18 C 16/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 3 815 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 815 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 815 Kč od 8. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 000 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 815 Kč s úrokovým příslušenstvím. Žalobkyně uváděla, že uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb. Žalovaná v následujícím průběhu závazku porušovala svou povinnost vyplývající ze smlouvy, neboť neplatila řádně peněžní plnění za poskytnuté služby elektronických komunikací, žalobkyně proto následně smlouvu ukončila výpovědí. Žalovaná při aktivaci služeb čerpala tzv. zálohovou slevu a je proto nyní povinna z důvodu neplacení sjednané ceny za poskytované služby uhradit aktivační poplatek ve výši 1 815 Kč. Druhým požadovaným nárokem je smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutečnosti tvrzené v žalobě neučinila spornými.

3. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.

4. Vzhledem k tomu, že v této věci jde o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje další text odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací datovaná ke dni 30. 1. 2020. Vymáhána je částka představující nikoli samotnou dlužnou úhradu za poskytnuté služby elektronických komunikací, nýbrž cenu za instalaci - aktivaci služeb a k tomu se vážící smluvní pokutu, a proto soud činí také závěr o tom, že je v této věci založena jeho pravomoc a příslušnost (srov. např. usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne 9. 9. 2008, č. j. Konf 27/2008-7:„ o smluvní pokutě za porušení či nesplnění povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě uživatelem (§ 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích), rozhoduje ten orgán, který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti samotné.“).

6. Žalovaná má v tomto právním vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné písemně uzavřené smlouvě a vedle zákonné úpravy smluvního typu (zákon č. 127/2005 Sb., zákon o elektronických komunikacích) dopadají na tento závazek také zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z.

7. V posuzovaném případě žalobkyně prokázala vznik, trvání i obsah závazkového vztahu, přičemž obsah doložených důkazů odpovídá žalobním tvrzením. Závazek je platný co do sjednaných služeb a úplaty za ně, jako platnou konstrukci pak soud hodnotí i článek 2.5, podle kterého má žalovaná při porušení smlouvy (např. při prodlení s platbami za služby) zaplatit plnou výši aktivačního poplatku. Takové ujednání o„ zálohové slevě“ soud hodnotí podle jeho obsahu jako ujednání o smluvní pokutě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 31 Cdo 2674/2014:„ Ujednání ve znění:„ V případě, že nebude dodržena splatnost faktury vycházející ze smluvních podmínek, bude dofakturována částka poskytnuté slevy k plné úhradě inzerce,“ je dostatečně určitým ujednáním o smluvní pokutě.“ nebo„ z právní úpravy ohledně rozvazovací podmínky vyplývá, že při naplnění rozvazovací podmínky podle § 36 obč. zák. nastává zánik právních účinků smlouvy bez dalšího (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3137/2013, veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz). V daném případě však nezaplacením dohodnuté ceny ve sjednaném termínu nenastává zánik právních účinků smlouvy, zánik povinnosti zaplatit sjednanou cenu ve výši nižší o poskytnutou slevu z ceny. Naopak nezaplacením ceny s poskytnutou slevou z ceny ve sjednaném termínu, tedy porušením smluvní povinnosti zaplatit dohodnutou cenu ve sjednaném termínu, nastává právo oprávněného, aby po povinném požadoval úhradu sankce ve výši poskytnuté slevy z ceny.“). Vůle účastníků směřovala podle soudu k tomu, že pokud budou splněny sjednané podmínky, nebude žalovaná sankcionována„ doplatkem“ ve výši rovnající se poskytnuté zálohové slevě. Jde tedy o platné ujednání o smluvní pokutě ve smyslu § 2048 o. z. (s ohledem na okolnosti věci srov. dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019:„ Ujednání stran, které vznik práva na smluvní pokutu váže kromě porušení povinnosti na další právní skutečnost, kterou je odstoupení od smlouvy věřitelem pro porušení povinnosti dlužníkem, není zakázáno.“), přičemž její výši neshledává soud s ohledem na okolnosti sjednání smlouvy a obsah smluvní dokumentace za nepřiměřenou.

8. Odlišný závěr však činí soud ohledně požadované smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč Smluvní pokuta byla v článku 2.2 sjednána ve výši 8 000 Kč a tato měla zajišťovat povinnost po ukončení smlouvy vrátit vše, co je majetkem žalobkyně (zde router v hodnotě 400 Kč), a zároveň vyrovnat závazky plynoucí ze smlouvy. Smluvní pokuta byla sjednána paušální částkou a tato její konstrukce nezohledňuje konkrétní faktické dopady prodlení dlužníka (čehož by mohlo být dosaženo např. při stanovení její výše formou určitého % z dlužného plnění); na tom nic nemění ta skutečnost, že žalobkyně v řízení požaduje její část ve výši 2 000 Kč; ostatně ještě v předžalobní výzvě je požadováno zaplacení 8 000 Kč. Obecně platí, že veškerá ujednání mezi spotřebitelem a podnikatelem podléhají ze strany soudu z úřední povinnosti posouzení, zda nemají zneužívající charakter ve smyslu § 1813 o. z., zda tato ujednání projdou tzv. testem proporcionality. Ujednání o nepřiměřeně vysoké smluvní pokutě není uvedeno v ustanovení § 1814 o. z. (ve výčtu zvláště zakázaných ujednání, která se bez dalšího považují za nepřiměřená). Nicméně i smluvní pokuta, jakožto závazek spotřebitele ve smlouvě, musí procházet vždy testem přiměřenosti právě dle § 1813 o. z. Argumentem tohoto posouzení je odkaz na Směrnici Rady 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, kde v příloze odst. 1 písm. e) je konkrétně uvedeno, že předmětem dané regulace jsou i podmínky, jejichž cílem nebo následkem je požadavek na spotřebiteli, který neplní závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné, přičemž odškodným lze podle soudu rozumět i smluvní pokutu, bez ohledu na to, zda byla sjednána ve smlouvě individuálně. Podle názoru soudu je tedy takto sjednaná paušální výše smluvní pokuty ve zřejmém nepoměru k významu zajišťované povinnosti a v rozporu s požadavkem přiměřenosti proto zakládá významnou nerovnováhu v právu věřitele na zaplacení smluvní pokuty a povinnosti žalované v její neprospěch (§ 1813 o. z.). Jde tak o ujednání zakázané ve smyslu ustanovení § 1813 o. z., nepřihlíží se k němu (§ 1815 o. z.), nemá žádné právní důsledky a nepřichází v úvahu ani smluvní pokutu moderovat (§ 2051 o. z.), a to ze strany soudu ani ze strany věřitele.

9. Otázku, zda ujednání ve spotřebitelské smlouvě nemá zneužívající charakter, soud zkoumá z úřední povinnosti. V tomto směru lze odkázat jak na gramatický a logický výklad textu § 1815 o. z. (ke zneužívající klauzuli by se snad mohlo přihlížet pouze v případě, že by se jejího použití výslovně dovolal samotný spotřebitel), tak eurokonformní výklad s ohledem na judikaturu Soudního dvora EU, který vyžaduje, aby národní soud ex offo zkoumal zneužívající charakter klauzule a tím vyrovnával nerovnost fakticky existující při řízení mezi spotřebitelem a profesionálem (srov. např. rozsudek Soudního dvora EU C -243/08 Pannon GSM nebo C -618/10 Banco Espanol de Crédito).

10. Soud proto vzhledem k výše uvedenému uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalované povinnost zaplatit žalobkyni plnění v částce 1 815 Kč s úrokovým příslušenstvím. Ve výroku II. pak zamítl požadavek na zaplacení smluvní pokuty a k ní žádaného příslušenství.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když neúspěch žalobkyně převažuje nad jejím úspěchem, nicméně zároveň je z obsahu spisu patrno, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.