17 C 50/2024

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 139.789 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudkua) částku 22.200 Kč a úrok z prodlení z částky 22.200 Kč od 14.11.2023 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně,b) částku 14.393 Kč a úrok z prodlení z částky 14.393 Kč od 14.11.2023 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně.

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkynia) částku 12.694 Kč, úrok z prodlení ve výši 1.235,18 Kč, úrok ve výši 3.535,27 Kč, úrok z prodlení z částky 8.226,89 Kč od 28.9.2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 22,62 % ročně z částky 8.226,89 Kč od 28.9.2023 do zaplacení,b) částku 47.887 Kč, úrok z prodlení ve výši 5.294,84 Kč, úrok ve výši 9.639 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 31.500 Kč od 28.9.2023 do 13.11.2023, úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 9.300 Kč od 14.11.2023 do zaplacení, úrok 20,25 % ročně z částky 31.500 Kč od 28.9.2023 do zaplacení,c) částku 42.615 Kč, úrok z prodlení ve výši 6.422,08 Kč, úrok ve výši 14.415,18 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 32.203,22 Kč od 28.9.2023 do 13.11.2023, úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 17.810,22 Kč od 14.11.2023 do zaplacení, úrok 25,14 % ročně z částky 32.203,22 Kč od 28.9.2023 do zaplacení,se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá proti žalovanému zaplacení nároků vyplývajících ze smluv o úvěru uzavřených dne 17.6.2020 (nároky označené ve výrocích jako II a)), dne 1.4.2020 (nároky označené ve výrocích I a) a II b)) a ze dne 25.12.2019 (nároky označené ve výrocích I b) a II c)) mezi , právnická osoba, , právním předchůdcem žalobkyně (dále jen věřitel), a žalovaným. Tvrdí, že věřitel žalovanému poskytl u smlouvy o úvěru uzavřené dne 17.6.2020 částku 14.000 Kč, žalovaný na splátkách uhradil jen 17.000 Kč, u smlouvy o úvěru uzavřené dne 1.4.2020 částku 35.000 Kč, žalovaný uhradil 12.800 Kč a u smlouvy o úvěru uzavřené dne 25.12.2019 částku 38.000 Kč, žalovaný na splátkách uhradil 18.244 Kč. Žalovaný se zavázal částky spolu s úrokem a poplatky vrátit ve splátkách. Splátky řádně nehradil. Žalobkyně se žalobou domáhá částek uvedených ve výrocích I a II tohoto rozsudku. K zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdí, že věřitel vycházel z informací žalovaného při poskytnutí úvěru o jeho majetkových a rodinných poměrech, z předložených dokladů k jeho majetkovým poměrům (žalobkyně upozorňuje, že listiny měl věřitel k dispozici při uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem zákaznické karty).

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Za splnění předpokladů dle ustanovení § 115a o.s.ř. rozhodoval soud bez nařízení jednání.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, soud zjistil, že dne 25.12.2019 uzavřel věřitel s žalovaným, spotřebitelem, smlouvu o spotřebitelském úvěru částky 38.000 Kč, přičemž částka ve výši 5.363 Kč byla použita na zaplacení stávajícího úvěru u věřitele č. , tel. číslo, a částka ve výši 32.637 Kč byla žalovanému vyplacena při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr s úrokem ve výši 49 % ročně a poplatky za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek ve výši 14.925 Kč vrátit v 24 splátkách po 3.136 Kč měsíčně.

5. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že dne 25.12.2019 žalovaný podepsal žádost o úvěr, ve které uvedl, že úvěr potřebuje na běžné vybavení domácnosti. Žije s partnerkou, v nájmu, má 1 vyživovací povinnost, podniká s čistým příjmem 6.742 Kč měsíčně, domácnost má další příjmy ve výši 7.500 Kč. Má výdaje ve výši 1.400 Kč na stávající splátky věřiteli a ve výši 2.500 Kč běžné měsíční výdaje. Je zatrženo předložení živnostenského listu a daňového přiznání za rok 2018. Žalovaný prohlásil, že proti němu není vedeno exekuční ani insolvenční řízení, nehradí externí splátky.

6. Žalobkyně tvrdí, že smlouvu č. , tel. číslo, , ani doklady k ověřování úvěruschopnosti u této smlouvy nemá. Navrhla, aby k předložení listin byl vyzván věřitel. Věřitel sdělil, že doklady již k této smlouvě nemá.

7. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, soud zjistil, že věřitel uzavřel dne 1.4.2020 s žalovaným, spotřebitelem, smlouvu o úvěru částky 35.000 Kč. Žalovaný se zavázal částku spolu s úrokem ve výši 86 % ročně, poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7.074 Kč uhradit v 24 měsíčních splátkách po 3.454 Kč. Téhož dne věřitel žalovanému částku 35.000 Kč vyplatil.

8. Žalovaný o sobě při žádosti o úvěr dne 1.4.2020 uvedl, že úvěr potřebuje na běžné vybavení domácnosti. Žije s partnerkou, v nájmu, má 1 vyživovací povinnost, podniká s čistým příjmem 6.742 Kč měsíčně, domácnost má další příjmy ve výši 15.200 Kč. Má výdaje ve výši 3.000 Kč na stávající splátky věřiteli a ve výši 3.000 Kč běžné měsíční výdaje. Je zatrženo předložení živnostenského listu a daňového přiznání za rok 2018. Žalovaný prohlásil, že proti němu není vedeno exekuční ani insolvenční řízení, nehradí externí splátky. (zjištěno z žádosti)

9. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, soud zjistil, že věřitel uzavřel dne 17.6.2020 s žalovaným, spotřebitelem, smlouvu o úvěru částky 14.000 Kč. Žalovaný se zavázal částku spolu s úrokem ve výši 86 % ročně, poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3.209 Kč uhradit v 78 splátkách po 381 Kč týdně. Téhož dne věřitel žalovanému částku 14.000 Kč vyplatil.

10. Žalovaný o sobě při žádosti o úvěr dne 17.6.2020 uvedl, že úvěr potřebuje na běžné vybavení domácnosti. Žije s partnerkou, v nájmu, má 1 vyživovací povinnost, podniká s čistým příjmem 12.047 Kč měsíčně, domácnost má další příjmy ve výši 16.000 Kč. Má výdaje ve výši 6.200 Kč na stávající splátky věřiteli a ve výši 3.700 Kč běžné měsíční výdaje. Je zatrženo předložení živnostenského listu a daňového přiznání za rok 2019. Žalovaný prohlásil, že proti němu není vedeno exekuční ani insolvenční řízení, nehradí externí splátky. (zjištěno z žádosti)

11. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny žalobkyni postupní smlouvou uzavřenou 21.9.2023. Postoupení bylo žalovanému oznámeno podáním podaným na poštu dne 27.10.2023. Žalovaný byl zároveň vyzván k úhradě žalovaných částek ve lhůtě do 10 dnů. (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení a z podacího lístku).

12. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 28.5.2022 (dále jen ZoSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 78 odst. 1, 2 písm. b), odst. 4,5 ZoSÚ:15. (1) Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.16. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,17. (4) Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.18. (5) Povinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá, v souladu se směrnicí 2008/48/ES, věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§§ 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZoSÚ.

22. Ustanovení § 86 ZoSÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

23. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, , Anonymizováno, proti , jméno FO, a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. „… poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“24. K obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022.

25. Věřitel povinnost uloženou § 86 ZoSÚ ani u jedné ze smluv o úvěru nesplnil, neboť dostatečným způsobem nezjišťoval výdaje žalovaného. Nezjišťoval výdaje na bydlení žalovaného, když částka do 3.700 Kč „odhadovaných měsíčních výdajů“ se jeví jako neúměrně nízkou na základní výdaje na živobytí žalovaného, mj. sloužící i na úhradu nákladů na bydlení a plnění tvrzené vyživovací povinnosti. Věřitel se také nedotazoval žalovaného na dluhy jiné nežli splácené splátkami. V rozporu s § 78 ZoSÚ věřitel (či žalobkyně) neuchoval žádné doklady ověřující prověřování úvěruschopnosti, tudíž ani není sto prokázat ověření příjmů žalovaného. Nadto příjmy žalovaného jsou natolik nízké, že z nich nelze dospět k závěru o schopnosti žalovaného úvěry splácet, přičemž další tvrzené příjmy domácnosti nebyly nikterak osvědčovány.

26. Rozsudek Krajského soudu v , právnická osoba, ze dne 31. 7. 2020, č. j. , spisová značka, , na který žalobkyně poukazuje, není případný, neboť jmenovaný soud posuzoval úvěruschopnost u smlouvy uzavřené za účinnosti zákona číslo 145/2010 Sb., který ustanovení obdobné § 78 ZoSÚ neobsahoval.

27. Pokud by věřitel přistupoval k uzavření smlouvy tak, jak mu ukládá § 86 ZoSÚ, musel by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZoSÚ není oprávněn úvěr poskytnout.

28. Věřitel porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušil jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZoSÚ věřitel zároveň porušil veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.

29. Přesto věřitel smlouvy o úvěru uzavřel s vědomím sjednání vysokého úroku a zajištění svého závazku smluvními sankcemi a poplatky. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZoSÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti věřitele byly uzavřeny smlouvy o úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřené smlouvy jako právní jednání uzavřená v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatná.

30. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

31. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

32. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

33. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

34. Podle § 6 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

35. Ve smyslu § 87 ZoSÚ má žalobkyně, která prokázala poskytnutí hotovosti a svou aktivní legitimaci, právo jen na vrácení dosud neuhrazené jistiny, tj. u smlouvy ze dne 17.6.2020 je její nárok zcela nedůvodný, neboť jistina byla zaplacena do 17.6.2022 (viz tvrzení v žalobě) a u smlouvy ze dne 1.4.2020 je nárok důvodný v částce 22.200 Kč (viz tvrzení v žalobě, že žalovaný uhradil do 16.3.2022 celkem 12.800 Kč). Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.

36. U smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 25.12.2019 žalobkyně tvrdí, že žalovanému věřitel poskytl úvěr ve výši 38.000 Kč. Žalobkyně prokázala poskytnutí úvěru v hotovosti ve výši 32.637 Kč. Ve zbylém rozsahu nebylo poskytnutí úvěru přes výzvu soudu prokázáno. Ve smyslu § 87 ZosÚ má žalobkyně nárok na rozdíl mezi prokazatelně vyplaceným úvěrem a splátkami žalovaným zaplacenými (dle tvrzení žalobkyně žalovaný do 16.11.2021 uhradil 18.244 Kč), tj. na částku 14.393 Kč. I pokud by žalobkyně prokázala použití části úvěru v tvrzeném rozsahu na refinancování předchozího úvěru č. , tel. číslo, , pak pro neprokázání úvěruschopnosti (viz výše) by měla i u dřívější smlouvy dle § 87 ZosÚ nárok na vrácení pouze jistiny, i její výši žádným způsobem neprokázala. V souladu s § 6 o.z. nebyl věřitel oprávněn těžit ze svého nepoctivého chování (nikoli řádného prověření úvěruschopnosti) a ponechat si část úvěru na úhradu dřívějšího úvěru poskytnutého v rozporu s pravidly na ochranu spotřebitele. Jiný závěr by znamenal absurdní stav, kdy by věřitel prostým refinancováním dluhu (pravděpodobně zatíženého obdobnými nemravnými poplatky a úroky) docílil plné úhrady refinancovaného úvěru a zároveň by se vyhnul možnému soudnímu přezkumu řádného zjišťování úvěruschopnosti dlužníka, případně mravnosti sjednaného příslušenství, ke kterému by nebýt refinancování došlo, pokud by se musel věřitel/žalobkyně domáhat zaplacení předchozího úvěru u soudu.

37. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 87 ZoSÚ a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dopisem podaným dne 27. 10. 2023 ve lhůtě do 10 dnů. Lhůta k platbě do 13.11.2023 (§§ 573, 605 a 607 o.z.) se jeví jako přiměřená, když žalovaný si existence a výše svých závazků vůči věřiteli musel být vědom už od data poskytnutí částky. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemohl soud přihlížet k splatnosti sjednané účastníky v této smlouvě.

38. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. - úspěšnější je žalovaný, kterému náklady v řízení nevznikly.