18 C 24/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného k doručení: obec a číslo , PSČ obec o zvýšení výživného zletilého dítěte

I. Řízení se zastavuje co do povinnosti žalovaného k úhradě dlužného výživného za období od 1. 3. 2022 do 31. 5. 2022 a co do povinnosti žalovaného k úhradě běžného výživného ve výši 2.000 Kč měsíčně.

II. Povinnost hradit výživné stanovená žalovanému rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 13. 5. 2014, č. j. 52 P 124/2011-31, na částku 1 000 Kč měsíčně, se s účinností od 1. 6. 2022 zvyšuje na částku 3 000 Kč měsíčně splatnou ke každému prvnímu dni kalendářního měsíce, za který se výživné platí. Výživné splatné za dobu od 1. 6. 2022 do konce měsíce, v němž bude doručen tento rozsudek, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od doručení tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byl návrh žalobkyně na zvýšení výživného z částky 1 000 Kč měsíčně na částku 5 000 Kč měsíčně, a to od 1. 3. 2022.

2. Žalovaný se k návrhu při jednání vyjádřil tak, že se s žalobkyní dohodl na částce 3 000 Kč měsíčně počínaje červnem 2022. Oba účastníci tedy navrhli, aby výživné bylo stanoveno ve výši 3 000 Kč od 1. 6. 2022.

3. Při jednání vzala žalobkyně se souhlasem žalovaného žalobu částečně zpět, a to v rozsahu podle výroku I. Soud proto v daném rozsahu rozhodl o částečném zastavení řízení.

4. Na základě provedeného dokazování, které soud provedl zejména s ohledem na tu skutečnost, že žalovaný je v oddlužení, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný má jako fyzická osoba celkem 3 živnostenská oprávnění.

6. Z rozsudku a protokolu ve věci sp. zn. 52 P 124/2011, 22 P a Nc 4/2014, soud zjistil, že naposledy bylo výživné pro žalobkyni rozsudkem ze dne 13. 5. 2014 stanoveno s ohledem na dohodu rodičů na částku 1 000 Kč. V té době měla matka žalobkyně příjem z pracovního poměru okolo 7 000 Kč měsíčně spolu s daňovým bonusem 900 Kč měsíčně. K tomu pobírala přídavky 1 200 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení okolo 5 800 Kč měsíčně. Na bydlení měla matka náklady 8 700 Kč měsíčně. Otec žalobkyně od ledna 2014 přerušil podnikání s ohledem na ukončení velké zakázky. Od ledna 2014 byl otec evidován u úřadu práce. V podnikání měl otec příjem okolo 30 000 Kč měsíčně čistého. Od ledna 2014 neměl žádný příjem. Živili ho rodiče, u nichž zadarmo bydlel. Otec neměl další vyživovací povinnost vedle žalobkyně a nezletilého syna. Měl dluhy okolo 1 000 000 Kč a exekuce. Tehdy nezletilá žalobkyně navštěvovala 7. třídu základní školy, byla zdravá a měla potřeby úměrné svému věku.

7. Z rozsudku a protokolu ve věci sp. zn. 52 P 124/2011, 12 P a Nc 25/2022, soud zjistil, že od posledního rozhodnutí došlo ke změnám poměrů, a dále, že žalobkyně studuje Vyšší odbornou školu na Střední zdravotnické škole ve [obec] a chce jít studovat dál. Matka žalobkyně má vyživovací povinnost ještě k nezletilému [jméno] [příjmení] a dále očekává narození dalšího dítěte v září 2022. Má příjem 6 400 Kč jako rodičovský příspěvek a přídavky na děti ve výši asi 2 500 Kč. Otec žalobkyně má příjem okolo 35 000 Kč čistého měsíčně, je však v insolvenci, na jejímž základě splácí měsíčně 8 600 Kč Náklady na bydlení má ve výši cca 7 000 Kč měsíčně. Rodiče v dané věci uzavřeli dohodu, podle které se otec zavázal přispívat na výživném pro nezletilého [jméno] od 1. 5. 2022 částkou 2 500 Kč měsíčně a kterou soud schválil.

8. Ze zpráv o oddlužení soud zjistil, že žalovaný splácí v rámci svého oddlužení pravidelně splátky ve výši 8 554 Kč počínaje červnem 2020.

9. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2021 soud zjistil, že žalovaný měl za rok 2021 zdanitelné příjmy ve výši 458 605 Kč, vůči kterým uplatnil 60% nákladový paušál, a dále základ daně ve výši 183 442 Kč. Při zohlednění slevy na poplatníka mu nevznikla povinnost k úhradě DPFO.

10. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že aktuálně dokončuje studium na střední škole, má brigády na gynekologii ve [obec]. Jde o pár směn s výdělkem zhruba 3 000 Kč. Otec jí pomáhá, mají dobré vztahy. Otec jí přispěl i na zvýšené výdaje v souvislosti s dokončováním školy. Větší výdaje v řádu vyšších tisíců má na zubaře. Matka jí přispívá na dopravu. Trvalé bydliště má ve [obec], ale čas tráví také v [obec] u přítele nebo u babičky v [obec]. Otec ji podpořil i v přípravě na zkoušky na vysokou školu, kdy jejím záměrem je pokračovat ve studiu. Přijímací zkoušky„ nanečisto“ zvládla úspěšně.

11. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že tento zcela odkázal na svoji výpověď ve věci 12 P a Nc 25/2022, kdy se poměry na jeho straně nezměnily, tj. zejména potvrdil své příjmy ve výši 35 000 Kč čistého měsíčně a svoji vyživovací povinnost i vůči nezletilému synovi ve výši 2 500 Kč měsíčně.

12. Podle § 163 o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

13. Podle § 910 o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

14. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

15. Podle § 913 odst. 1 a 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.

16. Podle § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů.

17. Podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

18. Soud si byl vědom skutečnosti, že ve věci žalovaného jako dlužníka probíhá insolvenční řízení, přičemž bylo schváleno jeho oddlužení. Žalovaný tak má zachována dispoziční práva ke svému majetku a toto řízení proti němu může být vedeno, není důvod k jeho zastavení podle § 140c insolvenčního zákona. Výživné představuje pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169 odst. 1 písm. e) insolvenčního zákona), přičemž tyto pohledávky se uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku (§ 169 odst. 2 insolvenčního zákona). Řešení úpadku osoby povinné k plnění vyživovací povinnosti oddlužením nemá na existenci vyživovací povinnosti ani na její rozsah vliv. I zde pak platí obecný princip, že zbavil-li se rodič svým úmyslným jednání (zde zadlužením se) objektivní možnosti plnit svoji vyživovací povinnost vůči dítěti, nelze tuto skutečnosti přičítat k tíži tohoto dítěte (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1181/07 per analogiam). V dané věci navíc insolvenční soud neuložil ve smyslu § 409 insolvenčního zákona dlužníku povinnost vydat majetek ke zpeněžení.

19. Ve smyslu čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod je garantováno právo rodičů vychovávat své děti a naopak dětem se pak zaručuje právo na rodičovskou péči a výchovu. Tento ústavně zaručený princip ochrany práv pak zahrnuje ze strany rodičů zajištění podmínek materiální (i bytové potřeby dítěte) a nemateriální povahy k tomu, aby dítě mohlo dostatečně rozvíjet své možnosti a schopnosti vedoucí k jeho uplatnění ve společnosti.

20. Na základě provedeného dokazování a v souladu s jeho právním posouzením bylo zjištěno a prokázáno, že žalobkyně se oprávněně domáhá zvýšení výživného, a to nejen s ohledem na svůj věk, ale zejména s ohledem na své aktuální a především budoucí plánované studium, kdy nemá žádný pravidelný vyšší příjem, ze kterého by byla schopna své životní potřeby sama uhradit, kromě příležitostných brigád, které nemohou její náklady pokrýt. Lze proto uzavřít, že je doposud odkázána na své rodiče. Studium na střední a následně vysoké škole lze rozhodně považovat za účelné a důvodné navyšování kvalifikace žalobkyně.

21. Od posledního rozhodnutí, tj. od roku 2014, je zřejmé, že došlo k významné změně poměrů, a to jak na straně žalobkyně, tak na straně žalovaného. V době, kdy výživné pro tehdy nezletilou žalobkyni bylo sníženo na částku 1 000 Kč měsíčně, byl žalovaný v podstatě bez příjmů a žalobkyni bylo necelých 13 let. Potřeby žalobkyně s ohledem na její současný věk, obecný výrazný nárůst cen, jakož i s ohledem na studium však výrazně vzrostly. Doposud stanovené výživné proto neodpovídá jejím současným potřebám. Vyživovací povinnost k žalobkyni má v současné době i její matka, u níž žalobkyně bydlí a která se na nákladech žalobkyně rovněž podílí. Aktuální příjmy matky přitom tvoří 6 400 Kč jako rodičovský příspěvek a dále přídavky na děti ve výši asi 2 500 Kč. Žalovaný má od doby posledního rozhodnutí podstatně vyšší příjem – cca 35 000 Kč měsíčně. Přestože je žalovaný v oddlužení, nic to nemění na tom, že jeho aktuální příjem vede k závěru, že je v jeho schopnostech a možnostech platit zvýšené výživné pro žalobkyni o 2 000 Kč. To vše tím spíše, kdy žalovaný se na této částce s žalobkyní dohodl a je ochoten tuto svou rodičovskou povinnost plnit. Soudu se tato částka ani z pohledu ostatních do insolvenčního řízení přihlášených věřitelů nejeví jako nepřiměřeně vysoká, kdy jde o cca 8,5 % jeho příjmů. Je rovněž třeba zdůraznit, že účastníci se oproti návrhu žalobkyně dohodli na zvýšení pouze na částku 3 000 Kč měsíčně, a to až od 1. 6. 2022, tj. bez dlužného výživného za dobu minulou, kdy s ohledem na okolnosti rozhodně nešlo vyloučit oprávněnost takového nároku žalobkyně nejen za dobu od 1. 3. 2022, ale i zpětně (§ 922 o. z.). S ohledem na zjištěný skutkový stav tedy soud výživné zvýšil na 3 000 Kč měsíčně, počínaje 1. 6. 2022. Žalobkyně tak bude mít prostředky, aby své základní měsíční potřeby uhradila. Tato částka je přiměřená i vzhledem k nově stanovené vyživovací povinnosti žalovaného vůči jeho nezletilému synovi (2 500 Kč).

22. Bližší odůvodnění tento rozsudek s odkazem na § 157 odst. 4 o. s. ř. neobsahuje, neboť účastníci se práva odvolání vzdali.

23. Účastníci se svého práva na náhradu nákladů řízení vzdali, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

24. Jelikož se jedná o předběžně vykonatelný rozsudek (§ 162 odst. 1 o. s. ř.), soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 4 o. s. ř. stanovil, že výživné splatné za dobu od 1. 6. 2022 do konce měsíce, v němž bude doručen tento rozsudek, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od doručení tohoto rozsudku.

25. Řízení ve věcech vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí je osvobozeno podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích od soudních poplatků, proto nebyl soudní poplatek vyměřen.