17 C 49/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 37.601,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 2.442 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2.442 Kč od 9. 2. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 35.159,99 Kč, úrok z prodlení ve výši 4.145,38 Kč, úrok ve výši 5.996,14 Kč, úrok z prodlení z částky 15.301,87 Kč od 2.9.2024 do 8.2.2025 ve výši 15 %, úrok z prodlení z částky 15.301,87 Kč od 9.2.2025 do zaplacení ve výši 3 % ročně, úrok z prodlení z částky 12.859,87 Kč od 9.2.2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, úrok 15 % ročně z částky 13.188,92 Kč od 2.9.2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá proti žalovanému zaplacení nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 27.10.2021 mezi , právnická osoba, ., právním předchůdcem žalobkyně (dále jen věřitel), a žalovaným. Tvrdí, že věřitel žalovanému poskytl částku 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal částku spolu s úrokem ve výši 4.660 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 14.200 Kč, úhradou za administrativní činnosti ve výši 2.100 Kč, odměnou za inkaso splátek v hotovosti ve výši 4.200 Kč vrátit ve splátkách. Splátky řádně nehradil. Žalobkyně se žalobou domáhá částek uvedených ve výrocích I až II tohoto rozsudku. K zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdí, že věřitel vycházel z informací žalovaného při poskytnutí úvěru o jeho majetkových a rodinných poměrech, z předložených dokladů k jeho majetkovým poměrům. Také si věřitel prověřil žalovaného ve veřejných rejstřících. Dle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný celkem 17.558 Kč. Poslední úhrada proběhla dne 10.6.2024.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že věřitel uzavřel dne 27.10.2021 s žalovaným, spotřebitelem, smlouvu o úvěru částky 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal částku spolu s úrokem ve výši 25 % p.a., úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 14.200 Kč, úhradou za administrativní činnosti ve výši 2.100 Kč, odměnou za inkaso splátek v hotovosti ve výši 4.200 Kč vrátit v 20 splátkách po 2.258 Kč měsíčně. Téhož dne věřitel žalovanému částku 20.000 Kč vyplatil.

4. Žalovaný o sobě v žádosti o úvěr (zjištěno z žádosti) uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů, na bydlení platí 3.410 Kč, má další osobní výdaje včetně jídla ve výši 2.000 Kč, na stávající půjčky hradí 3.984 Kč. Pobírá invalidní důchod ve výši 14.008 Kč. Neuvedl jiné příjmy. Prohlásil, že proti němu není vedeno exekuční řízení ani soudní či obdobné řízení, neexistuje pravomocné rozhodnutí ukládající mu povinnost platit, nejsou u něho podmínky insolvence, nemá úvěr zajištěný bydlením.

5. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni postupní smlouvou uzavřenou 14.10.2024. Postoupení bylo žalovanému oznámeno a byl vyzván k úhradě žalované částky ve lhůtě do 8.2.2025. (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení a z podacího lístku).

6. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 28.5.2022 (dále jen ZoSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá, v souladu se směrnicí 2008/48/ES, věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§§ 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZoSÚ.

11. Ustanovení § 86 ZoSÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

12. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, , Anonymizováno, proti , jméno FO, a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. „… poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“13. K obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022.

14. Věřitel povinnost uloženou § 86 ZoSÚ nesplnil, neboť dostatečným způsobem nezjišťoval a neověřoval výdaje žalovaného. Věřitel se nedotazoval žalovaného na dluhy jiné nežli splácené splátkami z půjček. Neptal se na výdaje na zdravotní stav, byť má žalovaný nízké příjmy a jen z invalidního důchodu. Nepozastavil se nad tvrzenými osobními výdaji žalovaného, které zjevně nejsou sto zajistit jeho základní výdaje.

15. Pokud by věřitel přistupoval k uzavření smlouvy tak, jak mu ukládá § 86 ZoSÚ, musel by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZoSÚ není oprávněn úvěr poskytnout.

16. Věřitel porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušil jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZoSÚ věřitel zároveň porušil veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.

17. Přesto věřitel smlouvu o úvěru uzavřel s vědomím zajištění svého závazku smluvními sankcemi a poplatky. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZoSÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti věřitele byla uzavřena smlouva o úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatné.

18. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

20. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

22. Podle § 570 odst. 1 o.z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

23. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

24. Ve smyslu § 87 ZoSÚ má žalobkyně, která prokázala svou aktivní legitimaci a poskytnutí hotovosti, právo jen na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 2.442 Kč. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.

25. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 87 ZoSÚ a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dopisem podaným dne 24. 1. 2025. V souladu s ustanoveními §§ 570 a 573 o.z. se stala pohledávka splatnou k 8.2.2025 a následujícího dne se žalovaný ocitl v prodlení s její platbou. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemohl soud přihlížet k splatnosti sjednané účastníky v této smlouvě. Lhůta k platbě se jeví jako přiměřená, když žalovaný si existence a výše svého závazku vůči věřiteli musel být vědom už od data poskytnutí částky, nadto nebylo žalovaným tvrzeno cokoli, z čeho by bylo možné nepřiměřenost usuzovat.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. - úspěšnější je žalovaný, kterému náklady v řízení nevznikly.