18 C 227/2024

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 34 727 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 26 349 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 349 Kč od 9. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni: 3 183 Kč, úrok 27,28 % ročně z pohledávky 29 532 Kč od 27. 5. 2024 do 25. 8. 2024, úrok 14,75 % ročně z pohledávky 29 532 Kč od 26. 8. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení podle výroku I., 1 980 Kč, 300 Kč, 1 497 Kč a 1 418 Kč,se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 195,47 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni 34 727 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatil poskytnutý úvěr.

2. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil.

3. Žalobkyně jednala s žalovaným o uzavření úvěrové smlouvy na částku 30 000 Kč, přičemž k jejímu podpisu ze strany žalovaného mělo dojít pouze následným uhrazením verifikační platby ze dne 1. 2. 2024 (návrh úvěrové smlouvy a úvěrové podmínky, záznamy o vložení do systému, potvrzení o platbách, informační formulář, přehled splátek). Žalovanému byla dne 2. 2. 2024 zaslána na jeho účet částka 27 500 Kč, částku 2 500 Kč si žalobkyně ponechala (potvrzení o platbách). Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 1 151 Kč (bonita smlouvy). Žalovaný byl následně vyzván k úhradě žalobkyní i jejím zástupcem (upomínky, čestná prohlášení, předžalobní výzva a potvrzení o odeslání).

4. Žalovaný bydlel v domě jeho otce a na bydlení přispíval 5 000 Kč (výpis z katastru nemovitostí, prohlášení). Z dokumentu ohledně posouzení úvěruschopnosti plyne, že žalovaný žádné výdaje kromě výše uvedené částky 5 000 Kč neuvedl (posouzení úvěruschopnosti, čestná prohlášení). Výplatní pásky žalovaného dokládají jeho příjmy od října do prosince 2023 (výplatní pásky). Žalobkyně prováděla lustrace žalovaného (výpis z ISIR, výpis z CEE). Z listin dokládajících statistické údaje soud pro jejich obecnost nic nezjišťoval.

5. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

6. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

7. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

8. V řízení nebylo prokázáno, že by byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s obsahem, z něhož žalobkyně dovozuje své konkrétní nároky. Smlouva o spotřebitelském úvěru navíc obecně vyžaduje písemnou formu. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1741/2017, písemná forma právního jednání (ve smyslu § 561 a § 562 o. z.) předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1593/2012, jejichž závěry, byť se týkají formy právního úkonu podle ustanovení § 40 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, lze aplikovat i na formu právního jednání podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z.).

9. Verifikační platba ze strany dlužníka nepředstavuje řádný podpis, protože neumožňuje zachycení obsahu listiny, která má být takto „podepsána“. Byť verifikační platba je způsobila prokázat jednající osobu, není způsobilá zajistit a prokázat, k jaké smlouvě a s jakým obsahem směřoval projev vůle dlužníka vyjádřený pouze verifikační platbou bez jakéhokoli (elektronického) podpisu. Jinými slovy, ze skutečnosti, že žalovaný zaslal verifikační platbu, obsah tvrzené smlouvy o úvěru zjistitelný není, zjistitelné není ani to, že s tvrzeným zněním smlouvy o úvěru byl žalovaný seznámen a že projevil vůči žalobkyni vůli k jejímu uzavření se žalobkyní tvrzeným obsahem. Žalobkyní navržené důkazy neprokazují, že by žalovaný (elektronickým) podpisem vyjádřil svůj souhlas s jí tvrzenou smlouvou a že by jí tedy byl vázán. Žalobkyně se k jednání nedostavila, a proto jí soud nemohl v daném ohledu poskytnout poučení a výzvu podle § 118a o. s. ř.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle konstantní judikatury dovolacího soudu týkající se rozložení důkazního břemene účastníků ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení platí, že žalobce, jenž uplatňuje nárok na vrácení určité částky, uváděje, že ji žalovanému předal, tíží důkazní břemeno o uskutečnění předání. Na žalovaném naopak je, aby tvrdil a prokazoval existenci právního důvodu, na základě něhož si směl převzaté prostředky ponechat. Nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti prokázaného pohybu aktiv jsou tedy v obdobných situacích vyvozovány vůči příjemci plnění (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 248/2012, ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1494/2013, či ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5299/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 25 Cdo 2744/99, ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5213/2016, a ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3382/2018).

12. Za situace, kdy bylo prokázáno poskytnutí částky 27 500 Kč žalovanému a vrácení částky 1 151 Kč, lze učinit závěr o částečné důvodnosti žaloby. Žalobkyně totiž reálně byla ochuzena o částku 26 349 Kč, která odpovídá kvantifikaci bezdůvodného obohacení žalovaného, které je povinen žalobkyni vydat (§ 2993 o. z.). S ohledem na závěr o neuzavření smlouvy soud nepřihlédl při vypořádání bezdůvodného obohacení k částce 2 500 Kč, kterou si žalobkyně ponechala jako provizi, protože šlo o plnění, které žalovaný objektivně neobdržel. Jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy, nenáleží žalobkyni žádné další tvrzené sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., protože ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

13. Příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení bylo přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Co se týče počátku prodlení soud vyšel s ohledem na povahu uplatněného nároku (bezdůvodné obohacení) v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. a § 573 o. z. z toho, že žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou k plnění celého dluhu v přiměřené lhůtě do 10 dnů. První den prodlení žalovaného tak připadá na 9. 6. 2024. Úrok z prodlení pak byl přiznán pouze z částky, s jejímž vrácením je žalovaný v prodlení.

14. I kdyby však soud dospěl k závěru, že smlouva byla uzavřena konkludentně a nikoli písemně (což by samo o sobě nemělo za následek neplatnost smlouvy), přesto nelze žalobkyni nároky ze smlouvy přiznat. Žalovaný by v tomto vztahu měl postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu (§ 2390 a násl. o. z.), dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb. Úvěruschopnost žalovaného v dané věci nebyla řádně posouzena, protože samotná skutečnost, že žalovaný má vyšší příjem, ještě neznamená, že není třeba zkoumat jeho výdaje. Žalobkyně ohledně výdajů žalovaného měla k dispozici pouze potvrzení, že přispívá na bydlení rodičům částkou 5 000 Kč. Co se týče dalších výdajů, neměla žalobkyně žádné reálné informace k dispozici, přičemž vycházela z různých statistických modelů a údajů. Jestliže se však věřitel v podstatě nezabýval výdajovou stránkou majetkových poměrů žalovaného, tj. nevyžádal si od žalovaného žádné doklady o jeho pravidelných výdajích (kromě příspěvku na bydlení), nemohl mít k dispozici takové vstupní údaje, na jejichž základě by teprve mohl získat představu o reálných výdajích žalovaného.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 195,47 Kč, přičemž tato částka představuje 51,74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,87 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24,13 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 390 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 727 Kč sestávající z částky 2 x 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení a žalobu a z částky 1 250 Kč za jednoduchou výzvu k plnění, a to včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 150 Kč ve výši 1 501,50 Kč. Náhradu za doplňující vyjádření soud nepřiznal, protože šlo o doplnění, které mohlo (a mělo) být již součástí žaloby.