18 C 15/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 000 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky celkem 2 000 Kč s úrokovým příslušenstvím. Žalobkyně uváděla, že uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb. Žalobkyně se zavázala poskytovat sjednané telekomunikační služby a žalovaná se zavázala za to hradit sjednanou platbu (cenu). Žalovaná v následujícím průběhu závazku porušovala svou povinnost vyplývající ze smlouvy, neboť neplatila řádně peněžní plnění za poskytnuté služby elektronických komunikací, žalobkyně proto následně smlouvu ukončila výpovědí. Požadovaným nárokem je smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč, neboť žalovaná porušila svou smluvní povinnost po ukončení smlouvy vrátit vše, co je majetkem žalobkyně, a zároveň vyrovnat závazky plynoucí ze smlouvy, a žalobkyni tak mělo vzniknout podle smlouvy rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutečnosti tvrzené v žalobě neučinila spornými.

3. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.

4. Vzhledem k tomu, že v této věci jde o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje další text odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Soud činí následující skutkové a právní závěry: mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, šlo o smlouvu uzavřenou v písemné formě na vyplněném formuláři, který mimo jiné obsahuje odkaz na všeobecné obchodní podmínky a ceník služeb. Smlouva je datována 1. 6. 2018. Vymáhána je částka představující nikoli samotnou dlužnou úhradu za poskytnuté služby elektronických komunikací, nýbrž smluvní pokutu, a proto soud činí také závěr o tom, že je v této věci založena jeho pravomoc a příslušnost (srov. např. usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne 9. 9. 2008, č. j. Konf 27/2008-7:„ o smluvní pokutě za porušení či nesplnění povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě uživatelem (§ 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích), rozhoduje ten orgán, který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti samotné.“).

6. Žalovaná má v tomto závazku postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné písemně uzavřené smlouvě a ve všeobecných obchodních podmínkách, na něž smlouva odkazuje, a vedle zákonné úpravy smluvního typu (zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích), dopadají na tento závazek také zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z.

7. Smluvní pokuta byla v článku 2.2 sjednána ve výši 8 000 Kč a tato měla zajišťovat povinnost po ukončení smlouvy vrátit vše, co je majetkem žalobkyně (zde router), a zároveň vyrovnat závazky plynoucí ze smlouvy. Smluvní pokuta byla sjednána paušální částkou a tato její konstrukce nezohledňuje konkrétní faktické dopady prodlení dlužníka (čehož by mohlo být dosaženo např. při stanovení její výše formou určitého % z dlužného plnění); na tom nic nemění ta skutečnost, že žalobkyně v řízení požaduje její část ve výši 2 000 Kč; ostatně ještě v předžalobní výzvě je požadováno zaplacení 8 000 Kč. Obecně platí, že veškerá ujednání mezi spotřebitelem a podnikatelem podléhají ze strany soudu z úřední povinnosti posouzení, zda nemají zneužívající charakter ve smyslu § 1813 o. z., zda tato ujednání projdou tzv. testem proporcionality. Ujednání o nepřiměřeně vysoké smluvní pokutě není uvedeno v ustanovení § 1814 o. z. (ve výčtu zvláště zakázaných ujednání, která se bez dalšího považují za nepřiměřená). Nicméně i smluvní pokuta, jakožto závazek spotřebitele ve smlouvě, musí procházet vždy testem přiměřenosti právě dle § 1813 o. z. Argumentem tohoto posouzení je odkaz na Směrnici Rady 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, kde v příloze odst. 1 písm. e) je konkrétně uvedeno, že předmětem dané regulace jsou i podmínky, jejichž cílem nebo následkem je požadavek na spotřebiteli, který neplní závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné, přičemž odškodným lze podle soudu rozumět i smluvní pokutu, bez ohledu na to, zda byla sjednána ve smlouvě individuálně. Podle názoru soudu je tedy takto sjednaná paušální výše smluvní pokuty ve zřejmém nepoměru k významu zajišťované povinnosti a v rozporu s požadavkem přiměřenosti proto zakládá významnou nerovnováhu v právu věřitele na zaplacení smluvní pokuty a povinnosti žalované v její neprospěch (§ 1813 o. z.). Jde tak o ujednání zakázané ve smyslu ustanovení § 1813 o. z., nepřihlíží se k němu (§ 1815 o. z.), nemá žádné právní důsledky a nepřichází v úvahu ani smluvní pokutu moderovat (§ 2051 o. z.), a to ze strany soudu ani ze strany věřitele.

8. Otázku, zda ujednání ve spotřebitelské smlouvě nemá zneužívající charakter, soud zkoumá z úřední povinnosti. V tomto směru lze odkázat jak na gramatický a logický výklad textu § 1815 o. z. (ke zneužívající klauzuli by se snad mohlo přihlížet pouze v případě, že by se jejího použití výslovně dovolal samotný spotřebitel), tak eurokonformní výklad s ohledem na judikaturu Soudního dvora EU, který vyžaduje, aby národní soud ex offo zkoumal zneužívající charakter klauzule a tím vyrovnával nerovnost fakticky existující při řízení mezi spotřebitelem a profesionálem (srov. např. rozsudek Soudního dvora EU C -243/08 Pannon GSM nebo C -618/10 Banco Espanol de Crédito).

9. Z těchto důvodů tedy soud žalobu zamítl.

10. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v řízení úspěšná, nicméně z její strany nebyl vznik jakýchkoli nákladů doložen. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.