18 C 203/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neoprávněnosti výpovědí z nájmu bytu

I. Žaloba, aby bylo určeno, že výpověď z nájmu bytu ve 3. NP v domě [adresa], ulice [obec], [obec], o velikosti 3+1, stojící na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [okres], obec Valašské Meziříčí, vše zapsáno v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí, ze dne 30. 8. 2022 daná žalovanou žalobci je neoprávněná, se zamítá.

II. Žaloba, aby bylo určeno, že výpověď z nájmu bytu ve

3. NP v domě [adresa], ulice [obec], [obec], o velikosti 3+1, stojící na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [okres], obec Valašské Meziříčí, vše zapsáno v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí, ze dne 13. 1. 2023 daná žalovanou žalobci je neoprávněná, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 5 400 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal, aby soud určil, že výpověď z nájmu bytu ze dne 30. 8. 2022 je„ neplatná“, neboť žalobce nesouhlasil s uplatněným důvodem výpovědi – dluhem na nájemném, neboť podle žalobce byl dluh kompenzován jím vynaloženými náklady na údržbu bytu. V průběhu řízení žalobce uplatnil další samostatný nárok, a to na určení, že rovněž výpověď z nájmu bytu ze dne 13. 1. 2023 je ze stejných důvodů„ neplatná“. Obě výpovědi byly žalobci dány v souvislosti s nájmem bytu v domě [adresa], [obec], [obec].

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a uvedla řadu argumentů, pro které by žaloba měla být zamítnuta, když zejména nesouhlasila s tím, že by v dlužné částce měla mít povinnost zohledňovat žalobcem tvrzené opravy.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům.

4. Ze smlouvy o nájmu nemovitostí bylo zjištěno, že 22. 11. 2018 uzavřela žalovaná a žalobce smlouvu o nájmu bytu v 3. NP v domě [adresa], [obec], [obec] (dále také jen„ byt“). Nájem byl sjednán za účelem bydlení s tím, že byt budou užívat také [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce].

5. Z dodatku k nájemní smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná a žalobce uzavřeli 11. 2. 2020 dodatek, kterým se mění výše sjednaného nájemného na 10 000 Kč. V dodatku je jako smluvní strana předtištěna také Mgr. [příjmení], ale dodatek není z její strany podepsán.

6. Z výpovědi ze dne 30. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaná a Mgr. [příjmení] dávají žalobci jako nájemci výpověď z důvodu nezaplacení nájemného včetně poučení o právu podat námitky.

7. Z provedených lustrací soud zjistil, že manželkou žalobce je již od roku 1988 paní [jméno] [příjmení].

8. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že předmětná nemovitost je v podílovém spoluvlastnictví žalované (2/3) a paní [příjmení] (1/3).

9. Z dopisu žalobce soud zjistil, že žalobce dopisem ze dne 20. 11. 2022 vyrozuměl žalovanou o podání žaloby.

10. Z výpovědi ze dne 5. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaná a Mgr. [příjmení] dávají žalobci jako nájemci další výpověď z důvodu nezaplacení nájemného včetně poučení o právu podat námitky. V této výpovědi je blíže specifikován dluh na nájemném.

11. Zjištěný skutkový stav lze pro účely shora uvedeného rozhodnutí shrnout následovně.

12. Již z žalobních tvrzení je zřejmé, že žalobce bydlel v bytě se svojí manželkou [jméno], neboť v žalobě popisuje, že si měli dělit platby za nájem za účelem jejich rozložení mezi oběma manžely. Rovněž z nájemní smlouvy plyne, že manželka žalobce [jméno] v bytě bude bydlet již od uzavření nájemní smlouvy (čl. II.2.). Skutečnost, že žalobce v bytě od začátku bydlel se svou manželkou, při jednání potvrdila i žalovaná, která rovněž uvedla, že žalobce s rodinou v bytě stále bydlí. Z výpisů z CEO pak vyplývá, že žalobce je ženatý a že jeho manželkou je [jméno] [příjmení] již od roku 1988.

13. Podle § 2290 o. z. nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

14. Podle § 745 odst. 1 o. z. je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž měl jeden z manželů ke dni uzavření manželství nájemní právo, vznikne uzavřením manželství k domu nebo bytu oběma manželům společné nájemní právo; při pozdějším uzavření nájemní smlouvy vzniká oběma manželům společné nájemní právo účinností smlouvy. To platí obdobně i v případě jiného obdobného závazkového práva.

15. Podle § 2271 o. z. společní nájemci mají stejná práva a povinnosti. Ustanovení o společnosti se použijí přiměřeně.

16. Žalobce se nachází v úpadku a insolvenční řízení bylo zahájeno dříve než toto řízení, nicméně s ohledem na povahu předmětu řízení se režim § 140c insolvenčního zákona neuplatní.

17. Skutečnost, že nájemní smlouvu podepsal žalobce a že pouze žalobce byl uveden v záhlaví smlouvy, nic nemění na tom, že podle § 745 o. z. vzniklo uzavřením nájemní smlouvy (její účinností) žalobci a jeho manželce společné nájemní právo, protože byly splněny předpoklady aplikace § 745 o. z. – v předmětném bytě bylo a stále je umístěno obydlí manželů a žalobci vzniklo k bytu nájemní právo. Nájemní smlouvu podepsala pouze žalovaná jako většinový spoluvlastník, nicméně s ohledem na následné kroky obou spoluvlastníků (obě výpovědi jsou podepsány oběma spoluvlastníky), nemá soud důvod pochybovat o tom, že oba spoluvlastníci postupovali ve vzájemné součinnosti, jak ostatně uvedla žalovaná při jednání, a že tedy smlouva byla uzavřena platně, přičemž sama žalovaná má navíc podíl na nemovitosti o velikosti 2/3. Žalobce a jeho manželka proto byli společnými nájemci daného bytu. V dané souvislosti pak nebylo v řízení tvrzeno nic ohledně případného zániku či modifikace tohoto zákonného režimu.

18. Manželé jako společní nájemci bytu mají v řízení o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu postavení nerozlučných společníků. Podal-li žalobu o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu jen jeden ze společných nájemců bytu, druhý manžel musí v řízení vystupovat na straně žalované. I podle o. z. je právo společného nájmu bytu manžely zvláštním případem společného nájmu bytu (§ 2270, 2271, 745, 746 o. z.) a manželé mají postavení nerozlučných společníků v řízení o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu podle § 2290 o. z. Projevem postavení nerozlučných společníků je pak v oblasti procesního práva i to, že musí být účastníky řízení o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu. Při úvaze, zda se musí oba manželé jako společní nájemci bytu účastnit řízení o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, je třeba přihlédnout k povaze tohoto společného nájmu, důsledkům, které z vyslovení (ne) oprávněnosti výpovědi vyplývají pro jejich právní vztahy. Závěr o (ne) oprávněnosti výpovědi musí pro oba manžele – společné nájemce – vyznít stejně a musí být také zajištěno, aby vůči oběma byla tato otázka vyřešena rozhodnutím soudu závazně (§ 159a odst. 1 a 4 o. s. ř.). Vznikl-li tedy manželům společný nájem, musí být dána a doručena výpověď z nájmu oběma manželům a oba manželé musí být také účastníky řízení o přezkum její oprávněnosti, ať již na straně žalující či žalované. Neúčastní-li se všichni nerozluční společníci (manželé – společní nájemci bytu) řízení (o přezkum oprávněnosti výpovědi), nemůže být žalobě vyhověno, a to pro nedostatek věcné legitimace (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5939/2016). Tyto závěry jsou plně aplikovatelné i pro tuto věc.

19. Žalobu podal pouze žalobce, jeho manželka účastníkem řízení nebyla na straně žalobce ani na straně žalované. Soud proto vzhledem k nedostatku věcné legitimace žalobu zamítl a pro nadbytečnost neposuzoval naplněnost uplatněného výpovědního důvodu v obou výpovědích ani další okolnosti, které by jinak byly relevantní pro věcný přezkum napadených výpovědí.

20. Dále lze poukázat i na to, že žalobce směřoval žalobu pouze proti žalované, přestože šlo o nájem bytu ve spoluvlastnictví a obě výpovědi z nájmu byly žalobci dány společně ze strany obou spoluvlastníků; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3964/2015:„ předmětem řízení je určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu; v takovém řízení má pasivní legitimaci vždy pronajímatel, popř. pronajímatelé, jestliže jako spoluvlastníci domu dali nájemci výpověď z nájmu bytu. Jsou-li pronajímatelem spoluvlastníci domu, vystupují na straně žalované vždy společně.“.

21. V dané souvislosti soud dodává, že nedostatek věcné legitimace nelze odstranit tím, že soud poskytne žalobci poučení o tom, kdo je účastníkem hmotněprávního poměru, o kterém se v řízení jedná; rozšiřování poučovací povinnosti soudu nad rámec poučení o procesních právech a povinnostech není přípustné (viz nález Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 22/03). Procesní odpovědnost za to, že se vymezení účastníků řízení kryje s jejich věcnou legitimací, nese výlučně žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3411/2016).

22. Přestože žalobce navrhl, aby soud rozhodl o„ neplatnosti“ obou výpovědí, je z obsahu jeho podání zřejmé, že jde o žalobu podle § 2290 o. z., kterou se domáhá přezkumu oprávněnosti výpovědí, a to z hlediska naplnění uplatněného výpovědního důvodu (dluhu na nájemném). V řízení podle § 2290 o. z. totiž soud rozhoduje o oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, tedy zejména, zda uplatněný výpovědní důvod byl naplněn; neoprávněná je však i výpověď, která je neplatná či zdánlivá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4249/2016). V daném případě je proto třeba formulovat výrok rozhodnutí o věci samé tak, aby vystihoval, že v řízení je rozhodováno právě o (ne) oprávněnosti, a nikoli toliko o (případné) neplatnosti; to podle judikatury Nejvyššího soudu platí bez zřetele k tomu, že žaloba byla zamítnuta, a nic na tom nemění ani nesprávné znění žalobního návrhu, neboť petitem žaloby není soud vázán (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1502/2021). Těmto závěrům proto odpovídá znění obou výroků, kterými byla žaloba (podle svého obsahu na určení neoprávněnosti obou výpovědí) zamítnuta.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 400 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (podle obsahu spisu - převzetí věci, vyjádření k žalobě a účasti při jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

24. Co se týče tarifní hodnoty, žaloba na neoprávněnost výpovědi z nájmu bytu je upravena přímo zákonným ustanovením, nejde o určovací žalobu, kde by se zkoumal naléhavý právní zájem, a je nutno vycházet z § 9 odst. 1 a. t. (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2022, č. j. 19 Co 154/2022-82 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4342/2017).