17 C 98/2024

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 75.670 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 2.362,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2.362,33 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 59.816 Kč, úrok z prodlení ve výši 6.056,09 Kč, úrok ve výši 10.818,51 Kč, úrok z prodlení z částky 34.286,49 Kč od 28.9.2023 do 13. 11. 2023 ve výši 15 %, úrok z prodlení z částky 31.924,16 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, úrok 24,57 % ročně z částky 34.286,49 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, částku 13.491,67 Kč, úrok z prodlení ve výši 3.190,96 Kč, úrok ve výši 11.987,35 Kč, úrok z prodlení z částky 9.580,04 Kč od 6.10.2023 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 29 % ročně z částky 9.580,04 Kč od 6.10.2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá proti žalované zaplacení nároků vyplývajících ze smluv o úvěru uzavřených dne 19.7.2019 a dne 20.1.2020 mezi , právnická osoba, , právním předchůdcem žalobkyně (dále jen věřitel), a žalovanou. Tvrdí, že věřitel žalované poskytl u smlouvy ze dne 19.7.2019 částku 45.000 Kč a u smlouvy ze dne 20.1.2020 částku 49.000 Kč. Žalovaná se zavázala částky spolu s úrokem a poplatky vrátit ve splátkách. Splátky řádně nehradila. K zjišťování úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdí, že věřitel vycházel z informací žalované při poskytnutí úvěru, z předložených dokladů k jejím majetkovým poměrům (žalobkyně upozorňuje, že listiny měl věřitel k dispozici při uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem zákaznické karty). Žalobkyně se žalobou domáhá částek uvedených ve výrocích I až II tohoto rozsudku. Tvrdí, že u smlouvy ze dne 20.1.2020 žalovaná zaplatila celkem 46.637,67 Kč a u smlouvy ze dne 19.7.2019 69.789,33 Kč.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Za splnění předpokladů dle ustanovení § 115a o.s.ř. rozhodoval soud bez nařízení jednání.

4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že věřitel uzavřel dne 19.7.2019 s žalovanou, spotřebitelkou, smlouvu o úvěru částky 45.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku spolu s úrokem ve výši 29 % ročně, poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 15.017 Kč a za službu komfortního splácení ve výši 9.914 Kč uhradit v 18 měsíčních splátkách po 4.627 Kč. Téhož dne věřitel žalované částku 45.000 Kč vyplatil.

5. Žalovaná o sobě při žádosti o úvěr dne 19.7.2019 uvedla, že je svobodná, nemá vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu, má výdaje ve výši cca 4.500 Kč měsíčně, nehradí splátky. Je zaměstnaná s příjmem 11.266 Kč čistého měsíčně. Prohlásila, že proti ní není vedeno exekuční ani insolvenční řízení. V žádosti je zatrženo předložení výplatních pásek za květen a červen roku 2019. (zjištěno z žádosti)

6. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že věřitel uzavřel dne 20.1.2020 s žalovanou, spotřebitelkou, smlouvu o úvěru částky 49.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku spolu s úrokem ve výši 42 % ročně, poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 25.020 Kč a za pojistné ve výši 3.870 Kč uhradit v 30 měsíčních splátkách po 3.628 Kč. Téhož dne věřitel žalované částku 49.000 Kč vyplatil.

7. Žalovaná o sobě při žádosti o úvěr dne 20.1.2020 uvedla, že je svobodná, nemá vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu, má výdaje ve výši cca 5.000 Kč měsíčně, mj. i na splátky věřiteli ve výši 4.627 Kč, jiné splátky nehradí. Je zaměstnaná s příjmem 11.300 Kč čistého měsíčně, domácnost má další příjmy ve výši 11.000 Kč. Prohlásila, že proti ní není vedeno exekuční ani insolvenční řízení. V žádosti je zatrženo předložení výplatních pásek za listopad a prosinec roku 2019. Z těchto bylo zjištěno, že příjem žalované činil 11.300 Kč měsíčně. (zjištěno z žádosti a výplatních pásek)

8. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny žalobkyni postupní smlouvou uzavřenou 21.9.2023. Postoupení bylo žalované oznámeno podáním ze dne 27.10.2023. Žalovaná byla zároveň vyzvána k úhradě žalovaných částek ve lhůtě do 10 dnů. (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení a z podacího lístku).

9. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 28.5.2022 (dále jen ZoSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 78 odst. 1, 2 písm. b), odst. 4,5 ZoSÚ:12. (1) Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.13. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,14. (4) Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.15. (5) Povinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá, v souladu se směrnicí 2008/48/ES, věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§§ 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZoSÚ.

19. Ustanovení § 86 ZoSÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

20. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, , Anonymizováno, proti , jméno FO, a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. „… poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“21. K obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022.

22. Věřitel povinnost uloženou § 86 ZoSÚ ani u jedné ze smluv o úvěru nesplnil, neboť dostatečným způsobem nezjišťoval výdaje žalované. Nezjišťoval a neověřoval výdaje na bydlení, když částka 5.000 Kč „odhadovaných měsíčních výdajů“ se jeví jako neúměrně nízkou na základní výdaje na živobytí žalované. Věřitel se také nedotazoval na dluhy jiné nežli splácené splátkami. V rozporu s § 78 ZoSÚ věřitel (či žalobkyně) u smlouvy ze dne 19.7.2019 neuchoval žádné doklady ověřující prověřování úvěruschopnosti, tudíž ani není sto prokázat ověření příjmů žalované. U smlouvy ze dne 20.1.2020 sice žalobkyně doložila ověření příjmů žalované, ale zjišťování výdajů vykazuje výše uvedené nedostatky, nadto jen výdaje na splátky úvěrů už dosáhly takové výše, že z příjmu 11.300 Kč už nebyla žalovaná schopna nově sjednanou splátku splácet, když charakter a rozsah dalšího příjmu domácnosti nebyl nijak ověřován.

23. Rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 31. 7. 2020, č. j. , Anonymizováno, , na který žalobkyně poukazuje, není případný, neboť jmenovaný soud posuzoval úvěruschopnost u smlouvy uzavřené za účinnosti zákona číslo 145/2010 Sb., který ustanovení obdobné § 78 ZoSÚ neobsahoval.

24. Pokud by věřitel přistupoval k uzavření smlouvy tak, jak mu ukládá § 86 ZoSÚ, musel by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZoSÚ není oprávněn úvěr poskytnout.

25. Věřitel porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušil jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZoSÚ věřitel zároveň porušil veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.

26. Přesto věřitel smlouvu o úvěru uzavřel s vědomím sjednání vysokého úroku a zajištění svého závazku smluvními sankcemi a poplatky. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZoSÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti věřitele byla uzavřena smlouva o úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatné.

27. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

28. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

29. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

31. Ve smyslu § 87 ZoSÚ má žalobkyně, která prokázala poskytnutí hotovosti a svou aktivní legitimaci, právo jen na vrácení dosud neuhrazené jistiny, tj. u smlouvy ze dne 20.1.2020 v částce 2.362,33 Kč. Jistina ze smlouvy ze dne 19.7.2019 už byla v celém rozsahu dle tvrzení žalobkyně splacena. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smluv o úvěru důvodný není.

32. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 87 ZoSÚ a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dopisem podaným dne 27. 10. 2023 ve lhůtě do 10 dnů. Lhůta k platbě do 13. 11. 2023 (§§ 573, 605 a 607 o.z.) se jeví jako přiměřená, když žalovaná si existence a výše svého závazku vůči věřiteli musela být vědoma už od data poskytnutí částky. S ohledem na neplatnost smluv o úvěru nemohl soud přihlížet k splatnosti sjednané účastníky v těchto smlouvách.

33. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. - úspěšnější je žalovaná, které náklady v řízení nevznikly.