18 C 21/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 400 Kč od 16. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 400 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že dne 13. 4. 2021 provedl odtah vozidla, jehož byl žalovaný podle výpisu z centrální evidence vozidel provozovatelem (žalobce specifikoval lokalitu i vozidlo), a to za účelem blokového čištění, kdy lokalita, z níž bylo vozidlo odtaženo, byla označena příslušnou dopravní značkou. Cena za tento úkon odpovídá žalobou uplatněné jistině. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil spornými. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. Vzhledem k tomu, že v této věci jde o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje další text odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud v této věci činí skutkový závěr, že žalobce jako vlastník pozemní komunikace pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel odstranil osobní motorové vozidlo, jehož provozovatelem byl žalovaný, ponechané shora uvedeného dne na pozemní komunikaci a po pominutí důvodů pro odstranění je vrátil. Žalobci vznikly v dané souvislosti náklady ve výši odpovídající dlužné jistině. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení těchto nákladů, nicméně k jejich úhradě nedošlo. Žalovaný jako provozovatel vozidla tedy nerespektoval dočasný zákaz stání a ponechal zaparkované vozidlo v zóně blokového čištění. Vozidlo bylo proto žalobcem v souladu se zákonem odtaženo a následně vráceno do místa odtahu, přičemž žalovaný je povinen nést náklady tohoto technického úkonu (§ 19b zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích). Jelikož žalovaný tyto náklady neuhradil, dostal se do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost žalobci zaplatit dlužnou jistinu spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Procesně úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., které tvoří paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony (výzva k plnění a návrh ve věci samé) ve výši celkem 200 Kč (§ 2 odst. 1 dané vyhlášky) a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. V otázce náhrady nákladů řízení se soud plně ztotožnil s nálezem Ústavního soudu ze dne 14. března 2013, sp. zn. II ÚS 376/12, na základě kterého nelze statutárnímu městu přiznávat náklady za zastoupení advokátem. Z předmětného nálezu vyplývá, že:„ (u) statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aby musela využívat právní pomoci advokátů.“ Statutární město Brno má ve svém aparátu k dispozici právníky města a v předmětné věci se jednalo toliko o agendu vymáhání pohledávek, která se nevyznačuje skutkovou či právní složitostí. Soud má tedy za to, že zastoupení advokátem v tomto případě není účelně vynaloženým nákladem. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř). Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.