17 C 68/2024

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 40.970 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do zaplacení částky 2.379,64 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudkua) částku 18.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18.500 Kč od 9.3.2021 do zaplacení ab) částku 253,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 253,46 Kč od 21.11.2023 do zaplacení.

III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkynia) částku 16.000 Kč, úrok z prodlení ve výši 710,42 Kč, úrok ve výši 1.631,81 Kč, úrok z prodlení z částky 20.000 Kč od 16.1.2021 do 8.3.2021, úrok z prodlení z částky 1.500 Kč od 9.3.2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok 18,95 % ročně z částky 20.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení,b) částku 4.956,90 Kč, úrok z prodlení ve výši 1.503,73 Kč, úrok ve výši 3.249,67 Kč, úrok ve výši 19,07 % ročně z částky 5.210,36 Kč od 21.11.2023 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.956,90 Kč od 21.11.2023 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 253,46 Kč od 21.11.2023 do zaplacení,se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá proti žalované zaplacení nároků vyplývajících ze smluv o úvěru uzavřených dne 20.6.2019 (nároky označené ve výrocích písmenem a)) a dne 15.3.2019 (nároky označené ve výrocích písmenem b)) mezi , právnická osoba, , právním předchůdcem žalobkyně (dále jen věřitel), a žalovanou. Tvrdí, že věřitel žalované poskytl částky 20.000 Kč a 6.000 Kč. Žalovaná se zavázala částky spolu s úrokem a poplatky vrátit ve splátkách. Splátky řádně nehradila. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na smlouvě ze dne 20.6.2019 uhradila 1.500 Kč a na smlouvě ze dne 15.3.2019 3.700 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhá částek uvedených ve výrocích I až II tohoto rozsudku. K zjišťování úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdí, že věřitel vycházel z informací žalované při poskytnutí úvěrů, z předložených dokladů k jejím majetkovým poměrům (žalobkyně upozorňuje, že listiny měl věřitel k dispozici při uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem zákaznické karty).

2. Co do částky 2.379,64 Kč u smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 15.3.2019 vzala žalobkyně žalobu zpět. V rozsahu zpětvzetí bylo řízení dle § 96 o.s.ř. zastaveno. Důvodem zpětvzetí byla úhrada částky v insolvenčním řízení vedeném u žalované po podání žaloby. Částky byly dle tvrzení žalobkyně hrazeny takto: dne 11.3.2022 248,22 Kč, dne 8.4.2022 410,62 Kč, dne 11.5.2022 385,96 Kč, dne 8.6.2022 174,18 Kč, dne 11.7.2022 254,93 Kč, dne 7.9.2022 260,59 Kč, dne 20.11.2023 105,23 Kč a 539,91 Kč.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

4. Za splnění předpokladů dle ustanovení § 115a o.s.ř. rozhodoval soud bez nařízení jednání.

5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že věřitel uzavřel dne 15.3.2019 s žalovanou, spotřebitelkou, smlouvu č. , hodnota, o úvěru částky 6.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku spolu s úrokem ve výši 35,55 % ročně, poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1.200 Kč, pojištění ve výši 990 Kč a za inkaso splátek ve výši 1.800 Kč uhradit v 45 týdenních splátkách po 226 Kč. Téhož dne věřitel žalované částku 6.000 Kč vyplatil.

6. Žalovaná o sobě v žádosti o úvěr dne 15.3.2019 uvedla, že je svobodná, má dvě vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu s dalšími osobami. Má výdaje ve výši cca 9.170 Kč měsíčně, z toho na splátky úvěru, který si vzala ve výši 40.000 Kč, hradí splátky ve výši 670 Kč, a na bydlení 3.500 Kč. Je zaměstnaná od února 2018, a to s příjmem 13.500 Kč čistého měsíčně. Prohlásila, že proti ní není vedeno exekuční řízení. V žádosti je zatrženo předložení pracovní smlouvy. (zjištěno z žádosti)

7. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že věřitel uzavřel dne 20.6.2019 s žalovanou, spotřebitelkou smlouvu č. , hodnota, o úvěru částky 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku spolu s úrokem ve výši 32,15 % ročně, poplatkem za administrativní činnosti ve výši 4.000 Kč a za inkaso splátek ve výši 8.000 Kč uhradit v 60 týdenních splátkách po 600 Kč8. Žalovaná o sobě v žádosti o úvěr dne 20.6.2019 uvedla, že je svobodná, má dvě vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu s dalšími osobami. Má výdaje ve výši cca 9.717 Kč měsíčně, z toho na splátky úvěrů ve výši 1.017 Kč a na bydlení 3.000 Kč. Je zaměstnaná od 17.6.2019 na dobu neurčitou, a to s příjmem 12.846 Kč čistého měsíčně. Prohlásila, že proti ní není vedeno exekuční řízení. V žádosti je zatrženo předložení nájemní a pracovní smlouvy, potvrzení o příjmu, smlouva o úvěru, faktur za náklady na bydlení. (zjištěno z žádosti)

9. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny žalobkyni postupní smlouvou uzavřenou 15.1.2021. Postoupení bylo žalované oznámeno podáním podaným na poštu dne 22.2.2021. Žalovaná byla zároveň vyzvána k úhradě žalovaných částek ve lhůtě do 10 dnů. (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení a podacího lístku).

10. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 28.5.2022 (dále jen ZoSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 78 odst. 1, 2 písm. b), odst. 4,5 ZoSÚ:13. (1) Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.14. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,15. (4) Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.16. (5) Povinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

20. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá, v souladu se směrnicí 2008/48/ES, věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§§ 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZoSÚ.

21. Ustanovení § 86 ZoSÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

22. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, , Anonymizováno, proti , jméno FO, a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. „… poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“23. K obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022.

24. Věřitel povinnost uloženou § 86 ZoSÚ ani u jedné ze smluv o úvěru nesplnil. U smlouvy ze dne 15.3.2019 nijak neověřoval tvrzené výdaje na bydlení, nedotazoval se na jiné dluhy nežli dluhy ze spotřebitelských úvěrů hrazených splátkami. U smlouvy ze dne 20.6.2019 nijak neověřoval tvrzené výdaje na bydlení, nedotazoval se na jiné dluhy nežli dluhy ze spotřebitelských úvěrů hrazených splátkami, nezjišťoval a neověřoval, zda dluh uvedený u předchozí smlouvy o úvěru byl splacen, když splátky z něho už v nové žádosti o úvěr uvedeny nejsou. Není zřejmé, proč se od poslední žádosti o úvěr snížily výdaje na bydlení žalované, když se adresa bydliště ani tvrzené osobní poměry nezměnily, přičemž pokud by žalovaná měla nezměněné náklady na bydlení, nebyla zjevně nový úvěr schopna splatit.

25. Pokud by věřitel přistupoval k uzavření smluv tak, jak mu ukládá § 86 ZoSÚ, musel by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZoSÚ není oprávněn úvěr poskytnout.

26. Věřitel porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované porušil její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZoSÚ věřitel zároveň porušil veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.

27. Přesto věřitel smlouvy o úvěru uzavřel s vědomím sjednání vysokého úroku a zajištění svého závazku smluvními sankcemi a poplatky. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZoSÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti věřitele byly uzavřeny smlouvy o úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřené smlouvy jako právní jednání uzavřená v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatná.

28. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

29. Podle § 1932 odst. 1 o.z., ve znění účinném do 30.6.2021, má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.

30. Podle § 1933 odst. 1 o.z. je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný.

31. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

32. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

33. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

34. Ve smyslu § 87 ZoSÚ má žalobkyně, která prokázala poskytnutí hotovosti a svou aktivní legitimaci, právo jen na vrácení dosud neuhrazené jistiny, tj. u smlouvy ze dne 20.6.2019 v částce 18.500 Kč. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smluv o úvěru důvodný není.

35. Pokud jde o smlouvu o úvěru ze dne 15.3.2019, pak žalobkyně správně v souladu s § 1933 o.z. započetla plnění získané v insolvenčním řízení na starší ze závazků. K datu podání žaloby chybělo žalované doplatit na jistině 2.300 Kč. V souladu s § 1932 o.z. ve znění účinném k datu uzavření smlouvy o úvěru byly jednotlivé platby hrazené v insolvenčním řízení nejprve použity na úhradu úroků z prodlení. Žalobkyně měla nárok i na úroky z prodlení od 9.3.2021 ve výši 8,25 % ročně (viz odstavec níže), tj. za dobu od 9.3.2021 do 11.3.2022 z částky 2.300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 191,30 Kč. Tudíž z platby 248,22 Kč mělo být započteno nejprve na úroky z prodlení, ve zbylém rozsahu je třeba ponížit jistinu. Za dobu od 12.3.2022 do 8.4.2022 měla žalobkyně nárok na úrok z prodlení z částky 2.243,08 Kč, tj. úrok z prodlení ve výši 14,10 Kč. Z platby 410,62 Kč bylo započteno nejprve na úroky z prodlení ve výše uvedené výši a ve zbytku bylo započteno na jistinu. Za dobu od 9.4.2022 do 11.5.2022 měla žalobkyně nárok na úrok z prodlení z částky 1.846,56 Kč, tj. úrok z prodlení ve výši 13,70 Kč. Z platby 385,96 Kč bylo započteno nejprve na úroky z prodlení ve výše uvedené výši a ve zbytku bylo započteno na jistinu. Za dobu od 12.5.2022 do 8.6.2022 měla žalobkyně nárok na úrok z prodlení z částky 1.474,30 Kč, tj. úrok z prodlení ve výši 9,30 Kč. Z platby 174,18 Kč bylo započteno nejprve na úroky z prodlení ve výše uvedené výši a ve zbytku bylo započteno na jistinu. Za dobu od 9.6.2022 do 11.7.2022 měla žalobkyně nárok na úrok z prodlení z částky 1.309,42 Kč, tj. úrok z prodlení ve výši 9,70 Kč. Z platby 254,93 Kč bylo započteno nejprve na úroky z prodlení ve výše uvedené výši a ve zbytku bylo započteno na jistinu. Za dobu od 12.7.2022 do 7.9.2022 měla žalobkyně nárok na úrok z prodlení z částky 1.064,19 Kč, tj. úrok z prodlení ve výši 13,90 Kč. Z platby 260,59 Kč bylo započteno nejprve na úroky z prodlení ve výše uvedené výši a ve zbytku bylo započteno na jistinu. Za dobu od 8.9.2022 do 20.11.2023 měla žalobkyně nárok na úrok z prodlení z částky 817,50 Kč, tj. úrok z prodlení ve výši 81,10 Kč. Z plateb 105,23 Kč a 539,91 Kč bylo započteno nejprve na úroky z prodlení ve výše uvedené výši a ve zbytku bylo započteno na jistinu. Tudíž na jistině už zbývá doplatit jen 253,46 Kč a jen z této částky a od data 21.11.2023 má žalobkyně nárok na úrok z prodlení.

36. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 87 ZoSÚ a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dopisem podaným dne 22. 2. 2021 ve lhůtě do 10 dnů. Lhůta k platbě do 8.3.2021 (§§ 573, 605 a 607 o.z.) se jeví jako přiměřená, když žalovaná si existence a výše svého závazku vůči věřiteli musela být vědoma už od data poskytnutí částky. S ohledem na neplatnost smluv o úvěru nemohl soud přihlížet k splatnosti sjednané účastníky v této smlouvě.

37. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. - úspěšnější je žalovaná, které náklady v řízení nevznikly.

38. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 o.s.ř.