17 C 245/2020

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 13.735 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 6.045 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 p.a. z částky 6.045 Kč za dobu od 31.12.2019 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 7.690 Kč, úrok z prodlení ve výši 1.454,44 Kč, úrok ve výši 4.104,88 Kč, úrok z prodlení z částky 10.000 Kč od 30.11.2019 do 30.12.2019 ve výši 8,5 %, úrok z prodlení z částky 3.955 Kč od 31.12.2019 do zaplacení ve výši 8,5 % p.a. a úrok 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá proti žalované zaplacení nároků vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřeném dne 3.2.2017 mezi příjmení jméno příjmení jméno, právním předchůdcem žalobkyně, a žalovanou. Tvrdí, že příjmení jméno příjmení jméno žalované poskytla částku 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku spolu s úrokem ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč vrátit ve splátkách. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná uhradila pouze 3.955 Kč a domáhá se částek uvedených ve výrocích I a II tohoto rozsudku.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 3.2.2017 příjmení jméno příjmení jméno uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce částky 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala půjčku s úrokem ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč vrátit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Téhož dne příjmení jméno příjmení jméno žalované částku 10.000 Kč vyplatila.

5. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že dne 3.2.2017 žalovaná vyplnila žádost o zápůjčku, ve které uvedla svůj čistý příjem 11.000 Kč + státní podpora ve výši 3.111 Kč, výdaje 12.502 Kč (z toho výdaje osobní 7.300 Kč, splátky úvěrů/zápůjček 960 Kč, na bydlení 4.242 Kč), předložila pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu ze zaměstnání, doklad o vlastnictví předmětu bydlení, doklad o přiznání rodičovského příspěvku, nájemní smlouvu. Uvedla, že bydlí v nájmu s jiným rodinným příslušníkem, má 2 nezaopatřené děti, má zápůjčku u věřitele ve výši 8.000 Kč, kterou splácí splátkou po 960 Kč měsíčně. Údaje o zápůjčkách/úvěrech jiných společností nevyplnila. Uvedla, že je zaměstnána od ledna 2017.

6. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny žalobkyni postupní smlouvou. Postoupení bylo žalované oznámeno zásilkou podanou u pošty dne 13.12.2019. Zároveň byla vyzvána k platbě do 10 dnů. (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení a podacího lístku)

7. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 581 o.z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 14. příjmení jméno příjmení jméno byla dle § 86 ZosÚ, povinna zjišťovat úvěruschopnost žalované.

15. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

16. Ustanovení § 1 ZosÚ je transpozicí směrnice 2008 číslo Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudní dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudní dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C číslo příjmení příjmení a ve věci číslo CILFIT. obec nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudní dvora ve věci číslo anonymizována dvě slova. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudní dvora je vyjádřeno mj. ve finančním arbitrem citovaném rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.

17. Ustanovení ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008 číslo nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

18. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo, anonymizována tři slova proti jméno příjmení a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ 19. Ustanovení ZosÚ neslouží k ochraně věřitele a jeho schopnosti uspokojit svou pohledávku, ale k ochraně spotřebitele a jeho schopnosti dluh splatit, aniž by přišel o standardní majetek. Věřitel svou povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka nesplní a neprokáže podepsaným prohlášením spotřebitele, že své povinnosti dostál, naopak –jestliže neprokáže dostatečné zjišťování úvěruschopnosti, nastupuje domněnka, že svou povinnosti řádně nesplnil. 20. příjmení jméno příjmení jméno povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť řádným způsobem nezjišťovala a neověřovala výdaje žalované, zejména o existenci a stavu dosud nesplacených závazků. Nadto vycházela z čistého příjmu žalované ve výši 11.000 Kč, byť věděla, že žalovaná je ve zkušební době a nezjišťovala vedle osobních výdajů žalované i výdaje na její 2 nezaopatřené děti, byť věděla, že při tvrzených příjmech a výdajích žalované zbývá jen 1.609 Kč měsíčně, což se takřka rovná sjednané měsíční splátce. Pouze z předložených dokladů by si příjmení jméno příjmení jméno musela vyhodnotit, že žalovaná úvěruschopná není. 21. příjmení jméno příjmení jméno porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované porušila její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti zároveň porušila veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Přesto smlouvu o úvěru uzavřela s vědomím sjednání vysokých poplatků a úroku. Právě na takováto jednání cílí zákon o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti příjmení jméno příjmení jméno uzavřena smlouva o úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatné.

22. V tomto směru soud odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 14.3.2018, č. j. 8 Co 47/2018-50 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudní dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZosÚ, potažmo druhu jeho neplatnosti (Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva, v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ZosÚ ve spojení s § 588 o. z., je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, jméno příjmení jméno číslo, EU:C: číslo); což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku z 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012). Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení: ve vztahu k směrnici číslo, rozsudek ze dne 4. 6. 2009, anonymizována dvě slova, C 243/08, EU:C: číslo, bod 32; k směrnici Rady číslo, rozsudek ze dne 17. 12. 2009, jméno jméno, C 227/08, EU:C: číslo, bod 29; k směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999 číslo, rozsudek ze dne 3. 10. 2013, příjmení jméno, C 32/12, EU:C: číslo, bod 39. Odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. června 2015, příjmení, C 497/13, EU:C: číslo, bod 42 a citovaná judikatura), z čehož vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. října 2007, anonymizováno a anonymizováno, C 429/05, EU:C: číslo, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41).“ 23. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

26. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

27. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

29. Ve smyslu § 2993 o.z. má žalobkyně, která prokázala poskytnutí jistiny a postoupení pohledávky, právo na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 6.045 Kč. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smluv důvodný není. Úroky z prodlení byly přiznány až po uplynutí 10denní lhůty ve výzvě k platbě v oznámení o postoupení, po doručení uvedeného, ke kterému v souladu s § 573 o.z. došlo uplynutím třetího pracovního dne od podání, tedy dne číslo. Z dohodnuté splatnosti s ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce jako celku nelze vycházet. Úroky z prodlení byly přiznány ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. – převážně úspěšná je žalovaná, které náklady v řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve obec - pobočky ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.