18 C 1/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně adresa pro doručování: adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o výživné neprovdané matce

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen přispívat žalobkyni na výživu neprovdané matky částkou ve výši 300 Kč měsíčně, a to od 1. 1. 2022, splatnou vždy k prvnímu dni v měsíci předem, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se domáhá stanovení výživného žalovanému pro žalobkyni, jakožto neprovdanou matku, a to ve výši 300 Kč měsíčně od data specifikovaného v žalobě. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Vzhledem k tomu, že v této věci jde o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), obsahuje další text odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Úvodem soud konstatuje, že oba účastníci zůstali v řízení zcela nečinní a nedostavili se ani k jednomu ze dvou nařízených jednáních, a to bez omluvy. Žalobkyně nereagovala na písemnou výzvu ze strany soudu podle § 118a o. s. ř. k dotvrzení podstatných skutkových tvrzení a doložení důkazů. S ohledem na nepřítomnost žalobkyně při obou jednáních neměl soud prostor pro to, aby žalobkyni toto poučení poskytl znovu, ač byl na to připraven. Žalobkyně se tedy svou vlastní nečinností tohoto práva na poučení a poskytnutí navazujícího procesního prostoru zbavila. Podle § 920 odst. 1 věty první o. z. není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Východiskem žalovaného nároku je tedy předpoklad, že v souvislosti s těhotenstvím a narozením dítěte došlo ke snížení příjmu matky, které je žádoucí kompenzovat poskytováním výživy v přiměřeném rozsahu otcem dítěte. V tomto smyslu byla také žalobkyně soudem konkrétně poučena, neboť žaloba v tomto směru neobsahovala žádné skutkové tvrzení, stejně tak jako neobsahovala důkazní návrh týkající se otcovství k nezletilé. Žalobkyně byla poučena i o tom, že jí hrozí neúspěch, nebude-li na výzvu reagovat. Žalobkyně na toto poučení nereagovala, teprve následně doložila bez bližšího upřesnění pouze přehledy obdržených dávek, k nařízeným dvěma jednáním se nedostavila a svá skutková tvrzení v tomto ohledu nijak nedoplnila. Pro absenci těchto základních skutkových tvrzení nebylo možné žalobě vyhovět. Obecně formulované důkazní návrhy totiž nemohou nahradit skutková tvrzení účastníků řízení, zejména pak skutková tvrzení podstatná. Jinými slovy, to„ jak to bylo“, musí nejprve tvrdit účastník a teprve poté je možné k tomuto tvrzení provádět dokazování. I přes pasivitu žalobkyně soud provedl podle § 120 odst. 2 o. s. ř. rovněž důkaz opatrovnických spisem vztahujícím se k nezletilé dceři účastníků, nicméně z jeho obsahu konkrétní rozhodné okolnosti v tomto směru nad rámec otcovství a otázky aktuální úpravy poměrů k nezletilé nevyplývají. Z přehledů doložených žalobkyní pak vyplývá pouze to, že byla před porodem příjemcem dávek, které byly nižší, než je současná výše dávek, jejichž je žalobkyně příjemcem, kdy pobírá především rodičovský příspěvek. Z žádného tvrzení ani z žádného provedeného důkazu tedy nevyplývá, že by byl naplněn výše uvedený výchozí a základní předpoklad aplikace § 920 o. z. Ač se to může jevit jako pravděpodobné, soud nemůže v dané souvislosti tuto zásadní skutečnost pouze„ předpokládat“ a nahrazovat tím procesní povinnosti žalobkyně, kdy bylo pouze na žalobkyni, aby soudu předložila v tomto směru konkrétní skutková tvrzení a o tom byla soudem také adresně poučena. K tomu nedošlo, a proto soudu nezbylo, a to pro pasivitu žalobkyně, než žalobu zamítnout. To vše přesto, že soud vytvořil žalobkyni v tomto směru dodatečný prostor dalších téměř čtyř týdnů, když první jednání, k němuž se žalobkyně bez omluvy nedostavila, odročil. Výše uvedený závěr soudu však samozřejmě nijak nebrání žalovanému, aby se na podpoře žalobkyně jako matky svého dítěte v co největší míře podílel. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl v řízení úspěšný, nicméně zároveň je z obsahu spisu patrno, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.