17 C 99/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 11.242 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku úrok z prodlení z částky 7.000 Kč od 6.4.2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4.242 Kč a úrok z prodlení z částky 7.000 Kč od 22.4.2021 do 5.4.2022 ve výši 8,25 % ročně, se zamítá.

III. Řízení se co do částky 7.000 Kč zastavuje.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 366 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částek uvedených ve výrocích tohoto rozsudku s odkazem na smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, uzavřenou dne 22.3.2021. K úvěruschopnosti žalobkyně tvrdí, že se žalovaného dotazovala na jeho poměry, přičemž měla k dispozici i výpisy z jeho účtu, výplatní pásky, potvrzení o příjmu a prověřila žalovaného v registru SOLUS. Žalobkyně se domáhá nevrácené jistiny ve výši 7.000 Kč, úroku ve výši 1.890 Kč, smluvní pokuty ve výši 2.352 Kč za prodlení se splacením úvěru a úroku z prodlení.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, soud zjistil, že prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 22.3.2021 uzavřela žalobkyně s žalovaným, spotřebitelem, smlouvu o spotřebitelském úvěru částky 7.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr s úrokem ve výši 0,9 % denně vrátit do 30 dnů od odeslání finančních prostředků na jeho účet. Pro případ prodlení žalovaného byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny v prodlení.

5. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného fotografií a občanským průkazem (zjištěno z uvedených dokladů), zjistila, že žalovaný nemá záznam v registru SOLUS (zjištěno z uvedeného registru). Žalovaný před uzavřením smlouvy prohlásil, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, bydlí s rodinou, přičemž její dva členové mají své příjmy, dosahuje čistého příjmu ze zaměstnání ve výši 22.000 Kč měsíčně, má výdaje ve výši 2.500 Kč měsíčně. Žalovaný před uzavřením smlouvy předložil výplatní pásky za tři měsíce předcházející uzavření smlouvy o úvěru a potvrzení zaměstnavatele potvrzující jeho údaje o příjmu. (zjištěno z prohlášení, potvrzení a výplatních pásek)

6. Z listiny , Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalovaný měl na účtu k datu uzavření smlouvy o úvěru částku +315.81 Kč, přičemž v březnu 2021 mu byly do 21.3.2021poskytnuty půjčky od pěti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů v celkové výši 69.001 Kč, v únoru 2021 v celkové výši 2.553 Kč.

7. Výpisem z účtu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému dne 22.3.2021 vyplatila 7.000 Kč.

8. Podáním podaným dne 21.4.2021 byl žalovaný vyzván k platbě žalovaných částek do 7 dnů. (zjištěno z oznámení a podacího lístku)

9. Z trestního příkazu Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, bylo zjištěno, že žalovaný byl uznán vinným z úvěrových podvodů, kterých se dopustil v březnu 2021 vůči sedmi poskytovatelům spotřebitelský úvěrů tím, že sjednal úvěrové smlouvy poté, co přeložil falešné potvrzení o příjmech, mj. i vůči žalobkyni sjednáním úvěrové smlouvu číslo , hodnota, ze dne 22.3.2021. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě škody jistinu úvěru ve výši 7.000 Kč. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 3.11.2023.

10. Podle § 104 odst. 1 věty prvé o.s.ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.

11. Podle § 159 a odst. 5 o.s.ř. bylo-li o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

12. Vzhledem ke skutečnosti, že o totožné věci v rozsahu jistiny bylo již pravomocně rozhodnuto, nemůže být projednávána znovu a řízení o jistině muselo být dle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastaveno. V tomto směru je rozhodnutí souladné s judikaturou, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1166/2006 dne 30. května 2006, podle kterého: „Překážka rei iudicatae (věci rozsouzené) patří mezi tzv. negativní procesní podmínky, pro něž soud musí usnesením řízení zastavit (§ 104 odst. 1, § 159a odst. 5 o. s. ř.)… Překážka věci rozhodnuté je dána nejen tehdy, jestliže o téže věci rozhodl soud v občanském soudním řízení, ale i pravomocným přiznáním nároku na náhradu škody v trestním řízení (v tzv. adhezním řízení) nebo v řízení o přestupku a pravomocným rozhodnutím (rozhodčím nálezem) vydaným v rozhodčím řízení.“13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 28.5.2022 (dále jen ZoSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 78 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při plnění povinností podle odstavce 1 (pořizování listin nezbytných pro hodnověrné osvědčení řádného plnění povinností stanovených tímto zákonem) uchovává zejména b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzovaní úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

20. Podle § 1 ZoSÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis , právnická osoba, a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

21. Ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice 2008/48/ES. Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C-453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 , jméno FO, . Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.

22. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena, zajišťují i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZoSÚ.

23. Ustanovení § 86 ZoSÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

24. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, , Anonymizováno, proti , jméno FO, a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. „… poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“25. Žalobkyně smlouvu o úvěru uzavřela v rozporu s § 86 ZoSÚ, protože nezjišťovala, kdy bude muset a s jakým příslušenstvím žalovaný hradit dosavadní spotřebitelské úvěry, a to přestože z výpisů z účtů věděla, že žalovaný se v témže měsíci, ve kterém ho žalobkyně prověřovala, natolik výrazně zadlužil, že pouze z příjmu, který dokladoval, nebylo možné dovodit, že by byl schopen splatit další úvěr. Pokud by žalobkyně přistupovala k uzavření smlouvy tak, jak jí ukládá § 86 ZoSÚ, musela by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZoSÚ není oprávněna úvěr poskytnout.

26. Žalobkyně porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušila jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZoSÚ zároveň porušila veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.

27. Přesto žalobkyně smlouvu o úvěru uzavřela s vědomím sjednání vysokého úroku a smluvních pokut. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZoSÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti žalobkyně byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatné.

28. Ve smyslu § 87 ZoSÚ má žalobkyně nárok na vrácení pouze dosud neuhrazené jistiny, o čemž již bylo rozhodnuto pravomocným soudním rozhodnutím. V nyní projednávané věci lze tudíž přiznat jen úrok z prodlení.

29. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

30. Úroky z prodlení z jistiny byly přiznány v souladu s § 87 ZoSÚ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dopisem podaným dne 24.3.2022, do 7 dnů byl dluh splatný (viz obsah výzvy) a od následujícího dne poté, s přihlédnutím k ustanovení §§ 573 a 607 o.z., je žalovaný v prodlení s jeho úhradou. Žalovaný si musel být vědom povinnosti vrátit jistinu k datu splatnosti. Doba následujícího jednoho roku pro platbu je tak zcela přiměřenou ve smyslu § 87 ZoSÚ. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemohl soud přihlížet k splatnosti sjednané účastníky v této smlouvě.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle §§ 142 odst. 2 a 146 odst. 2, věta druhá o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná a zároveň nezavinila zastavení řízení v rozsahu 62,3 % (důvodně se připojila s uplatněním nároku do trestního řízení zahájeného v důsledku spáchání trestného činu žalovaným) a neúspěšná v 37,7 %, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 24,6 %. Její náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) (žalobkyně podává obdobné žaloby formulářově a opakovaně) z tarifní hodnoty ve výši 9.352 Kč (bez úroku, viz § 8 a.t.) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (předžalobní výzva, převzetí zastoupení a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 o.s.ř.