oznámeno zásilkou podanou u pošty dne 13.12.2019. Zároveň byla vyzvána k platbě do 10 dnů. (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení a podacího lístku)

7. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 581 o.z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 14. [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] byla dle § 86 ZosÚ, povinna zjišťovat úvěruschopnost žalované.

15. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

16. Ustanovení § 1 ZosÚ je transpozicí směrnice 2008 [číslo] Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudní dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudní dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C [číslo] [příjmení] [příjmení] a ve věci [číslo] CILFIT. [obec] nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudní dvora ve věci [číslo] [anonymizována dvě slova]. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudní dvora je vyjádřeno mj. ve finančním arbitrem citovaném rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.

17. Ustanovení ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008 [číslo] nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

18. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo], [anonymizována tři slova] proti [jméno] [příjmení] a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ 19. Ustanovení ZosÚ neslouží k ochraně věřitele a jeho schopnosti uspokojit svou pohledávku, ale k ochraně spotřebitele a jeho schopnosti dluh splatit, aniž by přišel o standardní majetek. Věřitel svou povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka nesplní a neprokáže podepsaným prohlášením spotřebitele, že své povinnosti dostál, naopak –jestliže neprokáže dostatečné zjišťování úvěruschopnosti, nastupuje domněnka, že svou povinnosti řádně nesplnil. 20. [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť řádným způsobem nezjišťovala a neověřovala výdaje žalované, zejména o existenci a stavu dosud nesplacených závazků. Nadto vycházela z čistého příjmu žalované ve výši 11.000 Kč, byť věděla, že žalovaná je ve zkušební době a nezjišťovala vedle osobních výdajů žalované i výdaje na její 2 nezaopatřené děti, byť věděla, že při tvrzených příjmech a výdajích žalované zbývá jen 1.609 Kč měsíčně, což se takřka rovná sjednané měsíční splátce. Pouze z předložených dokladů by si [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] musela vyhodnotit, že žalovaná úvěruschopná není. 21. [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované porušila její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti zároveň porušila veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Přesto smlouvu o úvěru uzavřela s vědomím sjednání vysokých poplatků a úroku. Právě na takováto jednání cílí zákon o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] uzavřena smlouva o úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatné.

22. V tomto směru soud odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 14.3.2018, č. j. 8 Co 47/2018-50 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudní dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZosÚ, potažmo druhu jeho neplatnosti (Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva, v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ZosÚ ve spojení s § 588 o. z., je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky [právnická osoba] [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], EU:C: [číslo]); což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku z 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012). Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení: ve vztahu k směrnici [číslo], rozsudek ze dne 4. 6. 2009, [anonymizována dvě slova], C 243/08, EU:C: [číslo], bod 32; k směrnici Rady [číslo], rozsudek ze dne 17. 12. 2009, [jméno] [jméno], C 227/08, EU:C: [číslo], bod 29; k směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999 [číslo], rozsudek ze dne 3. 10. 2013, [příjmení] [jméno], C 32/12, EU:C: [číslo], bod 39. Odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo]. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. června 2015, [příjmení], C 497/13, EU:C: [číslo], bod 42 a citovaná judikatura), z čehož vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. října 2007, [anonymizováno] a [anonymizováno], C 429/05, EU:C: [číslo], body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41).“ 23. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

26. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

27. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

29. Ve smyslu § 2993 o.z. má žalobkyně, která prokázala poskytnutí jistiny a postoupení pohledávky, právo na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 6.045 Kč. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smluv důvodný není. Úroky z prodlení byly přiznány až po uplynutí 10denní lhůty ve výzvě k platbě v oznámení o postoupení, po doručení uvedeného, ke kterému v souladu s § 573 o.z. došlo uplynutím třetího pracovního dne od podání, tedy dne [číslo]. Z dohodnuté splatnosti s ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce jako celku nelze vycházet. Úroky z prodlení byly přiznány ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. – převážně úspěšná je žalovaná, které náklady v řízení nevznikly.